Státní rozpočet je plán finančního hospodaření státu, obvykle na jeden rok, který zajišťuje ekonomické, sociální a politické funkce státu. Obvykle má formu zákona, který navrhuje vláda a schvaluje dolní komora parlamentu (poslanecká sněmovna). Státní rozpočet obsahuje odhad příjmů z různých zdrojů a rozdělení výdajů do různých kapitol. Jeho prostřednictvím vláda realizuje hospodářskou politiku a uskutečňuje své programové priority. Jakmile je rozpočet schválen, je využití prostředků jednotlivých kapitol v kompetenci vlády, ministerstev a dalších institucí. Příjmy státního rozpočtu tvoří především daně, sociální pojistné a příspěvek na zaměstnanost, dále cla, poplatky a další příjmy. Výdaje státního rozpočtu pokrývají činnosti státu, které stanovují zákony, případně ústavou (mandatorní výdaje), nebo jimiž sama vláda realizuje svoji politiku.
Typy rozpočtu Podle relace mezi výdaji a příjmy lze rozlišit: schodkový nebo též deficitní rozpočet (výdaje jsou vyšší než příjmy), vyrovnaný rozpočet (výdaje se rovnají příjmům), přebytkový rozpočet (příjmy jsou vyšší než výdaje).
Schodkový (deficitní) rozpočet je možno řešit zvýšením daní, krácením veřejných výdajů, využitím prostředků z prodeje státního majetku (krytí aktivy), dluhovým financováním (prodejem vládních obligací jak doma, tak i v zahraničí), emisním financováním (přímé úvěrování centrální bankou (v některých zemích zakázané) nebo monetizací dluhu – odkup cenných papírů vydávaných státem centrální bankou, ovšem ne přímo, ale ze sekundárního trhu) a kombinací uvedených.
Příjmy do státního rozpočtu Příjmy do státního rozpočtu se rozlišují následovně:
daně, cla a poplatky, jejichž výnos je určen do státního rozpočtu dotace, podpory, dary (peněžní dary poskytnuté organizačním složkám státu použité v běžném rozpočtovém roce) prodej zpoplatněných statků a služeb (např. těžba surovin, čerpání vody, pronájem frekvencí) úroky z půjček od státu příjmy z pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti včetně penále
Výdaje státního rozpočtu
Existuje více způsobů, jak výdaje ze státního rozpočtu dělit, jedno z možných rozdělení je následující:
Mandatorní výdaje jsou výdaje, které má stát zákonnou povinnost zajistit (právní normy, nebo smluvní závazky). Mezi takovéto výdaje patří například: dávky důchodového pojištění, nemocenského pojištění, sociální dávky, platby státu do zdravotního pojištění, podpory v nezaměstnanosti, výdaje na dluhovou službu, výdaje na volby, odvody a příspěvky do rozpočtu EU a mezinárodních organizací, státní záruky nebo dotace na obnovitelné zdroje.Tyto výdaje většinou tvoří 50 % – 60 % celkových výdajů státu.
Kvazimandatorní výdaje jsou výdaje, které stát sice nemá zákonnou povinnost zajistit, ale které jsou považovány za nezbytné zejména z důvodu umožnění činnosti státu. Mezi takovéto výdaje patří například: platy státních zaměstnanců, pracovníků organizačních složek státu a příspěvkových organizací nebo výdaje na obranu.
Nemandatorní výdaje jsou výdaje, které nejsou ani nařízené (právní normy, nebo smluvní závazky) ani je nelze považovat za nezbytně nutné, ale stát je chce vykonávat. Většinou jsou spojené zejména s plněním aktuální hospodářské politiky státu. Mezi takovéto výdaje patří například: náklady na dopravní infrastrukturu, školství nebo sport.
