Třída Somers byla lodní třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Jednalo se o vylepšenou variantu vůdčích lodí torpédoborců třídy Porter. Všechny jednotky byly nasazeny ve druhé světové válce, přičemž Warrington byl za války ztracen v hurikánu. Ostatní lodě byly vyřazeny v letech 1946–1947.
Stavba Třída byla objednána, aby využila tonáž torpédoborců, povolenou USA na Londýnské konferenci v roce 1930. Torpédoborce navrhla společnost Gibbs & Cox. Stavba dvou jednotek byla schválena pro finanční rok 1935 a další tři následovaly ve finančním roce 1936. Dvě jednotky postavila loděnice Federal Shipbuilding and Drydock Company v Kearny v New Jersey a následující tři loděnice Bath Iron Works v Bathu v Maine. Celkem tak bylo postaveno pět jednotek této třídy. Do aktivní služby torpédoborce vstupovaly v letech 1937–1939.
Jednotky třídy Somers: Jméno Loděnice Zahájení stavby Spuštění na vodu Zařazena do služby Osud Somers (DD-381) Federal Shipbuilding 1935 13. března 1937 prosinec 1937 Vyškrtnut 1947. Warrington (DD-383) Federal Shipbuilding 1935 15. května 1937 únor 1938 Dne 13. září 1944 jej v Karibiku potopil hurikán. Sampson (DD-394) Bath Iron Works 1936 16. dubna 1937 srpen 1938 Vyškrtnut 1945. Davis (DD-395) Bath Iron Works 1936 30. července 1938 listopad 1938 Vyškrtnut 1945. Jouett (DD-396) Bath Iron Works 1936 24. září 1938 leden 1939 Vyškrtnut 1945.
Konstrukce thumb|left|USS Warrington (DD-383) v roce 1939 thumb|left|Warrington (DD-383) v roce 1943. Třetí dělová věž je již odstraněna.
Základní výzbroj tvořil osm 127mm/38 kanónů Mk 12, umístěných ve čtyřech dvoudělových věžích (dvě na přídi a dvěma zádi). Lafetace hlavních kanónů neumožňovala postřelovat vzdušné cíle. Dále nesly tři čtyřhlavňové 533mm torpédomety, které se nacházely v ose lodě. Torpéda byla typu Mk.15. Nebyla nesena žádná náhradní. Protiletadlovou výzbroj tvořily dva čtyřhlavňové 28mm/75 kanóny Mk.1 a dva 12,7mm kulomet M2 Browning. K ničení ponorek sloužily dva spouštěče hlubinných pum se zásobou čtrnáct náloží. K detekci ponorek sloužil sonar QCE. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a dvě turbíny General Electric o výkonu 52 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Spaliny odváděl jeden komín. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů. Dosah byl 7500 námořních mil při rychlosti patnáct uzlů.
Modifikace Složení výzbroje se ale postupně měnilo, zejména byla posilována protiletadlová výzbroj plavidel. Nejlépe byly v tomto ohledu vyzbrojeny torpédoborce Davis a Jouet, které nesly čtrnáct 40mm kanónů Bofors a čtyři 20mm kanóny Oerlikon, což si z prostorových důvodů vynutilo odstranění třetí dělové věže.
Operační nasazení Všechny torpédoborce se zapojily do druhé světové války. Mimo torpédoborce Sampson, který byl v roce 1941 převelen do Pacifiku, sloužily výhradně v Atlantiku a Středozemí. Jedinou ztrátou byl Warrington, který v roce 1944 v Karibiku potopil hurikán. Zahynulo přitom 248 mužů.
Odkazy Reference
Literatura
Související články Seznam amerických torpédoborců Námořnictvo Spojených států amerických
Externí odkazy
Profil na serveru Destroyerhistory.org Profil na serveru Globalsecurity.org