náhled|upright=1.0|Pekárna s mlýny v Pompejích (1. stol. př. n. l.) náhled|upright=1.0|Pekařská dílna v Německu 1880 náhled|upright=1.0|Pekařství v Amsterdamu
Pekařství je řemeslo a potravinářský obor, který se zabývá výrobou a případně i distribucí pečiva, tj. pečených výrobků z moučného těsta. Někdy může znamenat i malou živnostenskou pekárnu nebo jen prodejnu.
Historie Pekařská technologie je velice stará a vznikla nejpravděpodobněji zároveň s obilnářstvím. Obilí jako základ výživy velké části lidstva se totiž musí nejprve zpracovat, obvykle mletím na mlýncích a ve mlýnech, zadělat s vodou a případně nechat vykynout na těsto, které se nakonec upeče. Tyto činnosti se zprvu dělaly v každé domácnosti, teprve později se z ní oddělilo specializované mlynářství a už ve starověkých městech vznikli samostatní řemeslníci, pekaři, kteří často měli i vlastní mlýny a sklady.
První písemné zprávy o sdružení mlynářů a pekařů do cechu pochází z Římské říše za vlády císaře Trajána. U germánských kmenů se pekaři a pekárny objevují kolem 7. století nejprve při klášterech. Například klášter v Kostnici držel v 9. století mimo polností také vlastní pec, ve které se mohlo upéci najednou 1000 chlebů. Se vznikem měst v 10. a 11. století se pekařství etablovalo do svobodného řemesla. Basilej, která nejprve sloužila pod nadvládou Římanů jako vojenská základna, se po dobytí kmeny Franků a Alamanů stala v 7. století sídelním městem biskupů z Kaiseraugstu a v roce 1032 součástí Svaté říše římské. Nejstarší písemná zmínka o basilejském pekařském cechu pochází z 30. ledna 1256, který v současnosti nese název „E.E. Zunft zu Brotbecken”. V této době pekaři prodávali své zboží na tržišti a tzv. chlebných stolicích, lavicích (německy Brotbank) a chlebných loubích (německy Brotlaube).
S německou kolonizací a zakládáním měst bylo spojeno pekařské řemeslo od 10. století na českém, moravském a slezském území. Chlebné lavice se vyskytují téměř v každé zakládací listině. Podle franckého práva drželo chlebnou stolici také město Vělička.Slovanské historické studie, 1960, s. 94. Papež Martin IV. potvrdil zderazskému klášteru 3. června 1283 mimo dalších práv a majetků též užitky ze dvou masných, chlebných i ševcovských krámů.Sborník archivních prací 2005, s. 320.
Pekařské bratrstvo v Praze je zmíněno k roku 1410. Ve středověku patřili vedle řezníků mezi nejbohatší řemeslníky, jejich činnost byla ale už od 14. století také předmětem úřední kontroly. Koš na potápění nepoctivých pekařů do řeky byl z Karlova mostu odstraněn až roku 1688.Ottův slovník naučný, sv. 19, str. 408.
Až do poloviny 20. století se rozlišovalo pekařství, cukrářství a ještě zvláštní řemeslo pecnařství, které se omezovalo jen na pečení chleba a bývalo často připojeno k mlýnům. V 19. století byly pekařské technologie (zejména kynutí) vědecky prozkoumány a koncem století se objevily první stroje, parní a později i elektrické a horkovzdušné pece. Dnes se většina pekařských výrobků vyrábí v průmyslových provozech, vedle toho se však udržely i menší živnostenské dílny, které se opět těší zvýšené oblibě. Nabízejí čerstvé pečivo „přímo z pece“, různě zdobené pečivo, ručně pletené housky atd.
Odkazy
Reference
Literatura Ottův slovník naučný, heslo Pekařství. Sv. 19, str. 408 Ottův slovník naučný nové doby, heslo Pekařství. Sv. 8, str. 967
Externí odkazy