Liberecká továrna automobilů RAF (Reichenberger Automobil Fabrik) byla automobilka založená v roce 1907 průmyslníkem, majitelem textilních továren a automobilovým závodníkem Theodorem Liebiegem, vnukem Johanna Liebiega v tehdejší samostatné obci Rosenthal bei Reichenberg (dnešní liberecká čtvrť Růžodol). Theodor Liebieg mimo to pozitivně ovlivňoval výrobu motocyklů a automobilů u firem NW, Linser a Laurin & Klement.
Historie Na přelomu let 1905 a 1906 vzniká v Liberci, v Barvířské ul. první vůz, zkonstruovaný továrníkem Christianem Linserem (firma založena 1858), který byl doposud znám zpracováním kovů a později výrobou kovového zboží, požárních stříkaček a motocyklů Zeus.KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1. 1. vyd. Praha: NADAS, 1988. 263 s. S. 88-89, 99-101, 111-113, 141-142, 144-145, 155-157, 178-181, 189-190, 203-205, 212-214, 238-239, 244-246. Jeho firma došla k výrobě automobilů přes motorová kola (a k nim i postranní vozíky), od roku 1902 vyráběla motocykly Zeus a v roce 1906 představila na automobilové výstavě ve Vídni i automobil Linser Voituretta. Po složitém, půlročním vyjednávání se Liebiegovi podařilo automobilovou divizi odkoupit tak, že v průběhu roku 1907 Linser od výroby automobilů ustupuje a zanechává ji včetně technické dokumentace nově založené automobilce RAF.
V roce 1907 Liebieg společně s přáteli Alfredem nebo Willim Ginzkeyem z Vratislavic nad Nisou (odborníci se nemohou shodnout, který z bratrů to byl, ale častěji je zmiňován Alfred) a Oskarem von Klingerem z Nového Města pod Smrkem založil Libereckou továrnu automobilů R. A. F. (Reichenberger Automobil Fabrik). Ta sídlila zpočátku v bývalé Linserově továrně, v Barvířské ulici č. 18. Krátce nato (1908) se továrna stěhuje do nových prostor v liberecké části Růžodol I, kde byla továrna postavena na zakoupených pozemcích na „zelené louce“. Uvádí se, že Liebieg chtěl svými automobily konkurovat firmě Laurin & Klement, a tak není divu, že jeho výrobní program byl velice pestrý. Během následujících let přivedl na svět nejen osobní automobily, ale také nákladní vozy vč. sanitek, hasičských a komunálních vozů a také autobusy. Už od samých počátků byla výroba orientovaná na vozy vyšší a luxusnější kategorie. Jednotlivé modely se vyráběly v nejrůznějších provedeních nebo se dodávaly pouze podvozky s motorem pro karosářské firmy. Individuální karoserie stavěly specializované firmy, mezi kterými vynikala především karosárna Petera a synové z Vrchlabí.
Se vzrůstajícími nároky na obchodní činnost založila firma v roce 1911 jako společnost s r.o. samostatný podnik, jehož hlavní úkol spočíval v prodeji vozů RAF, náhradních dílů a také provozování koncesionářské osobní a nákladní přepravy. Obchodním ředitelem byl jmenován Karl Cecelits, který zastával tutéž funkci také v automobilce společně s konstruktérem Paulem Henzem. náhled|Schematický řez motorem „systému Knight“ Firma RAF na podnět svého konstruktéra J. Lavioletta v roce 1912 uzavřela smlouvu s firmou Daimler Co. Ltd. v Coventry o licenční výrobě bezventilových šoupátkových motorů Knight. V rozvodovém systému čtyřdobého pístového motoru není řízena doba sání a výfuku ventily, ale plášťovými šoupátky. Tento systém a motor vynalezl Američan Charles Yale Knight. V roce 1908 si jej dal patentovat ve Velké Británii a licenci na jeho výrobu pak zakoupily automobilky Daimler, Minerva, Panhard & Levassor, Itala, Benz a další. V jednotlivých státech mohla vlastnit licenci pouze jedna firma. V Rakousku-Uhersku se touto firmou stala liberecká automobilka. RAF potom vyráběla kvalitní, tiché a pružné, ale technologicky mimořádně náročné motory se dvěma dvojicemi válců, klikovým hřídelem uloženým v pěti dělených ložiscích, s tlakovým oběhovým mazáním a s nuceným oběhem chladicí kapaliny. RAF nabízel od roku 1913 čtyři typy automobilů s motory Knight (modely RAF-Knight 30/35 HP, RAF-Knight 10/30 HP, RAF-Knight 13/40 HP a RAF-Knight 18/50 HP). Motory Knight se také dodávaly v rámci Rakouska-Uherska firmě Puch v Grazu, ale spolupráce s touto firmou se neprojevila jako efektivní.
