Vatikán

Vatikán, plným názvem Městský stát Vatikán (; ), je vnitrozemský stát, městský stát, mikrostát a enkláva v Římě. Geograficky Vatikán leží na nízkém kopci zvaném Vatikánský pahorek a vládne v něm horké středomořské klima s mírnými a deštivými zimami a horkými a suchými léty. Se svou rozlohou 49 hektarů a počtem obyvatel přibližně 900 je nejmenším suverénním státem na světě jak rozlohou, tak počtem obyvatel a patří také mezi nejméně zalidněná hlavní města na světě. Vatikán nemá formálně uzákoněný úřední jazyk, ale ve svých právních předpisech a oficiální komunikaci používá pouze italštinu. Všichni občané a rezidenti jsou katolického vyznání.

Nezávislost na Itálii získal v roce 1929 Lateránskými smlouvami a je samostatným územím pod „plným vlastnictvím, výlučným panstvím a svrchovanou mocí a jurisdikcí“ Svatého stolce, který je sám svrchovaným subjektem podle mezinárodního práva a zachovává městskému státu světskou moc, správu, diplomatickou a duchovní nezávislost. Vatikán je také metonymem pro papeže, Svatý stolec a římskou kurii.

Svatý stolec pochází z raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem katolické církve, která má k roku 2018 na světě přibližně 1,329 miliardy pokřtěných katolíků v římskokatolické církvi a 23 východních katolických církvích. Nezávislý stát Vatikán naopak vznikl 11. února 1929 na základě Lateránských smluv mezi Svatým stolcem a Itálií, které o něm hovoří jako o novém útvaru, nikoli jako o pozůstatku mnohem většího Papežského státu (756–1870), které dříve zahrnoval velkou část střední Itálie. Po avignonském papežství (1309–1377) sídlili papežové převážně v Apoštolském paláci na území dnešního Vatikánu, i když někdy místo toho pobývali v Kvirinálském paláci v Římě nebo i jinde.

Městský stát Vatikán je jako stát spravovaný Svatým stolcem církevním neboli církevně monarchickým státem, jemuž vládne papež, který má svrchovanou výkonnou, zákonodárnou a soudní moc a který je římským biskupem a hlavou katolické církve, a nejvyššími státními funkcionáři jsou všichni katoličtí duchovní různého původu. Jedinečné hospodářství Vatikánu je finančně podporováno dary katolických věřících, prodejem poštovních známek a suvenýrů, vstupným do muzeí a prodejem publikací. Vatikán nemá žádné daně a zboží je bezcelní.Ve Vatikánu se nacházejí náboženské a kulturní památky světového významu, jako je bazilika svatého Petra, Sixtinská kaple, Vatikánská apoštolská knihovna a Vatikánská muzea. Jsou zde vystaveny některé z nejslavnějších obrazů a soch na světě. Území celého mikrostátu je zapsané na seznam světového dědictví. Vatikán není členem Evropské unie ani Severoatlantické aliance. