náhled|Značky Miantonoma z několika různých smluv a listin Miantonomo (cca 1600–1643) psáno též Miantonomi, Miantonomoh, Meantunomoh, Miantanomi aj. byl náčelníkem (sachemem) severoamerického indiánského kmene Narragansettů. Do historie se zapsal svým ambivalentním postojem k evropským kolonizátorům, když nejprve jejich pronikání podporoval a snažil se využít jejich spojenectví ve prospěch obchodního a mocenského vzestupu svého kmene, ale postupně si zřejmě uvědomil nebezpečí, jež Evropané představují a je pravděpodobné, že začal připravovat velké indiánské povstání proti bělochům. Jeho osudem se však stal mohegánský náčelník Uncas, který měl hlavní podíl na jeho smrti a neuskutečněných plánech.
náhled|Hlavní novoanglické indiánské kmeny v 17. století
Narragansettové Narragansettové sídlili v Nové Anglii, v oblasti dnešního státu Rhode Island a měli ze všech novoanglických Indiánů nejpočetnější populaci čítající 20 000 – 30 000 lidí. Neměli pověst nelítostných bojovníků jako například jejich obchodní partneři a občasní spojenci Mohawkové či jejich rivalové Pequotové, ale jejich moc spočívala spíše na organizovanosti, obchodních schopnostech a řemeslné zručnosti. Zásadní skutečností bylo, že měli přístup k mělčinám, na nichž žily jisté druhy mlžů, z jejichž schránek se vyráběly tzv. wampumy. Těch si cenili domorodci celého severovýchodu Severní Ameriky a používali je jako důležitý ceremoniální předmět. Narragansettové dodávali wampumy mnoha etnikům včetně členům mocného kmenového svazu Irokézů, především Mohavkům. Jako prakticky všichni lesní Indiáni nebyli ani Narragansettové striktně rovnostářskou společností. I zde existovala vládnoucí vrstva, jež měla mírně nadstandardní postavení. Právě z vládnoucího rodu Miantonomo pocházel. Funkce náčelníků měla mezi místními domorodci jakýsi „polodědický“ charakter, což znamená, že pokud měl muž z náčelnického rodu alespoň průměrné schopnosti, obvykle svou funkci zastával až do smrti. Narragansettové patřili mezi kmeny s relativně centralizovanou náčelnickou mocí. V čele kmene stáli dva tzv. „velcí sachemové“. Kmen byl nicméně rozdělen na několik menších komunit, každá komunita měla své náčelníky.
náhled|Toto je jediné autentické zobrazení novoanglického Indiána ze 17. století. Jde o portrét Ninigreta II., náčelníka východních Niantiků z roku 1681. Byl to syn Miantonomova současníka a jistou dobu zřejmě i "podřízeného" sachema Ninigreta. Je pravděpodobné, že Miantonomo mohl vypadat podobně. Rhode Island School of Design Museum
Osobnost náčelníka Miantonomovo datum narození není známo, ale pravděpodobně se tak stalo okolo roku 1600. O jeho rodičích a výchově se prakticky nic neví, známe jen jméno jeho otce, jímž byl jistý Mascus. O některých aspektech života narragansettských náčelníků (sachemů) nám zachoval své cenné svědectví Roger Williams, zřejmě největší dobový znalec těchto Indiánů. Podle něj patřili členové vládnoucího rodu mezi relativně bohatou vrstvu: „Náčelníkův dům se velmi odlišuje od jiných - je větší a luxusněji a kvalitněji zařízen.“ Obyčejní lidé „se podřizují nejvyšším sachemům, jimž nosí dary a kromě toho mají také zvláštní ochránce, nižší sachemy, kterým rovněž dávají dary. Když pak utrpí nějakou škodu ... tito je pomstí (...) Obvyklým trestem vykonávaným sachem je buď bití nebo mrskání, či trest smrti jeho vlastní rukou, čemuž se obvykle v tichosti podvolí. I když někdy vyšle sachem tajného popravčího, jednoho ze svých významných náčelníků, utnout (odsouzenému) hlavu..., pokud existuje obava ze vzpoury při veřejné popravě.“Roger Williams, A Key Into the Language of America, London 1643, s. 42, 141-144. Sachemům z jejich postavení nicméně neplynuly jen výhody, spíše naopak. Být sachemem představovalo mít spoustu povinností. Museli se starat o sirotky, staré bezprizorní lidi, organizovat obranu kmene či vesnice, rozdávat dary za účelem udržení svého vlivu či získávání nových stoupenců atd. „Nemohou donutit své lidi, aby se řídili tím, vůči čemu mají averzi a tím co nejde zařídit jemným přesvědčováním.“Roger Williams, A Key into the Language, s. 142. "Pokud by se náčelníci tímto pravidlem neřídili, mohlo se stát, že, je jejich lidé opustí kvůli znechucení (z jejich činů) a špatnému zacházení a jdou žít k jiným sachemům, kteří je mohou chránit…“Daniel Gookin: Historical Collections Of The Indians in New England (1674) Collections of the Massachusetts Historical Society, volume I, Boston 1792, s. 154. Je pravděpodobné, že Miantonomo disponoval takovými vlastnostmi, jež mu zajišťovaly značný vliv. Zdá se však, že Miantonomo nemohl podniknout žádnou akci bez souhlasu svého strýce Canonicuse. Canonicus se v pramenech neobjevuje tak často jako jeho synovec, ale jeho moc byla značná. Byl zřejmě výrazně starší (asi o 30 let) a konzervativnější. Je možno říci, že on se staral především o vnitřní záležitosti, zatímco Miantonomo často cestoval, jednal, vedl bojovníky do válek, zkrátka byl aktivnější v „zahraničních“ záležitostech. Williams označil Miantonoma Canonicusovým „maršálem a katem“, z hlediska domorodců šlo o velkého válečného sachema.Correspondence of Roger Williams, ed. Glenn W. LaFantasie, London and Hanover 1988, 2 sv., sv. 1, s. 76. Co se týče charakterových vlastností, jsme nuceni spoléhat na dobové anglické autory. Ti označovali Miantonoma jako „ambiciózního a chytrého“William Bradford, Of Plymouth Plantation, ed. Harvey Wish, New York 1962, s. 212. či jako „velmi přísného muže, velké postavy, kruté povahy.“Edward Johnson, Johnson's Wonder-Working Providence, 1628–1651, ed. James F. Jameson, New York 1910, s. 162. Je ironií, že i jeho dlouholetý anglický „přítel“ Roger Williams ho v jednom dopise charakterizoval jako „pyšného, zlostného a chamtivého, nepoctivého a plného nenávisti.“Dopis Rogera Williamse Johnu Winthropovi, cca 14. červen 1638, in: Correspondence of Roger Williams, sv. 1, s. 163. Další zprávy hovoří, že byl „velmi dobře stavěný, vysoký, bystrý, mazaný ... a zároveň nadutý.“Correspondence of Roger Williams, sv. 1, s. 76. Ač jeho popsané charakterové vlastnosti mají spíše negativní konotaci, lze je interpretovat naopak pozitivně. Naznačují jeho nezávislost, jeho snahu nepodřizovat se kolonistům, jeho schopnost být přinejmenším rovnocenným partnerem v jednáních. Jde z nich rozpoznat respekt, jehož u Angličanů požíval.
Počáteční kontakty Miantonomo se v pramenech poprvé objevuje v roce 1632, kdy již velmi pravděpodobně zastával funkci velkého sachema (náčelníka) Narragansettů po boku svého podstatně staršího strýce Canonicuse. Dá se usuzovat, že náčelnický post získal teprve nedlouho před tímto datem. V tomto roce navštívil v doprovodu svých mužů Boston – hlavní město nedávno založené puritánské kolonie Massachusetts. Během návštěvy došlo k incidentu, při němž se tři domorodci z náčelníkovy suity v době, kdy zbytek navštívil mši, „vloupali“ do jednoho z anglických domů. Na žádost guvernéra je pak Miantonomo nechal zbičovat a vyhnat z města. Nicméně přesto se podařilo mezi Narragansetty a massachusettskými puritány navázat mírové vztahy.Winthrop's Journal „History of New England“ 1630–1649, ed. James K. Hosmer, 2 sv., New York 1908, sv. 1, s. 89. Dalších několik let chybí o Miantonomovi zmínky a jeho jméno se vynořuje až v roce 1636 v souvislosti s příchodem Rogera Williamse a s počínající pequotskou válkou.
náhled|Roger Williams v rozhovoru s Indiány kmene Narragansett, představa z 19. století
Miantonomo a Roger Williams V lednu 1636 se v blízkosti zálivu Narragansett usadil nekonformní duchovní Roger Williams, jehož vyhnali puritáni z Massachusetts. Williams byl mimo jiné studentem, ochráncem a v jistých aspektech i obdivovatelem domorodé kultury. Ostatně jeho obrana práv Indiánů měla určitý vliv na jeho vyhoštění z puritánské kolonie. Území u řeky Seeconk, kde Williams a hrstka jeho stoupenců založili osadu Providence základ kolonie Rhode Island, dostal výměnou za dary od sachemů Canonicuse a Miantonoma a wampanoažského náčelníka Massasoita. Indiáni vyhnancům odstoupili půdu jako stvrzení přátelství a rovněž očekávali prospěch z blízkosti žádoucích obchodních partnerů. Instituce darů byla v domorodé společnosti nesmírně důležitá. Narragansettové ochotně poskytli Williamsovi a jeho druhům pomoc, když viděli, že jsou v nouzi. Považovali však za samozřejmost, že jim tuto jejich pohostinnost bude Williams oplácet dary a službami, až se jeho situace zlepší, což se také stalo. S Narragansetty, především pak s Miantonomem udržoval od začátku přátelské vztahy a docházelo mezi nimi k častým návštěvám. Později se zmínil, že je (tj. hlavně Miantonoma a jeho doprovod, neboť Canonicus příliš necestoval) mnohokrát ubytoval ve svém domě, půjčoval jim lodě atd. Williams se často účastnil kmenových porad a snažil se dělat domorodcům rádce a tlumočníka ve vztazích k Angličanům a okolním indiánským kmenům.
vlevo|náhled|Výjev z pequotské války, rytina z 19. století
Miantonomo a pequotská válka