Peter von Cornelius (23. září 1783, Düsseldorf – 6. března 1867, Berlín) byl německý malíř, čelný představitel nazarénismu.
Svou malbou fresek od dvacátých let 19. století obnovil zájem evropských malířů o techniku fresky. Na rozdíl od většiny nazarénů se Cornelius po římském pobytu vrátil do Německa a většinou pracoval v Mnichově, pro krále Ludvíka I. Bavorského.
Život left|thumb|Panny moudré a panny pošetilé před Kristem, olejomalba na plátně, 1813 (nedokončeno) thumb||Poslední soud, freska na hlavním oltáři kostela sv. Ludvíka, Mnichov, 1842–1843 Peter von Cornelius se narodil jako syn Johanna Christiana Aloise Cornelia (1748–1800), malíře, učitele a inspektora kurfiřtské Akademie výtvarných umění v Düsseldorfu, a jeho manželky Anny Heleny, rozené Corstenové. Jeho rodný dům na starém městě v Kurze straße 15 se dochoval. První výtvarné vzdělání, stejně jako jeho starší bratr Lambert (1778–1823), získával od roku 1795 v otcově ateliéru. V letech 1798–1805 Cornelius studoval na düsseldorfské akademii. V letech 1803–1805 se podílel na úkolech Výmarské ceny Johanna Wolfganga von Goetha. V letech 1806–1808 vytvořil nástěnné malby v kostele (tzv. münsteru) svatého Quirina v Neussu.
Poté, co mu 2. června 1809 zemřela matka, odcestoval Cornelius na podzim roku 1809 přes Koblenz do Frankfurtu nad Mohanem, kde žil v letech 1809–1811 v domě svého sponzora, nakladatele Fridricha Wilmanse, jehož portrétoval, stejně tak jeho manželku. V roce 1811 podnikl se svým přítelem Christianem Xellerem první cestu do Říma. Pracoval tam na výzdobě Casa Bartholdy, při níž se spřátelil s německými nazarény, malířem Friedrichem Overbeckem a Juliem Schnorrem von Carosfeld. Osm fresek bylo jejich kolektivním dílem, v němž si vytříbili svůj akademický styl. Přijali Cornelia do spolku sv. Lukáše, v něm se nazaréni sdružili a žili ve společné kolonii. V letech 1816 až 1817 namaloval pro mnichovskou Glyptotéku obraz Josef vykládá faraonův sen. Některé malby však byly málo přesvědčivé (například Korunování Panny Marie), a tím Cornelius ztratil svou dvorskou pozici. Až pozdější malby jako např. Sedm andělů s číší hněvu aj. dokládají, že umělec ještě jednou dosáhl vrcholů svého umění jako v mládí. V letech 1819 až 1824 byl Cornelius ředitelem düsseldorfské umělecké akademie, kterou Pruské království znovu založilo v roce 1819. Cornelius a ještě více jeho nástupce Wilhelm von Schadow zde vytvořili základy düsseldorfské malířské školy.
Kromě düsseldorfských a mnichovských projektů byl Cornelius přizván také k projektům pro pruského krále Bedřicha Viléma IV. v Berlíně, pro plánovanou budovu katedrály sv. Hedviky a přilehlé hřbitovní haly, zvané Campo santo, Hrabě Atanazy Raczyński Corneliovi poskytl jižní křídlo svého paláce jako ateliér. Vzhledem k tomu, že nová budova katedrály nepokročila dále než k pracím na základech a Campo Santo nebylo dokončeno, tak ani návrhy, na kterých Cornelius pracoval téměř 20 let, nemohly být nikdy realizovány. V roce 1860 Cornelius vstoupil do Mnichovského spolku pro křesťanské umění a mohl tak ovlivňovat další zakázky na chrámové malby.
Dílo 1806-1808 fresky pro Münster sv. Quirina v Neussu 1817-1817 spolupráce na freskách v Casa Bartholdy v Římě, později Palazzo Zuccari 1820–30 Fresky Řečtí bohové, dříve Glyptotéka, Mnichov – zničeny, kartóny ve Staré Národní galerii v Berlíně, jeden v Moravské galerii v BrněObětování Ifigenie 1836–1840 Freska Poslední soud" na hlavním oltáři a další v závěru a na klenbě v kostele sv. Ludvika, Mnichov (těžce poškozeny při bombardování v květnu 1945, obnoveny v 80. letech) 1841–1867 Apokalyptičtí rytíři, kartón, Nationalgalerie, Berlín 1850 Starozákonní proroci, kostel sv. Mikuláše, Postupim 1860-1867
Ilustrace Příběhy Nibelungů, vydal Prêtre, Berlín 1817. digitální vydání, Univerzitní a zemská knihovna, Düsseldorf Obrazy ke Goethovu Faustovi, vydal Wenner, Frankfurt nad Mohanem 1816. digitální vydání, Univerzitní a zemská knižnice, Düsseldorf Dantův Ráj. S vysvětlujícím textem, vydal Boerner, Lipsko, 1830. digitální vydání, Univerzitní a zemská knihovna, Düsseldorf
Ocenění 1842 Řád Pour le Mérite 1844 titul Dr. phil. h.c. Münsterské univerzity 1862 čestný občan Düsseldorfu
Po Petrovi von Corneliovi je pojmenována cena (Cornelius-Preis) města Düsseldorf.
Odkazy
Reference
Literatura Stefanie Bielmeier: Gemalte Kunstgeschichte – Zu den Entwürfen Peter von Cornelius für die Loggien der Alten Pinakothek, Stadtarchiv – Kommissions-Verlag UNI-Druck, Mnichov 1983, Frank Büttner: Peter Cornelius – Fresken und Freskenprojekte (dva svazky), Wiesbaden 1980 a 1999 Frank Büttner: Peter Cornelius in Düsseldorf, in: Wend von Kalnein a kolektiv: Die Düsseldorfer Malerschule, Mohuč, 1979, str. 48–55 Léon Krempel, Anthea Niklaus a kolektiv: Cornelius – Prometheus – Der Vordenker, Mnichov 2005 Herman Riegel: Cornelius, der Meister der deutschen Malerei, Rümpler, Hannover 1866 Werner Schmidt: Peter von Cornelius'' (katalog výstavy), Nationalgalerie, Berlín 1956
Externí odkazy
Život Petra von Cornelia Slavní nositelé tohoto jména: Malíř Peter von Cornelius Peter Cornelius: Ilustrace Goetheho Fausta
Kategorie:Němečtí malíři Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Kategorie:Narození v roce 1783 Kategorie:Úmrtí v roce 1867 Kategorie:Narození v roce 1784 Kategorie:Narození 23. září Kategorie:Úmrtí 6. března Kategorie:Narození v Düsseldorfu Kategorie:Úmrtí v Berlíně Kategorie:Muži