náhled|Tmavý teřich pestřece obecného
Teřich (latinsky gleba) je výtrusorodá vnitřní část některých vřeckovýtrusých a stopkovýtrusých hub. Je obalen okrovkou (peridium) různé tloušťky. HAGARA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2015, s. 7, 8. ISBN 978-80-7451-407-4. Přístup k odborným výrazům též z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=006456769&local_base=SKCSVRČEK, Mirko a VANČURA, Bohumil. Houby. V Praze: Artia, 1987, s. 36–37.
V mykologické literatuře též gleba. Lidově někdy těřich. náhled|Plodnice škárky hvězdicovité (Mycenastrum corium); Argentina, La Rioja
Teřich může být masitý, pevný, chrupavčitý, jindy měkký, rosolovitý, vlhký. Často je složen z komůrek. Po dozrání výtrusů se rozpadá, někdy v jednotlivé pecičky, peridioly,Peridiola je pouzdro peckovitého nebo čočkovitého tvaru, obsahující výtrusy. Tvoří se uvnitř hub z čeledi hnízdovkovité Nidulariaceae (číšenek, pohárovek a hnízdovek). Vzniká dělením teřichu na samostatné části. Ke stěně houby bývá připojena lepivým poutkem. Peridioly jsou vymršťovány z plodnic tlakem dopadajících děšťových kapek a po dopadu se přilepují na okolní substrát. (Peridiola. In: Houbaření [online]. [2. 8. 2023] [cit. 10. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.houbareni.cz/slovo.php?slovo=peridiola&sid=0.781782089965418) jindy se mění na prach nebo jinou prachovitou hmotu nebo se roztéká aj.
Teřich je přítomen například u tzv. břichatek (dnes zastaralá podtřída hub), tzn. stopkovýtrusých hub s převážně kulovitou plodnicí, která je buď trvale uzavřená, nebo se otevírá teprve v době zralosti bazidiospor. Okrovkou je výtrusorodé pletivo až do dospělosti odděleno od vnějšího prostředí. Do zrušené podtřídy „houby břichatkovité“ (Gasteromycetidae) se dříve řadily některé čeledi dnes v BioLibu zařazené do podtřídy houby rouškaté (Agaricomycetidae).Podtřída houby rouškaté, Agaricomycetidae. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 10. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id59600/ náhled|Plodnice hrachovce hvězdovitého (Sphaerobolus stellatus)
Jsou to například některé rody stopkovýtrusých hub z čeledí: Agaricaceae – pečárkovité, rody s českým názvem palečka (Tulostoma), plešivka (Calvatia, Handkea), prášivka (Bovista, Calvatia), pýchavka (Calvatia, Handkea, Lycoperdon, Vascellum), škárka (Mycenastrum), vatovec (Langermannia), žaludice (Disciseda). Kromě známých pýchavek je to například pýchavka hruškovitá (Lycoperdon pyriforme), jejíž teřich je v mládí dlouho čistě bílý a pevný, postupně se zbarvuje vznikajícími výtrusy do žlutavě olivové či olivově hnědé. Ve stáří je vatovitý a páchne po svítiplynu. Okrovka je ve stáří papírovitá. Dokud je teřich bílý, hodí se houba k jídlu. (Obsahuje cytostatické látky. Je to jediný druh pýchavky rostoucí výhradně na mrtvém dřevě.)SVOBODOVÁ, Věra. Lycoperdon pyriforme Schaeff. – pýchavka hruškovitá. In: Botany.cz [online]. 29. 10. 2008 [cit. 10. 8. 2023]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/lycoperdon-pyriforme/JIRÁSEK, Standa. Pýchavka hruškovitá. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 10. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id60755/ Vzácná chráněná škárka hvězdicovitá (Mycenastrum corium) má teřich homogenní, nejprve bílý, později žlutoolivový, nakonec hnědý, práškovitý. Vnější bělavá nebo našedlá okrovka je tenká, hladká a postupně rozpraskává a odlupuje se. Vnitřní tuhá okrovka je tlustší, bělavá, později hnědne a od středu hvězdicovitě rozpraskává. Zbytky plodnice přetrvávají poměrně dlouho.[BARTŮŠEK, Martin.] Mycenastrum corium. In: Česká mykologická společnost [online]. [cit. 13. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.myko.cz/myko-atlas/Mycenastrum-corium/ náhled|Plodnice číšenky rýhované (Cyathus striatus) v různém stadiu vývoje; vlevo plodnice s patrnou pecičkou (peridiolou)
náhled|Natěsnané pecičky (peridioly)STEINER, Axel. Zwergnestling, Kleinster Nestpilz – Mycocalia denudata. [Hnízdovka obnažená, nejmenší hnízdovkovitá… Níže o čeledi.] In: Nature in North Rhine-Westphalia [online]. [27. 7. 2008] [cit. 13. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.natur-in-nrw.de/HTML/Pilze/Gastromycetales/PG-19.html hnízdovky nacpané (Nidularia deformis)
Diplocystidiaceae – hvězdákovité, mj. s rodem hvězdák, druhem hvězdák vlhkoměrný (Astraeus hygrometricus). Gastrosporiaceae – kuličkovité, např. prašnatka kořínkatá (Gastrosporium simplex). Geastraceae – hvězdovkovité, např. rody s českým jménem hrachovec (Sphaerobolus), hvězdovka (Geastrum) a mnohokrčka (Myriostoma). Plodnice rodu hvězdovka jsou v mládí kulovité, někdy hruškovité, v dospělosti vnější okrovka (exoperidie) rozpraskává v několik cípů, které se většinou sklánějí k zemi a nadzvedávají teřich; vnitřní okrovka (endoperidie) obaluje teřich a má na středu otvor, kterým vypouští výtrusy.JIRÁSEK, Standa. Rod hvězdovka. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 13. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id60767/ K našim největším hvězdovkám patří hvězdovka trojitá (Geastrum triplex). Půvabný je hrachovec hvězdovitý (Sphaerobolus stellatus). Když se jeho vnější okrovka (exoperidie) rozevře, objeví se tmavě žlutá až hnědá kulička, tzv. pecička (peridiola) obsahující výtrusy. Má povrch pokrytý žlutým až oranžovým slizem. V dospělosti se vnitřní okrovka (endoperidie) prudce vychlípne a pecičku vymrští. Endoperidie pak obvykle zůstane krátce viditelná jako průsvitná bělavá kulička na hvězdovité exoperidii.SVOBODOVÁ, Věra. Sphaerobolus stellatus – hrachovec hvězdovitý. In: Botany.cz [online]. 21. 9. 2010 [cit. 10. 8. 2023]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/sphaerobolus-stellatus/ náhled|Mladá plodnice hadovky smrduté (Phallus impudicus) náhled|Mladá plodnice psivky obecné (Mutinus caninus) v kožovitém vejci
Hydnangiaceae – lanýžovcovité, druh lanýžovka holubinková (Russula candida, syn. Hydnangium candidum).Macowanites candidus (lanýžovec holubinkový). In: Mykologie.net [online]. [cit. 17. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/podzemky/item/2038-macowanites-candidusK druhu lanýžovka holubinková (též lanýžovec holubinkový) lze dohledat okolo dvaceti vědeckých názvů: Arcangeliella krjukowensis var. michailowskiana (Bucholtz) Zeller & C.W. Dodge Bucholtzia krjukowensis (Bucholtz) Lohwag Elasmomyces krjukowensis (Bucholtz) Sacc. & D. Sacc. Elasmomyces krjukowensis f. pleurotopsis Bucholtz Elasmomyces mattirolanus Cavara Elasmomyces mattirolianus Cavara, 1897 Elasmomyces mattiroloanus Cavara, 1897 Elasmomyces michailowskianus (Bucholtz) Sacc. & D. Sacc. Hydnangium candidum Tul. & C. Tul., 1843 Hydnangium krjukowense (Bucholtz) Svrček, 1958 Macowanites candidus (Tul. & C. Tul.) J.M. Vidal, 2005 Macowanites krjukowensis (Bucholtz) Singer & A.H. Sm. Macowanites mattiroloanus (Cavara) T. Lebel & Trappe, 2000 Octaviania candida (Tul.) Lloyd, 1922 Russula candida (Tul. & C. Tul.) J.M. Vidal, 2019 Russula krjukowensis (Bucholtz) Trappe & T.F. Elliott Russula mattiroloana (Cavara) T. Lebel Sclerogaster canididus (Tul.) Zeller & C.W. Dodge, 1935 Secotium krjukowense Bucholtz Secotium michailowskianum Bucholtz náhled|Plodnice pestřece pýchavkovitého (Scleroderma areolatum) v různém stadiu vývoje
Hysterangiaceae – loupavkovité, rod loupavka (Hysterangium). Melanogastraceae – černouškovité, rod černoušek (Melanogaster).[BARTŮŠEK, Martin.] Melanogaster. In: Česká mykologická společnost [online]. [cit. 13. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.myko.cz/myko-atlas/Melanogaster/BioLib: čechratkovité, Paxillaceae incl. Melanogastraceae, rody černoušek Alpova a Melanogaster. Nidulariaceae – hnízdovkovité, např. s rody pohárovka (Crucibulum), číšenka (Cyathus) a hnízdovka (Mycocalia, Nidularia). Teřich hub hnízdovkovitých se dělí na samostatné části, čímž vzniká pecička (peridiola), pouzdro peckovitého nebo čočkovitého tvaru obsahující výtrusy. Phallaceae – hadovkovité, např. dvě v ČR rostoucí hadovky hadovka valčická (Phallus hadriani) a hadovka smrdutá (Phallus impudicus). [Okrovka] hadovkovitých má většinou tři vrsty (vnitřní = endoperidie, střední = mezoperidie, vnější = exoperidie), přičemž tlustá střední vrstva je rosolovitá. V dospělosti je okrovka proražena bílým nosičem, který je neplodnou částí teřichu a který vynese vzhůru plodnou část teřichu. Ta se začne kašovitě roztékat, přičemž páchne. Již v roce 1987 uvádí Svrček, že se houba „…neobyčejně šíří a v některých krajinách se stává takřka plevelnou houbou.