Pěnicovití (Sylviidae) je čeleď malých zpěvných ptáků. Hnízdí především v Evropě, Asii a v menším rozsahu také v Africe. Většina druhů mírného pásma je tažná a zimuje v Africe nebo tropické Asii. Mnoho pěnicovitých ptáků patří k dobrým pěvcům, i když ne tak dokonalým jakými jsou např. drozdovití (Turdidae).
Popis Většina pěnicovitých ptáků je nevýrazně zbarvená (až na některé asijské druhy). Samec a samice jsou často podobní, mohou se však výrazně lišit, zvláště u rodu pěnice (Sylvia). Jsou to malí až středně velcí ptáci, dorůstající délky 9 až 16 cm, s malými, špičatými zobáky. Prakticky všechny druhy jsou primárně hmyzožravé, i když někteří pěnicovití se živí také plody, nektarem a malými semeny.Perrins, C. (1991). Forshaw, Joseph. ed. Encyclopaedia of Animals: Birds. London: Merehurst Press. pp. 192–194. .
Většina druhů je monogamních a staví jednoduché miskovité hnízdo v hustém porostu. Snáší dvě až šest vajec. Na péči o mláďata se obvykle podílejí oba rodiče, mláďata dosahují vzletnosti ve věku kolem dvou týdnů.
Systematika Koncem 20. století zahrnovala čeleď pěnicovití v tehdejším pojetí téměř 300 malých hmyzožravých druhů ptáků v téměř 50 rodech. Samotná čeleď byla v dřívější době oddělena od čeledi lejskovití (Muscicapidae), která po většinu doby sloužila jako největší "odpadkový koš" pro taxony v historii ornitologie. Začátkem 20. století byl téměř každý vědecky popsaný hmyzožravý pěvec Starého světa zařazen v určité chvíli do této čeledi, většina druhů v ní zůstala umístěna i nadále.
Teprve po polovině 20. století se začala čeleď Muscicapidae v širokém pojetí rozpadat. Nicméně čeleď pěnicovití zůstala obrovskou skupinou, s jen málo rozlišitelnými vztahy mezi zahrnutými druhy. Ač nebyla tak pestrá jako čeleď timáliovití (Timaliidae – další "sběrný taxon" zahrnující druhy podobnější drozdům), hranice mezi taxony dříve spojovanými do jediné čeledi Muscicapidae zůstávaly nejasné. Převážně jižní cistovníci (Cisticolidae) byli tradičně zahrnuti mezi pěnicovité. Také králíčci (Regulidae) byli často umisťováni do této čeledi. Americká ornitologická unie sem řadí podčeleď leskotů (Polioptilinae).
Sibley & AhlquistSibley, C. G. & Ahlquist, J. E. (1990). Phylogeny and classification of birds. Yale University Press, New Haven, Conn. spojili na základě studií DNA-DNA hybridizace pěnicovité ptáky s timáliemi a dalšími skupinami do nadčeledi Sylvioidea. Ukázalo se tak, že čeleď lejskovití (Muscicapidae) v původním pojetí spojovala naprosto nepříbuzné druhy. Posléze začala být zpochybňována také monofylie jednotlivých větví pěvců.
V dalších letech analýzy DNA poskytly více informací o vztazích uvnitř nadčeledi Sylvioidea. Rozmanitost předpokládaných "čeledí" byla ovšem podceněna a z každé z nich byl obvykle vybrán jen jeden nebo dva druhy. Malé nebo méně známé skupiny (jako např. rod Paradoxornis) byly zcela opomenuty.Ericson, P. G. P. & Johansson, U. S. (2003). Phylogeny of Passerida (Aves: Passeriformes) based on nuclear and mitochondrial sequence data. Molecular Phylogenetics and Evolution 29 (1): 126–138 doi:10.1016/S1055-7903(03)00067-8Barker, F. K., Cibois, A., Schikler, P. A., Feinstein, J., & Cracraft, J. (2004): Phylogeny and diversification of the largest avian radiation. Proceedings of the National Academy of Sciences 101 (30): 11040-11045. doi:10.1073/pnas.0401892101 Potvrzeno tak mohlo být jen to, že cistovníci (Cisticolidae) jsou samozřejmě odlišnou skupinou a že bulbulovití (Pycnonotidae) jsou zřejmě nejbližšími příbuznými skupiny čeledí, zahrnující mimo pěnicovité pěvce timáliovité (Timaliidae), cistovníkovité (Cisticolidae) a kruhoočkovité (Zosteropidae).
