Enderova hra (nebo také cyklus Enderovy hry) je vědeckofantastická knižní série Orsona Scotta Carda. Zahájila ji v roce 1977 povídka Enderova hra, v 80. letech přepracovaná do stejnojmenného románu. V současnosti (v roce 2022) ji tvoří deset románů a několik povídek. Jak Enderova hra, tak jeho pokračování Mluvčí za mrtvé získaly ceny Hugo i Nebula a staly se nejvýznamnějšími sci-fi knihami roku 1986. I ostatní díla cyklu byla nominována na významné literární ceny. Jde o cyklus paralelních děl, poslední z nich psal Orson S. Card v úzké interakci s fanoušky, kteří mu prostřednictvím jeho webu poskytovali návrhy, vodítka a časové osy k novým propojením příběhů.Ender ve vyhnanství, s. 334
Charakteristika Hlavními hrdiny cyklu jsou většinou geniální děti, pro své mimořádné schopnosti vybrané a vychovávané lidstvem jako budoucí vojevůdci. Osudy některých z nich sledujeme až do jejich dospělosti.
Cyklus se odehrává v budoucnosti a začíná v době, kdy lidstvo čelí nebezpečí naprostého vyhlazení od mimozemské civilizace zcela neantropomorfních bytostí, připomínajících hmyz, které lidé nazývají „termiťané“ nebo (zvláště děti) „termiťáci“ či „hmyzáci“ (v originále „Formics“ a „Buggers“). Zprvu jde o budoucnost blízkou (v prvním díle např. ještě existuje Varšavská smlouva,Enderova hra později ji Orson S. Card označuje „Nová Varšavská smlouva“,Enderův stín, s. 202, 353) ale přesný rok není nikdy uveden, jakkoliv se od něj odvíjí množství různých časových a věkových údajů v celém díle. Později, především kvůli práci na filmovém scénáři a midquelech, bylo datum první invaze termiťanů stanoveno na rok 2055. Sám Orson S. Card vzhledem k rozsahu díla navrhuje, aby čtenáři drobné rozpory brali podobně jako rozpory v historických knihách, tedy jako alternativní výklad.Ender ve vyhnanství, Doslov, s. 335–336
Cyklus je v osobě Endera (díky paradoxu dvojčat z teorie relativity) doveden až do budoucnosti vzdálené mnoho tisíc let od svého počátku, kdy lidstvo kolonizuje galaxii a poznává další mimozemské civilizace. Mluvčí za mrtvé
Celé dílo je postaveno především na popisu a zkoumání psychologie a strategie sociálních, mocenských, politických a vojenských konfliktů, počínaje skupinami malých dětí, přes národy, státy až ke zcela rozdílným civilizacím, u nichž probíhala evoluce naprosto odlišnými cestami. Zabývá se také otázkami oprávněnosti manipulace s jedincem i různými komunitami v zájmu tzv. „vyšších cílů“.
Jde o výrazně epické dílo, s prvky thrilleru a emocionálně vypjatými místy, s popisy mnoha osobních soubojů i velkých bitev, vedených na Zemi, ve vesmíru i ve virtuálních světech a s důrazem na úlohu a schopnost jedinců proměňovat běh dějin, pokud racionálně i intuitivně dokáží ovládnout pravidla hry.
Orson S. Card také v díle přichází několika originálními teoriemi, např.: Velmi filozoficky propracovaná, takřka „fyzikální“ teorie „filotů“, trochu připomínající teorii superstrun, která je vlastně jakousi fantastickou „teorií všeho“ a která umožňuje nejen cestování nezávislé na rychlosti světla, ale de facto líčí Vesmír jako oduševnělé propojení alternativních světů.Xenocida, s. 351–360 Čtyřstupňová teorie cizosti: Mluvčí za mrtvé, s. 37 utlanning – cizinec, člověk z našeho světa framling – cizinec, kterého uznáváme jako lidskou bytost, ale z jiného světa raman – cizinec, kterého akceptujeme stejně jako lidskou bytost, ale je jiného druhu varelse – cizinec, s nímž není možná komunikace, nedá se odhadnout, jakými pohnutkami se jeho chování řídí a nemáme ani možnost se to dozvědět
Cyklus Enderovy hry V současnosti tvoří dílo dva hlavní paralelní příběhy – Enderova sága a Stínová série. Jde o deset románů a několik povídek.
Enderova sága Hlavními postavami ságy jsou Andrew Wiggin, zvaný Ender, dále pak jeho sestra Valentine a jejich bratr Petr.
Enderova hra
První vydání: 1985. Ceny: Hugo, NebulaEnder ve vyhnanství, s. 338
Mluvčí za mrtvé První vydání: 1986. Ceny: Hugo, Nebula, LocusEnder ve vyhnanství, s. 339
Tři tisíce let po Enderově hře žije na planetě Lusitania přísně katolicky zaměřená lidská kolonie (vesměs hovořící portugalsky), která se nemůže dále rozvíjet, neboť se zjistilo, že místní živočišný druh, pequeninové, hovorově zvaní „prasečíci“, jsou inteligentní bytosti se svébytnou a nepochopitelnou, z lidského hlediska však primitivní kulturou. Po tragických zkušenostech lidstva s vyhlazením termiťanů, které je nyní vnímáno jako strašlivý čin a nazýváno xenocida, nesmí s pequeniny komunikovat nikdo vyjma několika xenologů, odborníků na kontakt s cizími druhy. O komunikaci ani kolonisté nejeví zájem, neboť se po přistání všichni nakazili nezničitelným lusitanským virem s obrovskou mutagenní schopností, tzv. „descoladou“, a ti, co epidemii přežili, žijí jen díky stále novým lékům, které musí pravidelně brát, není však jisté, že nové léky budou vynalézány donekonečna.
Hlavní xenolog Pipo i jeho syn Libo pequeniny studují a naváží s nimi až přátelské vztahy, nečekaně je však Pipo pequeniny brutálně umučen k smrti. Tajemství jeho smrti rozluští jen mladá xenoložka Novinha, ale protože miluje Liba a domnívá se, že by ho tato znalost mohla ohrozit, odmítá ho komukoliv prozradit. Aby Libovi zabránila v přístupu ke svým souborům, který by jako její manžel získal, vdá se raději za nemocného a neoblíbeného Marcaa, který tyranizuje ji i rodinu, kterou spolu mají, a který po několika letech umírá. Libo však nakonec tajemství odhalí a přesně, jak Novinha předpokládala, je prasečíky zavražděn.
Za Liba i další mrtvé přijíždí pronést řeč mluvčí za mrtvé – Ender. Jeho působení zcela promění život Novinhy (do které se zamiluje), její rodiny a poté, co naváže kontakt s pequeniny, i celé planety.
Do hry vstupuje i Jane – umělá inteligence, vzniklá v počítačových sítích, jimiž spolu lidstvo komunikuje napříč vesmírem nadsvětelnou rychlostí prostřednictvím tzv. „filotických hlásek“. Jde o technologii, kterou lidstvo získalo od poražených termiťanů a i když ji využívá, její princip samo ještě dost dobře nechápe. Jediný, kdo o existenci „Jane“ ví, je Ender.
Enderovi se podaří díky svým mimořádným schopnostem empatie a komunikace pochopit kulturu i způsob existence pequeninů a domluvit se s nimi. Zjistí, že pequeninové mají více forem existence a jedna z nich je schopná „filoticky“ komunikovat i s termiťany. Ti sice byli vyhubeni, ale Ender u sebe nosí kokon Královny úlu a je jen na něm, zda a kde se rozhodne termiťany znovu oživit. Nakonec se dohodne s pequeniny, kteří vidí v termiťanech příležitost k získání znalostí, jež jim lidé odmítají předat, Královna úlu na Lusitanii ožívá a začíná se rozmnožovat. Termiťané povstávají z mrtvých.
Neobvyklé události z Lusitanie však upoutají pozornost Hvězdného kongresu. Když kolonisté odmítají opustit planetu a začnou s pequeniny spolupracovat, dostane navíc Kongres strach, že by se pequeninové mohli díky lidským technologiím vydat do vesmíru a lidstvu by hrozilo vyhynutí, neboť by s sebou všude nesli v konečném důsledku smrtící virus descolady. Proto Kongres vysílá k Lusitanii bojovou flotilu, nesoucí na palubě i tzv. „Malého Doktora“, smrtící zbraň, schopnou zničit jedním úderem celou planetu.
Ender teď bojuje za záchranu několika druhů inteligentních bytostí najednou – lidí z Lusitanie, pequeninů, termiťanů i umělé inteligence „Jane“, kterou by se jistě lidé, pokud by se o ní dozvěděli, rozhodli zničit také. Navíc je zapojen i do řešení dalšího problému – viru smrtící descolady.
Xenocida První vydání: 1991. Ceny: nom. Hugo
Na světě Cesty, planetě osídlené čínskými kolonisty, udržujícími tradiční čínskou kulturu, žijí Chan Fej-cu a jeho dcera Čching-čao, lidé obdaření neobyčejnou genialitou, ale také trpící těžkou obsedantní neurózou. Na Cestě je však tato nemoc považována za Oslovení božstvy a její nositelé jsou uctíváni jako světci. Chan Fej-cu i Čching-čao jsou využíváni Hvězdným kongresem k práci na odhalení, proč bylo přerušeno filotické spojení mezi vojenskou flotilou, mířící k Lusitanii, a Kongresem. Důvodem je „Jane“, která kontroluje tok informací tak, aby flotila nemohla obdržet povel ke zničení planety.
