Votská gramatika je mluvnický popis votštiny. Z historicko-politických důvodů votština nemá jednotná gramatická pravidla a proto je morfologie a fonetika jednotlivých mluvčích mírně rozdílná. K roku 2008 mluvilo votsky zhruba okolo 20 lidí.UNESCO Interactive Atlas of the World's Languages in Danger (Vyberte v «Country or area»: „Russian Federation“, pak „Search corresponding endangered language“ a nakonec „Vote“ v „List of languages“.)
Jmenný rod Votština, stejně jako ostatní baltofinské jazyky, nerozlišuje mluvnický rod u všech slovních druhů. U časování tedy třetí osoba jednotného čísla tämä vyjadřuje české „on“, „ona“ i „ono“. V některých případech se však u jmen, která označují osobu ženského pohlaví, používá speciální přípona (často se tak děje např. u povolání).
Souhláskové stupňování
Souhláskové stupňování (votsky Assõõvahtõluz) slouží k vytváření stupňů (silného a slabého), jež jsou podstatné při ohýbání slov. Dochází ke změně souhlásek uvnitř slova, a vzniká tak jeho kmen, ke kterému se připojují koncovky pro skloňování a časování. Ke každé osobě i pádu se vztahuje buď silný, nebo slabý kmen. Silný kmen se zpravidla používá u koncovek, které nechávají slabiku otevřenou (např. partitiv), zatímco slabý u těch, které slabiku uzavírají (např. genitiv).
Příklad: Ve slově lukõa („číst“) probíhá změna z k na g. Po odtržení koncového -a (znak infinitivu) lze vytvořit dva kmeny, silný (lugõ-) a slabý (lukõ-).
Miä lugõn. – Já čtu. (koncovka -n uzavírá slabiku, slovo se dělí jako lu-gõn) Nämä lukõa. – Oni čtou. (koncovka -a neuzavírá slabiku, slovo se dělí jako lu-kõ-a)
Skloňování Pravidla skloňování platí pro všechna jména (tzv. podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky). Votština má 16 pádů: nominativ, genitiv, partitiv, illativ, inessiv, elativ, allativ, adessiv, ablativ, translativ, essiv, komitativ, terminativ, abessiv, excessiv a instruktiv. Kromě těchto pádů se ve votštině v menší míře vyskytují i další tři pády: akuzativ, prolativ a lativ. Akuzativ se používá k označení předmětu a jeho tvary jsou až na výjimky u některých zájmen shodné s genitivem a nominativem.Ariste (1997), s. 19. Zbytky prolativu a lativu se v současnosti vyskytují už jen u pár slov, které se užívají jako příslovce.Ariste (1997), s. 37. Někteří rodilí mluvčí nepoužívají také excessiv a jeho funkci nahrazují pomocí elativu. Zvláštní je pád terminativ, který se kombinuje s illativem nebo allativem a nevztahuje se na něj vokálová harmonie (jeho přípona -ssa tedy nemá svůj druhý ekvivalent v předních samohláskách). Vokálová harmonie se rovněž nevztahuje na komitativ,Toto neplatí pro kukkuzské nářečí, kde se používají obě varianty sufixu, tedy -ka/-kä. který má dvě varianty: komitativ I (s příponou -ka) a komitativ II (s příponou -na/-nä; tato varianta je však málo častá).Ariste (1997), s. 33-34, 36–37.
Až na nominativ, partitiv a illativ se jednotné číslo všech pádů tvoří z genitivního tvaru jména, ke kterému se přidá přípona daného pádu. Množné číslo se tvoří přidáním sufixu -i- k původnímu genitivnímu tvaru a připojením pádové koncovky (ta je většinou stejná jako v případě jednotného čísla). Přidáním tohoto sufixu však dochází ke změnám samohlásek na konci původního kmene. Množné číslo nominativu se tvoří přidáním přípony -d ke genitivnímu tvaru jména v jednotném čísle.
Příklad skloňování slova järvi („jezero“):Čjernjavskij (2005), s. 25.
