Tento článek se zabývá Dějinami Mayů. Další údaje o mayské civilizaci jsou v článku Mayská civilizace.
Geografie
Území mayské civilizace je součástí Mezoameriky. Z více důvodů se dělí na tři/čtyři velmi odlišné oblasti (od severu na jih): severní nížiny: severní poloostrov Yucatán jižní nížiny (oblast tropického pralesa): Chiapas (v Mexiku), Petén (region v Guatemale), Belize a severozápadní Honduras vysočiny: na tichomořském pobřeží; často se z nich vyčleňuje území lesnaté nížiny přímo na tichomořském pobřeží
Období prvních lovců (do 7000/6500 př. n. l.) Nejstarší nálezy z Mezoameriky pocházejí z doby okolo r. 21 800 př. n. l. (oblast Valsequillo v Mexiku) a 21 000 př. n. l. (Tlapacoya u Ciudad de México) Pre-Columbian America: Empires of the New World, Britannica Educational, s.17. Okolo roku 7000 př. n. l. se zvýšily teploty, severoamerické ledovce začaly ustupovat, vymřelo mnoho lovných zvířat a lovecký způsob života začal ustupovat.
Archaické období (7000/6500 – 2000/1800/1500 př. n. l.) Je charakteristické postupným vývojem zemědělství a prvními znaky pevných sídlišť. V roce 3000 př. n. l. Mayové začali pěstovat kukuřici. Donedávna se rok 1500 považoval za jasný předěl vůči následujícímu období, ale aktuální výzkumy však pomocí radiokarbonové metody datování našly nejstarší znaky mayské civilizace v severním Belize z roku 2600 př. n. l., čímž se posunul začátek mayské civilizace o víc než 1500 let dozadu.. Obyvatelé pěstovali domestikované plodiny (kukuřici), věnovali se rolnictví, vysušování močálů a měli kamenné nástroje s podobnými znaky jako později klasičtí Mayové.
Rané předklasické období (2000/1800/1500 – 900 př. n. l.) Je charakteristické vesnicemi neolitických farmářů; hrnčířstvím, tkadlectvím; vládou skupiny starších, šamanů nebo náčelníků; kulty deště a plodnosti; regionální diferenciací a vzestupem sousedních Olméků (od 2000 nebo 1400 nebo 1150 př. n. l. na mexickém pobřeží Mexického zálivu). Regionální diferenciace se projevila tak, že ve vysočinách (čili na jihu, krom tichomořského pobřeží) byly vesnice spolu silně spojené a kulturně se integrovaly, zatímco v nížinách (čili jinde) byly jednotlivé vesnice (v důsledku dostatku všech zdrojů) samostatné a neintegrované. V horách tedy vznikala města, zatímco v nížinách méně. náhled|Naleziště Kaminaljuyu Rozlišujeme tradiční typy geografického území: Typickými příklady těchto prvních zemědělských kultur jsou kultury na tichomořském pobřeží státu Chiapas a Guatemaly – Barra (1700–1500 př. n. l., kulturní předchůdce Ocósu), Ocós (1500–1200 př. n. l.) a Cuadros (1100–900 př. n. l.). Pravděpodobně už v tomto období se zrodila myšlenka chrámové pyramidy, protože na jednom z ocosských nalezišť se našla asi osmimetrová zemní mohyla, na které asi stála budova. V nížinách Yucatánu byla od roku 1500 (nebo 1000 př. n. l.) obývána lokalita Dzibilchaltún, ale z tohoto období o ní mnoho nevíme. V jižních nížinách z tohoto období (nebo už z roku 2500 př. n. l.) pochází fáze Swasey s nálezy v Cuello (Belize). Z let 1200 – 900 př. n. l. zde byly nalezeny nejstarší lidské hroby mayské kultury . Cuello z období po 1200 př. n. l. je zatím nejstarší důkladně prozkoumané mayské sídliště. Ve vysočinách (údolí Guatemaly, u Ciudad de Guatemala) je nejstarší tzv. fáze Arevalo s nalezištěm Kaminaljuyú (asi od 1000 př. n. l.). V údolí Copánu (západní Honduras) okolo roku 1000 př. n. l. začalo trvalé, pravděpodobně olmécké, osídlení.