Na Lusitanii zatím termiťané a pequeninové budují kosmické lodě, které mají zachránit jejich druhy před xenocidou, pokud by flotila svrhla na planetu „Malého Doktora“. Lusitanští kolonisté pak zoufale hledají, jak vyřešit ve svých laboratořích problém descolady, protože doufají, že by to mohlo odvrátit Kongres od vypálení bomby.
Smrtelná ohrožení jsou zdrojem řady konfliktů nejenom mezi lidmi, ale i mezi lidmi a pequeniny, a začíná docházet k násilnostem, při nichž umírají vzácní a milovaní lidé, například Novinhin syn Quim.
Ender za cenu obrovské osobní oběti, kdy musí usmrtit přítele, uzavírá mírovou smlouvu mezi všemi třemi druhy místních bytostí. Nebezpečí ze strany Hvězdného kongresu však stále trvá.
Umělá inteligence „Jane“ společně s Enderem, Mirem a Královnou úlu spatřují řešení ve filotické struktuře vesmíru, jejíž pochopení by umožnilo cestování nadsvětelnými rychlostmi a tedy záchranu všech lusitanských obyvatel, ať už lidí či mimozemšťanů. Ale sama „Jane“, jediná bytost, která je schopna tento sen uskutečnit, je ohrožena, neboť Chan Fej-cu a Čching-čao se blíží jejímu odhalení a pokud by Hvězdný kongres vypnul počítače filotických „hlásek“, znamenalo by to pro „Jane“ zánik, neboť její osobnost je na této struktuře závislá.
Následně se mezihvězdný „skok“ podaří uskutečnit, ale se spoustou nečekaných důsledků. Invalidní Novinhin syn Miro se sice takřka zázračně uzdravuje, ale Enderova osobnost vytváří v paralelním vesmíru ze svého podvědomí dvě nové bytosti – kopii svého dávno mrtvého bratra Petra a mladičkou kopii stále ještě žijící, ale již zestárlé sestry Valentine.
A ačkoliv se povede Chan Fej-cu přesvědčit, že byl Hvězdným kongresem zneužíván a že jeho planetě je již celá desetiletí utajována existence léku proti obsedantnímu vykonávání jejich „božských“ rituálů, jeho dcera odmítá popřít svou víru v „mandát nebes“, který dle jejího názoru Hvězdnému kongresu patří, a vypnutí „Jane“ i bitevní loď Hvězdného kongresu s „Malým Doktorem“ se neúprosně blíží.Xenocida
Děti ducha První vydání: 1991
Stárnoucí Ender, trpící odloučením od Novinhy, který je navíc vyčerpáván zvláštním filotickým spojením mezi jím zhmotněnými „novými“ sourozenci Petrem a Valentine, odchází do kláštera, kam se uchýlila jeho žena Novinha po tragické smrti syna Quima a snaží se přizpůsobit prostému a jednoduchému životu „v čistotě těla i ducha“.
Jeho iniciativu pro záchranu umělé inteligence „Jane“ přebírají Novinhin syn Miro, pro něhož se v době, kdy byl tělesně postižený, stala „Jane“ duchovním alter egem, a nový Petr s Wang-mu, bývalou služkou Čching-čao. Miro a „Jane“ evakuují obyvatelstvo Lusitanie a zároveň hledají pomocí mezihvězdných „skoků“ domovskou planetu viru descolady. Petrovi a Wang-mu se pak podaří na planetě Pacifika domluvit jakési „zazálohování“ základních informací „Jane“, ale problém jak zachránit filotickou podstatu její „osobnosti“ to ještě neřeší.
Ender je čím dál vyčerpanější a pak upadá do jakéhosi kómatu. Také nová Valentine je zvláštní, jakoby čím dál vyprázdněnější bytostí. Enderovo tělo se blíží smrti a jeho mysl se snaží uzurpovat si tělo nového Petra nebo nové Valentine. Petrova osobnost je však příliš silná a ve Valentinině spatřují mnozí možnost, jak uchovat podstatu „Jane“. To by však znamenalo Enderovu smrt. Příběh se blíží ke svému finále.
Děti ducha jsou faktickým uzavřením celého cyklu Enderovy hry.Děti ducha
První setkání České vydání obsahuje čtyři novely:
Polský chlapec První vydání: 2002
Příběh Enderova otce Paula, který je jedním z devíti dětí v katolické polské rodině. Je krátce po druhé invazi, v Polsku je chudoba, platí zákony o kontrole porodnosti a devět dětí znamená sankce v tom, že rodina je ostrakizovaná a děti nemohou dostat dobré vzdělání.