Spojené státy americké v Billie Jean King Cupu reprezentují Spojené státy americké v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1963 pod vedením národního tenisového svazu United States Tennis Association. Americké tenistky také vyhrály 51 z 61 mezistátních utkání ve Wightman Cupu, soupeření ženských družstev mezi Spojenými státy a Velkou Británií.

Spojené státy představují historicky nejúspěšnější družstvo soutěže, když vyhrály osmnáct ročníků a třináctkrát skončily jako poražený finalista. Rekord drží i sérií sedmi titulů v řadě z let 1976–1982, kdy Američanky vytvořily nejdelší šňůru neporazitelnosti, čítající 38 mezistátních utkání a v jejich rámci 64 výher v jednotlivých zápasech.

Absolutně nejvyšší počet osmi trofejí v celé soutěži vyhrála Chris Evertová, následována sedmi tituly Billie Jean Kingové a šesti Rosemary Casalsové, čímž se Američanky zařadily na první tři místa historických statistik. Evertová (1980–1982) s Kingovovou (1976) triumfovaly i souběžně jako hráčky a zároveň kapitánky družstva.

V roce 2024 se kapitánkou stala bývalá světová jednička Lindsay Davenportová, když nahradila Kathy Rinaldiovou, působící u týmu v letech 2017–2023.

Statistiky náhled|vlevo|Caldwell Graebnerová, Heldmanová a Jean Kingová s trofejí v roce 1966Hráčským týmovým statistikám vévodí první světová jednička WTA Chris Evertová, která vyhrála celkově 57 zápasů, včetně nejvyššího počtu 40 dvouher a odehrála 42 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupila v ročníku 1977 a posledního se zúčastnila ve finále 1989 proti Španělce Conchitě Martínezové. Evertová je i držitelkou fedcupového rekordu v počtu 29 vyhraných dvouher v řadě. Šňůru započala při svém debutu 1977 a ukončila ji až ve čtvrtfinále roku 1986 Italka Sandra Cecchiniová. Nejvíce let odehrála Lindsay Davenportová, když od sezóny 2008 zasáhla do jedenácti ročníků soutěže.

Třicet a více utkání vyhrály Chris Evertová, Billie Jean Kingová (s poměrem 34–2), Rosie Casalsová (34–2), Lindsay Davenportová (33–3) a Martina Navrátilová (31–1), která roku 2004 prohrála až své poslední deblové utkání reprezentační kariéry, ve 47 letech a 267 dneh. Stala se tak nejstarší hráčkou soutěže ve Světové skupině. Výhrou v prvním kole Fed Cupu 2004 proti Slovinsku zůstala nejstarší vítězkou mezistátního zápasu Světové skupiny, když do něj nastoupila ve 46 letech a 190 dnech. Navrátilová také drží s Australankou Margaret Courtovou nejvyšší poměr singlové neporazitelnosti Billie Jean King Cupu, s bilancí 20–0 (první dvouhry odehrála za Československo).

Jennifer Capriatiová se ve 14 letech a 114 dnech stala nejmladší Američankou v soutěži, když v červenci zasáhla do ročníku 1990. Výhrou v prvním kole nad Polkou Magdalenou Feistelovou tak představuje nejmladší americkou vítězku zápasu, a po finálovém triumfu, i nejmladší šampionku Billie Jean King Cupu vůbec. Naopak jako nejstarší utkání odehrála Martina Navrátilová ve 47 letech a 266 dnech, když 11. července podlehla ve čtyřhře čtvrtfinále Světové skupiny 2004 proti Rakousku.

Nejdelší americký zápas trval 3:11 hodiny. Meghann Shaughnessyová ve druhé dvouhře semifinále Světové skupiny 2003 porazila Belgičanku Kirsten Flipkensovou po třísetovém průběhu 7–6, 6–7 a 9–7. Obrat se stavu 0–2 na zápasy se Spojeným státům nikdy nepodařil. Nejdelší vítězná série amerického výběru činí 38 mezistátních zápasů. Šňůra začala v úvodním kole světové skupiny 1976 proti Izraeli a skončila v semifinále Světové skupiny 1983 s Československem.

