thumb|Závislý výhybkářský přístroj vzoru 5007 elektromechanického zabezpečovacího zařízení ve stanici Opočno pod Orlickými horami. Ve spodní části pákový přístroj s černými pákami k obsluze výhybek, žlutými pro závorníky a červenými pro návěstidla. Nad ním v pozadí hradlová skříň. thumb|upright=1.5|Výhybkářský přístroj Siemens & Halske 5007 na stavědle 3 v Linci, Horní Rakousy. Elektromechanické zabezpečovací zařízení, řidčeji elektromechanické stavědlo, slangově elektromechanika, je železniční zabezpečovací zařízení druhé kategorie vynalezené a vyráběné koncem 19. století a začátkem 20. století, které se však dosud hojně vyskytuje na železniční síti v České republice i ve světě. Slouží k zabezpečení jízd vlaků v železničních stanicích, popřípadě výhybnách a odbočkách. Traťové zabezpečovací zařízení založené na stejném technickém principu se nazývá hradlový poloautomatický blok.
Elektromechanické zabezpečovací zařízení je tvořeno zpravidla několika stavědlovými přístroji umístěnými v železniční stanici či jiné dopravně, zprostředkovávajícími logické závislosti a umožňujícími obsluhu návěstidel, výhybek a dalších prvků zabezpečovacího zařízení.
Základní funkce Elektromechanické zabezpečovací zařízení zajišťuje: Závislost návěstidel na poloze výhybek, popř. dalších prvků (výkolejek, přejezdových zabezpečovacích zařízení atd.): Např. při postavení výhybek směrem do odbočky návěstí návěstidlo omezení rychlosti. Závěr vlakové cesty během průjezdu vlaku: Dokud vlak neprojede, není možné manipulovat výhybkami a dalšími zařízeními Vyloučení současných vlakových cest, které se kříží či ohrožují, např. současných vjezdů na stejnou kolej. Vzájemnou závislost návěstidel. Součinnost jízdy vlaku a činnosti zabezpečovacího zařízení: Vlak jízdou po izolované kolejnici prostřednictvím hradlové zarážky dovolí zrušit závěr vlakové cesty, popř. dát odhlášku poloautoblokem. Kontrola správně postavené vlakové cesty: Signalista nemůže postavit vlakovou cestu na jinou kolej než na tu, která mu byla prostřednictvím obsluhy zabezpečovacího zařízení nařízena výpravčím.
Historie a rozšíření thumb|left|Hradlová skříň řídícího výhybkářského přístroje elektromechanického zabezpečovacího zařízení ve stanici Bindlach v Německu. Vyroben r. 1901 společností Nöll podle patentu Jüdel. V popředí hradlová skříň, v pozadí pákový přístroj se světle zelenými pákami k obsluze výhybek.V souvislosti se zvyšující se hustotou, rychlostí a dalšími aspekty železniční dopravy se od poloviny 19. století začala jevit potřeba spolehlivého zabezpečení jízd vlaků. Pro další vývoj tohoto druhu dopravy začalo být nezbytné zavedení základních bezpečnostních opatření pro dopravu, jako zavedení návěstí, spojení jednotlivých stanovišť na trati pomocí telegrafu a konečně i zabezpečení stanic, což se týkalo především nutnosti zajistit závislost návěstidel na poloze výhybek, zajištění tzv. závěru výměn, což znamená, že výhybkami a dalšími prvky nelze pohybovat, dokud neprojede vlak, kontrola správně postavené vlakové cesty atd.
Prvním velkým pokrokem bylo zavedení povinnosti uzamykat výhybky (resp. výměny), přes které jezdí vlaky. Pověřený zaměstnanec pak mohl vždy podle klíčů zkontrolovat, jak jsou výhybky přestavené. Zároveň se tím zabránilo náhodnému či neoprávněnému přestavení výhybky.
V některých českých stanicích přežilo toto zabezpečení do 21. století, např. do roku 2009 bylo v některých stanicích na trati z Prahy do Benešova u Prahy.
Pro rozsáhlejší stanice, kde jezdí větší množství vlaků či by v nich byla žádoucí vyšší rychlost, však toto primitivní zabezpečení přestávalo postačovat. V souvislosti s velkým technickým pokrokem v druhé polovině 19. století byla vynalezena na svou dobu velice spolehlivá a bezpečná zabezpečovací zařízení, fungující na principu součinnosti nejprve pouze mechanických, posléze elektrických a mechanických závislostí, od čehož se odvozuje jejich název, zabezpečovací zařízení elektromechanická.
thumb|upright=0.9|right|Řídící výhybkářský přístroj německého typu Einheit ve stanici Niederbiegen v Bádensku-Württembersku. Pod hradlovou skříní jsou umístěny páčky kolejových závěrníků. Vývoj Mechanické a později elektromechanické zabezpečovací zařízení bylo vyvinuto v druhé polovině 19. století v několika zemích v různých provedeních. Již v padesátých letech 19. stol. vznikla v Anglii zařízení pro stavědla sloužící ke stavění výhybek a návěstidel a zajištění jejich vzájemných závislostí, vyráběná např. společností Saxby & Farmer.
Elektromechanické zabezpečovací zařízení vyskytující se na českých, ale i rakouských, německých, polských aj. tratích je svázáno s vynálezem hradlového závěru Němcem Carlem Ludwigem Frischenem, konstruktérem firmy Siemens und Halske, v roce 1870. Frischenova hradla vytvořila elektrickou část elektromechanických přístrojů – přenášela závislosti mezi jednotlivými přístroji a převáděla mechanické závislosti na elektrické a naopak. Tím vzniklo elektromechanické zabezpečovací zařízení, které bylo dále zdokonalováno a postupně stále častěji používáno, v Rakousku-Uhersku nejprve na nejdůležitějších drahách.
thumb|upright=1.25|right|Řídící přístroj Rank v železniční muzeu Českých drah v Lužné u Rakovníka. Na sklonku 19. století inženýr Georg Rank zkonstruoval nový typ elektromechanického řídícího přístroje, zaváděného v Rakousku-Uhersku od roku 1891. Tento systém, nazývaný vzorem Rank, přinášel zjednodušení v podobě omezení potřebného počtu hradlových závěrů a tím prostorovou úsporu. Tyto typizované řídící přístroje Rank se vyznačují nápadným kolejovým reliéfem na skříni se závěrným a zapínacím zařízením zapojujícím elektrické kontakty, díky čemuž mohl být omezen počet potřebných hradlových závěrů. Na základě soutěže rakouských státních drah na počátku dvacátého století začaly být dodávány typizované výhybkářské přístroje vzoru 5007 od firmy Siemens und Halskehttp://www.bahnforum.info/index.php?ind=reviews&op=entry_view&iden=706. V tradici zřizování elektromechanických zabezpečovacích zařízení sestávajících z řídícího přístroje Rank a závislých výhybkářských přístrojů typu 5007 pokračovaly i Československé státní dráhy po roce 1918 a přístroje Rank a závislý výhybkářský přistroj vzoru 5007, jenž pomalu nahrazoval stávající výhybkářské přístroje vzoru 3414, byly vyráběny různými společnostmi (Siemens und Halske, František Zeman Plzeň, ČKD, Elektrosignal Praha aj.) bez výrazných konstrukčních změn ještě v 50. a 60. letech 20. století.
Rozšíření Právě tato kombinace přístrojů Rank, stavědlových přístrojů vzoru 3414 a 5007 v železniční stanici je zdaleka nejčastějším systémem elektromechanického zabezpečovacího zařízení v České republice. Mnoho z těchto zařízení je na českých železnicích dosud v provozu, obvykle po více než 50, někdy i 100 letech nepřetržité služby. Obdobná zařízení jsou dosud provozována i na železnicích v ostatních částech někdejší Rakousko-Uherské monarchie. V Německu a dalších státech, jež bývaly jeho součástí či pod jeho vlivem se vývoj elektromechanických zabezpečovacích zařízení ubíral odlišnými cestami a tamější zařízení jsou proto poněkud rozdílná, ačkoli funkční princip zůstává velice podobný. Jen málo společných rysů se středoevropskými zařízeními mají naproti tomu zařízení britská, která mimo jiné nepoužívají hradlové závěry.
Charakteristika funkce v železniční stanici thumb|left|Ústřední přístroj typu Siemens & Halske 5007 ve stanici Stařeč Elektromechanické zabezpečovací zařízení tvoří elektromechanické přístroje navzájem propojené elektrickým vedením. Jeden z těchto přístrojů je přístroj řídící, ostatní přístroje závislé, tzv. výhybkářské. Dále se mohou vyskytovat též řídící výhybkářské přístroje, které splňují funkci přístroje řídícího i výhybkářského, přístroje ústřední, které slouží k obsluze celé železniční stanice a které často nemají elektrickou část (jsou pouze mechanické), a přístroje přídavné, doplňující některý přístroj. Řídící přístroj zpravidla obsluhuje ve stanici výpravčí a bývá umístěn v dopravní kanceláři. Dává pomocí něho příkazy zaměstnancům – signalistům, kteří obsluhují závislé přístroje umístěné obvykle ve stavědlech na krajích stanice, poblíž zhlaví a obvodů výhybek, a pomocí nich přestavují výhybky a návěstidla poté, co jim to výpravčí umožní obsluhou řídícího přístroje.
