S-200 Angara/Vega/Dubna (, v kódu NATO SA-5 Gammon) je sovětský protiletadlový raketový systém, určený k likvidaci prostředků vzdušného napadení, jako jsou taktické a strategické bombardéry, balistické střely a vrtulníky letící ve velkých a středních výškách v podmínkách aktivního a pasivního radioelektronického rušení. Tento systém pracuje za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci. Lze jej také použít k napadení pozemních a námořních cílů.

Vývoj Vývoj raketového protiletadlového systému dlouhého dosahu byl spuštěn v roce 1958 v konstrukční kanceláři Almaz pod kódovým označením "Angara" a v roce 1967 byl zaveden do výzbroje Vojsk protivzdušné obrany pod označením S-200. Prakticky všechny důležité objekty v Sovětském svazu byly pod ochranou tohoto systému. Počátkem 70. 20. století let byl systém modernizován – v roce 1970 vznikla verze S-200V "Vega" a v roce 1975 S-200D "Dubna". Modernizované varianty byly schopny zasahovat vzdušné cíle na větší vzdálenost a také ve větších nadmořských výškách. Později vznikly i exportní verze, které byly počátkem 80. let 20. století dodány pod označením S-200V "Vega-E" do NDR, Polska, Československa (stanoviště Rapotice u Rosic a Brdy), Bulharska, Maďarska, KLDR, Libye a Sýrie. Začátkem devadesátých let zakoupil komplet S-200V i Írán.

Systém byl určen především k ochraně sovětského vzdušného prostoru proti americkým strategickým bombardérům, letadlům AWACS a strategickým špionážním letounům (včetně SR-71), které zavedení tohoto systému donutilo pohybovat se pouze za hranicemi chráněného státu. Až tedy na Operaci El-Dorado Canyon (Libye, 1986), kde USA prováděla útoky a přelety na Libyí (včetně SR-71), kterým Libye (vybavená systémem S-200) nedokázala zabránit.

Popis náhled|vpravo|Kabina obsluhy radiolokátoru K-1V a radar 5N62VNaváděcí lokátor předá informace o cíli do řídícího počítače rakety a ta ho už od startu sleduje samostatně vlastním radiolokátorem. Čtyři startovací motory používají pevné palivo, hlavní motor kapalné palivo a okysličovadlo. Manipulace je tedy dosti náročná a vzhledem k agresivitě okysličovadla je po určité době v pohotovostní poloze nebo několika uvedeních do pohotovosti nutno raketu zlikvidovat, např. cvičnou střelbou. Usazení rakety do pohotovostní polohy je plně automatizováno pomocí nabíjecího zařízení. Bojová hlavice proti letícím cílům exploduje v jejich blízkosti a ničí je principem brokovnice (cca 200 000 ocelových kuliček).náhled|vpravo|Raketa 5V28 na odpalovací rampě 5P72V Systém S-200 tvoří: naváděcí rádiolokátor 5N62 kabina přípravy startu odpalovací rampy 5P72V nabíjecí zařízení 5Ju24M

Varianty S-200A "Angara" – byla zavedena v roce 1967, rakety V-860 (5V21) nebo V-860P (5V21A), dosah 180 km, max. výška 20 km. S-200V "Vega" – zavedená v roce 1970, raketa V-860PV (5V21P), dosah 240 km, max. výška 29 km. Střela má poloaktivní radarové navádění.ЗЕНИТНЫЙ РАКЕТНЫЙ КОМПЛЕКС БОЛЬШОЙ ДАЛЬНОСТИ С-200 (SA-5 Gammon) S raketou V-870 má dálkový dosah až 300 km a výškový 40 km. S-200M "Vega-M" – verze vybavená raketami V-880 (5V28) nebo V-880N (5V28N2), dosah 300 km, max. výška 29 km. S-200VE "Vega-E" – exportní verze s raketou V-880E (5V28E), dosah 240 km.Зенитная ракетная система большой дальности действия С-200ВЭ S-200D "Dubna" – zavedená v roce 1975, s raketami 5V25V, V-880M (5V28M) nebo V-880MN (5V28MN2), má dálkový dosah až 300 km a výškový 40 km. Зенитный ракетный комплекс С-200В Вега

+ Technické údaje Parameter S-200A "Angara" S-200V "Vega" S-200D "Dubna" Dálkový dosah 17 – 180 km 17 – 240 km 17 – 300 km Výškový dosah 0,5 – 20 km 0,5 – 40 km 0,3 – 40 km Délka rakety 10600 mm 10800 mm 10800 mm Ráže rakety 860 mm 860 mm 860 mm Celková hmotnost 7100 kg 7100 kg 8000 kg Hmotnost hlavice 217 kg 217 kg 217 kg

Uživatelé náhled|vpravo|Uživatelé protiletadlového systému S-200 (současní modře, bývalí červeně) náhled|vpravo|Důstojníci 231. protiletadlového raketového pluku u kompletu S-200VE Vega-E v Sýrii, cca 1983 náhled|vpravo|Ukrajinské S-200 Současní uživatelé – 10 praporů ve službě. – 15 praporů ve službě. – 1 prapor ve službě.

– 10 praporů ve službě.

– 4 prapory ve službě (2008).

– 2 prapory ve službě.

– 2 prapory S-200 Dubna ve službě. – 2 prapory ve službě.

– poslední divizion byl deaktivován 30. října 2013, v době ruské invaze byly zbývající uskladněné systémy vráceny do služby.

Bývalí – mělo ve službě cca 4 prapory. – 5 praporů, které po rozdělení ČSFR získalo Česko. – získalo všechny československé S-200. Byly vyřazeny v roce 1997 bez náhrady.

22px|okraj Libye – měla ve službě 8 praporů. – mělo ve službě 1 prapor. – mělo ve službě 1 prapor. – Mongolská lidová armáda zařadila systém S-200 do služby v roce 1985 a je velmi nepravděpodobné, že jsou dodnes ve službě. – používalo 4 prapory. – získalo 4 prapory z bývalé NDR, vyřazeny okolo roku 1991. – s vyřazováním S-200 se začalo v 80. letech 20. století. Než mohl být dokončen proces postupného vyřazování, byly S-200 přemístěny do nástupnických zemí SSSR.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Federation of American Scientists page Astronautix.com

Kategorie:Raketové zbraně Kategorie:Sovětské a ruské protiletadlové raketové zbraně