Výsledky 2000–2009 Rok soutěž datum místo soupeřskóre výsledek 2000 Světová skupina, semifinále 22. listopaduLas Vegas, Spojené státy 2–1výhra Světová skupina, finále 24.–25. listopadu 5–0 vítězství (17) 2001 Světová skupina, 7.–11. listopadu Madrid, Španělskoodhlášení z bezpečnostních důvodů po útocích 11. září 2001 2002 Světová skupina, 1. kolo 27.–28. dubna Charlotte, Spojené státy 2–3 prohra Světová skupina, baráž 20.–21. července Springfield, Spojené státy 5–0výhra 2003 Světová skupina, 1. kolo 26.–27. dubna Lowell, Spojené státy 5–0výhra Světová skupina, čtvrtfinále 19.–20. července Washington, D.C., Spojené státy 5–0výhra Světová skupina, semifinále 19.–20. listopaduMoskva, Rusko 4–1výhra Světová skupina, finále 22.–23. listopadu 1–4porážka 2004 Světová skupina, 1. kolo 24.–25. dubna Portorož, Slovinsko 4–1výhra Světová skupina, čtvrtfinále 10.–11. července Innsbruck, Rakousko 4–1výhra 2005 Světová skupina, 1. kolo 23.–24. dubna Delray Beach, Spojené státy 5–0 prohra Světová skupina, semifinále 9.–10. července Moskva, Rusko 1–4 prohra 2006 Světová skupina, 1. kolo 22.–23. dubna Ettenheim, Německo 3–2výhra Světová skupina, semifinále 15.–16. července Ostende, Belgie 1–4 prohra 2007 Světová skupina, 1. kolo 21.–22. dubna Delray Beach, Spojené státy 5–0výhra Světová skupina, semifinále 14.–15. července Stowe, Spojené státy 2–3 prohra 2008 Světová skupina, 1. kolo 2.–3. února La Jolla, Spojené státy 4–1výhra Světová skupina, semifinále 26.–27. dubna Moskva, Rusko 2–3 prohra 2009 Světová skupina, 1. kolo 7.–8. února Surprise, Spojené státy 3–2výhra Světová skupina, semifinále 25.–26. dubna Brno, Česko 3–2výhra Světová skupina, finále 7.–8. listopadu Reggio di Calabria, Spojené státy 0–4porážka

2010–2019 Rok soutěž datum místo soupeřskóre výsledek 2010 Světová skupina, 1. kolo 6.–7. února Liévin, Francie 4–1výhra Světová skupina, semifinále 24.–25. dubna Birmingham, Spojené státy 3–2výhra Světová skupina, finále 6.–7. listopadu San Diego, Spojené státy 1–3porážka 2011 Světová skupina, 1. kolo 5.–6. února Antverpy, Belgie 1–4 prohra Světová skupina, baráž 16.–17. dubna Stuttgart, Německo 0–5 prohra 2012 2. světová skupina, 1. kolo 4.–5. února Worcester, Spojené státy 5–0výhra Světová skupina, baráž 21.–22. dubna Charkov, Ukrajina 5–0výhra 2013 Světová skupina, 1. kolo 9.–10. února Rimini, Itálie 2–3 prohra Světová skupina, baráž 20.–21. dubna Delray Beach, Spojené státy 3–2výhra 2014 Světová skupina, 1. kolo 8.–9. února Cleveland, Spojené státy 1–3 prohra Světová skupina, baráž 19.–20. dubna St. Louis, Spojené státy 2–3 prohra 2015 2. světová skupina, 1. kolo 7.–8. února Buenos Aires, Argentina 4–1výhra Světová skupina, baráž 18.–19. dubna Brindisi, Itálie 2–3 prohra 2016 2. světová skupina, 1. kolo 6.–7. února Kailua-Kona, Spojené státy 4–0výhra Světová skupina, baráž 16.–17. dubna Brisbane, Austrálie 4–0výhra 2017 Světová skupina, 1. kolo 11.–12. února Maui, Francie 4–0výhra Světová skupina, semifinále 22.–23. dubna Tampa, Spojené státy 3–2výhra Světová skupina, finále 11.–12. listopadu Minsk, Bělorusko 3–2 vítězství (18) 2018 Světová skupina, 1. kolo 10.–11. února Asheville, Spojené státy 3–1výhra Světová skupina, semifinále 21.–22. dubna Aix-en-Provence, Francie 3–2výhra Světová skupina, finále 10.–11. listopadu Praha, Česko 0–3porážka 2019 Světová skupina, 1. kolo 9.–10. února Asheville, Spojené státy 2–3 prohraSvětová skupina, baráž 20.–21. dubna San Antonio, Spojené státy 3–2výhra

2020–2029 Rok soutěž datum místo povrch soupeřskóre výsledek 2021Kvalifikační kolo7.–8. února 2020Everett, Spojené státytvrdý (h) 3–2výhraFinálový turnaj, základní skupina2. listopaduPraha, Českotvrdý (h) 1–2 prohra3. listopadu 2–1 výhra Finálový turnaj, semifinále5. listopadu 1–2 prohra 2022Kvalifikační kolo15.–16. dubnaAsheville, Spojené státytvrdý (h) 3–2 výhra Finálový turnaj, základní skupina9. listopaduGlasgow, Spojené královstvítvrdý (h) 2–1 výhra11. listopadu 1–2 prohra 2023Kvalifikační kolo14.–15. dubnaDelray Beach, Spojené státytvrdý 4–0 výhraFinálový turnaj, základní skupina9. listopaduSevilla, Španělskotvrdý (h) 3–0 výhra 10. listopadu 1–2 prohra 2024Kvalifikační kolo12.–13. dubnaOrlando, Spojené státy tvrdý4–0 výhraFinálový turnaj, osmifinále14. listopaduMalaga, Španělskotvrdý (h) 1–2 prohra 2025Kvalifikační kolo12. dubnaBratislava, Slovenskotvrdý (h) 3–0 výhra13. dubna 2–1 výhra Finálový turnaj, čtvrtfinále18. záříŠen-čen, Čína tvrdý (h) 2–1 výhra Finálový turnaj, semifinále20. září 2–1 výhra Finálový turnaj, finále21. září 0–2 porážka 2026 Kvalifikační kolo 10.–11. dubna Ostende, Belgie antuka (h)

Přehled finále: 31 (18–13)