Princezna Helena (Helena Augusta Viktorie; 25. května 1846, Westminster – 9. června 1923, Westminster), později princezna Kristián ze Šlesvicka-Holštýnska, byla třetí dcera a páté dítě královny Viktorie a prince Alberta.

Helena byla vzdělávána soukromými učiteli, které vybral její otec a jeho blízký přítel a poradce baron Stockmar. Dětství strávila se svými rodiči a cestovala mezi různými královskými rezidencemi v Británii. Intimní atmosféra královského dvora skončila 14. prosince 1861, kdy zemřel její otec a matka vstoupila do období intenzivního smutku. Poté, na počátku 60. let 19. století, začala Helena flirtovat s německým knihovníkem prince Alberta Carlem Rulandem. Ačkoli povaha vztahu je z velké části neznámá, dochovaly se Heleniny romantické dopisy Rulandovi. Poté, co se její matka o flirtování dozvěděla, propustila ho a on se vrátil do svého rodného Německa. O tři roky později, 5. července 1866, se Helena provdala za zbídačeného prince Kristiána Šlesvisko-Holštýnského. Pár zůstal v Británii, v dosahu královny, která ráda měla své dcery poblíž. Helena se spolu se svou nejmladší sestrou, princeznou Beatrix, stala královninou neoficiální sekretářkou.

Helena byla nejaktivnější členkou královské rodiny. Byla aktivní patronkou charitativních organizací a byla jedním ze zakládajících členů britského Červeného kříže. Byla zakládající prezidentkou Královské školy vyšívání a prezidentkou Asociace ošetřovatelů dělnické ošetřovny a Královské britské asociace zdravotních sester. V roce 1916 se stala první členkou své rodiny, která oslavila 50. výročí svatby, ale její manžel o rok později zemřel. Helena ho přežila o šest let a zemřela ve věku 77 let v roce 1923.

Původ a mládí vlevo|náhled|202x202pixelů|Princezna Helena na portrétu královny Viktorie, 1851 Helena se narodila v Buckinghamském paláci, oficiální královské rezidenci v Londýně, 25. května 1846, den po matčiných 27. narozeninách. Princ Albert svému bratrovi, vévodovi Arnoštovi II. Sasko-Kobursko-Gothajskému, oznámil, že Helena „přišla na svět docela modrá, ale už je docela v pořádku.“ Dodal, že královna trpěla déle a více než jindy a bude muset velmi odpočívat, aby se zotavila. Albert a Viktorie vybrali jméno Helena Augusta Viktorie. Jako dcera panovníka byla Helena od narození stylizována jako Její královská Výsost princezna Helena. Helena byla pokřtěna 25. července 1846 v soukromé kapli v Buckinghamském paláci, jejími kmotry byli dědičný velkovévoda meklenbursko-střelický (manžel sestřenice královny Viktorie), vévodkyně orleánská (kterou zastupovala královnina matka, vévodkyně z Kentu) a vévodkyně z Cambridge (královnina teta). náhled|303x303pixelů|Princezna Helena na portrétu Franze Xavera Winterhaltera, 1861 Helena byla živé a upřímné dítě a na bratrovo škádlení reagovala tím, že ho udeřila do nosu. Mezi její rané talenty patřilo kreslení. Lady Augusta Stanleyová, dvorní dáma královny, se příznivě vyjádřila o výtvarných dílech tříleté Heleny.

Stejně jako její sestry uměla již v raném věku hrát na klavír na vysoké úrovni. Mezi její další zájmy patřila věda a technika, které sdílel i její otec princ Albert, a jízda na koni a plavba lodí, což byly dvě její oblíbené dětské činnosti. Po narození princezny Luisy v roce 1848 se však Helena stala prostřední dcerou a její schopnosti byly zastíněny jejími umělečtějšími sestrami.

Smrt prince Alberta Helenin otec, princ Albert, zemřel 14. prosince 1861. Královna byla zdrcená a nařídila, aby se její domácnost spolu s dcerami přestěhovala z Windsoru do Osborne House, královnina sídla na ostrově Wight. Také Helenin zármutek byl hluboký a o měsíc později napsala své přítelkyni: „To, co jsme ztratili, nemůže nic nahradit a náš žal je nejhorší, nejhořčejší... Zbožňovala jsem tatínka, milovala jsem ho víc než cokoli na světě, jeho slovo bylo nejsvětějším zákonem a on byl mým pomocníkem a rádcem... Tyto hodiny byly nejšťastnější v mém životě, a teď je všemu, všemu konec."

