Arumunština (arumunsky limba armãneascã/vlãsheascã, , též známá v Srbsku jako cincarski jezik) je románský jazyk arumunského obyvatelstva, jímž se mluví v Severní Makedonii, Albánii a Řecku. Nejbližší je rumunštině.

Vyvinula se z latiny pod vlivem sousedních jazyků (albánština, řečtina). Arumunština si zachovala, na rozdíl od většiny ostatních románských jazyků, zbytky původní flexe. Podobně jako makedonština má postponovaný určitý člen (-lu, -le, -a, -ea) a navíc také neurčitý člen (unu).

Slovní zásoba obsahuje hodně slovanských výpůjček a také slova z řečtiny.

Původ arumunštiny/Arumunů Existují dvě teorie původu arumunštiny: Podle autochtonní teorie (pocházející původně z Řecka z roku 1909) jsou Arumuni potomci římských důstojníků a důstojníků působících hlavně u Via Egnatia. Je nepravděpodobné, že tato teorie je správná, protože zaprvé neexistují důkazy o větší nebo trvalé přítomnosti Římanů ve výše zmíněné oblasti, zadruhé by v této oblasti měly v té době dominovat řecké jazykové vlivy nad římskými vlivy a zatřetí pro všechna místní jména sídel platí, že jejich původní slovanská jména se později změnila na arumunská, což znamená, že Arumuni se sem přemístili v 6. století (tj. po příchodu Slovanů).Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. . s. 423-424.

Podle neautochtonní teorie přišli Arumuni do Řecka ze severu někdy mezi 6. a 10. stoletím a byli potomky starověkých Rumunů. Není jisté, odkud přesně pocházeli (což souvisí i se sporností původu Rumunů), ale pravděpodobně pocházeli z jižního Srbska (dokládají to místní historické geografické názvy) a zřejmě se přesídlili pod tlakem příchodů Slovanů a/nebo (v 10. století) pod tlakem expandujících starých Maďarů.

Existuje také teorie, že jižnější část Arumunů je autochtonní (jde o místní romanizované obyvatelstvo, přestože se během stěhování národů mírně přesunulo, a to z nížin do sousedních hor), zatímco další část vznikla ústupem romanizovaného obyvatelstva během stěhování národů z území mezi Rodopami a Dunajem směrem na jih a západ. V Albánii Arumuny vnímají jako romanizovanou skupinu, tj. thráckého, etnického původu jako Albánci.

Klasifikace náhled|Mapa rozšíření jazyka na Balkáně Podle jedné části badatelů je arumunština samostatný románský jazyk (obvykle zařazovaný do podskupiny tzv. rumunských jazyků, nazývaných také východorománské jazyky v užším smyslu nebo dákorománské jazyky), podle další části badatelů jde o nářečí (dialekt) rumunštiny.http://www.britannica.com/topic/Romanian-language Ani samotní Arumuni nemají na tuto otázku jednotný názor.

Vztah k příbuzným jazykům I když rumunští vědci Arumuny pokládají jen za podskupinu Rumunů, rozdíly mezi arumunštinou a rumunštinou jsou tak velké, že Rumuni Arumunům nerozumí (pokud hovoří nářečím a ne jazykem vzdělanců, ovlivněným rumunštinou). Rozdíly mezi rumunštinou a arumunštinou jsou hlavně ve slovní zásobě. Arumunština obsahuje o mnoho méně slovanských a o mnoho více řeckých slov.en wiki V oblasti gramatiky (morfologie a syntaxe) však shody mezi rumunštinou a arumunštinou převažují nad rozdíly.Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. . s. 429.

Základní slovní zásoba arumunštiny je latinská (románská), asi 30 % slovní zásoby jsou řecká slova, méně je výpujček z turečtiny (částečně zprostředkovaně přes řečtinu) a albánštiny. Část tvoří tzv. společná karpatská slovní zásoba všech jihobalkánských pastýřů.

Gramaticky je arumunština, kromě vlivů latiny, typický zástupce balkánskeho jazykového svazu. Proto například má postponovaný určitý člen (konkrétně: -lu , -le, -a, -ea), nemá neurčitek slovesa, nadměrně používá konjunktiv a podobně. Krom toho arumunština vykazuje mnohé gramatické prvky řečtiny, např. v koncovkách množného čísla.

Míra oficiálnosti V Řecku je Arumunů nejvíc (asi 150 000, možná ale o dost víc). Rychle se asimilují. Jazyk se nepoužívá ani ve školách ani v kostelech ani na úřadech. Jediná výjimka, pokud jde o školy, je individuální kurz na univerzitě v Soluni.https://www.ethnologue.com/language/rup

V Albánii žije druhá nejpočetnější komunita Arumunů (asi 100 000 lidí, ale národní povědomí má už jen asi 10 000 z nich). Arumunština se vyučuje na prvním stupni škol, v jedné školce a existuje církev s arumunskou liturgií.

V Makedonii je možné si na některých školách (ve městech jako Skopje, Bitola, Štip a Kruševo) zvolit arumunštinu jako vyučovací předmět a na soudech mohou svědkové v arumunštině vypovídat. Ve městě Kruševo je arumunština druhým oficiálním úředním jazykem po makedonštině navzdory tomu, že tu Arumunů žije asi jen 10 %.

V Bulharsku se arumunština vyučuje na Rumunském gymnáziu v Sofii.

Písmo V závislosti od používaného písma sa Arumuni dělí na tzv. Panhelény (tj. řečtí Arumuni), kteří používají řecké písmo, a Superromány (tj. všichni ostatní Arumuni), kteří používají latinku.

Dialekty/nářečí Rozeznáváme tato nářečí/dialekty: jižní dialekt (Řecko): pindoské nářečí tesálské nářečí epiroské nářečí severní dialekt gramosténské nářečí (v pohoří Gram(m)os) faršerocké nářečí (Albánie) moskopolenské nářečí (Albánie) gábruvské nářečí (Albánie) musekiarské nářečí (Albánie) ochridské nářečí (Severní Makedonie) bitolské nářečí (Severní Makedonie) makedonské nářečí (Řecko) pirinské nářečí (Bulharsko) Existuje mnoho jiných způsobů rozdělení arumunských dialektů.Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. . s. 431.

Příklady

Číslovky Arumunsky Česky unu / unâ jeden dauâ dva trei tři patru čtyři tsintsi pět shasi šest shapti sedm optu osm nauâ devět dzatsi deset

Ukázky jazyka Gramosténské nářečí (Otčenáš): Tatã a nostru, tsi eshci tu tserl, s'ayiseascã numa a Ta, s'yinã amirãriľa a Ta, si facã vreare a Ta, cum tu tserl, ashi sh'pisti locl.Pãnea a nostrã atsea di cathi dzuã dã-nã-u sh'azãshi ľartã-nã amãrtiile a noastreashi cum ľi ľirtãm sh'noi a amãrtoshlor a noshci.Shi nu nã du la pirazmo,ala aveagľi-nã di atsel arãul.Cã a Ta easte Amirãriľa shi puteareaa Tatãlui shi Hillui shi a Ayului Spirit,tora, totãna sh'tu eta a etilor.Amen.Faršerocké nářečí (Otčenáš):Tatã a nostu tsi eshti tu tser,si ayisiascã numa a Ta,s’yinã amirãria a Ta,si facã vrearea a Ta,cum tu tser, ashe sh’pisti loc.Penia a noste, atsa di cathi dzue, de-ni-u sh’aze,sh’ľartã-ni amartiili a nosti,ashe cum li ľãrtem sh’noi a amãrtoľor a noci,sh’nu ni du la pirazmo,ma viagľã-ni di atsel rãu.C a Ta esti amirãria ľ’puteria,a Tatãlui shi Hiľalui shi a Ayiului Spirit,tora,totãna sh’tu eta a etillor.Amin. Bibliografie Gramelová, Lucie et al. Arumunština''. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. .

Reference

Kategorie:Údržba:Články s referencemi v nadpisech Kategorie:Balkanorománské jazyky