Green Bay Packers je profesionální klub amerického fotbalu, který sídlí ve městě Green Bay ve státě Wisconsin. V současné době je členem North Division (Severní divize) National Football Conference (NFC, Národní fotbalové konference) National Football League (NFL, Národní fotbalové ligy). Packers jsou třetím nejstarším týmem v NFL, byli založeni již v roce 1919. Také jsou jedinou neziskovou společností vlastněnou komunitou fotbalových fanoušků, která řídí profesionální sportovní tým ve Spojených státech amerických.
Packers jsou posledním zástupcem týmů z malých měst, které byly ve dvacátých a třicátých letech 20. století v NFL běžné. Klub založili v roce 1919 Earl „Curly“ Lambeau (odtud název Lambeau Field, na kterém tým hraje) a George Whitney Calhoun, ale počátky Packers sahají až do roku 1896 k poloprofesionálním týmům z Green Baye. V letech 1919 a 1920 Packers startovali jako poloprofesionální fotbalový tým proti klubům z celého Wisconsinu a Středozápadu USA. Poté se připojili k American Professional Football Association (APFA) v roce 1921, předchůdce toho, co je dnes známé jako National Football League. Přestože jsou Packers posledním týmem v NFL z malého města, jejich fanouškovská základna expandovala do nedalekého Millwaukee; tým zde mezi roky 1933 až 1994 sehrál některá vybraná utkání.
Green Bay Packers získali 13 ligových titulů (více než kterýkoliv jiný tým v NFL), včetně zisku devíti šampionátů NFL a čtyř vítězství v Super Bowlech v letech 1967 (Super Bowl I), 1968 (Super Bowl II), 1997 (Super Bowl XXXI) a 2011 (Super Bowl XLV). Jejich největšími soupeři jsou Chicago Bears, proti kterým sehráli více než 180 utkání, a Detroit Lions, s nimiž soupeří od třicátých let. Green Bay také pojí vášnivá rivalita s Minnesotou Vikings, která spolu s Packers, Bears a Lions tvoří NFC North, přezdívanou jako „Black and Blue Division“ vzhledem k intenzitě soupeření mezi těmito týmy. Dallas Cowboys jsou historicky známí jako největší soupeři Packers v play-off poté, co je Green Bay porazilo v proslulém Ice Bowlu v roce 1967.Super Bowls & Championships na webu Packers.com, vydáno 5. února 2007.
Založení vlevo|náhled|175 px|Earl "Curly" Lambeau Green Bay Packers byli založeni 11. srpna 1919 bývalými univerzitními fotbalovými rivaly Earlem „Curly“ Lambeauem a Georgem Whitneyem Calhounem. Lambeau získal peníze na dresy pro svůj tým od Indian Packing Company. Za 500 dolarů a nákup vybavení sponzor požadoval, aby se tým jmenoval podle něj. Od té doby Packers hrají zápasy ve svém původním městě, déle než jakýkoliv jiný tým v NFL.
27. srpna 1921 Packers získali licenci v nově založené profesionální fotbalové soutěži NFL, která se zrodila o rok dříve. Finanční starosti začaly klub ničit a držení licence se ocitlo v ohrožení, ale pak Lambeau objevil nové investory a licenci zachránil i pro následující sezónu. Tito investoři, známí jako "Pět hladových", založili Green Bay Football Corporation.
Významné sezóny Rekordních 13 titulů Packers získali 13 mistrovských titulů,Super Bowls & Championships z Packers.com. Vydáno 7. února 2011. nejvíc ze všech týmů NFL (další nejbližší je Chicago Bears s devíti). První tři získali po skončení základní části, další šest ve finálových zápasech NFL a poslední čtyři v Super Bowlech. Také jsou jediným klubem v NFL, který získal tři tituly po sobě a to hned dvakrát (1929–31 a 1965–67).
1929–1931: Lambeaův tým přichází Po těsném neúspěchu v roce 1927 získává Lambeaův tým první titul o dva roky později. Packers za celou sezónu neprohráli, ve třinácti zápasech pouze jednou remizovali a hned osmkrát nedovolili soupeři skórovat ani bod. Titul obhájili v letech 1930 a 1931, když předčili soupeře z New Yorku a Chicaga. Mike Michalske, Johnny McNally, Cal Hubbard nebo Arnie Herber, všichni budoucí členové Fotbalové síně slávy, byli oporami klubu v této době. Jedním z mnoha výjimečných rekordů této éry bylo třicet za sebou jdoucích zápasů bez porážky na domácím stadionu, což je stále platný rekord NFL.