Další možné rozdělení je následující:
státní výdaje v podobě nákupu veřejných statků (obrana státu, školství, zdravotnictví, kultura, státní správa, komunikace a infrastruktura apod.) transferové platby v podobě subvencí firmám (finanční pomoc zemědělcům) transferové platby domácnostem (podpora v nezaměstnanosti, sociální dávky apod.) intervence (náklady na vládní zásahy spojené s řízením a regulací jiných subjektů) platby na úhradu jistiny i úroků z přijatých úvěrů nebo emitovaných státních dluhopisů
Historický pohled na státní rozpočet
Vznik státního rozpočtu je spojen s oddělením státního hospodářství od soukromého hospodářství panovníka na sklonku feudalismu, kdy se nastupující průmyslový kapitál snažil získat vliv na státní finance a omezit náklady na vydržování panovníkova dvora. Původně bylo státní hospodářství málo přehledné a roztříštěné na řadu fondů. S centralizací státní moci se centralizuje i hospodaření se státními financemi a fondy se stávají jen výjimkou. V Anglii byla roku 1688 zavedena nutnost schvalování všech veřejných příjmů Parlamentem. V Habsburské monarchii byl sestaven první státní rozpočet v roce 1766. Význam státního rozpočtu neustále vzrůstal v závislosti na rozšiřování působnosti státu. Kvalitativní změna v postavení a úloze státního rozpočtu nastává s masívním vstupem státu do ekonomiky po světové hospodářské krizi ve třicátých letech 20. století. Státní rozpočet je využíván jako aktivní nástroj k ovlivňování vývoje poptávky a sociálních procesů.
Podstata státního rozpočtu
Státní rozpočet je základním článkem veřejných financí, protože soustřeďuje největší část příjmů rozpočtové soustavy a nejvíc se podílí na nenávratném přerozdělování značné části HDP přes rozpočtovou soustavu. Základní funkcí státního rozpočtu je redistribuce národního důchodu související s plněním politických, ekonomických a sociálních úkolů státu. Státní rozpočet je centralizovaný peněžní fond, který je vytvářen, rozdělován a používán především s využitím nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování.
Státní rozpočet představuje bilanci příjmů a výdajů státu. Z ekonomického hlediska vyjadřuje státní rozpočet ekonomické vztahy, které vznikají při tvorbě a používání peněžních důchodu státu, je centralizovaným peněžním fondem státu. Rozpočtový deficit nebo přebytek je rozdíl mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu v příslušném rozpočtovém období. Pokladniční schodek nebo přebytek rozpočtu vzniká v průběhu rozpočtového období a vyplývá z časového nesouladu mezi běžnými příjmy a výdaji.
Deficit státního rozpočtu se financuje půjčkou od centrální emisní banky nebo ostatních ekonomických subjektů (př. tuzemské i zahraniční banky, pojišťovny, ostatní finanční instituce, podniky, obyvatelstvo). Státním dluhem se rozumí závazky státu vůči ostatním ekonomickým subjektům. Státní půjčka se realizuje emisí státních dluhopisů, jejichž prodejem získává stát potřebné peněžní prostředky. Jestliže stát využije úvěru od centrální emisní banky nebo zahraničního úvěru, vstupují do peněžního oběhu nové peníze, které nejsou vytvářeny tvorbou materiálních statků a služeb, což vede k inflačním tlakům v národní ekonomice. Od jiných ekonomických subjektů nemusí působit inflačně, protože se jen mění struktura poptávky.
Funkce státního rozpočtu Alokační – státní rozpočet rozděluje prostředky s cílem zajistit efektivní plnění funkcí státu v případě veřejných statků, externalit (stát financuje a zabezpečuje pro občany různé veřejné statky – školství, armáda, policie aj.).
Redistribuční – státní rozpočet přerozděluje prostředky mezi občany s cílem zmírnit nerovnosti ve společnosti vzniklé důsledkem působení trhu (transfery nebo dotace).
Stabilizační – státní rozpočet nastavením příjmů a výdajů usiluje o stabilní vývoj ekonomiky.
Rozpočtová doporučení V únoru 2015 vydala OECD 10 doporučení pro řádnou správu rozpočtu. Tato doporučení jsou následující: Doporučení jasných, důvěryhodných a předvídatelných limitů fiskální politiky,Public Governance and Territorial Development Directorate, Recommendation of the Council on Budgetary Governance ,OECD,2015 například: Zavést postupy pro řešení hospodářského cyklu tak, aby občané byli schopni chápat a předvídat další kroky vlády. Snažit se o zdravou a udržitelnou fiskální politiku. Doporučení propojení se střednědobými prioritami vlády, například: Vláda by měla organizovat a strukturovat své rozpočtové prostředky způsobem, který odpovídá národním cílům. Doporučení navrhnout rámec kapitálového rozpočtu tak, aby splňoval požadavky na národní rozvoj efektivně a uceleně, například: Tvorbou investičních plánů na základě objektivního posouzení nedostatků v ekonomických kapacitách, rozvoji infrastruktury a v sociálních prioritách. Doporučení zajistit, aby rozpočtové dokumenty a data byly transparentní a přístupné, například: Předložení rozpočtových informací v porovnatelné podobě před přijetím rozpočtu tak, aby byla umožněna debata o možných rozhodnutích, tj. návrh rozpočtu, pokud rozpočet ještě nebyl schválen, plnění státního rozpočtu, pokud se podle daného rozpočtu v tomto roce již postupuje, a závěrečná zpráva, pokud již uplynul rozpočtový rok, s cílem podporování efektivních rozhodnutí, odpovědnosti a dohledu. Doporučení inkluzivní, participativní a realistické debaty ohledně rozpočtových rozhodnutí, například: Poslanecká sněmovna parlamentu by měla mít možnost se zúčastnit všech částí rozpočtového procesu, a to, jak před samotným schválením rozpočtu, tak i během a po uplynutí rozpočtového roku. Doporučení prezentovat veřejné finance detailně, přesně a spolehlivě, například: Zahrnovat v rozpočtovém dokumentu detailně a správně všechny výdaje a příjmy, bez vynechaných, nebo skrytých hodnot (kromě účtů za národní bezpečnost a podobných, u kterých není dovoleno zveřejňovat některé informace) a v souladu se zákony, pravidly nebo prohlášeními, které zajišťují pravdivost rozpočtu a omezují použití mimorozpočtových fiskálních mechanismů. Doporučení aktivního plánování, spravování a plnění rozpočtu, například: Obezřetné profilování, kontrola a monitorování peněžních toků a jasnou regulaci toho, jakou má příslušná instituce nebo pověřená osoba roli, odpovědnost a pravomoc. Doporučení zajistit, aby efektivita a hospodárnost byla nedílnou součástí rozpočtového procesu, například: Umožnit Poslanecké sněmovně Parlamentu a občanům pochopit, nejen kolik se utrácí, ale také co je občanům zprostředkováno – jako například jaké veřejné služby jsou skutečně poskytovány, jaké mají kvalitativní standardy a s jakou efektivností byly zprostředkovány. Doporučení identifikovat a obezřetně posoudit fiskální rizika zejména dlouhodobou udržitelnost, například: Uplatňování mechanismů na podporu odolnosti rozpočtových plánů a zmírnění potencionálního dopadu fiskálních rizik, a tím podpora stabilního rozvoje veřejných financí Doporučení podpory integrity a kvality rozpočtových předpovědí, fiskálních plánů a plnění rozpočtu, formou nezávislého auditu a jiných kontrolních mechanismů, například: Nezávislý interní audit by měl být základní záruka kvality a integrity rozpočtového procesu.
Odkazy
Související články Státní rozpočet České republiky
Reference Státní rozpočet 2020 v kostce. Kapesní příručka Ministerstva financí ČR. Praha: Ministerstvo financí, 2020. . Zákon č. 218/2000 Sb., Zákon o rozpočtových pravidlech
Externí odkazy
Kategorie:Veřejné finance Kategorie:Finanční právo Kategorie:Státní ekonomika Kategorie:Veřejná ekonomika Kategorie:Hospodářská politika