náhled|Chrám v Tikalu|alt= Střední předklasické období (900–300 př. n. l.) Toto období je v Mezoamerice charakteristické zejména existencí olmécké civilizace v La Ventě. Olmécká kultura se přímo nešířila do mayských území, ale občasné olmécké artefakty se našly i v mayských nalezištích (Petén, Seibal). Ani velká ceremoniální centra olméckého typu (San Lorenzo, La Venta) se ještě u Mayů nestavěla, ačkoli v Peténu se k roku 500 př. n. l. objevila velká města a dálkový obchod. Ale už zhruba v době 900 př. n. l. byl postaven největší mayský monument vůbec.https://sciencemag.cz/lidar-objevil-nejstarsi-a-soucasne-vubec-nejvetsi-maysky-monument/ - LIDAR objevil nejstarší a současně vůbec největší mayský monument
Někdy ve středním předklasickém období Mayové převzali od Olméků systém hierarchické společnosti vedené králi a šlechtici. Nížinní Mayové vytvořili kmenové konfederace, zatímco Mayové ve vysočinách se podrobovali nadřízeným králům či náčelníkům. V nížinách se králové objevili až od pozdního předklasického období (první zmínka však až ve vztahu k roku 100), král se tehdy nazýval ajaw (ve staré ortografii ahau: velkokrál).
V mayské oblasti (vzhledem k tomu, že rok 900 je předěl z dějin Olméků a ne Mayů) nejdříve pokračovaly výše uvedené kultury z předcházejícího období. Potom: Ve vysočinách (údolí Guatemaly) vystřídala fázi Arevalo kultura Las Charcas (500–300 př. n. l.) charakteristická nádhernými hrnčířskými výrobky a ženskými figurkami. V nížinách všechny předchozí kultury nahradil tzv. Horizont Xe. Z něj se vyvinuly tzv. mamonské kultury ve významných nalezištích Tikal, Uaxactún, Dzibilchaltún, podobné kultuře Las Charcas. Například v roce 600 př. n. l. první vesničané osídlili významný Tikal. Někdy koncem středního předklasického období začaly mamonské kultury budovat pyramidovité plošiny a malá ceremoniální střediska. Z roku 900 př. n. l. pocházejí bohaté hrobky z údolí Copánu.
Pozdní předklasické období (300 př. n. l. – 250/300/100 n. l.)
Toto období je v Mezoamerice charakteristické přeměnou olmécké civilizace na izapskou civilizaci (500 nebo 200 př. n. l. – 300 n. l.; jméno podle naleziště Izapa), která se oproti původnímu olméckému území rozšířila i do státu Chiapas a Guatemaly (včetně vysočin). Ačkoli se mayského území geograficky dotýkala jen částečně, představuje spojovací článek mezi dvěma velkolepými kulturami – kulturou Olméků a kulturou Mayů, a to jak z časového, tak i z kulturního hlediska. Izapové již stavěli mnoho pyramidovitých mohyl.
Ve vysočinách (údolí Guatemaly) na nalezišti Kaminaljuyú nahradila fázi Las Charcas fáze Miraflores s mohylami ze země a hlíny s ukrytými bohatými hrobkami. Táto fáze asi zprostředkovala izapskou civilizaci ostatním Mayům. náhled|Copánská stéla B V nížinách začala vznikat klasická mayská civilizace: V Peténu (severní Guatemale) existovala tzv. fáze Chicanel. Nejdůležitější jsou naleziště Copán, taktéž i naleziště ze severního Peténu (Uaxactún, Tikal, El Mirador apod.). Severopeténská naleziště jsou zajímavá tím, že šlo v podstatě o „ostrovní města“ sestávající ze skupin chrámových plošin a budov na výběžcích kopečků tyčících se z okolních močálů, přičemž tyto skupiny plošin a budov byly spojené dlouhými vyvýšenými cestami. Severopeténská je i nejstarší mayská stéla. Architektura tohoto období je už typicky mayská (zejména vznik monumentální architektury), například v Uaxactúnu stála stupňovitá pyramida s chrámem na vrchu a páry stylizovaných božských masek lemujících schodiště na každé straně pyramidy. Největším ceremoniálním střediskem Mayů byl Tikal. Nejvíce staveb se našlo v El Miradoru, který byl okolo roku 50 př. n. l. dominantním městem nížin. V Copánu roku 160 n. l. vzniklo Copánské království. Na Yucatánu vznikla civilizace podobná fázi Chicanel. Významným nalezištěm je jeskyně Loltun, kde nález reliéfní figury dokazuje, že mayský kalendář a písmo pocházejí z Izapské civilizace.
Klasické období (250/300/100 – 900) Toto období, někdy nevhodně nazývané i Stará říše, je dnes definováno jako období, kdy se v nížinách stavěly památky opatřené datem dlouhého počtu, čili pokud dnes víme v letech 292 – 910, ale obvykle se udává 250 – 900. Jinak se však toto období velmi neodlišuje od pozdního předklasického období, snad jen tím, že v raném klasickém období skončil proces tvorby států a skutečných měst (s chrámy, paláci, náměstími, hřišti apod.). Mayská nížinná civilizace v tomto období (spolu s mexickým Teotihuacánem) dosáhla v každém ohledu nejvyšší kulturní úrovně ze všech známých kultur předkolumbovské Ameriky. Byla však také silně válečnická.https://phys.org/news/2019-08-maya-warlike-previously-thought.html - Maya more warlike than previously thought
Rané klasické období (250/300/100 – 600 ) Ve vysočinách (údolí Guatemaly) na nalezišti Kaminaljuyú nahradila kulturu Miraflores kultura Esperanza, která byla vlastně kulturou Teotihuacánu, kterou tu okolo roku 400 implantovali okupanti z Teotihuacánu. Důvod obsazení oblasti není znám.
Na tichomořském pobřeží vznikla tzv. Cotzumalhuapská civilizace, která existovala až do konce klasického období. Šlo o směs nížinomayských, teotihuacánskych a jiných mezoamerických vlivů.
V nížinách existovala tzakolská kultura (250 – zač. výskytu většiny stél) – 600 – tzv. hiát). Skoro všechny památky jsou pokračováním civilizace z předklasického období (izapský vliv). Na nalezištích jako Tikal, Uaxactún, Holmul apod., mayská civilizace dosáhla prakticky své závěrečné podoby. Obrovská ceremoniální střediska byla přímo obsypaná chrámy, paláci a širokými náměstími pokrytými bílým štukem. Taktéž se už v nížinách všude používala charakteristická přečnelková klenba (konzolovité kameny – v každé vyšší vrstvě kámen přečníval nad kámen pod ním). Na stélách a oltářích jsou vytesaná data a postavy lidí a (zřejmě) bohů. Charakteristická byla i vícebarevná keramika a vyspělé nástěnné malby.
Mezi Tikalem, Kaminaljuyú a Teotihuacánem existoval třístranný obchodní vztah. Možná je i jistá závislost Tikalu a jiných měst na Teotihuacánu.
Okolo roku 600 došlo k tzv. hiátu, dočasnému přerušení stavební činnosti, zejména v Tikalu. Šlo zřejmě o tu samou (neznámou) příčinu, která před rokem 600 způsobila prudký úpadek civilizace Teotihuacánu. Tento rok proto tvoří hranici k pozdnímu klasickému období.
Pozdní klasické období (600–900) V tomto období nížinní Mayové dosáhli svého civilizačního vrcholu (zatímco sousední Teotihuacán prudce upadal).
Ve vysočinách prudce upadal Kaminaljuyú, až dokud Teotihucánci oblast neopustili před rokem 900. Mezi lety 600 až 800 hovoříme o fázi Amatle, mezi roky 800 a 900 o fázi Pamplona.
Na tichomořském pobřeží pokračovala Cotzumalhuapská kultura.
V nížinách existovala tepeuská kultura (600 – tzv. hiát – 900 – vylidnění jižních nížin). V tomto období mayská civilizace sestávala z více než 50 (známých) míst, které měly od 5 000 do 60 000 obyvatel. Významná byla města Tikal, Calakmul, Uaxactún, Bonampak, Palenque, Río Bec a Copán (Copán se nachází ve vysočinách v Hondurasu na „hranici“ jižních nížin). Celá civilizace měla asi 2 miliony obyvatel. Nešlo však o soupeřící městské státy jako např. v Řecku (jak se donedávna předpokládalo), ale o města sdružená (vazalskými a jinými vztahy) ve dvou hlavních soupeřících královstvích – Tikalském (centrum Tikal, dnes v Peténu) a Calakmulském (centrum Calakmul, dnes ve státu Campeche v Mexiku). Neexistovaly žádné jiné nezávislé mayské státy. Ačkoli některá města přecházela z jednoho království do druhého, tato soustava dvou „velmocí“ se ukázala být velmi stabilní, protože byla založená zejména na osobních a rodinných vztazích. náhled|210px|vlevo|Chrám nápisů v Palenque