Bohumil Turek (26. května 1901 Dvůr Králové nad Labem – 18. ledna 1972 Praha) byl československý prvorepublikový motocyklový a automobilový závodník. náhled|Pamětní deska Bohumila Turka na domě ve smíchovské ulici Franty Kocourka č.p. 2260/19

Život Narodil se v rodině továrního dělníka z Dvora Králové n. L. Václava Turka (1872–??)Později zapsán jako obuvník na Slovensku. a jeho manželky Marie, rozené Šmídové (1874–??). Vyučil se u mistra Hamzy strojnímu zámečnictví. Jako vojín automobilního praporu č. 1 se naučil řídit motocykl i automobil. Pěstoval atletiku a box, učitelem mu byl populární boxer František Dykast. Po odchodu z činné služby přijal nabídku na zaměstnání u fy. J. Walter a spol., kde právě začali vyrábět dvouválcové motocykly o objemu válců 750 cm³ (Walter M 922).

Po těžké havárii při závodě 1000 mil československých v roce 1935 absolvoval v následujících letech stovky plastických operací obličeje na klinice prof. dr. Fr. Buriana, průkopníka plastické chirurgie. Po několika letech se částečně zotavil, ale k závodění se již nikdy nevrátil. Po dvouletém léčení nastoupil do zaměstnání u Service Aero, kde byl až do revoluce v roce 1945. Potom pracoval u firmy Autoavia. Od konce 50. let až téměř do smrti pracoval jako kameraman u Čs. filmu a u Československé televize (např. Robot Emil, O vodníku Česílkovi, Dlouhý, Široký a Bystrozraký atd.).

V Praze bydlel na Smíchově v ulici Franty Kocourka (dříve Nad Koulkou) č.p. 2260/19. Na tomto domě je pamětní deska Zde žil Bohumil Turek. Je pohřben na smíchovském hřbitově Malvazinky, oddíl UII, hrob. č. 9.

Počátky závodnické kariéry (motocykly) Jeho kariéra začala v Jinonicích s motocykly značky Walter, kde zprvu získával zkušenosti jako testovací jezdec a později porážel i jezdce na silnějších strojích. Jeho přímým představeným se stal výborný mechanik, konstruktér a automobilový závodník Jindřich Knapp. Za továrnu Walter, kde se seznámil se svojí budoucí manželkou, závodil v polovině 20. let (1924-6) na závodním motocyklu Walter M 922. Motocykl M 922 o objemu válců 750 cm³ konstruktéra ing. Josefa Plocka byl původně určen pro potřeby československé armády. V závodní úpravě dosahoval s výkonem 14,7 kW rychlosti 150 km/h. náhled|Walter M 922 a Bohumil Turek v plném tempu Prvním jeho startem byla účast 11. května 1924, kdy na Excelsioru vyhrál třídu do 350 cm³ v závodě do vrchu Knovíz-Olšany u Slaného a na I. mezinárodní zkušební jízdě motocyklů a sidecarů ve dnech 24.-25. května 1924 (Praha – Hradec Králové – Brno – Praha). Ze „sólostrojů“ přijel první do Prahy B. Turek na Waltru M 922, byť se zavázaným kotníkem po pádu a následném ošetření lékařem. Nordbömischer Kraft Fahrer Bund (Severočeský svaz motoristů) z České Lípy uspořádal 6. července IV. ročník závodu do vrchu Stožec (Schöber/Schöberbergrennen) na trati od jiřetínské křižovatky (Na Mýtě) na Novou Huť se stoupáním až 12 %. Bohumil Turek na stroji Walter M 922 zvítězil ve třídě motocyklů do 750 cm³ v čase 2:39,7 min. a zvítězil i v absolutním pořadí závodu motocyklů. Současně vytvořil i nový rekord trati, překonáním rekordu 2:41,2 min, který držel kpt. Vladimír Kučka na stroji Indian Chief (starý rekord třídy překonal o 44,8 s) a za sebou nechal motocykly např. Harley-Davidson, Saroléa, Indian, Triumph, Wanderer a český Orion ing. Zdeňka Michla ze Slaného. Ještě červenci (20. července) vítězí Turek na Waltru v nejlepším času dne v závodu do vrchu Panorama v Karlových Varech. Na Hanáckém závodu motorových vozidel na trati mezi Přerovem a Olomoucí (17. srpna) zvítězil v kubatuře do 750 cm³ v čase 2:12,1 min (trať dlouhá 4 km). Nezadařilo se mu na II. ročníku mezinárodního závodu Plzeň – Lochotín, který se jel 7. září. Turek pro poruchu svíčky skončil v kubatuře přes 500 cm³ až na 4. místě. Dalšího úspěchu dosáhl o 14 dnů později, 21. září na závodech do vrchu Ecce Homo, když vyhrál na motocyklu Walter M 922 třídu do 750 cm³ v čase 6:19,4 min a dosáhl průměrné rychlosti 73,6 km/h. Jeho čas byl nejlepší za celou kategorii motocyklů. V červnu 1926 zvítězili v mrtvém závodě motocyklů v kubatuře přes 500 cm³ Kučka (Brough-Superior) a Turek (Walter) v závodě do vrchu Brno - Soběšice a oba dosáhli shodného času 2:26,0 min., čímž vytvořili nový rekord trati. náhled|Bohumil Turek (Walter M 922) zvítězil v závodě Brno - Soběšice (1926) V letech 1925-1929 byl vedoucím prodejního servisu (dílovedoucí) u pražské firmy R.Tesárek, která byla dovozcem motocyklů Harley-Davidson; majitelem a zakladatelem firmy byl Rudolf Tesárek (1875-1929). Obchod a komisionářství automobily, hospodářskými stroji, motocykly R. Tesárek sídlilo v Radlicích na adrese Komenského tř. 6. Objekt byl při přestavbě Radlic v 80. letech 20. století zbořen. Nacházel se na dnešní křižovatce ulic Radlická a Kutvirtova. Bohumil Turek do roku 1929 téměř výhradně závodil na strojích H-D. Motocykl této značky si vyzkoušel na V. ročníku závodu do vrchu Ecce Homo u Šternberka (20. září 1925). První start proměnil v první vítězství. Nejenže vyhrál kubaturu přes 1000 cm³, ale vyhrál, přestože při jízdě upadl, i v absolutním pořadí motocyklů a současně vytvořil traťový rekord kategorie (6:30,3 min). Svůj absolutní traťový rekord z roku 1924 na Waltru M 922 však nepřekonal. Ten však pokořil Oldřich Kinský na závodním Steyeru (5:46,2 min). V roce 1926 počátkem května na závodu do vrchu Zbraslav - Jíloviště a ve třídě přes 500 cm³ obsadil 2. místo a na závodu Knovíz-Olšany, kde rovněž skončil druhý. V Plzni 16. května na II. ročníku mezinárodního závodu na okruhu poprvé na „Harleyi“ (v třídě o 350 cm³ ) zvítězil. Na závodech do vrchu Schöber u Rumburku 13. června zvítězil v třídě přes 750 cm³ a dosáhl v motocyklech nejlepšího času dne. Na rychlostním Slánském kilometru konaném 29. srpna 1926 Turek na Harleyi opět zvítězil – v kategorii nejsilnějších motocyklů do 1000 cm³ a vytvořil na letmý kilometr rychlostní rekord závodu 152,5 km/h. V 6. ročníku závodu do vrchu Ecce Homo (19. září 1926) obsadil na Harley-Davidsonu celkově 2. místo.