V roce 2003 studie vztahů druhů čeledi timáliovitých (Timaliidae) na základě analýzy mtDNA cytochromu b ukázala, že čeledi timáliovitých a pěnicovitých nejsou vzájemně monofyletické. Navíc rod pěnice (Sylvia) se ukázal být nejblíže příbuzným druhům jako je timálie žlutooká (Chrysomma sinense, považována za atypický druh čeledi) nebo cistovníček pobřežní (Chamaea fasciata, považovaný za jediný americký druh timálií). Rovněž sýkořicovití (Paradoxornithidae) s nejasnými vztahy se ukázaly být součástí evidentně výrazně definovaného kladu.Cibois, A. (2003a). Mitochondrial DNA Phylogeny of Babblers (Timaliidae). Auk 120 (1): 1-20. DOI: 10.1642/0004-8038(2003)120[0035:MDPOBT]2.0.CO;2
Cibois navrhovala, aby byl taxon pěnicovití (Sylviidae) zrušen a rod pěnice (Sylvia) zařazen mezi timáliovité, ale pochybnosti zůstaly.Cibois, A. (2003b). Sylvia is a babbler: taxonomic implications for the families Sylviidae and Timaliidae.Bull. B. O. C. 123: 257-261. Bylo jasné, že rozsah čeledi vyžaduje další studii zahrnující reprezentativní vzorek druhů. Tyto studie byly uskutečněny Beresfordem a AlströmemBeresford, P., Barker, F. K., Ryan, P. G., & Crowe, T. M. (2005): African endemics span the tree of songbirds (Passeri): molecular systematics of several evolutionary 'enigmas'. Proc. Roy. Soc. Lond. B 272 (1565): 849–858. doi:10.1098/rspb.2004.2997Alström, P., Ericson, P. G. P., Olsson, U., & Sundberg, P. (2006). Phylogeny and classification of the avian superfamily Sylvioidea. Molecular Phylogenetics and Evolution 38 (2): 381–397., kteří zjistili, že čeleď pěnicovitých v pojetí z konce 20. století zahrnuje nejméně čtyři, možná však až sedm velkých odlišných vývojových linií. Navrhli pak vytvoření několika nových čeledí, které by lépe odrážely evoluční historii skupiny Sylvioidea – jedná se o čeledi budníčkovití (Phylloscopidae), cetiovití (Cetiidae), rákosníkovití (Acrocephalidae) a cistovníkovcovití (Megaluridae).
Rozsáhlá studie Cai & kol., 2019 čeleď Sylviidae definuje pouze pro rody Sylvia a Curruca (se synonymizováním rodů Parophasma Reichenow, 1905 a Lioptilus Bonaparte, 1850 v rámci rodu Sylvia). Za sesterskou skupinu takto okleštěných pěnicovitých je pokládána čeleď Paradoxornithidae, zahrnující rod Paradoxornis (anglicky parrotbills) a příbuzné formy, jinak klasifikované přímo v rámci Sylviidae. Této klasifikace se k březnu 2024 drží i IOC World Bird List (v14.1). Rod Curruca zahrnuje většinu bývalých zástupců rodu Sylvia, a to na základě výsledků studie Voelker & Light, 2011. Některé práce však toto dělení označují za zbytečné a destabilizující nomenklaturu.
Druhy Čeleď Sylviidae v užším pojetí rod Sylvia Scopoli, 1769 Sylvia abyssinica (Rüppell, 1840) – timálie mniší Sylvia atricapilla (Linnaeus, 1758) – pěnice černohlavá Sylvia atriceps (Sharpe, 1902) Sylvia borin (Boddaert, 1783) – pěnice slavíková Sylvia dohrni (Hartlaub, 1866) – lejsek principeský Sylvia galinieri (Guérin-Méneville, 1843) – timálie jalovcová Sylvia nigricapillus (Vieillot, 1818) – timálie černočapková rod Curruca Bechstein, 1802 Curruca balearica (von Jordans, 1913) – pěnice baleárská Curruca boehmi (Reichenow, 1882) – pěnice pestrá Curruca buryi (Ogilvie-Grant, 1913) – pěnice jemenská Curruca cantillans (Pallas, 1764) – pěnice vousatá Curruca communis (Latham, 1787) – pěnice hnědokřídlá Curruca conspicillata (Temminck, 1820) – pěnice brýlatá Curruca crassirostris (Cretzschmar, 1830) – pěnice dlouhozobá Curruca curruca (Linnaeus, 1758) – pěnice pokřovní Curruca deserti (Loche, 1858) – pěnice pouštní Curruca deserticola (Tristram, 1859) – pěnice severoafrická Curruca hortensis (J. F. Gmelin, 1789) – pěnice mistrovská Curruca iberiae (Svensson, 2013) – pěnice západní Curruca layardi (Hartlaub, 1862) – pěnice jihoafrická Curruca leucomelaena (Hemprich & Ehrenberg, 1833) – pěnice arabská Curruca lugens (Rüppell, 1840) – pěnice hnědá Curruca melanocephala (J. F. Gmelin, 1789) – pěnice bělohrdlá Curruca melanothorax (Tristram, 1872) – pěnice kyperská Curruca mystacea (Ménétries, 1832) – pěnice černolící Curruca nana (Hemprich & Ehrenberg, 1833) – pěnice malá Curruca nisoria (Bechstein, 1792) – pěnice vlašská Curruca ruppeli (Temminck, 1823) – pěnice turecká Curruca sarda (Temminck, 1820) – pěnice sardinská Curruca subalpina (Temminck, 1820) – pěnice ligurská Curruca subcoerulea (Vieillot, 1817) – pěnice proužkohrdlá Curruca undata (Boddaert, 1783) – pěnice kaštanová
