Lockheed Model 188 Electra je americký turbovrtulový dopravní letoun, který vyráběla společnost Lockheed. Letoun poprvé vzlétl v roce 1957. Byl to první velký turbovrtulový dopravní letoun vyráběný ve Spojených státech amerických. Zpočátku se prodával dobře, ale po dvou vážných haváriích, které vedly k nákladným úpravám konstrukčních vad letounu, již žádná další objednávka nepřišla. Typ byl brzy nahrazen proudovými dopravními letouny, ale mnoho těchto letounů bylo upraveno pro dopravu nákladů a tento typ slouží u různých provozovatelů v rozličných rolích i v 21. století.Flight International 2010, str. 45."The Air Spray fleet." Air Spray. Citováno: 15.3.2011. Letoun byl rovněž použit jako základ velmi úspěšného námořního hlídkového a protiponorkového letounu Lockheed P-3 Orion.
Vývoj Společnost Lockheed si vybudovala silnou pozici na trhu dopravních letounů s pístovými motory díky sérii letounů Lockheed Constellation. Později byla oslovena leteckou společností Capital Airlines k návrhu dopravního letounu s turbovrtulovým pohonem. O tento typ však neprojevily zájem další americké letecké společnosti a tak k návrhu nakonec nedošlo. Letecká společnost Capital Airlines nakonec objednala 60 britských letounů Vickers Viscount. V roce 1954 však společnost nabídla dvoumotorový dopravní letoun označovaný CL-303, aby splnila požadavky letecké společnosti American Airlines. Jednalo se o hornoplošník pro 60 až 70 cestujících, ale opět návrh ztroskotal na nedostatku zájmu jiných dopravců.Francillon 1982, str. 396–397.
Společnost American Airlines poté přehodnotila své požadavky a požadovala letoun poháněný čtyřmi motory pro 75 cestujících s doletem 2 000 mil (3 220 km). K uspokojení tohoto požadavku Lockheed navrhl model CL-310, což byl dolnoplošník poháněný čtyřmi britskými motory Rolls-Royce Dart nebo Napier Eland. Model CL-310 sice vyhovoval společnosti American Airlines, ale společnost Eastern Airlines chtěla letoun s delším doletem a pro 85 až 90 cestujících. Lockheed proto upravil a zvětšil návrh letounu CL-310 pro použití s motory Allison 501-D13, což je civilní verze motorů Allison T56, které byly vyvinuty pro prototyp vojenského dopravního letounu Lockheed C-130 Hercules.
Vývoj letounu, který byl označen Model 188, byl zahájen na základě objednávky 35 letounů od letecké společnosti American Airlines 8. června 1955. Následovala objednávka 40 strojů pro leteckou společnost Eastern Airlines 27. září 1955. První letoun byl stavěn 26 měsíců a za tuto dobu společnost Lockheed získala objednávky na 129 letounů. Prototyp letounu Model 188A (výr. č. 1001, imatrikulace N1881) poprvé vzlétnul 6. prosince 1957 v BurbankuFrancillon 1982, str. 398.Rumerman, Judy. "Lockheed in Mid-Century." centennialofflight.gov, 2003. Citováno: 15.3.2011. a získal schválení amerického federálního leteckého úřadu (FAA) 22. srpna 1958. První letoun (1007, N5502) obdržela letecká společnost Eastern Airlines 8. října 1958, ačkoliv nevstoupil do služby až do ledna 1959.
V roce 1957 americké námořnictvo (US Navy) vydalo požadavky na nový námořní hlídkový letoun. Lockheed navrhl v té době ještě nedokončený letoun Electra a tento návrh nakonec zvítězil. Upravený letoun Electra byl poté vyráběn pod názvem P-3 Orion a proslavil se po celém světě mnohem více než původní letoun Electra. Mnoho z těchto letounů slouží už téměř 50 let v námořní hlídkové službě.
Popis Model 188 Electra je celokovový dolnoplošník poháněný čtyřmi turbovrtulovými motory Allison 501-D13, které mají čtyřlisté vrtule. Má zatahovací podvozek příďového uspořádání a klasické ocasní plochy. Kokpit je pro tříčlennou posádku a letoun mohl dopravovat 66 až 80 cestujících v různém uspořádání tříd. V uspořádání pro největší kapacitu, mohl letoun dopravovat až 98 cestujících. Variantu Model 188A následovala varianta Model 188C s delším doletem, větší kapacitou nádrží na palivo a s větší maximální vzletovou hmotností.