“SVRČEK, Mirko a VANČURA, Bohumil. Houby. V Praze: Artia, 1987, s. 67. Barevně odlišný je např. téměř ohrožený druh psivka obecná (Mutinus caninus), jehož dospělé plodnice zapáchají jako zkažené maso či vejce, ale méně intenzivně než plodnice hadovky smrduté.[BARTŮŠEK, Martin.] Mutinus caninus. In: Česká mykologická společnost [online]. [cit. 10. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.myko.cz/myko-atlas/Mutinus-caninus/ Rhizopogonaceae – kořenovcovité, např. kořenovec načervenalý (Rhizopogon roseolus), jehož teřich je tvořen drobnými nepravidelnými komůrkami a okrovka je tlustá a tuhá.JIRÁSEK, Standa a NOVÁK, Jiří. Kořenovec načervenalý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 10. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id126004/ náhled|Hluboce zprohýbaná, nepravidelně rýhovaná plodnice oříškovce Tulasneova (Hydnotrya tulasnei)
Sclerodermataceae – pestřecovité, jejichž teřich je v mládí bílý, brzy černý až černopurpurový; okrovka je jedna, většinou tlustá a nepravidelně se trhající.JIRÁSEK, Standa. Rod pestřec. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 10. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id60775/ Teřich pestřece obecného (Scleroderma citrinum) je v mládí bílý a tuhý, časem žlutavě bílý až zelenavý, při dozrávání přechází barva od nafialovělé do makově modré až se mění černou. Po dozrání se rozpadne v tmavě zelený až černý prach, který uniká otvorem puklým v okrovce. Tuhá kožovitá okrovka v dospělosti rozpukává v hrubé šupiny až políčkovité bradavky. Barvu má nejdříve nažloutlou nebo špinavě bílou, později špinavě žlutohnědě okrovou. Po dozrání nahoře nepravidelně puká.JIRÁSEK, Standa. pestřec obecný. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 10. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id60776/ Další z rodu pestřeců pestřec bradavčitý (Scleroderma verrucosum) má teřich v mládí tuhý, bílý, později postupně bělavě mramorovaný, ve stáří až šedohnědý. Celý je složen z malých okrouhlých komůrek, ve stáří se rozpadá. V mládí hladká, hnědá nebo načervenale hnědá okrovka je později hnědožlutá, vždy pružná, s hnědými drobnými šupinkami nepravidelného tvaru s odstávajícím okrajem, na temeni většinou popraskaná. Ve stáří je tenká, křehká; na vrcholu bývá bez šupinek. JIRÁSEK, Standa. pestřec bradavčitý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 10. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id60777/ Tuhý šťavnatý teřich má měcháč písečný (Pisolithus arhizus), přičemž u mladých plodnic jsou na řezu vidět bělavě žluté až žluté pecičky různého tvaru, které se později mění ve výtrusný prach. Okrovka je hladká až hrbolkatá, zprvu okrově žlutavá, později tmavohnědá a velmi křehká.JIRÁSEK, Standa. Měcháč písečný. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 10. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id60779/ Sclerogastraceae – hřibotvaré, druh tvrdoušek pevný (Sclerogaster compactus, syn. Octaviania compacta). náhled|Plodnice lanýže letního (Tuber aestivum); na řezu teřich s mramorovaným vzorem, kolem něho tmavá okrovka Francia_szarvasgomba_gléba|náhled|Detail teřichu lanýže letního (Tuber aestivum)
Houby vřeckovýtrusé Discinaceae – desticovité, rod Hydnotrya – oříškovec, např. okrově hnědý až červenohnědý oříškovec Tulasneův (Hydnotrya tulasnei) s tenkou okrovkou a nepravidelnými labyryntovými chodbičkami vystlanými rouškem a ústícími na povrch plodnice.JIRÁSEK, Standa. Oříškovec Tulasneův. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 18. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id322660/