Karl hrabě von Stürgkh ( Karl Josef Maria Reichsgraf von Stürgkh) (30. října 1859 Štýrský Hradec (Graz) – 21. října 1916 Vídeň) byl rakousko-uherský šlechtic a politik, v letech 1911–1916 předseda předlitavské vlády (vláda Karla Stürgkha), předtím ministr kultu a vyučování Předlitavska a poslanec Říšské rady. Byl zabit při atentátu v roce 1916.
Život náhled|vlevo|Hrabě Karl von Stürgkh jako ministr kultu a vyučování (1909) náhled|vlevo|Zámek Halbenrein ve Štýrsku, hlavní rodové sídlo Narodil se v rakouském Štýrském Hradci ve šlechtické rodině, jež pocházela původně z Bavorska, do Štýrska však rod přesídlil již v 16. století.Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; s. 1398–1402 (heslo Stürgkh) dostupné online Byl nejstarším ze čtyř synů c. k. komořího hraběte Karla Kajetána Stürgkha (1822–1888) a jeho manželky Eleonory, rozené hraběnky Meraviglia-Crivelli (1836–1914).Rodina hrabat Stürgkh in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 848 dostupné online V rodném Štýrském Hradci absolvoval gymnázium (1869–1877) a poté vystudoval práva na univerzitě ve Štýrském Hradci (1877–1881). S titulem doktora práv vstoupil v roce 1881 do státních služeb, začínal jako konceptní praktikant u štýrského místodržitelství.ŽUPANIČ, Jan: Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století; Praha, 2023; s. 792–793 ISBN 978-80-86781-44-0 Od roku 1886 působil na ministerstvu kultu a vyučování, kde měl na starosti problematiku středního školství. V roce 1894 byl jmenován dvorním radou.
Poslancem Říšské rady Ve volbách roku 1891 byl jako držitel velkostatků zvolen za poslance Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii svěřeneckého velkostatku ve Štýrsku. Poslanecký slib složil 16. dubna 1891, rezignaci na mandát oznámil na schůzi 21. února 1895. Na poslaneckém křesle ho pak nahradil Edmund Attems. Ve volbách roku 1897 se ovšem do Říšské rady vrátil (opět za velkostatkářskou kurii ve Štýrsku) a opětovně byl zvolen i ve volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907.Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm. Zasedal ve skupině Spojené německé levice, která se později rozpadla, načež vstoupil do Strany ústavověrného velkostatku a stal se jedním z jejích vůdců.Ecce Homo – Karl, hrabě von Stürgkh; Český rozhlas
Jako parlamentní předák se podílel na opoziční agitaci proti vládě Alfreda Windischgrätze, vládě Kazimíra Badeniho a vládě Franze Thuna. Když Windischgrätzova vláda vydala souhlasné stanovisko k slovinskému školství v aplských zemích, vystoupil dokonce coby dvorní rady demonstrativně ze služeb ministerstva kultu a vyučování. Profiloval se jako zastánce centralizovaného rakouského státu, odmítal státoprávní a autonomistické aspirace neněmeckých etnik a podílel se na vypracování programové platformy rakouských Němců (Svatodušní program).
Po zavedení všeobecného hlasovacího práva ve volbách roku 1907 coby konzervativní, centralisticky orientovaný šlechtic a odpůrce demokratického volebního systému propadl. Císař František Josef I. ho však v únoru 1907 poté povolal do Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady).Karl Stürgkh na webu Rakouského parlamentu dostupné online
Ministr kultu a vyučování Teprve pak ale jeho politická kariéra vyvrcholila. Nejprve se ve vládě Richarda Bienertha a pak i následné vládě Paula Gautsche stal ministrem kultu a vyučování Předlitavska.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 354 dostupné online Funkci zastával v období 10. února 1909 – 3. listopadu 1911. Coby ministr musel paradoxně čelit kritice německých nacionálních stran pro své kroky. První předlohou, kterou v parlamentu musel obhajovat, byl vládní záměr na zřízení italské právnické fakulty.
Ministerský předseda náhled|Manifest Františka Josefa I., vyhlašující 1. světovou válku, adresovaný hraběti von Stürgkhovi Ihned poté, co opustil ministerskou funkci, byl sám pověřen sestavením vládního kabinetu, který jako vláda Karla Stürgkha existoval od 3. listopadu 1911.Přehled představitelů státní správy Rakouska na webu worldstatesmen.org dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 354 dostupné online Moci se ujal v době, kdy po volbách do Říšské rady roku 1911 byl předlitavská politická scéna mimořádně roztříštěná a polarizována mezi četnými etnickými a ideologickými frakcemi. Stürgkh jako štýrský šlechtic sestavil novou vládu jako ryze úřednickou, nestranickou a působící nad stranami. Historik Otto Urban označuje Stürgkhovu vládu jako vládu zásadního neřešení problémů. I tak se jí podařilo vytrvat u moci téměř pět let, což v tehdejší rakouské politice nebylo běžné.CLARK, Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce; Praha, 2014; s. 93–94 ISBN 978-80-906242-7-6 V létě roku 1912 se Stürgkhovi podařilo v parlamentu prosadit klíčové vojenské předlohy a mobilizační zákony (podpořila je i velká část českých poslanců, v jeho kabinetu zasedali i dva ministři českého původu). Vláda dokázala přežít i složité mezinárodněpolitické období (balkánské války). Nikdy se ale nemohla opřít o formální trvalou parlamentní většinu a nepodařilo se jí ani pokročit v otázce česko-německého smíru. Naopak, v létě roku 1913 vydala takzvané Anenské patenty, kterými byl Český zemský sněm (zablokovaný česko-německou rivalitou) trvale vyřazen z provozu a místo něho nastoupila zemská správní komise. Česká politická reprezentace pak přenesla svůj odpor proti eliminaci zemské samosprávy na Říšskou radu. Když se ovšem Češi v březnu 1914 chystali na další kolo obstrukcí na Říšské radě, nechal ji Stürgkh odročit. Vzhledem k následnému vypuknutí první světové války byl předlitavský parlament odročen až do roku 1917.
Po atentátu na Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu v červnu 1914 byl Karl von Stürgkh stoupencem vyhlášení války Srbsku spolu např. s náčelníkem generálního štábu armády Franzem Conradem von Hötzendorfem, patřil k tzv. válečnému křídlu vídeňské vlády. 25. července 1914 byla v Předlitavsku pozastavena parlamentní vláda a kabinet fungoval prostřednictvím vládních nařízení až do roku 1917.
Za první světové války musela Stürgkhova vláda řešit mimořádné úkoly vyplývající z válečné situace, jako rozvrat ekonomiky a zásobování obyvatelstva, včetně sociální radikalizace. Centrum moci se zároveň posouvalo směrem k vojenským kruhům.
Obětí atentátu
21. října 1916, krátce před smrtí císaře Františka Josefa I., byl Karl von Stürgkh zastřelen při atentátu sociálním demokratem Friedrichem Adlerem. Adler byl za tento čin odsouzen k trestu smrti, který mu ale byl odpuštěn při velké amnestii po nástupu nového císaře Karla I.
Tituly a ocenění Užíval šlechtický titul říšského hraběte, který rodina získala v roce 1715, kromě toho byl držitelem čestné funkce dědičného nejvyšší kráječe v Korutansku. V roce 1901 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během působení ve státních službách se stal nositelem vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí, kromě toho byl držitelem čestného občanství v několika městech.Přehled řádů a vyznamenání Karla Stürgkha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele (Řecko) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko) 60x60pixelů velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Karla (Monako) 60x60pixelů Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora)
Majetkové a rodinné poměry Po otci se stal v roce 1888 dědicem několika fideikomisních a alodiálních velkostatků ve Štýrsku, které měly rozlohu necelých 900 hektarů.Přehled majetku Karla Sürgkha in: Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Vídeň, 1907; s. 485–486 dostupné online Hlavním rodovým sídlem byl zámek Halbenrain, který byl v majetku rodiny od 18. do 20. století.Zámek Halbenrain na webu burgen-austria.com dostupné online
Karl Stürgkh zemřel svobodný a bezdětný, dědicem rodového majetku se po něm stal mladší bratr Heinrich (1861–1928), který působil jako státní úředník. Nejmladší z bratrů Ferdinand (1864–1943) byl také státním úředníkem a před zánikem monarchie viceprezidentem místodržitelství ve Štýrském Hradci.Rodina Stürgkh in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 935 dostupné online Ze sourozenců nejvíce vynikl Josef (1862–1946), který v rakousko-uherské armádě dosáhl hodnosti generála pěchoty a uplatnil se také v diplomacii.BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 300–301 (heslo Josef Stürgkh) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Reference
Externí odkazy
Zpráva Národních listů o atentátu na Karla von Stürgkha
Kategorie:Ministerští předsedové Předlitavska Kategorie:Ministři kultu a vyučování Předlitavska Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští úředníci Kategorie:Členové Strany ústavověrného velkostatku Kategorie:Poslanci rakouské Říšské rady Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Karla Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Narození v roce 1859 Kategorie:Narození 30. října Kategorie:Narození ve Štýrském Hradci Kategorie:Úmrtí v roce 1916 Kategorie:Úmrtí 21. října Kategorie:Oběti atentátů Kategorie:Muži