Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ, z lat. [cāsus] accūsātīvus od accūsāre = vinit, česky též přechodník,Názvy mluvnických pádů, Naše řeč, volume 15 (1931), issue 6 vinitelNázvy mluvnických pádů, Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 9–10 či předmětník) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích. Označuje objekt, který se pojí se slovesem. V mnohých jazycích také pro objekty s některými nebo i všemi předložkami.
Akuzativ existuje, nebo někdy existoval ve všech indoevropských jazycích, včetně latiny, sanskrtu, řečtiny, němčiny, ruštiny a češtiny. Jménem akuzativ se označují různé objektové pády v ugrofinských jazycích , altajských a semitských jazycích.
Akuzativ v češtině Akuzativ je v češtině 4. pád. Používá se jako přímý (vidím koho?, co?) nebo se pojí s některými předložkami (položit na stůl).
Střední rod Ve středním rodě se akuzativ shoduje s nominativem: město → město, města (j. č., mn. č.) moře → moře, moře kuře → kuře, kuřata stavení → stavení, stavení
Ženský rod žena → ženu, ženy růže → růži, růže píseň → píseň, písně kost → kost, kosti
Mužský rod U mužského rodu a vzorů pán, hrad, muž a stroj se dá pomocí akuzativu rozlišit životnost. Životné vzory mají akuzativ jednotného čísla odlišný od nominativu (s výjimkou slov zakončených -e). pán → pána, pány hrad → hrad, hrady muž → muže, muže stroj → stroj, stroje předseda → předsedu, předsedy soudce → soudce, soudce
Akuzativ v angličtině Moderní angličtina už pády nemá, ale přesto v ní několik zbytků akuzativu zbylo, například v zájmenech. I → me (nominativ, akuzativ) he → him she → her we → us they → them who → whom
Akuzativ v němčině Stejně jako v češtině je v němčině akuzativ 4. pád a používá se jako přímý nebo se pojí s některými předložkami jako např. bis, durch, für, ohne atd.
Příklady akuzativů osobních zájmen: ich → mich du → dich er → ihn / sie, sie / es, es Množné číslo: wir → uns ihr → euch sie → sie
Akuzativ ve španělštině Ve španělštině je akuzativ 4. pád.
Příklady osobních zájmen: yo → me tú → te el/ella →le Množné číslo: nosotros → nos vosotros → os ellos/ellas →les
Akuzativ ve finštině Objekt slovesa se ve finštině vyjadřuje buď pomocí akuzativu, nominativu, nebo partitivu. Akuzativ morfologický je až na výjimku u osobních zájmen, v plurálových tvarech a ve vazbě s některými tvary sloves homonymní genitivu.
Alternace akuzativu a partitivu probíhá na základě několika parametrů. Jedním z nich aspektualita děje popisovaného větou: akuzativ se používá tam, kde se předpokládá ukončenost děje, partitiv u děje neukončeného. Dalšími parametry jsou přítomnost negace ve větě (partitiv) a celistvý (akuzativ) /parciální (partitiv) charakter referentu objektu. Parametry jsou hierarchizovány.
Luin kirjan. – „Přečetl jsem knihu.“ (akuzativ) Luin kirjaa. – „Četl jsem knihu.“ (partitiv)
Příklady osobních zájmen: minä → minut (nominativ, akuzativ) sinä → sinut hän → hänet Množné číslo: me → meidät te → teidät he → heidät
Odkazy Reference
Související články Skloňování České skloňování Podstatná jména Česká podstatná jména
Externí odkazy
Kategorie:Pády
tr:İsmin hâlleri#-i hâli (belirtme hâli)