Třída Primo Longobardo je třída diesel-elektrických ponorek italského námořnictva. Třídu tvoří Celkem dvě jednotky, přijaté do služby v letech 1993 a 1995. Je zakončením vývojové linie tříd Nazario Sauro a Salvatore Pelosi, přičemž po ní již následuje původem německá třída Todaro. K roku 2021 byly obě ponorky stále v aktivní službě.
Stavba Obě jednotky postavila loděnice Fincantieri v Monfalcone. Do služby vstoupily v letech 1994–1995.
Jednotky třídy Primo Longobardo: Jméno Založení kýlu Spuštěna Dodání Status Primo Longobardo (S524) 1991 20. června 1992 14. prosince 1993 aktivní Gianfranco Gazzana Priaroggia (S525) 1992 26. června 1993 12. dubna 1995 aktivní
Konstrukce thumb|left|Gianfranco Gazzana Priaroggia (S525) během spuštění na vodu
Oproti předcházejícím třídám byl zdokonalen tvar trupu, který má lepší hydrodynamické vlastnosti. Trup je z oceli HY-80, což ponorkám umožňuje operační hloubku ponoru 300 metrů. Ponorky jsou vybaveny radarem BPS-704, sonary IPD-70/S, MD 100S, Velox M5, systémem elektronického boje BLD-727 Thetis a bojovým řídícím systémem BSN-716(v)2 SACTIS. Výzbroj tvoří šest příďových 533mm torpédometů. Mimo vodičem naváděných torpéd Whitehead A184 mohou ponorky odpalovat též americké střely Sub-Harpoon. Mohou nést až 12 dlouhých zbraní či 24 námořních min. Pohonný systém tvoří tři dieselgenerátory GMT A210-16NM a jeden elektromotor Marelli, pohánějící jeden lodní šroub. Výkon pohonu je 3265 hp. Ponorky dosahují rychlosti 12 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou. Dosah je 10 000 námořních mil při rychlosti 11 uzlů na hladině a 250 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou.
Modifikace V letech 2001–2002 ponorky dostaly nový bojový řídící systém ISUS 90. Sestavu senzorů rozšířilo vlečné sonarové pole ETBF.
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Primo Longobardo