Velký a Malý Tisý je národní přírodní rezervace poblíž města Lomnice nad Lužnicí v okrese Jindřichův Hradec ležící na území chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Řadí se mezi nejvýznamnější rybniční rezervace v Česku a je významná rozsáhlým litorálním porostem na březích rybníků.Litorální označuje břehovou oblast na rozhraní vody a souše, kde se daří rostlinám jako je rákos, orobinec atd. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO Třeboňsko a je evidována i v rámci světové organizace UNESCO jako biosférická rezervace, evropsky významná lokalita v soustavě Natura 2000 a další. Důvodem ochrany je jedna z nejvýznamnějších ornitologických rezervací v Česku. Význam má i z pohledu entomologického.

Součástí rezervace je jedenáct větších rybníků, mimo jiné i dvojice rybníků Velký a Malý Tisý, které daly lokalitě název. Pro rybníky v rezervaci je charakteristické, že mají velmi členité pobřeží tvořené zarostlými břehy, zátokami, poloostrovy a ostrůvky. Na břehy volně navazují podmáčené louky, lesy, vřesoviště a pole. Vlivem rozmanitosti různých stanovišť se zde nachází bohatá řada druhů z flory i fauny, které zde sídlí. Hlavně ptactvo využívá lokalitu jako důležitou migrační zastávku či shromaždiště před pravidelnými tahy.

I přes to, že je lokalita po desetiletí chráněna, došlo nevhodnými hospodářskými zásahy v podobě nadměrného chovu ryb od padesátých let 20. století k postupné degradaci a ústupu litorálních porostů. Od devadesátých let 20. století se ochranáři snaží snižováním počtu nasazovaných ryb a změnou jejich druhové skladby společně s vodohospodářskými zásahy do výšky vodní hladiny rybníka Velký Tisý podpořit rozvoj rákosových porostů. Výsledky těchto opatření ukázaly, že na obnovu porostů by i za vhodných podmínek byla potřeba doba dosahující až desítek let.

Lokalita náhled|Dolní přesecký rybník

Oblast národní rezervace Velký a Malý Tisý se nachází na západním okraji CHKO Třeboňsko mezi městy Lomnice nad Lužnicí na severu a Třeboní na jihu. Jedná se o rybniční soustavu jedenácti rybníků (jiný zdroj však uvádí čtrnáct rybníků). Největší z nich je rybník Velký Tisý. Národní přírodní rezervace leží v nadmořské výšce mezi 427 až 431 metry. Severní hranice je tvořena polemi a loukami. Severozápadní hranici tvoří silnice procházející přes hráz rybníka Koclířov (leží mimo území rezervace). Na západě, jihozápadě a jihu kopíruje z větší části tok umělého vodního kanálu Zlaté stoky. Východní část hranice pak tvoří železniční trať Lomnice nad Lužnicí – Třeboň (tzv. Koridor D 12), respektive část silnice I/24.

Rybniční soustava je tvořena rybníky Velký Tisý, Malý Tisý, Kubínský rybník, Dolní přesecký rybník, Horní přesecký rybník, Jezero pod Tisým, rybník Šatlavy, rybník Smyček, Malý Dubovec, Velký Dubovec a Velký Paneský rybník.

Historie Rybníkářství má v lokalitě dlouhou tradici a samotný ústřední rybník Velký Tisý byl z velkých třeboňských rybníků postaven jako jeden z prvních. Stavba byla dokončena v roce 1505 pod dohledem Štěpánka Netolického, i když historické prameny uvádí, že vyměřovací práce začaly již o tři roky dříve a to v roce 1502. V témže roce (1505) byl vybudován i Malý Tisý. O rok později v roce 1506 začala výstavba Zlaté stoky, která skončila v roce 1520. Tento umělý vodní kanál prochází jižně od rybníka a jeho úkolem bylo přivádět do soustavy rybníků vodu. Kanál Zlatá stoka funguje od 16. století až do současnosti. Nicméně na místě národní rezervace se dříve nacházela dvojice starších rybníků nazývaných Starý a Nový Tisý, které postupně přestaly vyhovovat svému účelu. Proto byl na jejich místě postaveny nový rybník, Velký Tisý. V roce 1596 došlo k rozšíření Velkého Tisého na současnou rozlohu pod patronací dalšího významného rybníkáře Jakuba Krčína.