Operační historie
Civilní uživatelé náhled|vpravo|L188C Electra (PH-LLD) společnosti KLM v červenci 1965 náhled|Nákladní dopravní letoun Electra (C-GNWD) společnosti NWT Air na letišti Vancouver v srpnu 1983. Letecká společnost American Airlines byla první, která si objednala tyto letouny. Následovaly jí letecké společností Eastern Airlines a Braniff Airways. Electra měla při svém uvedení do služby vážné problémy. Cestující si často stěžovali na velký hluk v kabině způsobený rezonancemi vrtulí.Allen 1995, str. 155. Aby Lockheed vyřešil tyto problémy, bylo nutné přestavět motorové gondoly s tím, že byly nakloněny o tři stupně nahoru.Allen 1995, str. 159. Tyto změny byly začleněny do výroby v polovině roku 1959. Výsledkem byly lepší výkony letounu a větší pohodlí pro cestující.Allen 1995, str. 161. Mnohem horší bylo, že během 14 měsíců (od února 1959 do března 1960) došlo ke třem vážným haváriím letounu. V důsledku toho Americký federální letecký úřad (FAA) snížil, do doby než bude objasněna příčina nehod, maximální povolenou rychlost letounu.
Následovalo rozsáhlé vyšetřování, během něhož bylo zjištěno, že dvě havárie (v září 1959 a březnu 1960) byly způsobeny problémy s uložením motorů. Uložení nebylo schopné tlumit vibrace od motorů, které se přenášely do křídla. Při dosažení rezonančních kmitů došlo k tak velkým vibracím křídla, že křídlo se doslova odlomilo od zbytku letounu.Lee, Stuart. "Lockheed Electra: Killer Airliner (Part 2)." cs.clemson.edu. Citováno: 25.3.2011.Lessons of a turboprop inquest Flight, 17. února 1961, str. 225V důsledku toho společnost Lockheed zahájila nákladný program k odstranění těchto problémů. Bylo změněno upevnění motorů, zesíleno křídlo a určité části potahu křídla byly nahrazeny silnějším materiálem. Každý letoun byl upraven na náklady společnosti Lockheed v sídle závodu. Úprava jednoho letounu trvala 20 dní. Do nově vyráběných letounů byly změny zapracovány při výrobě. Ačkoliv problémy byly odstraněny, veřejnost ztratila v tento typ letounu důvěru a poslední ránou bylo zavedení proudových dopravních letounů. Výroba skončila v roce 1961 poté, co bylo vyrobeno pouze 170 letounů. Ztráty společnosti Lockheed byly vyčísleny na 57 miliónů dolarů, nepočítaje dalších 55 miliónů dolarů na soudní výdaje. Ačkoliv některé letouny létaly s cestujícími i v 70. a 80. letech 20. století, většina letadel byla nadále používána jako nákladní letadla. Letouny Elecra působily hlavně u leteckých společností ve Spojených státech amerických. V Evropě si je pořídila jen nizozemská letecká společnost KLM. V jižním tichomoří letouny používala společnost Tasman Empire Airways Limited (TEAL) a její nástupce Air New Zealand. V Austrálii letouny používaly letecké společnosti Trans Australia Airlines (TAA) a Ansett, každá po třech letounech, k letům mezi australskými velkými městy a později i do Port Moresby v letech 1959 až 1971. Společnost Ansett své tři Elektry přestavěla v letech 1970–71 na nákladní stroje a pokračovala v jejich provozování až do roku 1984.Allen 1995, str. 161–162. Společnost Qantas používala Elektry pro lety z Hongkongu do Japonska, na Novou Kaledonii a Novou Guineu (dokud lety na Novou Guineu nepřevzaly Ansett a TAA). Později létaly i přes Indický oceán do Jihoafrické republiky.Brimson 1984, str. 190–193. Tři letouny společnosti Qantas byly vyřazeny během 60. let a čtvrtý letoun v roce 1971.Allen 1995, str. 162.
Některé Elektry byly prodány jihoamerickým leteckým společnostem, jako byly například bolivijské aerolinie Lloyd Aéreo Boliviano, které používaly tyto letouny do té doby, než byly nahrazeny letouny s proudovými motory. Letouny používala i brazilská společnost Varig, která je používala ke kyvadlové dopravě mezi městy Rio de Janeiro a São Paulo pod názvem Ponte Aérea, což v překladu z portugalštiny znamená „letecký most“. Poté byly letouny prodány do Zairu. Ostatní letouny byly obvykle přeřazeny z dopravy cestujících na dopravu nákladu. Od roku 1968 bylo 40 letounů bylo upraveno dceřinou společností firmy Lockheed na nákladní letadla. Byly přidány jedny nebo dvoje velké nákladní dveře na levou stranu trupu a zesílena podlaha letounu.
Celkem bylo vyrobeno 170 letounů Electra. Z tohoto počtu bylo celkem 58 zničeno při haváriích a jiných incidentech (k 1. 3. 2011)."Stránka letounu Lockheed Model 188." Aviation Safety Network. Citováno: 1.3.2011.
Vojenské použití V roce 1973 koupilo argentinské námořnictvo tři letouny Electra vybavené nákladními dveřmi. Letouny byly používány během tzv. „Špinavé války“ ke shazování politických vězňů do Río de La Plata během nechvalně známých „letů smrti“.Martinez, Diego. "Aviones de la muerte (španělsky)". Pagina 12,6. září 2009. Citováno: 1.3.2011. Elektry byly rovněž používány k dopravě branců během války o Falklandské ostrovy v roce 1982.
V roce 1983, po vyřazení posledních letounů SP-2H Neptune, argentinské námořnictvo koupilo další civilní Elektry a upravilo je pro námořní hlídkovou službu.Obrázek z oficiálních stránek (Povšimněte si všech oken v porovnání s P-3 Orion) Aviones de Exploración , Amarda Argentina. Citováno: 1.3.2011. Tyto letouny byly rozsáhle využívány až do jejich nahrazení letouny P-3 Orion v roce 1994.Gaggero, Pablo J. "La Armada renueva su flota aérea para el control del mar (španělsky)." La Nación,25. ledna 1999. Citováno: 6.3.2011. Jedna Elektra argentinského námořnictva, místně známá pod označením L-188W Electron (pro elektronický boj), je vystavena v Argentinském muzeu námořního letectví (MUAN) v Bahía Blanca.
Varianty náhled|vpravo|L-188CF (G-LOFD) britských aerolinií Atlantic Airlines L-188A Původní výrobní verze letounu. L-188AF (verze pouze pro náklad) Neoficiální označení úpravy letounů L-188A pro přepravu nákladů, která byla provedena v rámci doplňkového typového osvědčení letounu. L-188PF (verze pro náklad a cestující) Neoficiální označení úpravy letounů L-188A pro přepravu nákladů i cestujících, která byla provedena v rámci doplňkového typového osvědčení letounu. L-188C Verze letounu s dlouhým doletem. Letoun měl zvětšené palivové nádrže a větší maximální vzletovou hmotnost. L-188CF Neoficiální označení úpravy letounů L-188C pro přepravu nákladů, která byla provedena v rámci doplňkového typového osvědčení letounu. YP-3A Orion Jeden letoun sloužící k testování aerodynamických vlastností vojenské verze letounu, kterou byl P-3 Orion. Letoun měl zkrácený trup o sedm stop.
Letecké nehody a incidenty náhled|L188C Electra (PH-LLK) společností KLM na letišti Manchester v roce 1963 Během služby tento typ letounu postihlo (k 1. 3. 2011) 65 různých nehod a incidentů, při kterých přišlo o život 1 046 lidí. Následuje výčet těch nejzávažnějších z nich: 3. února 1959 – let 320 společnosti American Airlines z Chicaga do New Yorku havaroval během přistání asi 1,5 km od letiště na řece East River. Zahynulo 65 lidí z 73 lidí na palubě (přežili 3 členové posádky a 5 cestujících).Flight, 13. února 1959, str. 231.Havárie letu 320 na webu Aviation Safety Network. Citováno: 25.3.2011. 29. září 1959 – let 542 společnosti Braniff International Airways z Houstonu do Dallasu havaroval u města Buffalo v Texasu. Všech 29 cestujících a 5 členů posádky zahynulo. Vyšetřovatelé došli k závěru, že se letounu během letu ulomila levá polovina křídla, došlo ke zničení ocasních ploch a později i rozlomení trupu na dvě části."Accident Synopsis: 09291959." AirDisaster.Com. Citováno: 15.3.2011.Havárie letu 542 na webu Aviation Safety Network. Citováno: 25.3.2011. 17. března 1960 – let 710 společnosti Northwest Orient Airlines z Chicaga do Miami, havaroval severovýchodně od města Cannelton v Indianě. Všech 63 lidí na palubě (57 cestujících a 6 členů posádky) zahynulo. Během letu došlo k oddělení pravé poloviny křídla a částí levé poloviny křídla v důsledku vibrací od motorů.Havárie letu 710 na webu Aviation Safety Network. Citováno: 25.3.2011.