Bažantovití (Phasianidae) je ptačí čeleď, která zahrnuje argusa, bažanty, bělokury, frankolíny, jeřábky, koroptve, krocany, křepelky, kury, orebice, pávy, satyry, tetřevy, tetřívky a velekury. Tato druhově rozmanitá čeleď k roku 2022 zahrnuje 185 druhů v 54 rodech. Jedná se o rodově i druhově nejpočetnější a nejrozšířenější čeleď řádu hrabavých. Vnitřní fylogeneze bažantovitých zůstává předmětem vědeckých diskusí.
Zařazení V minulosti měli krocani a tetřevi své samostatné čeledě. Na podkladě morfologických a molekulárních analýz se většina odborníků přiklonila k názoru, že genetické rozdílnosti těchto skupin nejsou tak veliké, aby byly řazeny do samostatných čeledí. Krocani a tetřevi jsou proto společně s koroptvemi v nových taxonomických systémech řazeni jako podčeledě náležející do čeledě bažantovitých.
Rozšíření Bažantovití se vyskytují ve volné přírodě, vyjma Antarktidy, na všech kontinentech mimo polárních oblastí. Preferována stanoviště jsou podle druhu odlišná, většinou se ale zdržují na volném prostranství v blízkosti stromů a křovinatých porostů nebo na okrajích lesů.
Popis Bažantovití jsou velikostně velice rozdílní, bývají velcí od 15 do 125 cm váží od 0,5 do 10 kg. Mají krátká, zakulacená křídla která jim neumožňují létat na větší vzdálenosti, jen některé drobné druhy patří mezi stěhovavé. Jsou druhy téměř bez ocasu, jiné ho mají dlouhý až 1 m. Barva peří je různá, od tmavé až po zářivé pestrou. Nohy mají kratší ale silné, dobře uzpůsobené k hrabání, s krátkými prsty zakončenými tupými drápy, mnozí mají ostruhy.
U mnoha druhů je vyvinuta pohlavní dvojtvárnost, kdy samci jsou jinak zbarvení než samice a bývají také větší a těžší nebo mají delší ocas. Na hlavách mohou mít hřebeny nebo po tváří laloky, na hlavě a krku holou vráščitou kůži různě vybarvenou. Zobák mají krátký, silný, někteří mírně zahnutý. Bažantovití převážnou část svého života prožívají na zemi, kde si hledají potravu i odpočívají. Hřadují na stromech, některé druhy tam i odpočívají přes den nebo se ukrývají před nebezpečím.
Potrava Jsou to všežravci. Potravu si hledají převážně na zemi, bývají to různá semena travin, luštěnin a jiných bylin, plody, pupeny, hlízy, kořínky i mladé lístky a jehličí. Dokážou si úspěšně vyhrabat různý hmyz a bezobratlé živočichy, uloví i drobné savce, členovce a jiné úměrně velké živočichy. Jsou druhy které potřebují pravidelné místa napájení.
Rozmnožování Některé taxony bažantovitých vytvářejí monogamní páry, jiné jsou polygamní a žijí v hejnech. Mnohé druhy vytvářejí páry jen pro období páření, u těch často dochází k obřadnímu předvádění se samce spočívající v tančení, přinášení potravy nebo vystavování pestrých částí těla i v různých hlasových projevech.
Místo pro hnízdo a jeho zřízení zajišťuje samice, většinou je to jen mělký důlek v zemi vystlaný trávou, málo druhů hnízdí na stromech. Snůška může být rozdílně veliká, od 2 do 20 vajec. Inkubace trvá 18 až 29 dnů, na vejce v hnízdě ptáci zasedají až je sneseno poslední. U většiny druhů inkubaci i veškerou péči o kuřata přebírá pouze slepice. Kuřata, po narození pokryta jemných peřím, jsou brzy schopna běhat i sama zobat, do dvou týdnů i poletovat, zůstávají však pod ochranou slepice před predátory i před nepřízni počasí. Dospělosti dosahují za jeden, dva až tři roky, samice většinou dřív než samci.
Význam Bažantovití mají pro lidstvo ze všech ptáků asi největší význam, patří k nim dnešní slepice a jejich kuřata, krůty, bažanti, tetřevi a tetřívci objevující se hojně na našich stolech. Důležitých je mnoho dalších druhů které byly od nepamětí našimi prapředky, a mnohde jsou ve velkém doposud, loveny pro jídlo ve všech částech světa. Poskytují také pravidelní každoroční "sportovní vyžití" lovcům při honech.
Taxonomie Čeleď bažantovitých je podle posledních fylogenetických rozborů tvořena 4 podčeleděmi se 46 rody:
Podčeleď bažanti (Phasianinae) – 15 rodů: argus Argusianus Rafinesque, 1815 bažant Catreus Cabanis, 1851 Crossoptilon Hodgson, 1838 Chrysolophus J. E. Gray, 1834 Ithaginis Wagler, 1832 Lophophorus Temminck, 1813 Lophura Fleming, 1822 Phasianus Linnaeus, 1758 Polyplectron Temminck, 1813 Pucrasia G. R. Gray, 1841 Rheinardia Maingonnat, 1882 Syrmaticus Wagler, 1832 páv Afropavo Chapin, 1936 Pavo Linnaeus, 1758 satyr Tragopan Cuvier, 1829
Podčeleď koroptve (Perdicinae) – 23 rodů frankolín Francolinus Stephens, 1819 koroptev Ammoperdix Gould, 1851 Arborophila Hodgson, 1837 Haematortyx Sharpe, 1879 Lerwa Hodgson, 1837 Margaroperdix Reichenbach, 1853 Melanoperdix Jerdon, 1864 Perdix Brisson, 1760 Rhizothera G. R. Gray, 1841 Rollulus Bonnaterre, 1791 Xenoperdix Dinesen et al., 1994 křepelka Anurophasis Oort, 1910 Caloperdix Blyth, 1861 Coturnix Bonnaterre, 1791 Ophrysia Bonaparte, 1856 Perdicula Hodgson, 1837 kur Bambusicola Gould, 1863 Galloperdix Blyth, 1845 Gallus Brisson, 1760 Ptilopachus Swainson, 1837 orebice Alectoris Kaup, 1829 velekur Tetraogallus J. E. Gray, 1832 Tetraophasis Elliot, 1871
Podčeleď krocani (Meleagridinae) – 1 rod krocan Meleagris Linnaeus, 1758
Podčeleď tetřevi (Tetraoninae) – 7 rodů bělokur Lagopus Brisson, 1760 jeřábek Bonasa Stephens, 1819 tetřívek Centrocercus Swainson, 1832 Dendragapus Elliot, 1864 Falcipennis Elliot, 1864 Tympanuchus Gloger, 1841 tetřev Tetrao Linnaeus, 1758
Podle názorů jiných odborníků je podčeleď koroptve pouhým tribem podčeledě bažanti.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Evoluce pohlavního dimorfismu
Kategorie:Hrabaví Kategorie:Čeledi ptáků