Avraham Stern (, Avraham Štern; 23. prosince 1907 Suwałki – 12. února 1942 Tel Aviv) byl židovský básník a zakladatel a vůdce radikální militantní revizionistické skupiny Lechi, též známé jako Sternova skupina či Sternův gang. V podzemí vystupoval pod přezdívkou Ja'ir ().
Pocházel z polské části carského Ruska. Nedlouho po příchodu do mandátní Palestiny nastoupil ke studiu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde díky vynikajícímu prospěchu získal stipendium ke studiu na univerzitě ve Florencii. Již během studií vstoupil do Hagany, z níž v roce 1931 odešel do revizionistického Irgunu. Během studií v Itálii se zhlédl ve fašistickém režimu Benita Mussoliniho, byť sám se nikdy fašistou nestal. Studijní pobyt ukončil předčasně a věnoval se podzemním revizionistickým aktivitám. Britskou správu země izraelské vnímal jako nepřátelskou a ostře se stavěl proti imigračním kvótám, které Britové stanovili pro židovské uprchlíky.
Po vypuknutí druhé světové války nesouhlasil s postojem Irgunu, který se v roce 1940 zavázal neútočit proti britským cílům. Z Irgunu proto odešel a založil skupinu, známou jako Lechi, která Spojené království vnímala jako úhlavního nepřítele. Z této pozice Stern dokonce neúspěšně vyjednával s fašistickou Itálií a nacistickým Německem o spolupráci. Lechi byla vždy malá skupina, čítající maximálně několik set příslušníků. Páchala především atentáty, bombové útoky a bankovní loupeže zaměřené proti Britům. Vražednými aktivitami si však znepřátelila nejenom přední sionistické představitele, ale postupně i židovskou komunitu a Irgun. Na Sternovu hlavu byla vypsána odměna a členové Lechi byli zatýkáni. Sám Stern byl v únoru 1942 odhalen v jednom z úkrytů a zastřelen britskou policií. Různí se teorie o okolnostech jeho smrti, zda byl zastřelen při pokusu o útěk či chladnokrevně, když byl spoutaný. Pět měsíců po jeho smrti se mu, jako pohrobek, narodil syn Ja'ir.
Mládí Narodil se 23. prosince 1907 ve městě Suwałki v carském Rusku (v dnešním Polsku) do rodiny Mordechaje a Hadasy Ley Sternových. Jeho otec byl zubař a matka porodní bába. Když vypukla první světová válka, byl otec, jakožto občan nepřátelského státu, zatčen Němci, zatímco matka před nimi uprchla s ním a jeho mladší bratrem Davidem (1910–2003) ke svému otci do města Vilkmergė (dnešní Ukmergė v Litvě). Tam mladý Avraham našel, díky svému dědovi, lásku k zemi izraelské. Po nějaké době se rodina vydala k Avrahamově tetě a strýci do Petrohradu, odkud se všichni vypravili na jihovýchod do vesnice Romodanovo, poblíž města Saransk. Jeho otec byl mezitím, po operaci v německém Königsbergu (dnešní Kaliningrad v Rusku), poslán do německého zajateckého tábora.
Avraham v deseti letech složil úspěšně přijímací zkoušky na ruskou střední školu v Saransku, kde studoval s vyznamenáním. Na škole se, mimo jiné, učil i hebrejsky a zpíval ve školním sboru. Mezitím došlo k podpisu mírové smlouvy mezi Německem a Ruskem a bylo tak možné se vrátit zpět do Suwałek. Jelikož však ve městě nebyla žádná střední škola, zůstal Avraham v Saransku a zpět se vrátila pouze jeho matka a bratr. V Saransku nicméně trpěl chudobou a hladem, a tak se ve čtrnácti letech rozhodl bez jakýchkoli prostředků pro cestu zpět. Přes Petrohrad se tak vrátil do Vilkmergė a v létě 1921 se setkal s rodiči v Suwałkách. V následujících měsících úspěšně složil vstupní zkoušky do čtvrtého ročníku židovské střední školy. Vynikal ve studiu jazyků, literatury a židovských dějin. Vedl dramatický kroužek, byl redaktorem studentských novin a vůdcem místní pobočky mládežnického hnutí ha-Šomer ha-ca'ir. Po dokončení středoškolských studií chtěl Avraham přesídlit do země izraelské, načež jej rodiče v roce 1925 v osmnácti letech poslali studovat na gymnázium Rechavja do Jeruzaléma.
