náhled|Upír (The Vampire), obraz Philipa Burne-Jonese z roku 1897 Upír či vampýr je legendární bytost živící se životní silou, zpravidla krví, živých. V evropském folklóru se jedná o nemrtvé, kteří často navštěvují své příbuzné a milované a způsobují potíže či smrt v místech, která obývali za svého života. Představa upíra vychází především z lidové víry Balkánu a východní Evropy, kde je však tato bytost na rozdíl od pozdějšího pojetí zpravidla oteklá a má zarudlou či tmavou kůži.
Moderní představa bledého a vyzáblého upíra, často aristokratického a sofistikovaného, vychází až ze západoevropské literatury 19. století, především povídky The Vampyre Johna Polidoriho z roku 1819 a nejznámějšího díla s touto tematikou – románu Drákula Brama Stokera z roku 1897. Postava upíra se popkultuře stala dominantním prvkem horrorového žánru v knihách, filmech i televizních seriálech, oblíbeným i na počátku 21. století.
Víra v upíry či bytosti jim podobné, jako je americký čupakabra, je v některých částech světa stále živá. V roce 2017 například proběhla upírská hysterie v africkém Malawi.https://cestovani.idnes.cz/malawi-upiri-povery-0ql-/kolem-sveta.aspx?c=A171211_160733_kolem-sveta_hig
Etymologie Slovo upír je s největší pravděpodobností slovanského původu. Vyskytuje se ve všech slovanských jazycích – bulharsky je вампир, česky a slovensky upír (někdy se používá i obměna vampýr), polsky wampir a upiór, rusky упырь, bělorusky упыр, ukrajinsky упир a вампір. Předpokládá se, že praslovanská forma byla *ǫpyrь/*ǫpirь, další etymologie je však nejasná a zahrnuje mnoho teoretických výkladů. Někteří vědci slovo dále spojují s turkickým označením čarodějnice, které např. v tatarštině zní ubyr. Zde se však může jednat i o vliv jdoucí opačným směrem, podobně jako v případě slovanského čerta a tureckého çora.
Etymolog Machek spojuje slovo s nářečním slovenským slovesem vrepiť, resp. jeho hypotetickou přesmyčkovou podobou *vъ-pěrъ, což překládá jako vkousnout se, vsát se, vchytit se, vrazit se (i v češtině ostatně existuje archaické sloveso vpeřit, tj. prudce něco někam vrazit, vtisknout). Machek také uvádí alternativní etymologii francouzského slavisty Vaillanta, který u-pir překládá jako „ten, kdo uniká (z hrobu)“. Významem relativně podobnou etymologii navrhuje také Mel’nyčuk, Podle něj se slovo skládá ze záporné předpony *ǫ- (u-) a základu *pyrь (české pýř = žhavý popel) s významem "nespálený / nezpopelněný", odkazující na u Slovanů původní zpopelňování mrtvých, k němuž u upírů nedošlo.МЕЛЬНИЧУК, Олександр Савич (hlavní redaktor). Етимологічний словник української мови: Том 6 У – Я. 1. vyd. Київ: Наукова думка, 2012. s. 38. ISBN 9789660001978. Tuto teorii podporuje i fakt, že jednou z nejzákladnějších příčin pro vstávání upíra z hrobu je nedodržení pohřebních zvyklostí, zanedbání pohřbu atp. (viz Vznik upíra) a po obvykle nedobrovolném opuštění tradičního žárového pohřbu tedy mohly případy vampyrismu jedině narůstat. Obvyklým konečným řešením "upířího problému" bývalo rovněž spálení mrtvého, ačkoliv mu (snad i pod tlakem církve) běžně předcházely jiné praktiky, které měli mrtvého v hrobě udržet (jako přibití kůlem k zemi či zatížení kameny, viz Archeologické doklady a Obrana). Obdobně vykládá základ *pyrь ve slově netopýr také etymoložka Grazyna Rytter, zatímco ve slově upír spatřuje i spojení s vodou jako chtonickým prvkem souvisejícím s nebezpečnými mrtvými (bludičky, vodníci…) a s odchodem mrtvých do podsvětí.RYTTER, Grażyna. Słowiańskie 'upiór', 'wampir', 'nietoperz' (propozycja etymologii). Acta Universitatis Lodziensis. Folia Linguistica 14, 1986, s. 124–142. Tyto dvě teorie se ve skutečnosti nemusejí vylučovat. Oheň a voda jsou ve slovanské mytologii často označováni za bratra a sestru, popřípadě také za manžele.KATIČIĆ, Radoslav. Zeleni lug. Tragovima svetih pjesama naše pretkršćanske starine. Zagreb l Mošćenička Draga: Matica hrvatska, 2010, 491 s.