Vzhledem k tomu, že břehy rybníka byly po dlouhou dobu intenzivně využívány k pastevectví, došlo k jejich odlesnění. To (společně s relativně nízkou intenzitou chovu ryb, která na rybníce panovala do 50. let 20. století) se příznivě projevilo na rozrůstání litorálních (břežních) porostů. Vznikly rozsáhlé mokřady přecházející volně v pastviště. Od října roku 1952 se na lokalitě nacházela ornitologická pozorovatelna.

náhled|vlevo|Bujná vegetace v mokřinách přiléhající k jižnímu okraji Velkého Tisého

V 19. století byla lokalita známá spíše pro botaniky s ohledem na výskyt řady vzácných rostlin. Národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý byla vyhlášena výnosem Ministerstva školství a kultury ČSR na základě zákona č. 40/1956 Sb. dne 17. června 1957 jako státní přírodní rezervace. Rezervace byla vyhlášena na ploše 615 ha na základě ornitologického výzkumu oblasti. Na vyhlášení měl hlavní vliv Jan Hanzák se svými spolupracovníky z řad profesionálních i amatérských ornitologů. Vyhlášení rezervace vedlo k zákazu lovu ptactva v oblasti a zamezení rozsáhlých terénních úprav, nicméně vyhláška neupravovala nikterak chov ryb. To se ukázalo později jako zásadní, jelikož extenzivní chov ryb od padesátých let 20. století vedl k devastaci litorálního porostu na lokalitě. Dopady chovu ryb se naplno začaly projevovat od konce šedesátých let a po sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století.

V devadesátých letech 20. století po nabytí účinnosti zákona č. 114/1992 Sb. se státní rezervace přeměnila v národní přírodní rezervaci. V současnosti je národní přírodní rezervace součástí první zóny chráněné krajinné oblasti Třeboňsko a biosférické rezervace Třeboňsko evidované v rámci světové organizace UNESCO jako část rozsáhlého nadregionálního biocentra ÚSES Stará řeka – Rožmberk – Velký Tisý. Lokalita je chráněna taktéž v rámci Ramsarské konvence, řadí se do evropsky významných ptačích území a je součástí soustavy Natura 2000.

Přírodní poměry Oblast národní přírodní rezervace je tvořena rybniční soustavou 11 rybníků (jiný zdroj uvádí čtrnáct). Hlavní část rezervace tvoří vodní plochy zmiňovaných rybníků, dále pak podmáčené louky, louky, vřesoviště a lesy. Lesy jsou tvořeny převážně smíšeným kulturním porostem místy přecházející až v přirozené lesy různého stáří. Tyto lesní porosty vznikly ve většině případů vysázením na nevyužívané pastviny, případně formou náletů dřevin a postupnou přeměnou v lesní porost. Na hrázi rybníků se nachází duby letní (Quercus robur) a lípy srdčité (Tilia cordata) o stáří několika set let. Dále se zde nachází podmáčené olšiny a porosty vrb.

Geologie Podloží oblasti je poměrně pestré, jelikož se na jihovýchodní části chráněného území nachází bělošedé kaolinické pískovce, slepence, dále rudočervené a bělošedé jílovce, jílovité pískovce a svrchnokřídové prachovce spadající do svrchního oddílu klikovského souvrství. Ve východní části se nachází třetihorní montmorilloitické jíly a diatomové jíly až diatomity domanínského souvrství.

Nad hladinu Velkého Tisého vystupuje v jihozápadní části poloostrov Lůsy, který je tvořen neogenními sedimenty zlivského souvrství. Toto souvrství tvoří prokřemenělé jílovité pískovce až slepence, kde se ve spodních partiích nachází nezpevněné jílovité písky a písčité jíly. Východní část lokality je pak vyplněna kvartérními sedimenty v podobě spraší a sprašových hlín. Taktéž se zde nachází holocenní sedimenty vzniklé v tekoucí či stojaté vodě.

Půdní profil je tvořen převážně kambizemí a pseudoglejem.

