náhled|Macusaburó Jokojama: Chrám Kijomizu-dera v Kjótu náhled|Macusaburó Jokojama: Nanking
Macusaburó Jokojama (; 10. října 1838 – 15. října 1884 Tokio) byl průkopník japonské fotografie, umělec, litograf a učitel.
Život a dílo Narodil se jako Bunroku Jokojama (横山 文六) v kurilském Iturupu (od roku 1855 pod japonskou nadvládou) 10. října 1838.Podrobnosti narození podle Nihon no šašinka. Brzy po narození se Jokojama a jeho rodina přestěhovali do Hakodate, kde v roce 1854 poprvé spatřil daguerrotypie, které pořídili Eliphalet Brown junior a Alexandr Fjodorovič MožajskijEliphalet Brown, Jr. byl v Hakodate na začátku roku jako člen druhé mise Matthew C. Perryho do Japonska. A. F. Možajskij přijel do Hakodate na palubě ruské lodi Diana později stejný rok. Možajskij produkoval množství daguerreotypií města. Bennett, 82. V patnácti letech se vyučil prodejcem šatů kimono a během této doby se u něho rozvinul zájem o fotografování. O několik let později se jako asistent ruského malíře LehmanaKřestní jméno je neznámé. seznámil se západními malířskými styly a pomáhal malovat veduty a krajiny v okolí ruského konzulátu v Hakodate. S cílem zlepšit své obrazy krajin, se Jokojama začal učit fotografii. Odcestoval do Jokohamy a studoval fotografii u Rendža Šimooky, pak se vrátil do Hakodate a studoval u ruského konzula I. A. Goškeviče.Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 82. V roce 1868 Jokojama otevřel svůj vlastní fotografický ateliér v Jokohamě.Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183. Ve stejném roce přesunul studio do Rjógoku (v Tokiu) a za nedlouho se přestěhoval do blízkého Ueno Ikenohata.Yokoe, 'Yokoyama Matsusaburō'. Yokoe does not indicate when the second move took place. Nihon no šašinka follows this account by Yokoe. Earlier accounts, including Yokoe's earlier one in 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', tend to talk of Yokohama and Ueno, not mentioning Ryōgoku. Bennett notes that, according to historians Torin Boyd, Naomi Izakura, and Anne Wilkes Tucker, Yokoyama opened his first studio in Tokyo, not Yokohama. There may have been two studios. Bennett, 82.
V roce 1868 se Jokojama setkal s Noritane Ninagawou, úředníkem meidžiovské vlády, který ho pověřil, aby fotografoval hrad Edo před rekonstrukcí a královský poklad v Šósóinu. Projekt dokončil mezi lety 1871 a 1872 a některé výsledné práce byly zveřejněny v roce 1872 jako album 64 fotografií s názvem Kjú Edodžó šašinčó (旧江戸城写真帳, Fotografické album bývalého hradu Edo) a pak ještě jednou jako album 73 fotografií v roce 1878 pod názvem Kanko zusecu džókaku no bu (観古図説絵城郭之部, Historie a popis japonského umění a průmyslu, první část, hrad).Název je vytištěn na obalu japonskými znaky, latinkou přepsané je to: Kwan ko dzu setsu a ve francouzštině: Notice historique et descriptive sur les arts et industries japonais, première partie, château. This was one of a ten-volume work: five volumes in Japanese with plates, and five in French translation. Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 182. Některé z fotografií Jokojamy z japonských uměleckých děl byly prezentovány na Světové výstavě v roce 1873 ve Vídni.Bennett, 83.
Jokojama byl prvním japonským fotografem, který vážně usiloval o stereofotografii. Rané snímky zařízení jeho ateliéru ukazují sedm kamer, z nichž dvě jsou stereoskopické. Během roku 1869 spolu s přáteli a studenty cestoval po celém Japonsku.Během cesty po Japonsku pořizoval stereosnímky. Pořídil přinejmenším tři série pohledů, které v té době publikoval, ale které bylo později velmi těžké najít. Podle historika fotografie Roba Oechsla, jsou stereofotografie Jokojamy významné pouze z počátku období Meidži, které pořídil od roku 1869 do 1870. Oechsle, 221.
V roce 1870 pozval Šimooka Rendžó Jokojamu, aby se s ním podílel na fotografování hory Nikkó-Širane. Vzniklé fotografie, nesoucí jména obou autorů, byly následně předloženy rodu Tokugawa.
V roce 1873 založil Jokojama uměleckou školu, mezi jejímiž žáky byli malíři Kamei Šiiči, Kamei Takejiró a Jamada Nariaki, stejně jako fotografové Azusawa Rjóiči, Kikuči Šingaku, Macuči Nakadžima a Suzuki Šin'iči.Není zcela jasné, zda se v tomto případě jednalo o Suzuki Šin'iči I nebo Suzuki Šin'iči II. Viz Yokoe, „Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838–1884)“, s. 183; Bennett, s. 83. V možné souvislosti s tím se v publikaci Nihon no šašinka uvádí, že Suzuki Šin'iči II mohl u Jokojamy pracovat v roce 1876.
V roce 1876 předal práva ke svému studiu svému asistentovi Nobumasu Odovi a stal se odborným asistentem na japonské vojenské akademiiPravděpodobně Imperial Japanese Army Academy. a přednášel fotografii a litografii.Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 83.
V roce 1881V roce 1882, podle Bennett, 83. se mu vrátila tuberkulóza, kterou trpěl v patnácti letech a přinutila jej opustit jeho post na Vojenské akademii. Přesto pak ještě založil firmu Šašin Sekiban-ša (Fotolitografická společnost) a pokračoval v barevné fotografii, v tomto čase vytvořil to, co nazýval šašin abura-eAnglický přepis: šašin abura-e (寫眞油繪 v pravopisu té doby, dnes 写真油絵) neboli fotografický olejový obraz, při jejichž výrobě se odstranila papírová podložka fotografie a na zbývající emulzi se pak použily olejové barvy.v angličtině: the paper support of a photograph was cut away and oil paints then applied to the remaining emulsion. Jokojama s použitím této techniky vytvořil řadu děl.Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 182, 183 Bylo pak těžko rozeznat, zda se jedná o fotografii nebo olejomalbu.
Zemřel v Tokiu 15. října 1884.
Kromě krajin a portrétů je známý svými autoportréty. Mezi jeho díla patří malby, velkoformátové albuminové tisky, (monochromatické i ručně kolorované) a šašin abura-e. Dělal studiová suvenýrová alba, z nichž se některé dochovaly dodnes. Jeho biografie byla sepsána v roce 1887.Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 82, 83.
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura Bennett, Terry. Photography in Japan: 1853–1912. Rutland, Vt: Charles E. Tuttle, 2006. (hard) Nihon no šašinka (日本の写真家) / Biographic Dictionary of Japanese Photography. Tokio: Ničigai Associates, 2005. . Navzdory alternativnímu názvu v angličtině, vše v japonštině. Oechsle, Rob. 'Stereoviews—Index of Japan–Related Stereoview Photographers and Publishers, 1859–1912'. In Bennett, Terry. Old Japanese Photographs: Collector's Data Guide Londýn: Quaritch, 2006. (hard) Union List of Artist Names, s.v. "Yokoyama, Matsusaburo". Accessed 10 September 2006. Jokoe, Fuminori. 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884).' In The Advent of Photography in Japan/Šašin torai no koro, Tokijské muzeum fotografie a Hakodate Museum of Art, Hokkaido, eds. (Tokyo: Tokyo Metropolitan Foundation for History and Culture; Tokijské muzeum fotografie; Hokkaido: Hakodate Museum of Art, 1997), 182-183. Jokoe, Fuminori. 'Yokoyama Matsusaburō'. Nihon šašinka džiten (日本写真家事典) / 328 Outstanding Japanese Photographers. Kyoto: Tankōša, 2000. . P.327. Navzdory alternativnímu názvu v angličtině, vše v japonštině.
Související články Fotografie v Japonsku
Externí odkazy
Kategorie:Japonští fotografové Kategorie:Portrétní fotografové Kategorie:Pionýři fotografie Kategorie:Fotografové krajin Kategorie:Fotografové architektury Kategorie:Fotografové vedut Kategorie:Fotografové 19. století Kategorie:Japonští malíři Kategorie:Narození v roce 1838 Kategorie:Narození 10. října Kategorie:Úmrtí v roce 1884 Kategorie:Úmrtí 15. října Kategorie:Úmrtí v Tokiu Kategorie:Muži