Týnecké mokřiny jsou přírodní rezervace severně od obce Kojice v okrese Kolín ve Středočeském kraji. Leží na pravém břehu Labe v katastrálním území Týnce nad Labem. Důvodem ochrany jsou přirozené eutrofní vodní nádrže, extenzivní sečené louky nížin, smíšené jasanovo-olšové lužní lesy, společenstva obojživelníků a další živočichové a rostliny vázané na toto prostředí s důrazem na bohatou avifaunu. Lokalita je zařazena do systému Natura 2000 kvůli výskytu kuňky obecné.

V tůních roste stulík žlutý, vzácněji pak potočník vzpřímený či leknín bělostný a řezan pilolistý. Na lukách rostou ze vzácnějších druhů rostlin rozrazil dlouholistý, žluťucha žlutá či jarva žilnatá. Lokalita je významnou tahovou zastávkou a hnízdištěm ptactva vázaného na vodu a mokřady. Jde o čtyři druhy rákosníků – rákosník obecný, rákosník zpěvný, rákosník velký a rákosník proužkovaný, z drobnějšího ptactva pak např. moudivláček lužní. Z motýlů se v rezervaci vyskytuje velmi vzácný a chráněný modrásek bahenní.

Historie vlevo|náhled||Přístupová cesta Týneckých mokřin ze severu

Již před rokem 1845 došlo k napřímení blízkého toku Labe v souvislosti se stavbou železniční trati, což bylo zásahem do zdejšího ekosystému. Do roku 1927, kdy byla dokončena regulace toku, byly louky pravidelně zaplavovány. Od třicátých let 20. století tak dochází k zaplavení pouze výjimečně v důsledku zpětného vzdutí vody natékající do koryta Sváravy. Z leteckých snímků z padesátých let 20. století je zjevné, že bylo celé území pokryté sečenými loukami a plochy slepých ramen Labe byly menší. Mělké tůně vznikly v důsledku zanesení odvodňovacích stružek, udržovaných tehdejšími hospodáři. Na severním okraji chráněného území byly pastviny, které zarůstají převážně akátinami.

Již v polovině 20. století byl vznesen podnět k ochraně tohoto území od ornitologů Julia Komárka a Waltra Černého. Nicméně až dne 17. prosince 1987 (s účinností od 1. ledna 1988) byla vyhláškou okresního národního výboru v Kolíně zřízena přírodní rezervace Týnecké mokřiny. Rezervace byla nově vyhlášena roku 2012 nařízením Středočeského kraje, kterým byla zároveň zrušena původní vyhlašovací vyhláška okresního národního výboru v Kolíně o chráněném přírodním výtvoru.

Přírodní poměry náhled|Rozrazil dlouholistý

Přírodní rezervace o rozloze 78,28 hektaru se nachází na území Východolabské tabule v nadmořské výšce 202–204 metrů. Je to oblast extenzivně sečených luk, mělkých tůní a lužních lesů na pravém břehu řeky Labe. Luční společenstva jsou na lokalitě z botanického hlediska nejcennější. Z pohledu zoologie je zdejší ochrana zaměřena především na druhy obojživelníků a ptáků vázaných na vodu.

Horniny a půdy   Podloží, na kterém území stojí je tvořeno křídovými spodnoturonskými slínovci, na kterých leží vrstva čtvrtohorních písků a štěrkopísků. Na vrstvě štěrkopísků se vyvinuly nivní hlíny, gleje a glejové fluvizemě.

Geomorfologie Území geomorfologicky spadá pod Východolabskou tabuli, samotný Týnec nad Labem a jeho vrch Šibeník je však přisuzován nejsevernějšímu výběžku Železných hor. Území leží přibližně v nadmořské výšce 204 metrů.

Podnebí a hydrosféra Dle Quittovy klasifikace je území Týneckých mokřin klasifikováno jako teplá klimatická oblast T2. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 7–9 °C a průměrné roční srážky dosahují 550 až 650 mm. Přírodní rezervace se nachází na pravém břehu Labe a ústí do něho říčky Svárava a Černá strouha, které protékají územím. Na území se vyskytují pozůstatky slepého ramene řeky Labe, nesoucí názvy U vrby, Na velké a V Lipinách.

Flóra náhled|Rákos obecný lemující okraje tůní a cest

Jedním z nejvíce dominantních hydrofytních rostlinných druhů Týneckých mokřin je rákos obecný (Phragmites australis), který lemuje okraje veškerých tůní a vodních ploch, kde utváří husté porosty, sahající až na okolní louky. Hladiny menších tůní pokrývá okřehek trojbrázdý (Lemna Trisulca), v ČR jedna z hojně rozšířených vodních rostlin.

Mezi nejvíce zastoupené dřeviny patří vrba ušatá (Salix aurita) a vrba bílá (Salix alba), které se vyskytují po celém území. Dalšími dřevinami jsou bříza bělokorá (Betula pendula), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub letní (Quercus robur L.), dub zimní (Quercus patrea), olše lepkavá (Alnus glutinosa), topol bílý (Populus alba) aj. Území je také hojně pokryto americkou invazní dřevinou trnovník akát (Robinia pseudoacacia).

vlevo|náhled|Zatopená oblast s porosty ostřice štíhlé

Zdejší vlhké inundační louky jsou velmi druhově bohaté. V podzimních měsících je diverzita menší, lze zde ale například narazit na odkvetlý kosatec žlutý (Iris pseudacorus), ostřici dvouřadou (Carex disticha), ostřici liščí (Carex vulpina) nebo na metlici trstnatou (Deschampsia cespitosa). Přes rok se na loukách hojně vyskytuje psárka luční (Alopecurus pratensis), medyněk vlnatý (Holcus lanatus), svízel severní (Galium boreale), kohoutek luční (Lychnis flos – cuculi), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens) a vzácně pak i rozrazil dlouholistý (Veronica maritima). V tůních roste stulík žlutý (Nuphar lutea), vzácněji pak potočník vzpřímený (Berula erecta) či leknín bělostný (Nymphaea candida).

