VÍTKOVICE, a. s. je developerský a někdejší strojírenský podnik se sídlem v Ostravě, jehož provozy se nacházejí zejména v areálu Vítkovických železáren.

V minulosti společnost patřila k jedné z největších a nejvýznamnějších metalurgicko-strojírenských komplexů v Evropě. Kvůli kriticky špatné hospodářské situaci na přelomu 20. a 21. století však byly Vítkovice rozděleny a rozprodány. Samotná společnost Vítkovice zajišťuje především technicko-organizační chod holdingu a poskytuje služby dceřiným a sesterským společnostem. Akcie společnosti byly do roku 2020 obchodovány na burze RM-Systém.RM-SYSTÉM: BAAVITKO

Společnost do roku 2018 vystupovala pod značkou Vítkovice Machinery Group. Do roku 2020 společnost patřila do konsolidačního celku Vítkovice Holding, a. s., který se v minulosti takto také označoval.

Historie Společnost byla založena Fondem národního majetku České republiky 28. ledna 1992 a vznikla zápisem do obchodního rejstříku 31. ledna 1992 pod názvem VÍTKOVICE, akciová společnost, (VÍTKOVICE, a.s.). Do nově utvořené společnosti vložil zakladatel hmotný i nehmotný majetek státního podniku VÍTKOVICE (dříve VÍTKOVICE Železárny a strojírny Klementa Gottwalda), který byl dán do likvidace v roce 2002 a zanikl výmazem z obchodního rejstříku v roce 2006.

Privatizace Vítkovice vstupovaly do 90. let jako strojírensko-hutnický gigant se základním jměním přes 14 miliard Kčs a se 33 tisíci zaměstnanci. Vyráběly v uzavřeném hutním cyklu od koksu přes surové železo a ocel po válcované výrobky. K tomu měly rozsáhlou strojírenskou výrobu, mimo jiné investiční celky pro hutnictví a komponenty pro jaderné elektrárny. Zároveň podnikaly mimo hutní a strojírenský průmysl; angažovaly se v dopravě, letectví, ubytování a hostinské činnosti, správě bytů, vydávání novin, energetice či stavebnictví.

Firma se v té době nacházela v náročném stavu. Roku 1991 silně zasáhl společnost rozpad RVHP, vývoz do bývalých socialistických zemí klesl během jediného roku zhruba na polovinu. Opotřebení základních prostředků dosahovalo 60,9 %. Podnik neměl zařízení na plynulé lití oceli a na tunu oceli spotřeboval zhruba 22 pracovních hodin oproti 5-6 ve vyspělejších zemích. Přes 60% výrobních strojů bylo starších 16 let a 24% dokonce starších 30%. Zároveň koksovna a aglomerace se nacházela přímo v centru města. Tyto technické a moralní zastaralosti vedly k vysokým nákladům na údržbu a výroby, která byla silně zasažena. Vítkovice navíc vedly přes 2 tisíce arbitralních žalob kvůli platební neschopnosti odběratelů, Např. zrušené sovětské zakázky měly hodnotu 470 miliónu Kčs. Firma potřebovala přes 7 miliard Kčs na investice, jelikož nerozdělný zisk nedosahoval potřebné finance (0,26–0,34 mld. Kčs ročně), bylo nutné získat cizí kapitál nebo podstatně omezit aktivity.

Jelikož firma nebyla řádně připravena na tržní hospádářství a byla nutná restruktalizace, byl v roce 1992 vypracován privatizační projekt tehdy státního podniku Vítkovic, který vylučoval klasické formy privatizace, autoři z britské poradenstké firmy Atkins usoudili, že prodej firmy by byl příliš velký a drahý na to, aby ho někdo koupil. Ze státního podniku by se firma transformovala na akciovou společnost, kde by 97% akcíí zůstalo státu ve formě Fondu národního majetku a zbylé 3 % získal Restituční fond. Stát si chtěl ponechat vliv na restrukturalizaci společnosti.

Plán privatizace byl následující:

Plánovaná investice v letech 1992–1995 vycházela na 7,686 miliardy Kčs. Bez cizího kapitálu by investice nebyly dosažitelné, vlastní zdroje by nestačily. Snížení počtu zaměstnanců z 31 tisíc na 25 tisíc do roku 1995. Zrušení 4. vysoká pec, koksová baterie č. 4, 5 Siemens-Martinských pecí a 2 aglomerační pásy. SO₂ mělo klesnout z 12 743 t na 10 795 t. Zvýšit produktivitu na 11 člověkohodin na tun oceli do roku 1996. Akciová společnost by se změnila v holding s jednou hutní divizí a několika strojírenskými a servisními divizemi. Nesouvisející obory by byly vyčleněny do divize Vítkovice – podniky, které by následně podstoupily další analýzu, jež by určila jejich budoucí postavení ve společnosti, případně rozhodla o jejich prodeji.

Do jednotlivých oborů by měl vstoupit zahraniční kapitál přes joint-venture. Bez něj autoři projektu důrazně považují investiční plány za nereálné.

V lednu 1992 vznikla akciová společnost a v rámci druhé vlny kupónové privatizace v roce 1994 bylo prodáno 24 % jejích akcií drobným investorům, 5 % získaly municipality a Fondu národního majektu zůstal většinový 71% podíl. V roce 1994 měla společnost obrat 22,8 mld. Kč (podle obratu byla 9. největší v České republice) a 23 204 zaměstnanců, čistý zisk však pouze 146 mil. Kč.

V roce 1996 se vláda Václava Klause rozhodla pro kontroverzní manažerskou privatizaci zbývajícího státní podílu ve společnosti Vítkovice formou přímého prodeje části akcií manažerské společnosti Rafis Trading, založené vedením Vítkovic. Jejím představitelem byl tehdejší předseda představenstva a výkonný ředitel společnosti Václav Pastrňák. Rafis Trading získal nejprve 1 % akcií s možností získat další podíl za podmínek stanovených v privatizačním programu.. Navíc bylo rozhodnuto o zastavení výroby v aglomeraci, vysokých pecích i v koksovně do konce roku 1998 v Dolních Vítkovicích.Usnesení vlády č. 485/1996 Důvodem byly zejména ekologické podmínky, Dolní oblast se nacházela v centru města a nebyla ekologicky, ani ekonomicky udržitelná. Do Vítkovic bylo dodáváno surové železo z Nové Huti.

V roce 1996 se firma dostala do ztráty ve výši 1,89 miliardy Kč. Ačkoliv to vedení Vítkovic vysvětlovalo poklesem tržeb o více než 800 miliónů Kč, ve firmě se situace začala zhoršovat. Firma měla u bank půjčeno přes 4.6 miliard Kč a jen na úrocích zaplatila kolem 849 milionů Kč. navíc firma špatně přecenila zásoby ve výši 564 milionů korun. Roli hráli ještě nezaplacené pohledávky ve výši 1,9 miliard korun. Firma měla v zástavě Palác Kultury a Sportu a Hotel Atom. V roce 1997 firma vykazovala lehký zisk 75 milionů Kč. V roce 1998 byla definitivně zastavena výroba surového železa ve Vítkovicích, čímž Vítkovice ztratily svůj uzavřený hutní cyklus. Ačkoliv firma v téže roce vykazovala zisk 100 milionu korun, začala se topit v dluzích. Krátkodobé závazky tvořily 6 miliard Kč, Bankovní úvěry a výpomoci přes 5 miliard Kč a dluhopisy v hodnotě 1 miliard Kč. U bank byl zastaven majetek v hodnotě 2,96 miliard korun (pozemky za 454 mil., budovy za 1,46 mld. a stroje/zařízení za 1,04 mld. Kč), mezi zastavené majetky bylo závod Kontilití, válcovna Kvart, Servis JE, Ocelárna II, budova Starého ředitelství, Hotel Atom i Palác kultury a sportu.

V roce 1999 nastalo vyvrcholení kritické situace. Tržby klesly o 6 mld. korun na 11,3 mld. korun. Firma vykazovala ztrátu přes 10 mld. korun, zadluženost firmy přesahovala přes 14 mld. korun, banky odmítly firmě dál půjčovat a firmě zkolaboval cash flow.

Tyto problémy byly zapříčiněny zejména:

dlouhodobým odkládáním restrukturalizace, obchodováním skrze zprostředkovatele, ukončením vysokopecní výroby surového železa, rozpadem východních trhů RVHP, nezaplacením a neodebráním řady nedokončených zakázek, přezaměstnaností, poklesu výkonů i hospodářských výsledků, které byly do značné míry odrazem celosvětové recese hutního a strojírenského průmyslu.

Vláda musela zachránit společnost, neboť dobře věděla, že případný krach Vítkovic, které v té době zaměstnávaly přes 12 tisíc lidí. by měl negativní dopad na kraj a pro dalších 16 tisíc lidí v navazujících firmách.

Vedení bylo na konci roku 1999 odvoláno a byl dosazen krizový štáb vládou. Společnost zeštíhla o více než polovinu zaměstnanců. Společnost byla financována formou tollingu prostřednictvím společnosti Osinek, a. s. Vláda přispěla na odvrácení bankrotu přes 10 mld. Kč. Od společnosti se oddělila hutní část (později Vítkovice Steel). Byly prodány aktivity nesouvisející s hlavním předmětem podnikání (Palác kultury a sportu, Energetika, Doprava, Atom, kyslíkárna). V roce 2002 byly pohledávky s věřiteli vyrovnány a restrukturalizace byla dokončena.

V roce 2003 bylo vyhlášeno vládou ČR výběrové řízení ztrátové společnosti Vítkovice, a. s. Výběrové řízení vyhrála společnost Lahvárna Ostrava, a. s. (kdysi dceřiná firma společnosti), vlastněná Janem Světlíkem. Ta se potom později přejmenovala na Vítkovice Holding.

Reorganizace a restrukturalizace V letech 2015 a 2016 bylo na společnost a její dceřiné a společnosti podáno několik insolvenčních návrhů, spojovaných s KKCG. Tyto návrhy byly odmítnuty jako neopodstatněné.Insolvenční rejstříkHospodářské noviny: Na skupinu Vítkovice se valí dva návrhy na insolvenci. Je to mediální akce, brání se firma K insolvenčnímu návrhu na Vítkovice Power Engineering z dubna 2016 se však v srpnu 2016 samotná společnost Vítkovice Power Engineering připojila, svůj úpadek potvrdila a podala návrh na povolení reorganizace.Insolvenční rejstřík: Detail insolvenčního řízení VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a.s.E15: Světlíkovy Vítkovice Power Engineering dluží přes 2,3 miliardy Následně se do úpadku dostaly také další společnosti skupiny, mimo jiné Vítkovice Gearworks, Vítkovice Envi a Vítkovice Revmont. Za rok 2016 vykázala skupina konsolidovanou ztrátu přibližně 5,3 miliardy Kč při tržbách 8,5 miliardy Kč.

V následujících letech proto došlo k rozsáhlé restrukturalizaci a prodeji části podniků. V roce 2018 skupina prodala mimo jiné společnosti Vítkovice Recycling, Vítkovice Heavy Machinery, Vítkovice Gearworks a Vítkovice Doprava. Společnost Vítkovice Heavy Machinery se po předchozí reorganizaci v březnu 2020 znovu dostala do úpadku a v červenci téhož roku na ni byl prohlášen konkurz.

Samotná společnost Vítkovice po rozpadu někdejší strojírenské skupiny postupně změnila charakter své činnosti a zaměřila se především na správu a pronájem průmyslových, komerčních a obytných nemovitostí, správu pozemků, facility management a developerské projekty. V roce 2025 prodala státu vysoké pece č. 4 a 6 v areálu Dolních Vítkovic, které mají být využity jako sídlo připravovaného státního industriálního muzea MUSEum+.náhled|Bývalé ředitelství Vítkovic Vlastníci Největšími vlastníky byly v roce 2015 VTK Securities s. r. o. (50,97 %) a Vítkovice Holding, a. s. (28,85 %). Společnost VTK Securities však byla plně vlastněna společností Vítkovice Holding, která byla ovládána Janem Světlíkem.Výroční zpráva VÍTKOVICE HOLDING, a.s. za rok 2015

V roce 2020 v rámci fúze na Vítkovice, a. s. přešlo jmění společností VTK Securities i Vítkovice Holding. V roce 2022 byl největším akcionářem společnosti Jan Světlík, který držel 73,3 % akcií a druhým největším akcionářem s 12,98 % byla nizozemská společnost KKCG Industry B.V., patříci do skupiny KKCG. V roce 2024 převzal Světlíkův podíl jeho svěřenský fond ASEKLA JS.

Reference

Externí odkazy

VÍTKOVICE (oficiální stránky)

Kategorie:Vítkovické železárny Kategorie:Firmy v Ostravě Kategorie:České strojírenské firmy