Saxo Grammaticus (asi 1160 – asi po 1208, snad kolem 1220) byl dánský kronikář, duchovní a autor rozsáhlého díla Gesta Danorum (Činy Dánů), považovaného za největší literární památku severského středověku.Dagmar Hartlová a Zbyněk Černík, Slovník severských spisovatelů (Praha: Libri, 2004), s. 426.

Život O Saxonově životě víme velmi málo, většinu údajů pochází z předmluvy ke spisu Gesta Danorum.Jana Nechutová, Dana Stehlíková a Jan Kalivoda, Stručné dějiny latinské literatury středověku (Praha: Vyšehrad, 2013), s. 188–189. Byl pravděpodobně dánského původu a vzděláním klerik a historik. Zastával funkci sekretáře či kancléře u arcibiskupa Absalona z Lundu, jenž Saxona pověřil sepsáním dějin Dánska. Jeho vynikající znalost latiny a styl (odtud přízvisko Grammaticus) odkazují na studium na některé z prestižních evropských škol, snad v Paříži ve Francii.

Gesta Danorum Jediným známým dílem Saxona Grammatica jsou Gesta Danorum, rozsáhlá latinská kronika dánského národa, popisující dějiny od bájných počátků až po autorovu současnost. Na díle údajně pracoval od poloviny 80. let 12. století a věnoval se mu po zbytek života. Začal psát o době nedávné a současné, ale pak záběr rozšířil, takže vznikly první národní dějiny Dánů.

Gesta Danorum jsou rozdělena do šestnácti knih: prvních devět se věnuje legendárním a mytickým dějinám, zbývajících sedm popisuje období od Haralda Modrozuba po vládu Knuta VI..

Rané knihy (I-IX) čerpají z hrdinských písní, pověstí a ústní tradice, které Saxo shromáždil z dánské a islandské tradice. Saxo s prameny zachází volně; například staré písně nejsou překladem, ale přepracováním do latinského hexametru a formy klasické poezie. Nicméně kronika je ceněna pro bohatství mýtů a legend, z nichž část se dochovala pouze zde.

Závěrečné knihy (X-XVI) jsou cenným historickým pramenem, zejména co se týče arcibiskupa Absalona a krále Valdemara I.

Styl Saxonův latinský styl byl již jeho současníky považován za mimořádný a svou slovní zásobou se vyrovnal římským autorům stříbrného období.

První polovina kroniky je psána prozimetrem, střídajícího prózu a verš, což Saxo zdůvodňuje využitím hrdinských básní. Ve skutečnosti však do textu začleňuje odkazy na antické i středověké autory (například Sallustia, Vergilia, Boethia či Bedu Ctihodného), čímž prokazuje sečtělost a rozhled v evropské vzdělanosti.

Jako křesťanský autor Saxo volně převádí severské mýty do morálního a lidského rámce, často podle starořeckých vzorů. Například příběh o tragické smrti boha Baldra přetváří v milostné drama, v němž lstivý Baldr soupeří se statečným lidským hrdinou Hodem o krásnou Nannu.Helena Kadečková, Dějiny severských literatur. 1, Středověk (Praha: Karolinum, 1997), s. 123–125. Podobně zachází i s hrdinskými písněmi, například Píseň o Bjarkim (Bjarkamál) v příběhu o králi Rolfu Krakem uvádí v celé šíři a převádí ji z úsečného eddického verše do rozmáchlého latinského hexametru, typického pro jeho styl.

Saxo programově vyzdvihuje ctnosti, odvahu a heroický ideál dávných předků, zatímco slabost a zbabělost líčí s výrazným pohrdáním. Celým dílem prostupuje vlastenecký a protiněmecký tón, spojený s oslavou jednoty církve a krále, jejímž ideálním zosobněním je jeho mecenáš arcibiskup Absalon.

Na rozdíl od autorů severských ság je Saxo typickým středověkým kronikářem: otevřeně moralizuje, hodnotí a komentuje události a užívá přitom bohatý, ozdobný jazyk, který přesahuje běžnou dějepisnou normu.

Literární a kulturní vliv Z Gesta Danorum pochází řada staroseverských legend, které známe pouze ze Saxonova podání (např. příběhy o Amledovi, o Högbardovi a Signě, o Bjarkim a o Ingjaldovi). Tyto příběhy se staly zdrojem inspirace pro pozdější dánské i evropské básníky a dramatiky, zejména v době romantismu.

Recepce a vydání díla Ve své době dílo nezískalo širší ohlas, ale v období humanismu bylo znovuobjeveno pro svou mimořádnou latinskou úroveň. Saxo se stal po svaté Brigitě druhým severským autorem, kterého uznala vzdělaná Evropa. První tištěné vydání Gesta Danorum připravil dánský humanista Christiern Pedersen a vydal roku 1514 v Paříži. Dílo tehdy ocenil i Erasmus Rotterdamský.

Příběh o Amledovi, jenž se stal předobrazem Shakespearovy tragédie Hamlet, byl přeložen i do češtiny docentkou Helenou Kadečkovou pod názvem Příběh Amleta, prince jutského, jak jej ve své dánské kronice zapsal Saxo Grammaticus.Saxo Grammaticus. Příběh Amleta, prince jutského, jak jej ve své dánské kronice napsal Saxo Grammaticus. Přel. Helena Kadečková. 1. vydání. Voznice: Leda, 1996. 55 s. .

Saxonova kronika zůstává klíčovým pramenem poznání nejen středověkých dánských dějin, ale i mytologie a epické tradice starého Severu.

Reference

Literatura Hartlová, Dagmar, a Zbyněk Černík. Slovník severských spisovatelů: dánská literatura, faerská literatura, finská literatura, finskošvédská literatura, fríská literatura, islandská literatura, nizozemská literatura, norská literatura, švédská literatura. Praha: Libri, 2004, s. 426. . Holzapfel, Otto. Lexikon der abendländischen Mythologie. Freiburg, Berlin, Wien: Herder, 1993, s. 373. . Kadečková, Helena. Dějiny severských literatur. 1, Středověk. Praha: Karolinum, 1997, s. 122–126. . Nechutová, Jana, Dana Stehlíková, a Jan Kalivoda. Stručné dějiny latinské literatury středověku. Praha: Vyšehrad, 2013, s. 188–189. .

Externí odkazy

Gesta Danorum (latinsky)

Kategorie:Dánští spisovatelé Kategorie:Kronikáři Kategorie:Středověcí historikové Kategorie:Římskokatoličtí duchovní Kategorie:Dánští historikové Kategorie:Narození ve 12. století Kategorie:Úmrtí ve 13. století Kategorie:Muži