1935–1945: Éra Dona Hutsona náhled|180px|Don Hutson v dresu Packers; po ukončení kariéry v roce 1951 bylo jeho číslo prvním, které Packers vyřadili z nabídky|vlevo Příchod Split enda Dona Hutsona z Alabamy v roce 1935 dal Lambeauovi a Packers do rukou nejobávanější ofenzivní zbraň v celé soutěži. Hutson se podílel na vzniku přihrávkových vzorů a také díky tomu se stal osmkrát nejlepším ligovým wide receiverem a Packers pomohl k titulům v letech 1936, 1939 a 1944. Univerzální Hutson v roce 1940 rovněž zaznamenal nejvíc interceptionů ze všech hráčů NFL. Když roku 1945 skončil, zůstalo po něm 18 rekordů NFL, z nichž mnohé stále platí. V roce 1951 bylo jeho číslo 14 jako vůbec první v historii Packers navždy vyřazeno a Hutson byl při otevírání Fotbalové síně slávy v roce 1963 zařazen mezi první zvolené hráče.
1946–1958: Plané roky Po Hutsonově odchodu nebyl Lambeau schopen zastavit strmý sestup Packers a po sezóně 1949 rezignoval. Gene Ronzani ani Lisle Blackbourn neobnovili bývalé kouzlo Packers, a to ani přesto, že v roce 1957 byl otevřen nový stadion. Nezdary vyvrcholily v sezóně 1958, kdy tým pod trenérem Rayen McLeanem zaznamenal bilanci 1-1-10, nejhorší v historii Green Baye.
1959–1967: Lombardiho éra a slavné roky 2. února 1959 najali Packers asistenta New York Giants Vince Lombardiho na pozici hlavního trenéra a generálního manažera, a tím nastartovali okamžitý obrat. Lombardi stvořil tým desetiletí, jenž během sedmi sezón získal 5× mistrovský titul včetně dvou Super Bowlů. Během této éry zazářili v ofenzívě hráči jako Bart Starr, Jim Taylor, Carroll Dale, Paul Hornung, Forrest Gregg a Jerry Kramer, a v defenzívě třeba Willie Davis, Henry Jordan, Willie Wood, Ray Nitschke, Dave Robinson nebo Herb Adderley.
1959 V prvním utkání pod Lombardim 27. září 1959 Packers porazili Chicago Bears 9:6. Po dvou dalších vítězstvích následovalo pět porážek, ale zbytek zápasů Packers získali ve svůj prospěch a díky bilanci 7-5 si připsali první kladnou sezónu od roku 1945. Za tento počin byl Lombardi poprvé vyhlášen Trenérem roku.
1960 Příští sezónu Packers pod vedením Paula Hornunga získali titul v divizi NFL West a ve finále se střetli s Philadelphií Eagles. V závěru dramatického utkání Packers prohrávali o 4 body, když Chuck Bednarik tackloval Jima Taylora pouhých 9 yardů od endzóny a v ten moment vypršel čas. Hráči Green Baye prohlásili, že "zápas neprohráli; byli na cestě k vítězství, když jim prostě došel čas."
1961 Packers se znovu dostali až do NFL Championship game, kde se střetli s New York Giants, ale poprvé v historii na svém domácím stadionu. Green Bay skórovalo ve druhé čtvrtině 24 bodů včetně rekordních devatenácti bodů Paula Hornunga, který byl pro utkání speciálně "zapůjčen" z Armády. Packers nakonec převálcovali Giants 37:0 a získali první titul od roku 1944.
1962 Výborné forma se přenesla i do ročníku 1962 a po deseti vítězstvích v řadě Packers ukončili základní část s bilancí 13-1. Díky konzistentním výkonům se Lombardiho Packers stali prominentním týmem NFL a dokonce se objevili na obálce časopisu Time 21. prosince 1962. Krátce po této události se znovu střetli ve finále NFL s New York Giants v mnohem brutálnějším utkání než předchozí rok, nicméně Jerry Kramer a Jim Taylor pomohli k vítězství 16:7 a obhajobě titulu.
1965 Po dvouleté přestávce se Packers znovu dostali až do finále NFL, když v boji o titul ve Western Conference zdolali Baltimore Colts. Toto utkání je známé kontroverzním momentem, kdy za stavu 7:10 pro Colts vyrovnal Don Chandler proměněným field gólem, ačkoliv míč šel evidentně mimo. Od příští sezóny pak byly brankové tyče prodlouženy. Po vítězství v prodloužení 13:10 čekali na Green Bay obhájci titulu Cleveland Browns, které zdolali 23:12 a získali třetí titul v Lombardiho éře.