Liberecká automobilka v období před první světovou válkou patřila k největším automobilovým výrobcům v českých zemích a obohatila trh řadou typů osobních i užitkových vozů. Továrna přes velmi dobrou pověst splynula v roce 1912 kvůli finančním problémům s mladoboleslavskou automobilkou Laurin & Klement, která převzala i licenci na motory Knight. Theodor Liebieg byl potom členem správní rady firmy Laurin & Klement, ale ukončení výroby automobilů v Liberci roku 1916 nezabránil. Během let 1907–1913 bylo vyrobeno více než 10 typů automobilů. Všechny se vyznačovaly kvalitním dílenským zpracováním, zajímavými konstrukcemi a elegantními karoseriemi. Z vyrobených vozů RAF (celkové množství se odhaduje na dva až tři tisíce kusů) se jich dochovalo minimum, odhaduje se kolem 10 vozů, z toho dva jsou v Česku a další jsou v zahraničí.
Automobily První vůz nové značky RAF vyjel z Linserovy továrny v Barvířské ulici č. 18. Na pražské výstavě automobilů (22.-26. března 1908, Pražský salon automobilový) se firma RAF představila dvěma automobily. Větším modelem označeným jako RAF 24/30 HP (též označovaný jako typ T, 1907) se čtyřválcovým řadovým motorem o vrtání 105 mm a zdvihu 130 mm, což dávalo zdvihový objem 4500 cm³. Ten podával výkon 22,1 kW/30 k. Cestovní vůz byl charakterizován širokým chladičem, čtyřrychlostní převodovkou (čtvrtý stupeň v přímém záběru), brzdami na všechna čtyři kola (dvě nezávislé převodové brzdy a i ruční brzdou na zadní kola). Spojka byla tzv. "mercedesovského" typu. Tento motor měl uspořádání "T", což znamenalo, že na každé straně válce byl jeden ventil. To ovšem znamenalo nutnost dvou vačkových hřídelů, poháněných ozubeným soukolím. Kliková hřídel byla vykována z chromniklové oceli a uložena ve třech velkých kuličkových ložiscích, což v té době rozhodně nebyla běžná konstrukce. Vysokonapěťové zapalovací magneto Bosch patřilo, stejně jako oběhové nucené mazání, k dalším pokrokovým konstrukčním prvkům.KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1. 1. vyd. Praha: NADAS, 1988. 263 s. S. 88-89, 99-101, 111-113, 141-142, 144-145, 155-157, 178-181, 189-190, 203-205, 212-214, 238-239, 244-246. Tento typ se jako osobní vůz vyráběl do roku 1910 a pak ještě jako nákladní, když motor byl posunut vpřed a kabina řidiče byla umístěna nad motor, motor byl tedy umístěn pod místem pro řidiče (trambus).KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1. 1. vyd. Praha: NADAS, 1988. 263 s. S. 88-89, 99-101, 111-113, 141-142, 144-145, 155-157, 178-181, 189-190, 203-205, 212-214, 238-239, 244-246.
