Adolf Hoffmeister (15. srpna 1902 PrahaMatrika narozených, Sv. Trojice v Podskalí, 1897–1905, snímek 243, Záznam o narození a křtu – 24. července 1973 Říčky) byl český spisovatel, publicista, dramatik, malíř, kreslíř, scénograf, karikaturista, překladatel, diplomat, právník, vysokoškolský profesor a cestovatel. Byl zakládajícím členem Devětsilu, předsedou Svazu československých výtvarných umělců (1964–1967, 1967–1968), členem AICA, zastupoval Československo v UNESCO, PEN klubu a dalších mezinárodních organizacích. Hoffmeisterovu kariéru ukončila invaze vojsk Varšavského paktu do Československa v srpnu 1968 a následná okupace.
náhled|V. H. Brunner: Adolf Hoffmeister v redakci Pestrého týdne, 1927
Životopis
Mládí, studia Narodil se v rodině pražského advokáta JUDr. Adolfa Hoffmeistera (1870–1936) a jeho manželky Marie, rozené Schnöblingové (1881–1967). Vyrůstal v kultivovaném intelektuálním prostředí – jeho strýci byli hudební skladatel a pedagog Karel Hoffmeister a klasický filolog Ferdinand Hoffmeister. Od roku 1914 bydlela rodina Hoffmeisterových v kubistickém domě Diamant na rohu Spálené ulice č. 4, který nechal vystavět JUDr. Adolf Hoffmeister.
V letech 1912–1921 studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde se sešla většina budoucích členů avantgardní skupiny Devětsil. Při založení Devětsilu 5. října 1920 se Adolf Hoffmeister stal jeho nejmladším členem a zároveň jednatelem. Roku 1919 se seznámil s bratry Čapky a s S. K. Neumannem. Po maturitě pokračoval v studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou dokončil v roce 1925 získáním doktorátu (JUDr). V letním semestru 1924 studoval na Cambridge University egyptologii. Nastoupil jako advokátní koncipient do právnické kanceláře svého otce, v letech 1930–1939 se stal jedním ze tří společníků. Po nástupu Hitlera k moci tato právní kancelář zastupovala řadu německých exulantů, mj. Thomase Manna.
Od roku 1917 psal básně, které zprvu publikoval časopisecky pod různými pseudonymy, věnoval se kresbě a linorytu. Roku 1922 vydal první knihu básní a próz, zúčastnil se sedmnácti pracemi na jarní výstavě Devětsilu a v témže roce podnikl cestu do Paříže. Seznámil se s Man Rayem a Ossipem Zadkinem. Stal se členem Nové skupiny, která se odštěpila z Devětsilu, a roku 1923 s ní vystavoval v síni Mánes. Členové Nové skupiny byli přijati do SVU Mánes, ale Hoffmeister v té době přestal malovat a o přijetí nepožádal. V následujícím období se věnoval karikaturám, které zasílal do Lidových novin.
Od podzimu 1925 se stal kmenovým spolupracovníkem nakladatelství Aventinum a přispíval karikaturami, ilustracemi, články o umělcích a rozhovory s významnými zahraničními autory do Rozprav Aventina.
1926–1930 Po ukončení studia práv cestoval pravidelně do zahraničí a působil jako dopisovatel mnoha časopisů. Kromě informací o kulturním dění zasílal také vlastní kresebné portréty osobností, se kterými se osobně seznámil (G. B. Shaw, G. K. Chesterton, Londýn 1926). Roku 1926 vydal román Obratník Kozoroha a sbírku básní Abeceda lásky. Jako redaktor revue Pestrý týden se sblížil s šéfredaktorkou revue Stašou Jílovskou.
V letech 1926–1930 byl ženat s prozaičkou a výtvarnou teoretičkou Marií Prušákovou (1903–2004) – později znovu provdaná Honzíková, manželka architekta Karla Honzíka.
Roku 1927 měl první samostatnou výstavu ve výstavní síni Odeonu. V dubnu 1927 u něj během pobytu v Praze bydlel básník Vladimir Majakovskij. V divadle Dada Jiřího Frejky představil E. F. Burian program Voice-band se sborovou recitací veršů několika básníků, včetně A. Hoffmeistera. Spolu s Nezvalem provázel po Praze francouzského básníka Philippe Soupaulta a vydavatele Léona Pierre-Quinta. Miroslava Holzbachová provedla v Umělecké besedě Hoffmeisterův balet Park na hudbu Jaroslava Ježka a v Osvobozeném divadle měla premiéru jeho veselohra Nevěsta v režii Jindřicha Honzla. Fotografem představení byl Jaroslav Rössler. Začala trvalá spolupráce Hoffmeistera s Voskovcem, Werichem a Ježkem, pro které připravoval programy a plakáty a kreslil četné karikatury. SVU Mánes uspořádal velkou výstavu Hoffmeisterových kresebných portrétů a přijal ho jako řádného člena, nakladatelství Aventinum, pro které připravil reklamní kampaň k otevření prodejní galerie Aventinská mansarda, vydalo jeho knihu fejetonů ilustrovanou kresbami. Ilustroval také knihy G. K. Chestertona pro nakladatelství L. Kuncíř. V letech 1928–1930 pracoval jako redaktor v Lidových novinách a v letech 1930–1932 v Literárních novinách. Pro časopis Kmen, který řídil Julius Fučík, ilustroval vlastní satirickou stránku Pestrý týden. Jako tvůrce obálek a ilustrátor spolupracoval s nakladatelstvími L. Kuncíř, V. Petr, A. Srdce, Odeon J. Fromka, Kvasnička a Hampl, Aventinum. Domluvil s Jamesem Joycem české vydání jeho díla Odysseus (nakl. V. Petr, 1930).
Roku 1928 měl první samostatnou výstavu v Paříži (Visages par Adolf Hoffmeister) v Galerie d’Art Contemporain a reprízu této výstavy v Galerie l'Epoque v Bruselu. Úspěšná výstava mu otevřela možnost spolupráce se zahraničním tiskem, zejména s listem L'Intransigeant. Stal se členem výboru PEN klubu v Praze.
Od roku 1929 byl členem pokrokové organizace českých intelektuálů Levá fronta. Vystavoval 149 portrétů v Aventinské mansardě (katalog s úvodem Karla Teige, zahájení V+W) a pro Rozpravy připravil cyklus České podoby, který byl otištěn na první straně. Zúčastnil se výstavy karikatur v Louisville v USA. Ilustroval Gulliverovy cesty, kalendář Elišky Junkové Auto-kompas a vlastní Kalendář vydaný Aventinem (1930). Tvořil obálky pro nakl. J. Otto, F. Topič, Družstevní práce, Melantrich a hru Líčení se odročuje (V+W). Byl jedním z členů SVU Mánes, kteří vystoupili ze spolku na protest proti konzervativním trendům (tzv. Secese z Mánesa) a zúčastnil se společné výstavy secesionistů v roce 1930. Zahajoval výstavu Josefa Šímy v Aventinské mansardě.
Roku 1930 ho nakladatel Otakar Štorch-Marien vyslal na cesty po Evropě, aby udělal rozhovory s významnými osobnostmi evropské kultury a ilustroval je svými karikaturami. Hoffmeister se setkal s Tzarou, Joycem, Le Corbusierem, Gidem, Valérym, Groszem. Kniha rozhovorů Piš jak slyšíš vyšla roku 1931. Po návratu do Prahy složil advokátní zkoušky a stal se společníkem advokátní kanceláře Hoffmeister st., Tonder, Hoffmeister ml.
1931–1939 V roce 1931 se vrátili umělci tzv. Secese z Mánesa zpět do SVU Mánes když jim byla nabídnuta plná umělecká svoboda. Hoffmeister se přechodně vrátil k malbě a vystavil dva obrazy na podzimní 162. členské výstavě SVU Mánes. V létě cestoval s Bedřichem Feuersteinem do Sovětského svazu a setkal se s Lunčarským, Tatlinem, Tairovem, E. Piscatorem, H. Meyerem a na zpáteční cestě v Leningradu s G. B. Shawem a A. Huxleyem. Zážitky vydal v knize Povrch pětiletky. Navrhl výpravu ke hře V. Dyka Zapomnětlivý v Národním divadle.
V nové hře Osvobozeného divadla Cézar (1932) byla na scéně i v tištěné podobě užita Hoffmeisterova karikovaná mapa Evropy. Ve Stavovském divadle byla uvedena jeho kritická komedie Zpívající Benátky (knižně Melantrich, 1946). Hoffmeisterem přebásněná hra Carla Goldoniho Kavárnička byla úspěšně uvedena v Národním divadle a poté v divadlech po celé republice.Srp K, 2004, s. 340 Zúčastnil se výstavy surrealistického umění v Mánesu (Poezie 1932), navštívil Egypt a Palestinu.
Roku 1933 vystavoval spolu A. Pelcem 106 karikatur v Českých Budějovicích (SJV) a byl zvolen do výboru SVU Mánes. Spolu s Nezvalem navštívil v Paříži Jamese Joyce a přivezl mu svůj český překlad Anna Livia Plurabella. Angažoval se ve výměně redakční rady a zajištění financování časopisu Volné směry a jako právník při tvorbě nových stanov SVU Mánes. Autorsky se podílel na hře Osvobozeného divadla Svět za mřížemi.
Roku 1934 připravil v Mánesu mezinárodní výstavu karikatur a humoru, které se sám zúčastnil. Vystavená protifašistická díla Johna Heartfielda, který žil v Praze jako německý exulant, vyvolala nevoli německého velvyslance Waltra Kocha, který požadoval jejich odstranění. Budovu napadli pravicoví studenti a SVU se nakonec podvolil nátlaku policie, ale výstavu díky diplomatickému skandálu navštívilo 60 000 lidí. V srpnu jako člen delegace na 1. sjezdu sovětských spisovatelů Hoffmeister zachytil podoby Gorkého, Pasternaka, Babela, Bucharina, Bědného a Radka, které pak zveřejnily časopisy Ogoňok, Svět práce, Doba, byly vystaveny na členské výstavě v Mánesu a vydány jako album Podoby. Koncem roku navštívil Španělsko, kde se schylovalo k občanské válce.
Roku 1935 vystavoval karikatury s SVU Mánes v Ostravě, Bratislavě (Slovenská UB) a Košicích a s A. Pelcem v Benešově. Stal se členem protifašistického Klubu českoněmeckých divadelních pracovníků, kde se seznámil s okruhem pražských Němců a skladatelem Hansem Krásou, pro kterého později napsal libreto dětské opery Brundibár (1938). D 35 v režii E. F. Buriana uvedlo jeho komedii Mládí ve hře s hudbou Hanse Krásy a ještě téhož roku ji uvedlo v německém překladu (Anna sagt nein) pražské divadlo Kleine Bühne. V březnovém čísle Teigeho časopisu Doba otiskl kritický článek Socialistický realismus o potřebě tvůrčí svobody a poměry v SSSR kritizoval i v sérii článků ve Volných směrech (1935–1936). V Praze doprovázel André Bretona a Paula Éluarda. Pro scénu představení Osvobozeného divadla Rub a líc vytvořil aktualizovanou mapu Evropy.
Po smrti svého otce se stal roku 1936 šéfem advokátní kanceláře Hoffmeister, Tonder, Pacák. Divadlo D 36 uvádělo Matiné karikatur – promítání karikatur Hoffmeistera, Bidla, Pelce a Heartfielda, doprovázené jevištními výstupy. Na podzim cestoval s architektem Fragnerem po USA a kresby s texty vydal v knize Americké houpačky. Stal se členem Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku.
V roce 1937 se zúčastnil jubilejní výstavy SVU Mánes k 50. výročí založení a přednášel o umění na akci SVU a na Výstavě československé avantgardy v Domě uměleckého průmyslu v Praze (Národní 38). Spolu s A. Pelcem vystavil karikatury na výstavě v Domě umění v Ostravě. Fašisté ve vedení spolku DU usilovali neúspěšně o odstranění kreseb Hitlera a Mussoliniho a skandál měl velký ohlas v tisku. Vedl zájezd SVU Mánes do SSSR. Sovětská cenzura vyloučila z výstavy československého výtvarného umění v Moskvě díla mnoha výtvarníků, včetně Hoffmeistera. Další cenzurní zásahy postihly i výstavu Dnešní Mánes v Praze a Emil Filla navrhl aby členové SVU Mánes vytvořili zvláštní díla pro výstavu Umělci žalují.
Na Světové výstavě v Paříži získal Adolf Hoffmeister zlatou medaili.Srp K, 2004, s. 343
V lednu 1938 se článkem v Tvorbě nazvaným NE! vymezil proti dřívějšímu útoku S. K. Neumanna a hájil právo umělce na svobodu nepodřízenou diktátu socialistického realismu. Zúčastnil se členské výstavy SVU Mánes Černo-bílá. Obec spisovatelů ho vyslala na protifašistická shromáždění spisovatelů v Paříži a Londýně, aby hájil československé zájmy proti plánům W. Runcimana na připojení Sudet k Třetí říši. Po celý rok se angažoval v protifašistických aktivitách – v Paříži měl výstavu protifašistických karikatur v Maison de la Culture, kterou uvedl Louis Aragon, navrhl finanční sbírku mezi členy SVU Mánes. Účastnil se kongresu PEN klubu v Praze a aktivit Obce československých spisovatelů. V září 1938 podepsal manifest K svědomí světa.
Počátkem roku 1939 byly jeho karikatury vystaveny v Topičově salonu na posmrtné výstavě Karla Čapka a na výstavě podobizen členů SVU Mánes.
Emigrace náhled|Mon Avoir, kresba z vězení La Santé, barveno čokoládou, tabákem, špínou ze zdí a inkoustem, 9 x 15 cm, 1940