Velký Tisý náhled|upright=0.9|Hráz Velkého Tisého se vzrostlými duby

Velký Tisý je největší rybník na území národní rezervace o katastrální výměře 313 ha, z čehož přibližně 275 ha tvoří vodní plocha (jiný zdroj uvádí 221 ha vodní plochy). Jedná se o pátý největší rybník na území jižních Čech. Voda je do rybníka naháněna skrze umělý kanál Zlatou stoku (respektive skrze sousední rybník Koclířov) a odváděna Miletínským potokem skrze výpustní kamenný kanál. Celkový objem zadržované vody je okolo 2,75 miliónu m3, hladina vody je regulována na 425,2 m n. m. Nicméně hloubka rybníka dosahuje pouze 1 metru. Délká hráze dosahuje 2 km a je porostlá starými duby. Pobřeží rybníka Velký Tisý je velice členité s množstvím ostrovů a poloostrovů porostlé litorálním porostem. Na zarostlé pobřeží navazují okolní podmáčené louky. Významným prvkem rybníka je nepravidelný poloostrov Lůsy, který vybíhá z jihozápadní strany kolem 429 metrů vysokého vrchu Na Lůsech.

Oblast rybníka Velký Tisý je významnou ornitologickou lokalitou, jelikož se zde shromažďují ptáci před tahy převážně koncem léta a na podzim. V této době se na rybníce vyskytují tisícihlavá hejna různých druhů kachen a hus.

Malý Tisý

Podobně jako rybník Velký Tisý byl i Malý Tisý vybudován roku 1505 na ploše 32 ha. Nachází se na jihovýchodním okraji národní přírodní rezervace poblíž silnice I/24. Taktéž jako Velký Tisý i tento rybník je napájen vodou přicházející Zlatou stokou.

Flora Dříve se na lokalitě nacházela lužní střemchová doubrava a olšina (společenstva Quercus robur-Padus avium a Alnus glutinosa-Padus avium), která je v současnosti zakryta vodní plochou rybníků. Nicméně na několika částech území se podmáčené lesy zachovaly v podobě porostů křovitých vrb (sv. Salicion cinereae) a jako porost olše lepkavé (Alnus glutinosa). Taktéž oblasti, které dříve sloužily jako pastviny, se postupně mění vlivem náletů břízy a borovice. To má za následek ústup trnky obecné (Prunus spinosa), hlohu jednosemenného (Crataegus monogyna), hlohu obecného (C. laevigata) a jalovce obecného (Juniperus communis).Oblasti, kde dochází jednou do roka k sečení, jsou domovem následujících druhů: všivec lesní (Pedicularis sylvatica), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), vstavač kukačka (Orchis morio), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris), pampeliška Nordstedtova (Taraxacum nordstedtii), jetel kaštanový (Trifolium spadiceum), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) a další.

náhled|vlevo|Sečené louky na jižní části rezervace

Litorální porost rákosin je tvořen rákosem obecným (Phragmites australis) a dále například šípatkou střelolistou (Sagittaria sagittifolia). Ve vodou bohatých oblastech rezervace roste kapradník bažinný (Thelypteris palustris), ďáblík bahenní (Calla palustris), ve zbahněných částech rezervace rozpuk jízlivý (Cicuta virosa) či čarovník prostřední (Ciraea intermedia). Převážně ostrůvek v Malém Tisém reprezentuje ostřicomechové rašeliniště, kde se vyskytují druhy ostřice mokřadní (Carex limosa), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) a rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). V některých maloplošných rybnících roste lakušník niťolistý (Batrachium trichophyllum), rdest světlý (Potamogeton lucens), rdest ostrolistý (P. acutifolium), rdest vláskovitý (P. trichoides), voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae) a řečanka přímořská (Najas marina).

náhled|Ilustrační fotografie uschlého rákosu obecného

Dále se na lokalitě vyskytují například tyto druhy: vstavač kukačka (Orchis morio), masnice vodní (Tillaea aquatica), bublinatka prostřední (Utricularia intermedia), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), na několika místech hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) v podrostu krušiny olšové (Frangula alnus), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris), tolije bahenní (Parnassia palustris), žebratka bahenní (Hottonia palustris), vzácně vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), prha arnika (Arnica montana), řebříček bertrám (Achillea ptarmica), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), halucha vodní (Oenanthe aquatica), kamyšník vrcholičnatý (Bolboschoenus yagara), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), tajnička rýžovitá (Leersia oryzoides), ostřice česká (Carex bohemica), skřípina kořenující (Scirpus radicans), sítina rybniční (Juncus tenageia), ostřice štíhlá (Carex acuta), zábělník bahenní (Comarum palustre), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), tolije bahenní (Parnassia palustris), rozrazil štítkovitý (Veronica scutellata), třtina šedavá (Calamagrostis canescens), štírovník bažinný (Lotus pedunculatus) či dřípatka horská (Soldanella montana) a desítky dalších.

Fauna