Pád Přípona Užití Jednotné číslo Množné číslo Překlad Nominativ mn. č. -d (kdo, co) järvi järved jezero Genitiv mn. č. -je, -ďďe (koho, čeho) järve järvije jezera Partitiv -a(t), -ä(t), -t(a/ä) – järveä järviit jezero (neurčitý objekt) Illativ -V, -sõ, -se do järvee järviise do jezera Inessiv -z v järvez järviz v jezeře Elativ -ss z (zevnitř) järvess järviss z jezera Allativ -(l)lõ, -(l)le do, na, k järvele järvile k jezeru Adessiv -(l)l na, u, při järvell järvill na jezeře Ablativ -lt z (povrchu), od järvelt järvilt od jezera Translativ -ssi do (role něčeho) järvessi järviissi do (role) jezera Essiv -(n)na, -(n)nä jako järvenä järviinä jako jezero Komitativ -ka společně (s) järveka järviika s jezerem Terminativ -ssa až järveessa järviisessa až k jezeru Abessiv -tta, -ttä bez järvettä järvittä bez jezera Excessiv -nt z (nějakého stavu) järvent – z jezera (stav)
Přídavná jména Stupňování Komparativ se tvoří přidáním přípony -pi nebo -pa ke genitivnímu tvaru přídavného jména. Dvojslabičná slova zakončená na samohlásku -a se přitom mění na -õ, samohláska -ä se zase mění na -e. Při srovnávání se využívá buď partitiv, nebo spojka kui („než“). Superlativ se vyjadřuje pomocí komparativu a zájmena kõikki („vše“), které je v partitivu jednotného nebo množného čísla. Některá přídavná jména se stupňují také nepravidelně.
suuri, suurõpi, kõikkõa suurõpi (suurõpi kõikkiit) – „velký“, „větší“, „největší“ (doslova „největší ze všech“) süvä, süvepi, kõikkõa süvepi (süvepi kõikkiit) – „hluboký“, „hlubší“, „nejhlubší“ üvä, parõpi, kõikkõa parõpi (parõpi kõikkiit) – „dobrý“, „lepší“, „nejlepší“
Zájmena Osobní zájmena Číslo Osoba Nominativ Genitiv Partitiv Illativ jednotné 1. já miä minu minua minusõ 2. ty siä sinu sinua sinusõ 3. on, ona tämä tämä tätä tämäse množné 1. my müü mejje meit meise 2. vy tüü tejje teit teise 3. oni nämä(d) näjje näit näise
U osobních zájmen první až třetí osoby singuláru lze používat dva možné tvary u allativu, adessivu a ablativu (např.: millõ – minulõ, mill – minull, milt – minult). Pro množné číslo toto pravidlo neplatí. Až na genitiv a komitativ jsou u nich všechny pády odvozené od kmene mei-, tei- a näi- (komitativ se pak tvoří přidáním přípony -ka ke genitivnímu tvaru, vznikne tedy mejjeka, tejjeka a nejjeka).
Přivlastňování Ačkoliv votština má přivlastňovací přípony, jako je tomu například u finštiny, postupem času se přestaly používat a v současnosti se vyskytují už jen v lidových písních.Ariste (1997), s. 57. Vlastnictví se tedy vyjadřuje podmětem v genitivu. Pro zdůraznění se za něj může dát slovo õma („vlastní“, „patřící“).
Tšenen õma on kase lahsi? Minu õma. – „Čí je toto dítě? Moje.“ minu poika – „můj syn“
Přivlastňovací sufixy ve votštině (písmeno V značí prodloužení samohlásky):
osoba singulár plurál 1. -ni, -n -ni 2. -zi, -z -no/-nö 3. -za/-zä, V -za/-zä, V
Sufixy jsou u třetích osob plurálu i singuláru stejné. Ve východním nářečí se v třetí osobě používal sufix -Vzag/-Vzäg.