Současně byl avizován i menší model, malý městský RAF 8/10 HP s dvouválcovým motorem o výkonu 7,4 kW/10 k, který byl ve výrobě od dubna 1908. Dále bylo uvedeno, že se firma zúčastní bosenské turistické jízdy a závodu o Cenu prince Jindřicha. V tomto závodě (Prinz Heinrich Fahrt) se čtyři vozy RAF umístily velmi dobře. Byl to etapový závod, který vedl z Berlína přes Vratislav, slovenské Tatry do Budapešti a odtud přes Vídeň a Salcburk do Mnichova. O rok později se liberecká továrna prezentovala na pražské výstavě automobilů ve dnech 11.-18. dubna 1909 na stánku č. 20 a tisk tuto expozici označil za jednu z největších a nejvkusnějších. Byly vystaveny 4 vozy RAF 24/30 HP s karoseriemi landaulet, tříčtvrteční landaulet, dva vozy jako dvojité faetony a 3 vozy RAF 8/10 HP s karoserií faeton s kombinovanou karoserií, městský faeton a sportovní vůz (voiturette). Navíc před Průmyslovým palácem byl vystaven nákladní vůz RAF FW 25 a dva osobní vozy RAF určené k předváděcím jízdám. náhled|Motor RAF-Knight v řezu Od roku 1909 byl vyráběn i model RAF 14/18 HP. U tohoto automobilu byly motor (zážehový, řadový čtyřválec R4), spojka a převodovka upevněny na společném rámu, což pomohlo v případě potřeby rychlé opravy šasi. Zdvihový objem činil 2410 cm³ při vrtání 80 mm a zdvihu 120 mm. Automobil s tímto motorem dosahoval výkonu 13,2 kW/18 k. Motor vozu byl odlitý v jednom bloku, ventily byly umístěny po jedné straně a chráněny před znečištěním. Byly chlazeny kapalinou z vodního chlazení, které bylo vybaveno čerpadlem a podporováno větrákem. Mazání se zubovým čerpadlem mělo kontrolku hladiny oleje v zorném poli řidiče. Řazení převodovkou se čtyřmi rychlosti vpřed a zpátečkou prováděl řidič ruční řadicí pákou umístěnou vně karoserie. Pružný přenos hnací síly umožňovala originální spojka Hele-Shaw.KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1. 1. vyd. Praha: NADAS, 1988. 263 s. S. 88-89, 99-101, 111-113, 141-142, 144-145, 155-157, 178-181, 189-190, 203-205, 212-214, 238-239, 244-246. Motor a převodovka byly zespodu chráněny před znečištěním plechovým krytem. Nožní brzda působila na převody, ruční na zadní kola, součástí brzdného systému byla i již osvědčená horská vzpěra proti samovolnému couvání vozu na svahu. Diskutabilní novinkou byla doprava paliva ke karburátoru tlakem výfukových plynů z nádrže (80 l) umístěné vzadu na konci rámu. V pozdějších letech nahradil tento způsob dopravy paliva nasávač (palivové čerpadlo). Vůz bylo možno pořídit v různém provedení. Samotné šasi stálo 9300 korun, sportovní dvousedadlové provedení 11200 K, čtyřsedadlový vůz 12300 K a landaulet nebo limuzína 13650 K. náhled|Motor RAF-Knight (Muzeum Škoda) Od roku 1909 se vyráběl užitkový vůz RAF FW 25 (někdy označovaný jako RAF typ 25) s motorem o objemu 3053 cm³. Jednalo se v podstatě o dodávkový automobil se skříňovou, dřevěnou nástavbou. Zážehový, kapalinou chlazený čtyřválcový řadový motor (R4) s rozvodem SV o vrtání 90 mm a zdvihu 120 mm dosahoval výkonu 18,5 kW/25 k při 1000 ot/min. Vpředu umístěný motor byl vybaven tlakovým mazáním, vodním chlazením s čerpadlem a ventilátorem, vysokonapěťovým magnetem Bosch a karburátorem Pallas. Vůz měl třístupňovou převodovku se zpátečkou a s kuželovou třecí spojkou a poháněnou zadní nápravu.KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1. 1. vyd. Praha: NADAS, 1988. 263 s. S. 88-89, 99-101, 111-113, 141-142, 144-145, 155-157, 178-181, 189-190, 203-205, 212-214, 238-239, 244-246. Vůz uzpůsobený pro dopravu dvou osob a příslušného nákladu dosahoval rychlosti 60–80 km/h při hmotnosti 1750 kg. Ruční brzda působila pouze na zadní kola. Kola z jasanu byla loukoťová, vpředu 10" a vzadu 12" (palcová). Pneumatiky o rozměrech 820x120 mm pocházely od firmy Dunlop. Základní rozměry tohoto vozu: rozvor náprav 3000 mm, rozchod kol 1290/1300 mm, vnější rozměry: délka 4200 mm, šířka 1550 mm, výška 2350 mm. Vůz měl spotřebu 10 až 11 litrů benzínu na 100 km při ustálené rychlosti 20 až 50 km/h. Dodávka se vyráběla až do roku 1912. Jediný dochovaný podvozek RAF 18/22 HP byl v roce 1976 opatřen replikou původní skříňové nástavby (LIAZ, závod 09 Holýšov) a je vystaven v NTM.KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1. 1. vyd. Praha: NADAS, 1988. 263 s. S. 88-89, 99-101, 111-113, 141-142, 144-145, 155-157, 178-181, 189-190, 203-205, 212-214, 238-239, 244-246.