Alija, studia a členství v Irgunu náhled|vlevo|Avraham Stern|alt=Hlava Avrahama Sterna Do britské mandátní Palestiny přicestoval v lednu 1926. Po krátkém studiu na gymnáziu nastoupil v roce 1927 ke studiu klasické literatury a jazyků (řečtiny, latiny) na Hebrejskou univerzitu. V rané fázi univerzitních studií se seznámil se svou budoucí manželkou Roni Bronsteinovou. Jeho první politickou aktivitou bylo založení studentské organizace Chulda, jejímž cílem bylo „obrození izraelského národa v novém státě“. V roce 1929 vstoupil do Hagany a během nepokojů téhož roku, kdy se židovské komunity dostaly pod útok místních Arabů, sloužil v rámci této židovské podzemní vojenské organizace na stráži na střeše synagogy v jeruzalémském Starém Městě.Free Jerusalem. S. 198
V roce 1931 opustil Haganu a vstoupil do Irgunu, podzemní vojenské radikální organizace nacionalistického revizionistického hnutí, založené jeho někdejším velitelem z Hagany a přítelem Avrahamem Tehomim. Ten předtím Haganu rovněž opustil, neboť nesouhlasil s její vojenskou strategií havlaga a dílem též proto, že se skládala vesměs ze stoupenců levicového sionistického hnutí. Během svého působení v Irgunu začal Stern používat pseudonym Ja'ir, který si zvolil podle svého hrdiny El'azara ben Ja'ira, účastníka první židovské války a velitele zélótů na pevnosti Masada. V roce 1932, než dokončil důstojnický kurz Irgunu, sepsal s manželkou Roni slova k písni Neznámí vojáci (, Chajalim almonim), která měla zaznít při slavnostní ceremonii ukončení důstojnického kurzu. Píseň, která má celkem pět slok, „kombinovala poezii a mytickou historii, jakožto integrální součásti národní revoluce“. Stala se neoficiální hymnou Irgunu a byla jí až do roku 1940, kdy se stala hymnou Lechi.
V roce 1933 úspěšně dokončil studium na Hebrejské univerzitě a díky vynikajícímu prospěchu získal stipendium na doktorské studium na univerzitě ve Florencii. Během studijního pobytu v Itálii (1933–1936) jej ohromil a ovlivnil fašistický režim Benita Mussoliniho. On sám však fašistou nebyl a odmítl do fašistického hnutí vstoupit. V polovině 30. let se za ním do Florencie vypravil jeho přítel a velitel Tehomi, aby ho povolal zpět a jmenoval jej svým zástupcem v Irgunu. Zbytek třicátých let Stern strávil cestováním po východní Evropě, kde organizoval revoluční buňky v Polsku a propagoval emigraci Židů do Palestiny navzdory britským imigračním kvótám. V roce 1937 došlo k rozkolu v Irgunu, kdy se část jeho příslušníků vrátila do Hagany. Stern však v Irgunu zůstal a nadále se věnoval militantním aktivitám.
Během svého života Stern sepsal desítky básní, které byly prostoupeny láskou k židovské domovině a k mučednictví pro její věc, přičemž jeho tvorba byla silně ovlivněna ruskou a polskou poezií, zejména pak Vladimirem Majakovským. V básních opakovaně používal motivu krve a náboženských symbolů a výrazů. Podle Hazaniho obsahují Sternovy básně i prvky thanatofilie (lásky ke smrti). Ukázkou z jeho tvorby jsou například následující verše:
Stern se pokusil v Polsku zorganizovat výcvik 40 tisíc mladých Židů, kteří se měli plavit do mandátní Palestiny, kde by provedli ozbrojenou invazi.Free Jerusalem. S. 86 Druhá světová válka pak tyto plány překazila a přerušila emigrační trasy.Free Jerusalem. S. 153, 168 Po návratu do mandátní Palestiny byl Stern v srpnu 1939 zatčen a vězněn až do června 1940.