Fauna Území Týneckých mokřin je z hlediska entomologie poměrně nevšední. Mísí se zde druhy původních polabských mokřadů s druhy přicházejícími s navátými písky. Kolem tůní a slepých ramen se typicky vyskytují brouci rákosníček šedohnědý (Donacia cinerea) a rákosníček nohatý (Donacia crassipes). Ve vátých píscích mluvíme například o psamofilním druhu kvapník žlutý (Amara fulva). V rámci obou biotopů byl pozorován výskyt lesáka rumělkového (Cucujus cinnaberinus), který spadá pod ohrožené druhy brouků.

Týnecké mokřiny jsou také velmi bohaté na avifaunu, v podzimních měsících zde lze pozorovat např. rákosníka proužkovaného (Acrocephalus schoenobaenus), rákosníka obecného (Acrocephalus scirpaceus), ledňáčka říčního (Alcedo atthis), volavku popelavou (Ardea cinerea), moudivláčka lužního (Remiz pendulinus) a mnoho dalších. Jedná se o významnou ornitologickou lokalitu s významnými hnízdišti a tahovou zastávkou ptáků. Zoologický průzkum zde zaznamenal výskyt 125 druhů ptáků, z nichž 44 je chráněných.

náhled|Louky jsou na mnoha místech rozryté prasetem divokým

Ochrana přírody Hlavním předmětem ochrany na území této evropsky významné lokality jsou eutrofní vodní nádrže s vegetací svazů Magnopotamion nebo Hydrocharition. Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy se společně s extenzivně sečenými loukami také řadí mezi hlavní předměty ochrany.

Stejně tak je ochrana zaměřená na významně chráněné a ohrožené druhy živočichů i rostlin. Z živočišné říše jsou zde chráněny například tyto obojživelníci: kuňka obecná (Bombina bombina), čolek obecný (Triturus vulgaris), rosnička zelená (Hyla arborea), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), skokan skřehovatý (Rana ridibunda). Dále pak ohrožené druhy ptáků jako například: bukač velký (Botaurus stellaris), bukáček malý (Ixobrychus minutus), koliha velká (Numerius arguata), rybák černý (Chlidonias niger), bekasina otavní (Gallinago gallinago), čírka modrá (Anas querquedula), chřástal vodní (Rallus aquaticus), volavka bílá (Egretta alba) nebo ledňáček říční (Alcedo atthis). Z bezobratlých pak třeba rákosníček rohatý (Donacia crassipes) nebo modrásek bahenní (Phengaris nausithous). Mezi zástupce zde chráněných rostlinných druhů se řadí například žluťucha žlutá (Thalictrum flavum), žebratka bahenní (Hottonia palustris), ostřice vyvýšená pravá (Carex elata), nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer), ptačinec bahenní (Stellaria palustris), rozpuk jízlivý (Cicuta virosa), okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca), šáchor hnědý (Cyperus fuscus) a voďanka žabí (Hydrocharis morsusranae).

vlevo|náhled|Elektrické vedení v přírodní rezervaci

Ve vzdálenosti padesát metrů od hranic je kolem přírodní rezervace stanoveno ochranné pásmo z důvodu ochrany před případnými rušivými vlivy z okolí. Ohrožení však může být i v důsledku lokálního zabahnění tůní, eutrofizace nebo nadměrné násady na rybářsky obhospodařovaných vodních plochách. Výrazným narušením přírodní estetiky je vysoké elektrické napětí vedoucí skrz chráněné území. Celkový stav přírodní rezervace je velmi dobrý a hlavními cíli v plánu péče je například odbahnění vodních nádrží, redukce akátin a následná podpora lesního porostu s přirozenou dřevinnou skladbou. Také redukce rozsáhlých rákosin na okrajích luk by zlepšila hnízdící podmínky pro ptáky, kterým vysoké porosty nevyhovují.

náhled|Husté porosty rákosin na okrajích luk a vodních ploch

Přístup Nejbližší zastávkou hromadné dopravy je Týnec n. L., Svárava, kam je možno dojet autobusem z Kolína. Rezervace je od zastávky vzdálena padesát metrů a je volně přístupná. Do chráněného území je možné vejít přístupovou cestou a dále se pohybovat po pěšinách/cestách s šetrností a ohledem k tamní přírodě a živočichům.

Turistické a cyklistické trasy Labská cyklotrasa č. 2 Modře značená turistická trasa

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Přírodní rezervace v okrese Kolín Kategorie:Chráněná území v Česku vyhlášená roku 2012 Kategorie:Chráněná území ve Východolabské tabuli Kategorie:Evropsky významné lokality ve Středočeském kraji Kategorie:Louky ve Východolabské tabuli Kategorie:Louky v okrese Kolín Kategorie:Lužní lesy ve Středočeském kraji Kategorie:Labe Kategorie:Týnec nad Labem