V XI. ročníku závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště 8. května 1927 obsadil Turek v třídě přes 500 cm³ na Harley-Davidsonu 3. místo za Antonem Bauhoferem (BMW) a Václavem Liškou (Walter M 922). Na II. ročníku Čs. Tourist Trophy v červnu 1927 (též jako motocyklová Velká cena Československa) obsadil rovněž 3. místo (do 350 cm³). V motocyklech 26. června 1927 v 7. ročníku závodu na Schöberu zvítězil Bohumil Turek na Harley-Davidsonu časem 2:16,2 min (přes 750 cm³) a druhým vítězstvím po sobě získal definitivně putovní cenu závodu. Celkově tento závod vyhrál třikrát (1924 na Waltru M 922 a 1926-7 na Harley-Davidsonu). Jeden z posledních závodů této sezóny na motocyklu absolvoval 21. srpna 1927 při závodu do vrchu Pšovka u Mělníka, který uspořádal autoklub pro severozápadní Čechy ze Slaného. V kategorii do 1000 cm³ zvítězil Turek v nejlepším čase dne (1:07,1 min) na stroji Harley Davidson.

Na III. ročníku mezinárodních závodů na okruhu Praděd obsadil Turek 2. června 1928 na stroji Norton 3. místo, když se potýkal s poruchou přívodu oleje. V závodě motocyklů do 500 cm³ na 8 kol (179,2 km) prvá dvě místa obsadili jezdci na strojích BMW, Rakušan Karl Gall (1:56:12,9 min) a Němec Anton Bauhofer. Největšího úspěchu ve své motocyklové kariéře dosáhl na Velké motocyklové ceně Československa na Kbelském okruhu 1. července 1928, která se jela na nově vzniklém okruhu v Praze (1927) délky 8,2 km mezi Kbely, Letňany a Vysočany (Klíčov). Ozdobil tak v prvním sloupci vítězů podstavec Vondřichovy putovní ceny. Na stroji Triumph v hlavní kategorii do 500 cm³ v závodě na 40 kol (358,4 km) zvítězil. Získal upomínkovou cenu Autoklubu RČs., peněžní odměnu 10 000 Kč, sochu "Borec", další peněžní cenu 2000 Kč a stříbrné stopky p. ředitele Junka.

Svatba a Harley Club Dne 30. července 1927 se v evangelickém chrámu sv. Mikuláše v Praze oženil s Růženou Nedvědovou (1906-??). Ženich byl zapsán jako dílovedoucí firmy Rudolf Tesárek v Radlicích č.p. 6, bytem na Smíchově (Radlická č.p. 640/11) a nevěsta jako úřednice firmy Walter, bytem též na Smíchově (Radlická čp. 1167/17). Nevěsta se před svatbou též zúčastnila motocyklových závodů, mj. v roce 1926 soutěže 1 000 km, kde řídila motocykl Harley Davidson se sajdkárou (spolujezdcem byl Bohumil Turek). Při svatbě se sešlo na 90 přátel na motocyklech Harley-Davidson, kteří svatebčany doprovodili do hotelu Gráf. Svatební večeře se odehrála ve vyhlášeném Steimarově pavilonu v Černošicích. Během hostiny padla myšlenka na založení předchůdce Harley-Davidson Clubu Praha. Jezdci na strojích Harley-Davidson se totiž v průběhu svatební hostiny shodli, že by se spolu rádi setkávali častěji. Po formální stránce byl klub Ministerstvem vnitra zaregistrován až 25. února 1928, po Valné hromadě konané v hotelu Gráf, pod jménem Harley Club Praha. Je nejstarším klubem toho druhu na světě a v roce 2018 oslavil 90 let založení velkolepým, celosvětovým setkáním majitelů těchto ikonických motocyklů v Praze. náhled|Bohumil Turek, Aero 500 (1929), Hvězdicová jízda k XXI. mezinárodní výstavě automobilů

Zkušební a závodní jezdec firmy Aero V létě roku 1929 přešel k firmě Aero, která od roku 1928 začala stavět mimo letadel i automobily a kde jako automobilový závodník společně s Antonínem Nahodilem proslavili malé vozy Aero svými cestami při dálkových jízdách. Bohumil Turek se svými spolujezdci za svoji kariéru mnohokrát zvítězil a především dokazoval spolehlivost lidového vozu Aero. Autoklub republiky Československé (AKRČS), Liga motoristů, Aero Car Club (ACC), Harley Club Praha (HCP) a další, pořádali nejrůznější orientační soutěže, soutěže spolehlivosti, noční soutěže, zimní soutěže, závody na okruzích, dálkové jízdy i další zajímavé podniky. Řady z nich se zúčastňoval i Bohumil Turek na různých modelech vozů Aero. U svých vozů preferoval označení jeho "osobní" registračním značkou P-313. náhled|B. Turek (Aero 500) při Hvězdicové jízdě (1930) Hned s prvním vozem Aero 500 (Aero 10 HP) dosáhli při Hvězdicové jízdě k XXI. mezinárodní výstavě automobilů v Praze (23.-31. října 1929) nejlepšího výsledku celé soutěže, když absolvovali trať Praha – Paříž – Brest – Praha – Hamburk – Praha (4913 km) za 184 hodin 35 minut. Automobil, ke kterému dodávala kompletní zadní nápravu firma Josefa Waltra z Košíř, byl několikrát předváděn novinářům, kteří si sami mohli vybrat trasu předváděcí jízdy. Například 12. prosince 1929 vyjel Turek s redaktorem Lidových novin na Ještěd včetně poněkud krkolomného sjezdu dolů.

Mezinárodní hvězdicová jízda Slovenského Motorklubu do Vysokých Tater měla cíl 5. srpna 1930 v Tatranské Lomnici. Turek si zvolil trasu Praha – Mnichov – Curych – Basilej – Ženeva – Milán – Benátky – Katschberg (1641 m n. m.) – Salcburk – Vídeň – Tatry, za což získal 3146 b. a obsadil v kategorii automobilů do 1500 cm³ 2. místo. Bohumil Turek se stal absolutním vítězem Hvězdicové jízdy k XXII. mezinárodnímu autosalonu v Praze (22.-29. října 1930). S vozem Aero 10 HP (Aero 500) do 1. října ujel 14 960 kilometrů za 22 dnů. Bylo to na trase Praha-Paříž-Brest-Praha, Praha-Paříž a zpět, Praha-Lindava a dále přes Švýcarsko-Francii-Španělsko, odkud lodí z Algecirasu se přeplavil do Maroka a dále pokračoval po vlastní ose přes Rabat-Casablancu-Mozagon do Agádíru a zpět stejnou cestou do Prahy. Cestu ukončil 23. října 1930 v 11 h dopoledne. Turek získal plaketu vítěze kategorie do 1,1 l (8474 bodů), 1. cenu za kategorii a za nejlepší výkon celé soutěže: stříbrný pohár výstavního výboru (AKRČs), stříbrnou plaketu továrny Aero a 2 konve Wing-Oil na 2000 l benzínu věnované firmou Bratři Schramkové. V klubovní klasifikaci i díky jeho výkonu zvítězil Aero Car Club a ve značkové klasifikaci značka Aero. Absolvováním tak dlouhé a obtížné trasy Turek prokázal, jakého výkonu je schopen i malý vůz rukou dobrého řidiče.