Číslovky Přehled základních a řadových číslovek Číslovka Základní Řadová Číslovka Základní Řadová 1 ühsi (ühs) esimein 21 kahśtšümmentä ühsi kahśtšümmenäz esimein 2 kahsi (kahs) tõin 30 kõmtšümmentä kõmtšümmenäz 3 kõlmõd (kõm) kõlmõz 40 nellätšümmentä nellätšümmenäz 4 nellä nelläz 50 viiztšümmentä viiztšümmenäz 5 viisi (viiz) viďďez 60 kuuztšümmentä kuuztšümmenäz 6 kuusi (kuuz) kuvvõz 70 seitseetšümmentä seitseetšümmenäz 7 seitsee seittsemez 80 kahõsaatšümmentä kahõsaatšümmenäz 8 kahõsaa kahõssamõz 90 ühesäätšümmentä ühesäätšümmenäz 9 ühesää ühessämäz 100 sata saaz 10 tšümmee tšummenäz 101 sata ühsi saaz esimein 11 ühstõššõmõt ühstõššõmõz 200 kahssataa kahssaaz 12 kahstõššõmõt kahstõššõmõz 300 kõmsataa kõmsaaz 13 kõmtõššõmõt kõmtõššõmõz 400 nelläsataa nelläsaaz 14 nellätõššõmõt nellätõššõmõz 500 viizsataa viizsaaz 15 viiztõššõmõt viiztõššõmõz 600 kuuzsataa kuuzsaaz 16 kuuztõššõmõt kuuztõššõmõz 700 seitseesataa seitseesaaz 17 seitseetõššõmõt seitseetõššõmõz 800 kahosaasataa kahosaasaaz 18 kahõsaatõššõmõt kahõsaatõššõmõz 900 ühesääsataa ühesääsaaz 19 ühesäätõššõmõt ühesäätõššõmõz 1000 tuhad tuhattõmõz 20 kahśtšümmentä kahśtšümmenäz 2000 kahstuhatta kahstuhattõmõz 3456 kõmtuhatta nelläsataa viiztšümmentä kuusi kõmtuhattõmõz nelläsaaz viiztšümmenäz kuvvõz
Krátké tvary číslovek v závorkách u čísel 1 (ühs), 2 (kahs), 3 (kõm), 5 (viiz) a 6 (kuuz) se používají, pokud za nimi následuje jméno. Pokud stojí samostatně samy o sobě, používá se jejich delší tvar.
Podstatné jméno, které je za číslovkou jinou než 1, se uvádí vždy v partitivu jednotného čísla. Pokud stojí za číslovkou 1, podstatné jméno je v nominativu.
ühs tüttö – „jedna dívka“ kahs tüttöä – „dvě dívky“
Zlomky a desetinná čísla ¼ (čtvrtina) – tšetvertti (přejaté slovo z ruštiny) 1/3 (třetina) – ühs kõlmõz õsa ½ (polovina) – poolitõissa 3/5 – kõm viďďettä õsaa 0,25 – nulli pilkku kahśtšümmentä viisi 2,5 (dva a půl) – pooli-kõlmõtta
Slovesa
Příklad časování slovesa lukõa – „číst“ (na druhém řádku je malým písmem uveden zápor):
Osoba Přítomný čas Předpřítomný čas Minulý čas Předminulý čas Budoucí čas Předbudoucí čas Kondicionál Imperativ Miä1. os. j. č. lugõnen lugõ õõn lukõnnuden õlõ lukõnnud luďinen lukõnnud õlin lukõnnuden õllud lukõnnud nõõn lukõmaen nõõ lukõma leen lukõnnudеn lee lukõnnud lukõizinen lukõiz la lugõn!la en lugõ! Siä2. os. j. č. lugõded lugõ õõd lukõnnuded õlõ lukõnnud luďibed lukõnnud õlib lukõnnuded õllud lukõnnud nõõd lukõmaed nõõ lukõma leed lukõnnudеd lee lukõnnud lukõizided lukõiz lugõ!elä lugõ! Tämä3. os. j. č. lugõbeb lugõ on lukõnnudeb õlõ lukõnnud lutšieb lukõnnud õli lukõnnudeb õllud lukõnnud nõõb lukõmaeb nõõ lukõma leeb lukõnnudеb lee lukõnnud lukõizeb lukõiz lukõgo!elko lukõgo! Müü1. os. mn. č. lugõmmõemmä lugõ õõmmõ lukõnnudemmä õlõ lukõnnud luďimmõemmä lukõnnud õlimmõ lukõnnudemmä õllud lukõnnud nõõmmõ lukõmaemmä nõõ lukõma leemmä lukõnnudemmä lee lukõnnud lukõizimmõemmä lukõiz lugõmmõ!la emmä lugõ! Tüü2. os. mn. č. lugõttõettä lugõ õõttõ lukõnnudettä õlõ lukõnnud luďittõettä lukõnnud õlittõ lukõnnudettä õllud lukõnnud nõõttõ lukõmaettä nõõ lukõma leettä lukõnnudettä lee lukõnnud lukõizittõettä lukõiz lukõga!elka lukõga! Nämä3. os. mn. č. lukõaeväd lugõ õlla lugõttueväd õlõ lugõttu lugõttieväd lugõttu õlti lukõnnudevad õltu lugõttu nõisa lukõmaeväd nõõ lukõma leeväd lugõttueväd lee lugõttu lugõttaizeväd lugõttaiz lukõgod!elkod lukõgod!
Slovesný čas Votština má celkem šest časů: přítomný, předpřítomný, minulý, předminulý, budoucí a předbudoucí.Ariste (1997), s. 68. Pouze přítomný a minulý má však jednoduché tvary a zbytek časů se tvoří pomocnými slovesy. Osobní zájmena není nutné při časování uvádět, v případě zdůraznění dané osoby je však lze použít, podobně jako v češtině. Většina sloves se časuje pravidelně (výjimka je např. sloveso õlla – „být“).
Přítomný čas Přítomný čas je stejný jako v češtině. Tvoří se přidáním osobních koncovek ke slabému kmenu slovesa, v případě třetí osoby množného čísla ke kmenu silnému. V případě množného čísla existují vždy dvě koncovky – ty se doplňují podle vokálové harmonie. Zápor se tvoří pomocí speciálního neúplného slovesa a kmene významového slovesa, který se během dalšího časování nemění (viz níže).
lukõa – „číst“ → kmen lugõ / lukõ (viz souhláskové stupňování výše) 1. osoba: -n → lugõ + n → lugõn („čtu“) 1. osoba: -mmõ/-mmä → lugõ + mmõ → lugõmmõ („čteme“) 2. osoba: -d → lugõ + d → lugõd („čteš“) 2. osoba: -ttõ/-ttä → lugõ + ttõ → lugõttõ („čtete“) 3. osoba: -b → lugõ + b → lugõb („čte“) 3. osoba: -a/-ä → lukõ + a → lukõa („čtou“)
U jiné varianty votštiny existují naopak přípony -n, -d, -b, -mma/-mmä, -tta/-ttä, -vad/-väd.
Předpřítomný čas Předpřítomný čas se nevyskytuje v češtině a překládá se tedy jako přítomný nebo minulý čas. Jedná se o děj, který začal v minulosti a trvá dál do přítomnosti, nebo s ní má nějakou spojitost. Tvoří se pomocí přítomného času slovesa õlla („být“) v příslušné osobě a slovesa s prvním příčestím. U třetí osoby množného čísla se používá namísto prvního příčestí používá druhé. Při tvoření záporné věty se do záporu dá jen sloveso õlla.
Õõn sene lukõnnud. – (Už) jsem to přečetl.En õlõ sitä lukõnnud. – (Ještě) jsem to nepřečetl.
Minulý čas Jako minulý čas votština používá imperfektum. Jeho tvorba je složitější a vychází z tvarů přítomného času sloves. K jeho vytvoření používá sufixu -i (případně -zi), který se nachází mezi kmenem slovesa a jeho osobní koncovkou. U třetí osoby množného čísla se osobní koncovka -a/-ä mění na -tti.
Pravidla pro tvorbu minulého času: Končí-li kmen slovesa na krátké a: