Modrounovití (Carcharhinidae) z řádu žralounů jsou jednou z nejpočetnějších čeledí žraloků. Jedná se o živorodé žraloky s cirkumpolárním rozšířením v teplých oceánských, a příležitostně i brakických a dokonce i sladkých vodách. V místech výskytu se jedná o druhově nejrozmanitější a početně nejzastoupenější čeleď. Modrounovití jsou ekonomicky nejvýznamnější čeledí, jejíž zástupci jsou pronásledování komerčními rybáři pro své maso, ploutve, kůži a jaterní olej. Až kolem poloviny žraločího masa na mezinárodních trzích patří některému z modrounovitých.
Popis Jedná se o malé až velké žraloky, jejichž rozměr se pohybuje mezi 0,7−6 m. Tělo je vřetenovitého tvaru. Tlama je umístěna na spodní straně hlavy dalece před kruhovitýma očima s dobře vyvinutou oční blánou. Mají pět žaberních štěrbin a dvě hřbetní ploutve bez trnů. První hřbetní ploutev mívá vlnkovaný okraj. Řitní ploutev je jedna. Většinou nemají spirakulum. Rypec bývá zploštělý, avšak ne bočně prodloužený. Ocasní ploutev měří méně než jednu třetinu celkové délky. Ocasní ploutev je asymetrická s horním lalokem dlouhým zhruba dvakrát tolik co spodní lalok. Barva těla může být různá od bronzové a hnědé přes olivovou až po modrou. Předocasní prohlubenina je přítomna.
Velká část druhů jednotlivých modrounovitých jsou vzhledově velmi podobní a jejich rozlišení v terénu bez možnosti bližšího prozkoumání může způsobovat potíže. Ke klíčovým druhovým rozpoznávacím znakům patří pozice hřbetních ploutví, zbarvení kůže, přítomnost hřbetního hřebene a počet a tvar zubů.
Výskyt Modrounovití představují jednu z nejrozšířenějších žraločích čeledí. Vyhledávají teplé vody tropického, subtropického i částečně i mírného pásu. V místech svého výskytu bývají nejzastoupenější žraločí čeledí co do početnosti, druhové diverzity i biomasy. Žralok modrý má dokonce nejrozšířenější areál výskytu ze všech příčnoústých a jeden z největších areálů výskytu mezi obratlovci. Většina druhů se vyskytuje nad kontinentálními šelfy nebo na otevřeném moři, některé druhy však obývají i korálové útesy a vody kolem oceánských ostrovů. Většina modrounovitých se vyskytuje ve slaných vodách, avšak žralok bělavý a tzv. říční žraloci z rodu Glyphis jsou jedinými žraloky, kteří dokáží dlouhodobě pobývat nejen v brakických, ale i sladkých vodách jako jsou řeky a jezera.
Biologie náhled|Žralok citronový Většina druhů je živorodá. V závislosti na druhu samice rodí dvě až 135 mláďat. Embrya v děloze získávají živiny skrze děložní tekutinu a buďto žloutkový váček, který je přichycený na děložní stěně, nebo skrze vajíčka, která samice produkuje a embrya se jimi živí. Tito obávaní predátoři se živí širokou škálou živočichů; do jejich jídelníčku patří korýši, měkkýši, kostnaté ryby, vodní hadi, želvy, mořští ptáci, mršiny a dokonce i rejnoci a menší druhy žraloků. Vyskytují se samostatně nebo v malých skupinkách. V případě výskytu více druhů modrounovitých na stejném místě mezi druhy panuje jasná hierarchie; např. žralok dlouhoploutvý dominuje žraloku hedvábnému, který zase dominuje žraloku spanilému.
Vztah k lidem Některé druhy modrounovitých představují jedny z nejnebezpečnějších žraloků pro člověka a čeleď jako taková se považuje za člověku nejnebezpečnější žraločí čeleď vůbec. Obáván je hlavně žralok bělavý, avšak nezřídké jsou i útoky žraloka modrého, černocípého nebo dlouhoploutvého. Jedná se o ekonomicky vůbec nejvýznamnější čeleď a modrounovití jsou cíleně loveni pro maso, ploutve na polévku, kůži i jaterní olej. Odhaduje se, že na mezinárodním trhu se žraločím masem představuje maso modrounovitých nejméně 50 % objemu. Vedle komerčního zpracování jsou modrounovití vyhledáváni i sportovními rybáři. Následkem cíleného pronásledování je kolem poloviny druhů modrounovitých hodnoceno na nějakém stupni ohrožení, přičemž několik druhů je dokonce kriticky ohroženo.
Systematika K modrounovitým se zařazuje nejméně 12 rodů a 60 druhů. Následující seznam zachycuje většinu z nich: Carcharhinus Blainville, 1816 Carcharhinus acronotus (Poey, 1860) – žralok černonosý Carcharhinus albimarginatus (Rüppell, 1837) – žralok bělocípý Carcharhinus altimus (Springer, 1950) – žralok madagaskarský Carcharhinus amblyrhynchoides (Whitley, 1934) – žralok ztepilý Carcharhinus amblyrhynchos (Bleeker, 1856) – žralok spanilý Carcharhinus amboinensis (Müller & Henle, 1839) – žralok molucký Carcharhinus borneensis (Bleeker, 1858) – žralok bornejský Carcharhinus brachyurus (Günther, 1870) – žralok měděný Carcharhinus brevipinna (Müller & Henle, 1839) – žralok krátkoploutvý Carcharhinus cautus (Whitley, 1945) Carcharhinus cerdale Gilbert, 1898 Carcharhinus coatesi (Whitley, 1939) Carcharhinus dussumieri (Müller & Henle, 1839) – žralok malabarský Carcharhinus falciformis (Müller & Henle, 1839) – žralok hedvábný Carcharhinus fitzroyensis (Whitley, 1943) – žralok queenslandský Carcharhinus galapagensis (Snodgrass & Heller, 1905) – žralok galapážský Carcharhinus hemiodon (Müller & Henle ex Valenciennes, 1839) – žralok polozubý Carcharhinus humani White & Weigmann, 2014 Carcharhinus isodon (Müller & Henle, 1839) – žralok stejnozubý Carcharhinus leiodon Garrick, 1985 – žralok adenský Carcharhinus leucas (Müller & Henle, 1839) – žralok bělavý Carcharhinus limbatus (Müller & Henle, 1839) – žralok černocípý Carcharhinus longimanus (Poey, 1861) – žralok dlouhoploutvý Carcharhinus macloti (Müller & Henle, 1839) – žralok novoguinejský Carcharhinus macrops Liu, 1983 – žralok jihočínský Carcharhinus melanopterus (Quoy & Gaimard, 1824) – žralok černoploutvý Carcharhinus obscurus (Lesueur, 1818) – žralok velrybář Carcharhinus perezii (Poey, 1876) – žralok Perezův Carcharhinus plumbeus (Nardo, 1827) – žralok hnědý Carcharhinus porosus (Ranzani, 1840) – žralok panamský Carcharhinus sealei (Pietschmann, 1913) – žralok malajský Carcharhinus signatus (Poey, 1868) – žralok noční Carcharhinus sorrah (Müller & Henle, 1839) – žralok západoaustralský Carcharhinus tilstoni (Whitley, 1950) Carcharhinus tjutjot (Bleeker, 1852)
Glyphis Agassiz, 1843 Glyphis gangeticus (Müller & Henle, 1839) – žralok ganžský Glyphis garricki Compagno, White & Last, 2008 Glyphis glyphis (Müller & Henle, 1839) – žralok šípozubý Glyphis siamensis (Steindachner, 1896)
Isogomphodon Gill, 1862 – monotypický rod Isogomphodon oxyrhynchus (Müller & Henle, 1839) – žralok ostronosý
Lamiopsis Gill, 1862 – monotypický rod Lamiopsis temminckii (Müller & Henle, 1839) – žralok širokoploutvý
Loxodon Müller & Henle, 1838 – monotypický rod Loxodon macrorhinus Müller & Henle, 1839 – žralok štěrbinooký
Nasolamia Compagno & Garrick, 1983 – monotypický rod Nasolamia velox (Gilbert in Jordan & Evermann, 1898) – žralok hbitý
Negaprion Whitley, 1940 Negaprion acutidens (Rüppell, 1837) – žralok srpoploutvý Negaprion brevirostris (Poey, 1868) – žralok citronový
Prionace Cantor, 1849 – monotypický rod Prionace glauca (Linnaeus, 1758) – žralok modrý
Rhizoprionodon Whitley, 1929 Rhizoprionodon acutus (Rüppell, 1837) – žralok ostrý Rhizoprionodon lalandii (Müller & Henle, 1839) – žralok brazilský Rhizoprionodon longurio (Jordan & Gilbert, 1882) – žralok mazatlánský Rhizoprionodon oligolinx Springer, 1964 – žralok thajský Rhizoprionodon porosus (Poey, 1861) – žralok karibský Rhizoprionodon taylori (Ogilby, 1915) – žralok Taylorův Rhizoprionodon terraenovae (Richardson, 1836) – žralok kanadský
Scoliodon Müller & Henle, 1837 – monotypický rod Scoliodon laticaudus Müller & Henle, 1838 – žralok žlutý
Triaenodon Müller & Henle, 1837 – monotypický rod Triaenodon obesus (Rüppell, 1837) – žralok lagunový
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Žralouni