Zug (, , , ve švýcarské němčině ) je kanton ve střední části Švýcarska. Kanton se rozkládá v německojazyčné části státu u Zugského jezera. Hlavním městem je stejnojmenné město Zug.
Je nejmenším kantonem, který má ve Státní radě dvě křesla, na rozdíl od kantonů dříve známých jako polokantony. Dělí se na jedenáct obcí a má na švýcarské poměry vysokou hustotu zalidnění – více než 500 obyvatel na kilometr čtvereční.
Kanton Zug je považován za nejbohatší kanton Švýcarska a díky atraktivní daňové politice zde sídlí řada nadnárodních korporací.
Historie Nejstarší historie Různé archeologické vykopávky, zejména u Zugského jezera, prokázaly osídlení již v neolitu. Například v Oberrischi se nacházelo rozsáhlé osídlení z období Pfyn. Doba železná je také dobře doložena a v Baaru byla objevena a vykopána rozsáhlá alamanská pohřebiště.
Kolem roku 600 n. l. se do oblasti dnešního kantonu Zug stěhovaly alemanské rody a klany. Jméno Blickensdorf a místní jména na -ikon dokládají první alemanskou sídelní oblast. Z raného středověku pocházejí také kostely v Baaru a Risch.
První písemný pramen pochází z roku 858, kdy král Ludvík II. Němec daroval statek Chama (Cham) klášteru Fraumünster v Curychu. Území dnešního Zugu patřilo v té době různým klášterním a světským majitelům. Nejdůležitější byli Habsburkové. V roce 1264 zdědili práva po rodu Kyburgů a zůstali ústřední politickou silou až do roku 1400.
V rámci vrcholně středověké výstavby města získala osada Zug po roce 1200 také městské hradby. Zakladateli města byla pravděpodobně hrabata z Kyburgu. V roce 1242 byl Zug poprvé popsán jako oppidum, tedy město. Výzkumy ukazují, že Zug byl důležitý jako správní centrum panství Kyburgů a později habsburského hrabství Zug, jako místní tržiště a jako překladiště pro přepravu zboží přes Hirzel do Lucernu (zejména soli a železa).
Přistoupení ke švýcarské konfederaci náhled|vlevo|Vyobrazení Zugu ze 16. století Spojení čtyř lesních kantonů Uri, Schwyz, Unterwalden a Lucern s městským státem Curych v roce 1351 přineslo v oblasti mnoho změn. Město Zug bylo vnímáno jako habsburská překážka mezi městy Curych a Lucern, a proto muselo být dobyto. Důvodem byly pravděpodobně spíše ekonomické než politické důvody: lucernský trh, který byl důležitý pro celé střední Švýcarsko, byl silně závislý na Curychu. Na počátku června 1352 oblehlo město z jeho iniciativy konfederační vojsko. Habsburské město Zug bylo v roce 1352 dobyto konfederáty a donuceno připojit se k alianci. 27. června 1352 uzavřely Curych, Lucern, Uri, Schwyz a Unterwalden spojenectví s Zugem. Z pohledu Zugu byl spolek jen účelovým spojenectvím. Pro město Zug se toho příliš nezměnilo a Zug zůstal pod vládou Habsburků. V témže roce byl všemi zúčastněnými stranami uznán za neplatný. Poté následovalo období vlády šlechticů ze Schwyzu. Zug se teprve postupně stal suverénním a konfederativním. Zug se tak stal členem osmičlenné konfederace a následně se účastnil různých válečných akcí konfederace. náhled|vpravo|Zug (1667) Současně město Zug rozšířilo své území. Jako poddané získalo řadu venkovských panství (Walchwil, Cham, Gangolfswil, Hünenberg a Steinhausen, a také Oberrüti, které dnes patří ke kantonu Aargau). Zug se stal konfederací v miniaturním měřítku – s městem a jeho poddanskými územími a třemi vnějšími („svobodnými“) obcemi Ägeri, Menzingen (s Neuheimem) a Baar. Tento problematický dualismus formoval politickou strukturu Zugu až do roku 1798, kdy skončila Stará konfederace. Jednotícím prvkem této miniaturní konfederace států byla mimo jiné zemská rada a čtyřicetičlenná městská rada.
V roce 1478 byly zahájeny práce na stavbě větších městských hradeb, které šestinásobně zvětšily rozlohu města Zug – ve stejném roce byl postaven pozdně gotický kostel sv. Osvalda. Mistrem stavitelem nové okružní zdi byl Hans Felder z bavorského Švábska. Půdorys městského opevnění ukazuje na symetrický ideální půdorys z období renesance, což je poměrně vzácné. Městečko Zug realizovalo moderně vyhlížející celkový plán.
Během nepokojů v době reformace se Zug držel své staré víry a postavil se na stranu katolických měst ve středním Švýcarsku, a to i během Kappelerských válek v letech 1529 a 1531. Bitvy mezi nábožensky znepřátelenými konfederáty se odehrály u Kappelu nad Albisem (1531) a u Gubelu nedaleko Menzingenu. Díky své poloze na okraji středního Švýcarska se Zug stal konfesijním pohraničním městem. Celé období do roku 1798 bylo ve Švýcarsku poznamenáno vnitropolitickým soupeřením a nepokoji.
19. století náhled|vpravo|Zug v roce 1887 Invaze francouzských revolučních vojsk v roce 1798 přinesla konec starých pořádků a radikální politický rozchod s helvétskou říší. V novém unitárním státě Helvétské republiky bylo původně samostatné město Zug připojeno ke zcela nově vzniklému kantonu Waldstätte a na krátkou dobu se stalo hlavním městem kantonu. Helvétské kantony byly čistě správními okresy bez vnitřní autonomie. Byly zrušeny právní rozdíly mezi městem, „vnějšími obcemi“ a poddanskými územími. Poprvé byl učiněn pokus poskytnout osobní svobody všem odpovědným lidem. Celá věc však zůstala v plenkách, protože obyvatelstvo bylo stále silně vázáno na tradiční představy. Již v roce 1803 bylo obnoveno federalistické státní zřízení a mnoho dalších novinek bylo zrušeno.
Po svém obnovení v roce 1803 přežil kanton Zug napoleonské období bez územních změn. Následovalo období restaurace. Demokratizace státního života však probíhala postupně a krok za krokem. Ve válce Sonderbundu v roce 1847, poslední švýcarské občanské válce, se Zug spolu s ostatními katolickými kantony postavil na odpor federálnímu státu plánovanému liberálními kantony, ale byl poražen a musel se vzdát části své kantonální suverenity ve prospěch Konfederace. Po padesáti letech bojů mezi federalismem a centralismem, mezi konfederací a centrálním státem, mezi konzervativními a liberálně-radikálními názory vzniklo v roce 1848 dnešní federální Švýcarsko. Zug získal současnou strukturu kantonu s jedenácti obcemi. Roku 1848 byly v kantonu Zug zrušeny tradiční zemské sněmy, tzv. Landsgemeinde.
Moderní historie Zug byl až do 19. století zemědělskou oblastí. Skutečnou industrializaci zahájil podnikatel Wolfgang Henggeler. V roce 1834 postavil v Unterägeri přádelnu bavlny. Následovaly dvě továrny v Neuägeri a Baaru. V roce 1866 založil Američan George Ham Page v Chamu první evropskou továrnu na kondenzované mléko, která se později spojila se společností Nestlé. Průmyslu v Zugu dominovala společnost Landis & Gyr, založená v roce 1896, kterou nyní vlastní japonská společnost Toshiba. Důležité bylo napojení na švýcarskou železniční síť v roce 1864, stejně jako propojení hor a údolí elektrickou tramvají na počátku 20. století.
Hospodářský rozmach a s ním i odklon od zemědělského stavu nastal v kantonu Zug až ve 20. století. Ve druhé polovině 20. století se Zug dynamicky rozvíjel jako národní a mezinárodní finanční a obchodní centrum, k čemuž přispěla blízkost Curychu a atraktivní daňová politika. Současně byly vytvořeny rozsáhlé průmyslové a obchodní zóny. Práce rychle přibývalo, počet obyvatel se výrazně zvýšil a stavební boom propukl téměř explozivně. Kanton Zug se katapultoval mezi finančně silné kantony. Dnes toto město představuje, jak napsal britský The Guardian, „hlavní bod světové ekonomiky“.
Symboly kantonu Vlajka Vlajka kantonu je heraldická, tedy tvořená prostým přepisem znaku kantonu na vlajkový list o poměru stran 1:1 (stejně jako u všech ostatních švýcarských kantonů). Je tedy tvořená listem se třemi vodorovnými pruhy, bílým, modrým a bílým.Vlajka kantonu Zug na Flags of the World
Znak Znak kantonu je tvořen bílým štítem s modrým břevnem.
Geografie náhled|vlevo|Zugské jezero Zug leží mezi kantony Curych, Schwyz, Lucern a Aargau na přechodu mezi předalpským pásmem a Švýcarskou plošinou. Vyšší hory na hranici se Schwyzem, jako jsou Rossberg (1582 m n. m.), Chaiserstock (1426 m n. m.), Morgartenberg (1244 m n. m.) a Höhrohnen (1229 m n. m.), jsou směrem na severozápad nahrazeny menším předhůřím, kam patří patří Zugerberg (991 m n. m.) a Gubel (909 m n. m.).
Kanton Zug má rozlohu necelých 239 km². Z toho přibližně 110 km² tvoří louky a orná půda, 61 km² lesy, 33 km² vodní plochy, 27 km² zastavěné plochy a 9 km² pastviny a pustiny.
V některých oblastech kantonu Zug vznikly obytné čtvrti mimo zastavěné území, například mezi Chamem, Steinhausenem a Lorzenem, čtvrtí Zugu na západě města. Obě vesnice Oberägeri a Unterägeri se také téměř srostly kvůli rozrůstání osídlení podél jezera Ägerisee.
Hlavní řekou kantonu je Lorze, která pramení v předalpském pohoří nad Ägerisee v kantonu Zug a vlévá se do Zugského jezera mezi městy Zug a Cham. Odtud pokračuje přes město Cham do řeky Reuss, která se stejně jako Sihl na severovýchodní hranici kantonu pouze dotýká. Největším jezezem na území kantonu je Zugské jezero.
Obyvatelstvo náhled|vpravo|Zug v zimě K 31. prosinci 2021 žilo v kantonu Zug 129 787 obyvatel. Hustota zalidnění 544 obyvatel na km² je výrazně nad švýcarským průměrem (212 obyvatel na km²). Podíl cizinců (obyvatel přihlášených k trvalému pobytu, avšak bez švýcarského občanství) činil k 31. prosinci 2019 28,3 %, zatímco v celé zemi bylo registrováno 25,3 % cizinců. K 30. červnu 2021 činila míra nezaměstnanosti 2,4 %, na spolkové úrovni pak 2,8 %.
Jazyky Úředním jazykem kantonu je němčina, kterou v roce 2019 uvedlo jako svůj hlavní jazyk 80,3 % obyvatel. Hovorovým jazykem v kantonu Zug je pak švýcarská němčina. Druhým nejčastějším jazykem pak byla angličtina s 12,1 %; tento vysoký podíl je dán zejména vysokým počtem zahraničních rezidentů.
Náboženství Kanton Zug je tradičně katolický. 50 % všech obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi, a proto patří do basilejské diecéze. Kromě toho se 14 % obyvatel hlásí k reformované církvi, a tedy k Evangelické reformované církvi kantonu Zug (stav ke konci roku 2017). V kantonu je zastoupeno i mnoho dalších náboženství a denominací.
Od sčítání lidu v roce 2000 nejsou k dispozici přesné údaje o počtu členů ostatních náboženských společenství v kantonu Zug. Spolkový statistický úřad BFS však provádí výběrová šetření, která zahrnují i další náboženské komunity v kantonu. Ve výběrovém šetření z roku 2017 přibližně třetina osob starších 15 let v kantonu Zug uvedla, že nepatří ani k jedné ze dvou národních církví.
Politika Ústava kantonu Zug pochází z 31. ledna 1894 a od té doby prošla mnoha dílčími revizemi.
Přímá demokracie Občané se přímo podílejí na tvorbě zákonů v rámci přímé demokracie. Změny ústavy kantonu Zug podléhají povinnému referendu. Zákony a obecně závazná usnesení kantonální rady, jakož i usnesení, která mají za následek nové jednorázové výdaje vyšší než 500 000 CHF nebo nové opakující se výdaje vyšší než 50 000 CHF ročně, podléhají lidovému hlasování, pokud je předložena odpovídající petice podepsaná 1500 voliči (nepovinné referendum). 2 000 voličů může požádat o přijetí, zrušení nebo změnu zákona nebo usnesení kantonální rady (zákonodárná iniciativa). O referendu může rozhodnout také jedna třetina členů kantonální rady bezprostředně po konečném hlasování (referendum orgánů).
Legislativa náhled|vpravo|Budova vlády v Zugu Zákonodárným orgánem (parlamentem) je Kantonální rada (německy ), která má 80 členů volených v obcích podle dvojího poměrného rozdělení. Ti jsou voleni obyvateli Zugu každé čtyři roky současně s kantonální vládou.
Vláda Výkonným orgánem je sedmičlenná Vládní rada (německy ) volená většinovým způsobem (do roku 2013 poměrným zastoupením), která se volí současně s kantonální radou každé čtyři roky. Kantonální rada volí z členů vládní rady na dva roky předsedu vlády (Landammanna) a místopředsedu (Statthaltera).
Správní členění náhled|vpravo|350px|Mapa obcí kantonu Zug V kantonu Zug se nachází celkem jedenáct obcí, z toho tři města – Zug, Baar a Cham.
Níže je uvedeno všech jedenáct obcí s počty obyvatel k 31. prosinci 2021: