náhled|upright=1.3|Severovýchodní část lesa se nachází v levém dolním rohu obrázku Aokigahara () nebo také Moře stromů () je les na severozápadním úpatí hory Fudži v Japonsku. Les má historickou spojitost s démony z japonské mytologie a je velmi oblíbeným cílem sebevrahů. Jen v roce 2002 bylo zaznamenáno 78 sebevražd, což les činí druhým místem s největším počtem sebevražd hned po Golden Gate Bridge v Kalifornii. Od roku 1970 pročesává každoročně les speciální jednotka hledající těla sebevrahů. Ty pak tito lidé z řad dobrovolníků pomohou i pohřbít.
Místo si tím vysloužilo přezdívku „les sebevrahů“. Stala se z něj turistická atrakce, do níž lidé nanosili kostry uhynulých zvířat či panenky bez hlav a další předměty, které mají nahánět návštěvníkům hrůzu. Nejvíce mrtvých tradičně bývá v březnu v období podávání přiznání.Les sebevrahů v Japonsku: Bizarní „atrakce“, která láká stále víc turistů
Historie Do roku 1960 se jednalo jen o obyčejný les. V tomto roce ale spisovatel Seičó Macumoto vydal román, v němž popisuje, jak lidé na toto místo odcházejí zemřít. To nastartovalo vlnu sebevražedných pokusů na tomto místě, kterým se japonské úřady snažily zabránit, nicméně odlehlý les o rozloze přibližně 35 km² nebyly schopny policejní složky účinně hlídat. Proto jim na přístupových cestách pomáhají speciální hlídky a všude v lese visí cedule povzbuzující k životu a telefonní čísla na psychology.
Les se kvůli těmto skutečnostem celosvětově proslavil, jeho věhlas ještě prohloubil geolog Azusa Hajano, který o něm natočil krátký film. Jmenuje se příznačně: „Aokigahara - les sebevrahů“.Les sebevrahů v Japonsku: Sto lidí ročně zde ukončí život
Sebevraždy Les Aokigahara je po mostě Golden Gate druhým nejoblíbenějším cílem sebevrahů. Statistiky se liší, ale do roku 1988 zde bylo ročně zaznamenáno kolem třiceti sebevražd.
V roce 2003 zde bylo nalezeno 105 těl a byl tak překonán rekord sedmdesáti osmi těl za rok v roce 2002. V roce 2010 bylo odhadnuto, že se zde pokusilo o sebevraždu 200 lidí, z nichž ji 50 skutečně spáchalo. V roce 1990 zde bylo nalezeno 102 obětí. Sebevražd přibývá v březnu, v době daňových přiznání. Od roku 2011 je nejčastějším způsobem sebevraždy oběšení nebo spolykání prášků. V posledních letech místní úřady přestaly zveřejňovat statistiky a čísla, aby tak snížily spojitost lesa se sebevraždami.
Vysoká míra sebevražd vedla úřady k tomu, aby ke vstupu do lesa umístily ceduli, která lidi vyzývá, aby vyhledali odbornou pomoc.
Roční hledání těl jsou prováděna policií, dobrovolníky a novináři od roku 1970.
Říká se, že za popularitu les vděčí románu Kuroi Džukai (, Černé moře stromů) od spisovatele Seičó Macumota z roku 1960. Nicméně historie lesa Aokigahara předchází vydání románu a místo bylo se smrtí spojováno už dávno předtím.
Poloha „Les sebevrahů“ najdeme v oblasti Minamicuro na úpatí hory Fudži. Nejbližším orientačním bodem je jezero Šódži, jedno z pěti jezer v okolí hory. Nebezpečí lze spatřit v tom, že se les nachází nedaleko významných silnic směřujících do velkých měst Tokio a Jokohama.
V kultuře Les byl inspirací pro vznik několika filmů, včetně japonského dramatu Aokigahara (2012), amerického dramatu The Sea of Trees (2015) a amerického hororu Les sebevrahů (2016). Velšský hudebník a skladatel John Cale se lesem inspiroval k napsání písně „Nookie Wood“ ze svého alba Shifty Adventures in Nookie Wood.
Odkazy
Reference
Související články
Branišovský les
Externí odkazy
Les sebevrahů v pořadu Bizarní Japonsko na internetové televizi Stream.cz
Kategorie:Geografie Japonska Kategorie:Městské legendy