Vůdce Lechi náhled|upright|Symbol Lechi|alt=Znázornění ruky se zdviženým ukazovákem a prostředníkem a pod ní nápis Lechi v hebrejštině Po vypuknutí druhé světové války došlo ve většině revizionistického hnutí k přehodnocení odporu ke Spojenému království. Sám zakladatel revizionistického sionismu, Ze'ev Žabotinský, napsal před svou smrtí dopis veliteli Irgunu Davidu Razi'elovi, v němž zdůraznil potřebu spolupráce s Brity v boji proti nacismu. Irgun se pak skutečně v roce 1940 zavázal po dobu války s Německem neútočit na britské vojenské cíle, což vedlo Sterna k založení vlastní skupiny, která si dala za cíl proti Britům nadále bojovat. Jmenovala se Lechi (akronym pro Lochamej cherut Jisra'el, tj. Bojovníci za svobodu Izraele) a byla též označována jako Sternova skupina, či Brity pejorativně jako Sternův gang. Mezi Sternovy vzory ozbrojeného boje patřilo například židovské povstání proti Římanům, aktivity Narodnaji volji (její členové spáchali atentát na Alexandra II.) a Velikonoční povstání v Dublinu v roce 1916.The Land Beyond Promise: Israel, Likud and the Zionist Dream. S. 22
náhled|vlevo|upright|18 principů obrození národa|alt=Text hlavního ideologického dokumentu Lechi psaný hebrejsky Sternova skupina, která nikdy neměla více než pár set členů, byla silně nacionalisticky zaměřena.The Encyclopedia of the Arab-Israeli Conflict. S. 649 Stern odmítl kolaboraci s Brity a tvrdil, že pouze soustavný protibritský boj nakonec povede k nezávislému židovskému státu, který vyřeší židovskou situaci v diaspoře. Jeho odpor proti britské koloniální správě však nebyl založen na konkrétní britské politice. Britský mandát definoval jako „cizí mocnost“ bez ohledu na jeho aktuální politiku, a proti takovéto formě imperialismu zastával radikální postoj nehledě na to, jak benevolentní byl.
Stern zformuloval ideologii Lechi do dokumentu, známého jako „18 principů obrození národa“ ().The Land Beyond Promise: Israel, Likud and the Zionist Dream. S. 176 Ten sestával z 18 bodů, rozdělených do tří částí. V první rozepisuje postoj k židovskému národu, domovině, půdě a cílům skupiny. Mimo jiné uvádí: „Izrael dobyl zemi izraelskou mečem. Zde se stal velkým národem a pouze zde bude obrozen. Nejen, že má Izrael právo na tuto zem, ale toto právo je absolutní a nikdy nebylo ani nikdy nemůže být zrušeno.“ Vysvětluje v ní i například vymezení hranic země izraelské podle Tóry (tzv. Velký Izrael) s územím „od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu“ (Genesis 15:18), či cíle, mezi než řadí vykoupení a spásu země, ustanovení suverenity a obrození národa, přičemž dodává: „Neexistuje suverenity bez vykoupení země a není národního obrození bez suverenity“. V druhé části zmiňuje cíle během války, kde v souvislosti s níže zmíněným jednáním s Itálií a Německem uvádí: „dohody budou uzavřeny se všemi, kteří jsou ochotni pomoci Organizaci [Lechi] v boji a poskytnout jí přímou podporu“. Ve třetí části jsou obsaženy cíle v době suverenity a vykoupení. Zde kromě jiného vyjadřuje naději pro budoucí návrat z exilu (diaspory), obrození hebrejštiny, ale rovněž tak navrhuje vybudování třetího Chrámu, či odchod Arabů prostřednictvím výměny obyvatel.
Problémem, se kterým se skupina potýkala, byl nedostatek financí. Proto byla její první akcí loupež v Anglo-palestinské bance (dnešní Banka Le'umi) v Tel Avivu. Za první velkou akci a počátek operací Lechi se však počítá až bombový útok na imigrační úřad v Haifě z prosince 1940, který byl reakcí na deportaci ilegálních židovských přistěhovalců na Mauricius. Britové posléze označili Lechi za kriminálnickou organizaci, jejíž členové musí být neutralizováni. Z počátku se Lechi zaměřovala především na protibritské akce, které zahrnovaly atentáty (útoky na britské policisty), bombové útoky či bankovní loupeže. Ačkoli byli hlavním cílem Britové, mnohdy umírali i Židé. Vražedné postupy Lechi jí židovské obyvatelstvo znepřátelily. Nicméně postupně získávala prostředky, ať už krádežemi, nebo loupežemi. V omezeném rozsahu se jí podařilo provozovat ilegální rozhlas, tisknout vlastní noviny Be-machteret („V podzemí“) a mimo to vylepovala vlastní plakáty. V roce 1941 s Lechi již takřka nikdo nesympatizoval, skupina si znepřátelila i Irgun.Terror Out of Zion: The Fight for Israeli Independence. S. 69-70 V lednu 1942 se příslušníci Lechi pokusili vyloupit banku židovského odborového svazu Histadrut v Tel Avivu. Při následné přestřelce zemřeli dva židovští kolemjdoucí, což způsobilo mezi židovským obyvatelstvem šok.
Jednání s Itálií a Německem náhled|Kopie úvodu dopisu německému atašé v Istanbulu z ledna 1941, zmiňující nabídku na spolupráci ze strany „Národní vojenské organizace v Palestině“ (Lechi)|alt=Kopie části dopisu psaného v němčině