Taxony přesunuté do jiných čeledí do čeledi Paradoxornithidae rod Lioparus rod Chrysomma rod Rhopophilus rod Fulvetta rod Chamaea rod Paradoxornis rod Conostoma do čeledi Pellorneidae rod Graminicola, cistovníkovec do čeledi cistovníkovití (Cisticolidae) rod Bathmocercus, cetie rod Eremomela, pěnicovec rod Poliolais, pěnicovec Orthothomus, krejčiřík - dva až čtrnáct z patnácti druhů tohoto rodu rod Phyllolais, pěnice hnědobřichá rod Spectomycter, cetie – již neexistující rod do čeledi rákosníkovití (Acrocephalidae) – obvykle větší pěvci, většina je zbarvená olivově hnědě shora, se žlutavým zabarvením spodiny. Žijí v otevřenějších lesních oblastech, rákosinách nebo vysoké trávě; převážně v jižní Asii až západní Evropě a okolních oblastech až daleko do oblasti Tichého oceánu, několik druhů v Africe. Hranice rodů je třeba důkladně revidovat – buď přesunout většinu druhů do rodu Acrocephalus nebo tento rod rozdělit na více, zatím chybí další vědomosti. rod Acrocephalus, rákosník (asi 35 druhů) rod Hippolais, sedmihlásek (8 druhů) rod Chloropeta, sedmihlásek (3 druhy) - dnes z toho 2 druhy rod Iduna a 1 druh rod Calamonastides rod Nesillas, rákosník (4 druhy + 1 nedávno vyhynulý) rod Graueria, pěnicovec do čeledi Bernieridae rod Cryptosylvicola, pěnicovec rod Thamnornis, "rákosník" rod Randia, pěnicovec do čeledi cvrčilkovití (Locustellidae) – cvrčilky a cistovníkovci, středně velcí a obvykle dlouhoocasí pěvci, někdy s výraznou kresbou, ale obvykle nenápadně zbarvení, často sbírají potravu na zemi. Žijí ve Starém světě a australské oblasti, s centrem rozšíření kolem Indického oceánu. rod Bradypterus, cetie (více než 20 druhů) – parafyletický rod Buettikoferella rod Chaetornis rod Locustella, cvrčilka (9 druhů) rod Megalurulus rod Megalurus, cistovníkovec – pravděpodobně polyfyletický rod Schoenicola rod Dromaeocercus – dnes Bradypterus, pěnice rod Trichocichla - dnes Megalurulus do čeledi cetiovití (Cettiidae) – další skupina obecně nenápadně zbarvených pěvců, menších a s zakulacenějším ocasem než Megaluridae. Obvykle se vyskytují v křovinách a podrostu. Vyskytují se v kontinentální Asii a okolních oblastech, zasahují do Afriky a jižní Evropy. rod Abroscopus rod Cettia, cetie rod Hemitesia rod Phyllergates rod Tesia, tesie rod Tickellia rod Urosphena, tesie do čeledi mlynaříkovití (Aegithalidae) rod Leptopoecile do čeledi Donacobiidae rod Donacobius, střízlík do čeledi budníčkovití (Phylloscopidae) – velmi variabilní ve velikosti, často živě zeleně zbarvení shora a žlutí zespoda nebo méně výrazně šedozelení až šedohnědí. Často chytají potravu v letu. Žijí v Eurasii až po Indonésii a v Africe. rod Phylloscopus rod Seicercus
do čeledi Hyliidae rod Pholidornis, moudivláček rod Hylia, budníček do čeledi Erythrocercidae rod Erythrocercus, lejskovec do čeledi pěnčákovití (Macrosphenidae) - druhy chudých a dosti starobylých afrických pěvců, ekomorfologicky značně variabilních. rod Sylvietta rod Melocichla rod Achaetops rod Sphenoeacus rod Cryptillas rod Macrosphenus vyřazeny mimo Sylvioidea – zcela nepříbuzné taxony, dříve řazeny do čeledi pěnicovitých rod Amaurocichla – patří do čeledi konipasovití (Motacillidae) rod Stenostira – spolu s dalšími "divnými lejsky" tvoří novou čeleď Stenostiridae, blízce příbuznou sýkorám (Paridae) rod Hyliota – bazální Passerida bez známých příbuzných, snad blíže příbuzní čeledi Promeropidae rod Newtonia – nyní v čeledi Vangidae, snad polyfyletický
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Údržba:Články s referencemi v nadpisech Kategorie:Čeledi ptáků