1966 Pod vedením Nejužitečnějšího hráče sezóny, quarterbacka Barta Starra, Packers prošli základní částí s bilancí 12-2 a opět se dostali do Finále NFL, kterým ale tento ročník poprvé v historii nekončil. V závěru zápasu proti Dallas Cowboys za stavu 34:27 se soupeř zastavil na 2-yardové linii a utkání hrozilo prodloužení. Při čtvrtém downu ovšem Don Meredith zachytil interception a tím rozhodl o vítězství Green Baye. V historicky prvním Super Bowlu pak Packers porazili vítěze AFL Kansas City Chiefs suverénně 35:10, když ve druhém poločase skórovali díky třem touchdownům 21 bodů a soupeř 0.
1967 Sezóna 1967 byla poslední pro Vince Lombardiho jako hlavního trenéra Packers. Ve finále konference se Green Bay znovu střetlo s Dallas Cowboys v zápase přezdívaném jako "Ice Bowl" kvůli brutálně chladnému počasí, které panovaly toho dne na stadionu Lambeau Field. Kromě extrémních klimatických podmínek vešel do historie také jako jeden z nejlepších zápasů americké fotbalu. 16 sekund před koncem quarterback sneak Barta Starra přinesl vítězství Packers 21:17 a zisk třetí konferenčního titulu v řadě – mety, kterou se nikdy jinému týmu nepodařila zdolat. V Super Bowlu II proti Oakland Raiders se Packers dostali proměněným field gólem do vedení a bez problémů svůj náskok nadále navyšovali. Nakonec zvítězili 33:14 a Bart Starr byl podruhé za sebou vyhlášen Nejužitečnějším hráčem Super Bowlu.
Po utkání Lombardi odstoupil z pozice hlavního trenéra a na jeho místo byl jmenován Phil Bengtson. Následující sezónu pak působil jako generální manažer, aby v roce 1969 z Green Baye odešel, a stal se trenérem a menšinovým vlastníkem Washington Redskins. Po Lombardiho smrti 3. září 1970 byl trofej pro vítěze Super Bowlu pojmenována právě po něm na počest jeho a jeho týmu. Stadion Lambeau Field se nachází na adrese 1265 Lombardi Avenue, protože bývalá Highland Avenue ve městě Green Bay byla takto přejmenována v roce 1968.
1968–1991 V následujícím čtvrtstoletí po Lombardiho odchodu zažili Packers jen málo úspěchů. Během 24 sezon měli pětkrát aktivní bilanci, z toho jednou ve zkrácené sezóně 1982. V play-off se objevili dvakrát, zvítězili pouze v jediném utkání. Během této doby s u kormidla vystřídalo pět hlavních trenérů – Phil Bengtson, Dan Devine, Bart Starr, Forrest Gregg a Lindy Infante – z nichž dva (Starr a Gregg) byli bývalí hráči z Lombardiho éry a jeden (Bengtson) bývalý kouč. Každý z těchto mužů dovedl Packers k horšímu výsledku než jeho předchůdce.
Pro tuto dobu jsou také typická špatná personální rozhodnutí. První příklad je z roku 1974, kdy Dan Devine jako generální manažer poslal pět práv volby v draftech 1975 a 76 do Los Angeles Rams výměnou za quarterbacka John Hadla, který v Green Bay následně strávil pouze jeden a půl sezóny.Old School Packers z Milwaukee Journal Sentinel. Vydáno 5. února 2007 Druhý příklad je z roku 1989, kdy byli v draftu k dispozici hráči jako Barry Sanders, Deion Sanders nebo Derrick Thomas, ale Packers si vybrali offensive linemana Tonyho Mandariche jako druhého hráče celkově. I přes vysoká očekávání Mandarich nikdy nepředvedl výkony, které se od něj očekávaly, a stanice ESPN ho v pořadu "25 největších sportovních propadáků všech dob" zařadila na 3. místo.The 25 Biggest Sports Flops (1979–2004) z ESPN25. Vydáno 5. února 2007.
1992–2007: Éra Bretta Favrea vlevo|náhled|Brett Favre Špatná rozhodnutí Packers vyústila v příchod nového generálního manažera Rona Wolfa, který převzal plnou kontrolu nad fotbalovými operacemi v průběhu sezóny 1991. Před startem sezóny 1992 pak jako nového hlavního trenéra Wolf najal Mikea Holmgrena, bývalého ofenzivního koordinátora San Francisca 49ers.
Krátce poté Wolf získal quarterbacka Bretta Favrea z Atlanty Falcons za právo volby v prvním kole draftu. Favre nahradil zraněného Dona Majkowskiho a přivedl Packers k obratu v utkání s Cincinnati Bengals. Od té chvíle se stal startujícím hráčem a tuto pozici si udržel až do konce sezóny 2007. Stal se tak rekordmanem NFL, kdy v dresech Packers, Jets a Vikings odehrál 297 zápasů v řadě za sebou jako startující hráč a tuto sérii ukončil až v průběhu sezóny 2010.