Uspořádání ve stanici Nejobvyklejší uspořádání a počet přístrojů v českých (potažmo ex rakousko-uherských) stanicích jsou tato:
(Poznámka: Stanice s elektromechanickým zabezpečovacím zařízením jsou vybaveny návěstidly buď světelnými nebo mechanickými. Mechanická návěstidla jsou starší konstrukcí, byla obvyklá pro většinu elektromechanických zabezpečovacích zařízení v době jejich vzniku. Stanic dosud vybavené mechanickými návěstidly jsou v následujícím textu doplněny o značku „M“): thumb|Schéma uspořádání elektromechanických přístrojů ve stanici. Na řídícím přístroji v dopravní kanceláři, který obsluhuje výpravčí, jsou závislé dva výhybkářské přístroje na stavědlech, kde je obsluhují signalisté.Nejčastěji: Jeden řídící přístroj ve výpravní budově zhruba uprostřed stanice a dva závislé výhybkářské přístroje na stavědlech, každé na jednom zhlaví (konci) stanice, kde obsluhují příslušné výhybky.Příklady stanic: Karlštejn, Praha-Horní Počernice, Jeneč M, Hrušovany nad Jevišovkou M, Třeboň, Suchdol nad Lužnicí M, Martinice v Krkonoších M a desítky dalších. Jeden ústřední přístroj v dopravní kanceláři ve výpravní budově. Nejedná se obvykle o elektromechanické zařízení v pravém slova smyslu, spíše o zařízení mechanické, nicméně funkce zůstává podobná. Časté v menších stanicích.Např. Kdyně, Nová Paka M, Jaroměřice nad Rokytnou M a mnoho dalších. Poblíž jednoho zhlaví stanice excentricky umístěná výpravní budova, v ní tzv. řídící výhybkářský přístroj obsluhovaný výpravčím. Z něj jsou jednak ovládány výhybky a návěstidla na přilehlém zhlaví, jednak řízen jeden závislý výhybkářský přístroj na stavědle při druhém zhlaví stanice.Příklady stanic: Praha-Smíchov společné nádraží, Brantice M, Frenštát pod Radhoštěm aj. Toto uspořádání je v ČR nepříliš časté, velice rozšířené a typické je naopak např. v Německu. Další uspořádání s jedním řídícím a více závislými stavědly, kombinace elektromechanického a modernějšího zabezpečovacího zařízení atd.Např. Brno hlavní nádraží, Hradec Králové hlavní nádraží, Kladno a další.
Popis elektromechanických přístrojů Řídící i závislý přístroj se skládá z elektrické a mechanické části.
Elektrická část thumb|left|upright=1.8|Řídící přístroj Rank ve stanici Opočno pod Orlickými horami. Patrná je velká hradlová skříň s okénky clonek jednotlivých hradlových závěrů a příslušnými popisnými tabulkami. Pod hradlovou skříní se nachází reliéf kolejiště se čtyřmi vystupujícími posuvnými knoflíky. Na čelní straně dole jsou pak patrny kličky směrových závěrníků.Elektrickou část řídícího i závislého výhybkářského přístroje tvoří tzv. hradlová skříň (též hradlový přístroj). Jedná se o velkou skříň, zpravidla plechovou a typicky natřenou zeleně, v níž jsou uloženy hradlové závěry, což jsou vlastní elektromechanické součástky. Hradlový závěr pracuje ve dvojici s jiným hradlovým závěrem téhož typu na jiném přístroji, se kterým je elektrickým vedením propojen; zpravidla je jeden na řídícím a jeden na závislém přístroji. Hradlový závěr má dvě polohy, uzavřenou a uvolněnou. Je-li uvolněn, za splnění závislostí daných mechanickou částí přístroje může být stisknuto hradlové tlačítko umístěné nad každým hradlovým závěrem na vrchu hradlové skříně. Současným otáčením kličkou induktoru na boku hradlové skříně je vyráběn střídavý elektrický proud. Ten prochází magnetem v obou hradlových závěrech, které pracují proti sobě. Hradlový závěr na přístroji, kde je tisknuto tlačítko, se uzavírá, na druhém se uvolňuje.