Albertina je galerie umění ve Vídni, založená v roce 1776 vévodou Albertem Sasko-Těšínským a jeho manželkou Marií Kristinou, rakouskou arcivévodkyní a čtvrtou dcerou císařovny Marie Terezie. Sídlí ve stejnojmenném paláci Albertina, který tvoří jihovýchodní část komplexu císařského paláce Hofburg. Galerie spravuje jednu z největších světových sbírek grafického umění.
Sbírky galerie zahrnují přibližně 50 000 kreseb, akvarelů a leptů a více než 1,5 milionu rytin. Katalog obsahuje mimo jiné 43 kreseb Raffaela Santiho, 145 Albrechta Dürera, 70 Rembrandta (tedy více, než kterákoli jiná galerie na světě) a 150 děl Egona Schieleho. Ve sbírkách jsou dále zastoupena díla Leonarda da Vinciho, Michelangela Buonarrotiho, Petera Paula Rubense, Hieronyma Bosche, Pietera Bruegela, Paula Cézanna, Pabla Picassa, Henriho Matisse, Gustava Klimta a Oskara Kokoschky. Součástí galerie je rovněž sbírka fotografií dokumentující vývoj tohoto média.
Historie budovy Od poloviny 18. století sloužil palác jako residence místodržícího rakouského Nizozemí, které přibližně odpovídalo území dnešní Belgie. V roce 1794 daroval císař František II. palác vévodovi Albertovi Sasko-Těšínskému, jenž byl po francouzské invazi jako místodržící z Rakouského Nizozemí vypuzen. Palác je pojmenován po něm. Albert se sňatkem přiženil do habsburského rodu a Albertina zůstala až do roku 1919 v majetku příslušníků rodu Habsburků.
Roku 1802 byla dokončena přístavba nového reprezentačního křídla, vybaveného nábytkem, který Albert přivezl ze svého belgického sídla. Další rozsáhlá přestavba proběhla v letech 1822–1825 podle návrhu architekta Josefa Kornhäusela za spolupráce sochaře Josefa Kliebera. Část interiérů byla upravena v klasicistním stylu. Při další velké přestavbě v poslední třetině 19. století získala Albertina fasádu odpovídající historizujícímu stylu okolní zástavby na Ringstraße.
Roku 1919 byl palác i se sbírkami vyvlastněn jeho majiteli, arcivévodovi Bedřichu Rakousko-Těšínskému, jako příslušníkovi habsburského rodu. Bylo mu však povoleno odvézt si do exilu v Maďarsku, kde si svůj majetek ponechal, veškeré cenné vybavení.Benedik, Christian, Die Geschichte der Albertina – vom Palais zum Museum, in: Monet bis Picasso. Meisterwerke der Albertina. Sammlung Batlinger, Albertina, Wien 2012, s. 9–15. V březnu 1945 byla Albertina při bombardování Vídně vážně poškozena.
Na počátku 90. let 20. století byla Albertina z důvodu rozsáhlé rekonstrukce uzavřena. Veřejnosti byla znovu zpřístupněna v roce 2003. V průběhu rekonstrukce se podařilo odkoupit zpět většinu původního vybavení, které bylo z paláce odvezeno na počátku 50. let 20. století. Současně byla rozšířena výstavní plocha a vybudovány nové depozitáře.
Dějiny sbírky náhled|130px|vlevo|Depozitář grafiky a kreseb Za počátek sbírek je považován 4. červenec 1776, který se shodou okolností kryje se dnem přijetí Deklarace nezávislosti Spojených států amerických. V tento den převzali vévoda Albert Sasko-Těšínský a jeho manželka, arcivévodkyně Marie Kristina, v Benátkách od rakouského vyslance Giacoma Durazzema více než tisíc mědirytin určených pro císařskou sbírku. Albert sbírku postupně rozšiřoval o kresby Leonarda da Vinciho, Raffaela Santiho, Nicolase Poussina a Clauda Lorraina.
Roku 1796 získal výměnou z císařské dvorní knihovny díla Albrechta Dürera. Do budoucí Albertiny se tak dostala také díla Petera Paula Rubense, Rembrandta a Anthonise van Dycka, která byla roku 1738 převedena do dvorní knihovny ze sbírky Evžena Savojského.
Kolem roku 1800 získal vévoda Albert sbírku nizozemského malíře a sběratele umění Cornelise Ploose van Amstela, která Albertinu obohatila o cenný soubor nizozemské kresby. Tím byl vytvořen základ grafických a kresebných sbírek. Další přírůstky až do roku 1919 stávající fond již pouze doplňovaly.
Počátkem roku 1919 budova galerie i její sbírky přešly z majetku Habsburků do vlastnictví Rakouské republiky. V roce 1920 byla sbírka rytin spojena se sbírkou staré dvorní knihovny (Hofbibliothek). Oficiální jméno Albertina dostala galerie v roce 1921. V té době stál v jejím čele historik umění Joseph Meder, rodák ze Zlovědic v Čechách.
náhled|upright=1.2|Claude Monet, Lekníny, olej, 1917–1919
V meziválečném období se tehdejší ředitel Alfred Stix rozhodl prodat část duplicitních grafických listů ze sbírek. Získané prostředky byly využity k doplnění především francouzské kresby 19. století. Ze sbírky Simona Mellera tak Albertina získala kresby a akvarely Jeana-Augusta-Dominique Ingrese, Camilla Corota, Eugèna Delacroixe, Édouarda Maneta, Edgara Degase, Augusta Renoira a Paula Cézanna.
Po druhé světové válce byly sbírky galerie rozšiřovány také o díla rakouských autorů, zejména Gustava Klimta a Egona Schieleho. Oskar Kokoschka je v Albertině zastoupen přibližně 1 300 díly, a to díky daru jeho manželky Oldy. Pozornost je věnována rovněž modernímu americkému umění, mimo jiné prostřednictvím akvizic děl Andyho Warhola, Jacksona Pollocka a Roye Lichtensteina. Pozornost je věnována rovněž modernímu americkému umění, zejména nákupem děl Andy Warhola, Jacksona Pollocka či Roye Lichtensteina.
Na podzim roku 2007 získala Albertina jeden z nejvýznamnějších darů ve své historii. Manželé Herbert a Rita Batlinerovi galerii věnovali svou sbírku 200 olejomaleb evropské moderny od autorů, jako jsou Claude Monet, Paul Cézanne, Pablo Picasso, Joan Miró, Marc Chagall, Kazimir Malevič, Francis Bacon, Paul Klee a další. Sbírka manželů Batlinerových tvoří součást stálé expozice Albertiny. Galerie se tak přestala orientovat výhradně na grafiku a kresbu, které byly dříve hlavním těžištěm jejích sbírek.
Z děl v majetku Albertiny
Odkazy Reference
Externí odkazy
Oficiální internetové stránky Způsob uskladnění exponátů v depozitářích Architektonické řešení střechy Základní údaje o vyhledávaných exponátech Základní informace Redukovaná česká verze oficiálních stránek s reprodukcemi obrazů
Kategorie:Muzea ve Vídni Kategorie:Organizace založené roku 1776 Kategorie:Objekty nazvané po osobách za jejich života Kategorie:Muzea nazvaná po osobách