náhled|upright=1.2|Pohled do vápnomilné bučiny v NPP Třesín v Litovelském Pomoraví
Vápnomilná bučina je lesní biotop, typ bučiny s bohatým podrostem světlomilných a vápnomilných druhů na vápencovém podloží. Jeho dominantní dřevinou je buk lesní. V Katalogu biotopů ČR je označen kódem L5.3. Klasifikace Označení dle systému Physis: 041.161 Sedge (Carex) beech forests Označení dle systému EUNIS: G1.661 Middle European dry-slope limestone beech forests Syntaxon: podsvaz Cephalanthero-Fagenion Kód v soustavě Natura 2000: 9150 Vegetační stupeň podle lesnické typologie: 3 až 5 Nadmořská výška výskytu v ČR: 300 až 600 m n. m.
Charakteristika náhled|Okrotice červená Vápnomilné bučiny jsou vázány na vysýchavé polohy vápencových kopců a svahů, obvykle s mělkou půdou (rendzinou), zejména v pahorkatinách a podhůřích; v údolích nebo na rovinách s hlubším půdním profilem přecházejí v květnaté bučiny. Podložím jsou vápence, opuky, vápnité pískovce, ale někde i vulkanity nebo bazické silikátové horniny. Vzhledem k nedostatku vláhy jsou stromy obvykle menšího až zakrnělého vzrůstu, na extrémnějších polohách je les rozvolněný až neuzavřený a může se prolínat se skalními trávníky.
Ve stromovém patře je dominantní buk lesní, který může být doprovázen v nižších polohách doprovázen jeřábem břekem, dubem zimním či habrem, vzácně i jinými listnáči, ve vyšších polohách jedlí bělokorou či smrkem ztepilým. Keřové patro je na rozdíl od jiných bučin obvykle dobře vyvinuto a je tvořeno kromě zmlazujících stromů i javorem babykou, dřišťálem obecným, jeřábem mukem, svídou krvavou či lýkovcem jedovatým.náhled|Konvalinka vonnáBylinné patro mívá vysokou pokryvnost a velkou druhovou diverzitu. Časté jsou jednak mezofilní a eutrofní druhy bučin (kopytník evropský, samorostlík klasnatý, bažanka vytrvalá), jednak teplomilné druhy dubohabřin nižších poloh (zvonek broskvolistý, zvonek řepkovitý, konvalinka vonná, kopretina chocholičnatá, jestřábník zední, medovník meduňkolistý, tolita lékařská a další) a jarní hájová květena (jaterník podléška, hrachor jarní, mařinka vonná, prvosenka jarní). Často se vyskytují rostliny z čeledi vstavačovitých, jež jsou i diagnostickými druhy: okrotice bílá (kvete až ve věku 9 let), okrotice dlouholistá, okrotice červená, kruštík širolistý či hlístník hnízdák. Na skalních stanovištích a otevřených místech najdeme druhy typické pro suché trávníky: pěchavu vápnomilnou, ožanku kalamandru aj. Z mechů se pravidelně vyskytují jen druhy rostoucí na kamenech, pařezech nebo kmenech stromů.
Výskyt
Vápnomilné bučiny se vyskytují v širší střední Evropě od Francie přes Švýcarsko a Německo až po Slovensko a Ukrajinu, těžištěm jejich diverzity je alpská a karpatská oblast. V ČR jsou zejména v Českém krasu, v Moravském krasu, Džbánu a na vápencových kopcích mezi Sušicí, Horažďovicemi a Strakonicemi. Vyskytovat se mohou i na opukách nebo vápenných pískovcích v České křídové tabuli.
Ochrana náhled|Jeřáb muk v keřovém patřeOchrana reprezentativních vápnomilných bučin je zajištěna řadou chráněných území v CHKO Moravský kras, CHKO Český kras i mimo velkoplošná chráněná území (PR Pučanka). Primárním podnětem k vyhlášení ochrany býval výskyt vstavačovitých rostlin. Přirozená obnova vápnomilných bučin bývá zablokována vysokými stavy zvěře.
Odkazy
Reference
Související články Bučina Květnatá bučina Acidofilní bučina Katalog biotopů České republiky Mapování biotopů
Kategorie:Biotopy v Česku Kategorie:Lesy