Královna se spoléhala na svou druhou nejstarší dceru princeznu Alici jako na neoficiální sekretářku, ale Alice potřebovala vlastní asistentku. Ačkoli Helena byla další nejstarší, Viktorie ji považovala za nespolehlivou, protože nedokázala dlouho vydržet, aniž by propukla v pláč, proto byla vybrána Luisa, aby převzala tuto roli místo ní. Alice se v roce 1862 provdala za prince Ludvíka Hesenského, načež Helena převzala roli – jeden životopisec ji označil za „berličku“ matčina stáří – po matčině boku. V této roli vykonávala drobné sekretářské úkoly, například psala královniny dopisy, pomáhala jí s politickou korespondencí a dělala jí společnost.

Manželství

Kontroverze Princezna Helena začala brzy flirtovat s bývalým knihovníkem svého otce Carlem Rulandem poté, co byl v roce 1859 na doporučení barona Stockmara jmenován do královské domácnosti. Byl natolik důvěryhodný, že učil němčinu Helenina bratra, mladého prince z Walesu, a královna ho označila za užitečného a schopného. Když královna zjistila, že se Helena ke královskému sluhovi romanticky přimkla, byl okamžitě propuštěn zpět do rodného Německa a královnina nepřátelství se nikdy nezbavil.

Po Rulandově odchodu v roce 1863 hledala královna pro Helenu manžela. Jako prostřední dítě však měla jen malé vyhlídky na mocné spojenectví s některým z evropských královských rodů. Obavy vzbuzoval i její vzhled, neboť v patnácti letech ji její životopisec popisoval jako baculatou, zavalitou a s dvojitou bradou. Viktorie navíc trvala na tom, že Helenin budoucí manžel musí být připraven žít v blízkosti královny, a udržet tak dceru v její blízkosti. Její volba nakonec padla na prince Kristiána Šlesvicko-Holštýnského; tento sňatek však byl politicky nepohodlný a způsobil vážný rozkol v královské rodině. vlevo|náhled|Princezna Helena se svým snoubencem princem Kristiánem Šlesvicko-Holštýnským, 1865 Šlesvicko a Holštýnsko byla dvě území, o která bojovalo Prusko a Dánsko během první a druhé prusko-dánské války. V té druhé Prusko a Rakousko Dánsko porazily, ale vévodství si nárokovalo Rakousko pro rodinu prince Kristiána. Po prusko-rakouské válce, v níž Prusko vpadlo do vévodství a obsadilo je, se však stala pruskými, ale titul vévody šlesvicko-holštýnského si stále nárokovala rodina prince Kristiána.

Sňatek proto vyděsil dceru dánského krále Kristiána IX., Alexandru, princeznu z Walesu, která vykřikla: „Vévodství patří tatínkovi". Alexandra našla podporu u svého manžela, jeho bratra prince Alfréda a jeho sestry, princezny Alice, která otevřeně obvinila svou matku, že obětovala Helenino štěstí pro královnino pohodlí. Alice také tvrdila, že by to snížilo již tak nízkou popularitu její sestry, pruské korunní princezny, u berlínského dvora. Nicméně, a to nečekaně, korunní princezna, která byla po mnoho let osobní přítelkyní Kristiánovy rodiny, horlivě podporovala navrhované spojenectví.

Navzdory politickým sporům a jejich věkovému rozdílu - byl o patnáct let starší než ona - byla Helena s Kristiánem šťastná a byla rozhodnuta se za něj provdat. Jako mladší syn nevládnoucího vévody mohl díky absenci jakýchkoli zahraničních závazků zůstat trvale v Británii - což byl královnin hlavní zájem - a ona prohlásila, že sňatek bude pokračovat. Helena a Kristián byli příbuzní z třetího kolena po Fridrichovi, princi z Walesu. Vztahy mezi Helenou a Alexandrou zůstaly napjaté a Alexandra nebyla připravena přijmout Kristiána (který byl rovněž Alexandřiným bratrancem z třetího kolena po dánském králi Fridrichu V.) ani jako bratrance, ani jako švagra. Královna nikdy neodpustila princezně z Walesu obvinění z majetnictví a krátce poté napsala o Walesových: „Bertie je nanejvýš laskavý a milý, ale Alix rozhodně není taková, jaká by měla být. Bude trvat dlouho, pokud vůbec, než získá zpět mou důvěru."

Zasnoubení a svatba náhled|262x262pixelů|Svatební fotografie princezny Heleny a prince Kristiána, 1866 Zasnoubení bylo oznámeno 5. prosince 1865, a přestože princ z Walesu původně odmítl účast, princezna Alice zasáhla a svatba se šťastně vydařila. Královna povolila, aby se obřad konal na hradě Windsor, i když v soukromé kapli, nikoli ve velkolepější kapli svatého Jiří, 5. července 1866. Královna vystřídala své černé smuteční šaty bílým smutečním čepcem, který si přehodila přes záda. Hlavní účastníci se sešli v kapli a vytvořili podívanou, kterou narušilo jen náhlé zmizení prince George, vévody z Cambridge, který dostal náhlý záchvat dny. Kristián vstoupil do kaple se svými dvěma příznivci, princem Eduardem Sasko-Výmarským a princem Fridrichem Šlesvicko-Holštýnským, a Helenu odváděla její matka, která ji doprovázela k oltáři spolu s princem z Walesu a osmi družičkami. Kristián vypadal starší, než byl, a jeden z hostů poznamenal, že Helena vypadá, jako by si brala starého strýce. Když byl totiž poprvé povolán do Británie, domníval se, že si ho ovdovělá královna prohlíží spíše jako nového manžela pro sebe než jako kandidáta pro jednu ze svých dcer. Manželé strávili první noc svého manželského života v Osborne House a poté absolvovali líbánky v Paříži, Interlakenu a Janově.

Manželský život Helena a Kristián si byli oddáni a ve srovnání s Heleninými sestrami vedli klidný život. Po svatbě se usadili v Cumberland Lodge ve Windsor Great Parku, tradičním sídle strážce Windsor Great Parku, což byla čestná funkce, kterou Kristiánovi udělila královna. Při pobytu v Londýně bydleli v Belgickém apartmá v Buckinghamském paláci.

Manželé měli šest dětí:

1. Kristián Viktor (14. 4. 1867 Windsor – 29. 10. 1900 Pretorie) zemřel na tyfus během vojenské služby, svobodný a bezdětný 2. Albert (26. 2. 1869 Windsor – 27. 4. 1931 Primkenau), hlava rodu Oldenburků, šlesvicko-holštýnský vévoda od roku 1921 až do své smrti, zemřel svobodný, ale měl nemanželskou dceru 3. Helena Viktorie (3. 5. 1870 Windsor – 13. 3. 1948 Londýn), svobodná a bezdětná 4. Marie Louisa (12. 8. 1872 Windsor – 8. 12. 1956 Londýn) ⚭ 1891 Aribert Anhaltský (18. 6. 1866 Wörlitz – 24. 12. 1933 Mnichov) 5. Harald (12. 5. 1876 Windsor – 20. 5. 1876 tamtéž) 6. mrtvě narozený syn (*/† 7. 5. 1877 Windsor)

Helena, jak slíbila, žila v královnině blízkosti a ona i princezna Beatrix pro ni vykonávaly povinnosti. Beatrix, kterou si Viktorie připravila pro hlavní roli po svém boku, vykonávala důležitější povinnosti a Helena přebírala drobnější záležitosti, na které Beatrix neměla čas. V pozdějších letech Heleně pomáhala její neprovdaná dcera Helena Viktorie, které královna v posledních měsících svého života diktovala svůj deník. náhled|Princezna Helena na portrétu Heinricha von Angeliho, 1875 Helenino zdraví nebylo pevné a byla závislá na opiu a laudanu. Královna však nevěřila, že je Helena skutečně nemocná, a obviňovala ji z hypochondrie, kterou podporoval její shovívavý manžel. Ne všechny její zdravotní obavy byly jen důsledkem hypochondrie; v roce 1869 musela zrušit cestu na zámek Balmoral, když se jí udělalo špatně na nádraží. V roce 1870 trpěla těžkým revmatismem a problémy s klouby. V červenci 1871 trpěla ucpáním plic a v roce 1873 se musela v důsledku nemoci zotavovat ve Francii a v roce 1880 odcestovala do Německa, aby navštívila očního lékaře.

Aktivity a záliby

Ošetřovatelství