První doložené použití slova upír ve psaném slově je ve staroruském kolofónu žaltáři, který je podepsán žertovnou přezdívkou Упирь Лихый (Špatný upír) a který je datován rokem 1047. Někdy se jako první použití uvádí ruský protipohanský traktát Slovo svatého Grigorije (Слово Святого Григория), který se zmiňuje o tom, že pohané uctívají upíry. Tento spisek pochází patrně z 11.–12. století.
Obměna vampýr, používaná často v neslovanských jazycích (anglicky vampire, francouzsky vampyre – nahradil a splynul s pův. stryge, německy Vampir...), se do světa rozšířila v 18. století, během tzv. upířích epidemií. Ty zpopularizovaly především zprávy z let 1725 až 1732 o protiupířích praktikách Srbů a Rumunů.BARBER, Paul. Vampires, Burial and Death: Folklore and Reality. New York: Yale University Press. 1988, s. 5. ISBN 9780300041262. Anglické slovo vampire vzniklo pravděpodobně z francouzského vampyre, které se do Francie dostalo z německého Vampir (dříve Vampyr, Vampyer, mn. č. Vampyres, Vampieren)COOPER, Brian. The Word "vampire": Its Slavonic Form and Origin. Journal of Slavic Linguistics Vol. 13, No. 2 (summer—fall 2005), s. 251-270.. Do němčiny se slovo dostalo buď v 18. století (v Německu je termín Vaqmpir doložený přibližně od roku 1720, tzn od prvních zpráv o „srbských upírech“ z obcí Kisolova a Medveđa) ze srbského вампир nebo ještě dříve z některého západoslovanského jazyka se zachovanými nosovými samohláskami, jako je polabština či stará polština, zkomolením původního *vopyrъ.Australian Slavonic and East European Studies: Journal of the Australian and New Zealand Slavists' Association and of the Australasian Association for Study of the Socialist Countries, Svazky 17–18. Department of Russian and Language Studies, University of Melbourne, 2003, s. 16. Do české literatury se vampýr dostala až v 19. století, což může vysvětlovat nesoulad v psaní i/y mezi slovy vampýr a upír, jelikož jejich jazykový vývoj probíhal odděleně. Poprvé se v češtině objevuje jako název povídky Vampýr (1871) od Jana Nerudy a lze předpokládat, že se v češtině tato forma slova upír rovněž rozšířila až zpětně přes němčinu či jiný neslovanský jazyk.Australian Slavonic and East European Studies: Journal of the Australian and New Zealand Slavists' Association and of the Australasian Association for Study of the Socialist Countries, Svazky 17–18. Department of Russian and Language Studies, University of Melbourne, 2003, s. 16. V případě původu od slova *vopyrъ lze pak různé proměny počátečního wo/vo-, wu/vu-, o-, u- vysvětlit tzv. protetickým V, stejně, jako např. u místnch názvů odvozených od slova *ostrovъ, které jsou v oblasti polabských národů obvykle Wostrow, Wustrow…. Tento jev přidávání V před slova, která začínají písmenem O, se mimo jiné vyskytuje i v češtině.PAROULKOVÁ, Veronika, ČIHÁK, Ondřej. Vokno, vopice, vosel. Odkud se vzalo v češtině takzvané protetické „v“?1. srpen 2018.
Upír v tradiční slovanské kultuře Postava upíra se vyskytuje v mytologii všech Slovanů. V písemných pramenech či lidové slovesnosti je lze najít pod různými názvy: u Čechů: upír, vampýr, v podobě ještě živého člověka také forma "zlé čarodějnice" – můra, mora (a morous), rovněž známé i z ostatních slov. jazyků a mytologií. u Slováků: upír, vampír u Poláků: upiór, wampir, wąpierz (archaicky), wempir, wypiór a staropolsky: upir, upier (a upierzyca), lupirz, wempir, wieszczy (typ upíra specifický svým chováním, podobný banshee, resp. drekavci – dělá hluk a kdo ho slyší, zemře), niełap, połap u Kašubů: ṷuṕi (wupji), uṕi, ṷoṕi (wopji), oṕi, łoṕi, łuṕi (v druhém pádu oṕėgo), wǫṕor, uṕór, uṕôn, ṷeṕi, ṷėṕi, hâṕi, roṕi, ńełâp, (po)łap, wieszczi u Hornolužických Srbů: wampir, popř. snad i wampyŕ (vysl. -pór, při použití vzoru netopýr – njedopyŕ, njetopyŕ) u Dolnolužických Srbů: wampir, wampyŕ u Ukrajinců: upýr, vepýr, vopýr, ópýr, vampýr, vampír, vpyr, opir, uper, upyŕ, upír u Bulharů: vampir (вампир), vampírin, vepýr, vopýr, vapír, vǎmpir (въмпиръ), vǎpír (въпиръ), vepír (вепир), vepírin, vupir, vipir, vъpir, vrapir, vrapirin, voper, drakus (pravděpodobně varianta od drekavce), žin, ustrel, lepir, ljapír, vlepir, liter, lemptir, tenec, grobnik, brodnik, plъtnik, upir, samodiv u Srbů a Chorvatů: vàmpīr (вампир), upir (упир), upirina (ze 17. století), lampir, lapir, lempijer, vaper, apir, apirina, tenac, jegodonja, vjegodonja, drekavac u Slovinců: vampir u Makedonců: vampir (вампир), voper (вопер), japer (јапер) u Bosňanů: vampir u Bělorusů: upýr, upír, vampír, úpar, vúpor u Rusů: upýrъ (упы́рь), vampírъ (вампи́р), upírъ, obýrъ, krovosos (кровосос) a také vurdalák (вурдала́к, jako synonymum k upírovi až od 19. století kvůli básni A. S. Puškina, jinak jde o zkomoleninu od vlkodlaka), oboroteň (оборотень, tento výraz označuje jakéhokoli lykantropa – člověka schopného proměny v jinou bytost nebo i věc, jako to umí i třeba česká můra)
Staročeské označení morous naznačuje, že v počátku byl upír blízký noční můře, zlý přízrak, který sužuje spáče a v noci jim odnáší jejich životní sílu. Zde je na místě zmínit, že v polabštině netüpăr značí (dříve snad nočního) motýla, nikoliv netopýra. Obdobně srbský lepir je motýl a srbské dialektové netopir se užívá pro motýly lišaje. Slovenské netopier může být v dialektu užívané pro můry.ANDERSEN, Henning. PIE *peh2ur ’fire’. Two Slavic etymologies. Slovenski jezik – Slovene Linguistic Studies 13 (2021): s. 3–20
Archeologické doklady víry v upíry Víra v revenanty, tak jak je doložena z písemných pramenů a etnografických pozorování, se specifickým způsobem projevuje i v archeologických nálezech. Jako obrana proti upírům existovalo velké množství metod, některé z nich jsou archeologicky doložitelné. Většina z nich měla mrtvému fyzicky zabránit, aby opouštěl hrob:
Některá z těchto protivampirických opatření byla doložena např. na raně středověkém pohřebišti v Lahovicích u Prahy a mnoha dalších. Někdy je ovšem obtížné od sebe odlišit protivampirická opatření a např. zvlášť krutý způsob popravy nebo posmrtného trestu (o důsledcích činnosti vykradačů hrobů nemluvě).
Upíři v historických textech Jeden z nejstarších písemných popisů řádění upíra podává islandská Sága o Eriku Rudém ze 13. století, zachycující historii osídlování Grónska křesťanskými Vikingy (kolem roku 1000). Příběh epizody, která se odehrává během severské zimy, vypráví, jak po náhlé smrti jednoho neoblíbeného muže začnou podivně umírat i další členové jeho komunity (včetně Erikova syna Thorsteina, který osazenstvo odloučené usedlosti vedl). Někteří z mrtvých (i už pohřbených) se pak znovu objevují a snaží se setkat se svými blízkými, čímž jim také způsobují smrt. Potíže s (ne)mrtvými se vyřeší až exhumací těl zemřelých a jejich opětovným uložením v blízkosti kostela a za doprovodu křesťanských rituálů – s výjimkou těla prvního zemřelého, který je jakožto upír spálen.
Další zmínky o upírech (respektive o pohanských zvyklostech) přináší staroruské křesťanské spisy z 11. až 13. století.
V roce 1746 a znovu 1751 bylo ve Francii vydané pojednání s názvem Traité sur les apparitions des esprits et sur les vampires ou les revenans de Hongrie, de Moravie, &c. To se snaží osvětlit různé nadpřirozené jevy včetně vampirismu. Ve své době se jí dostalo širokého ohlasu a značná část současných představ o upírech pochází právě z tohoto pojednání.CALMET A., KOZÁK J., Pojednání o upírech. Praha, Fontána 2006.
Roku 1725 v Habsburské monarchii zemřel Peter Plogojowitz. Následovala série náhlých úmrtí, která vedla k podezření z vampirismu. Peter byl exhumován, prozkoumán, bylo shledáno, že má příznaky vampirismu a poté mu bylo probodeno srdce kůlem a byl spálen. Případ byl poměrně dobře dokumentován, zpráva o něm byla překládána a šířena a byla následována dalšími případy. Hysterii ukončila Marie Terezie, když nechala svého osobního lékaře Swietena případy vyšetřit a po jeho závěru, že upíři neexistují, vydala zákon zakazující otevírání hrobů a zhanobování těl.
Upíři v literatuře a filmu
Dracula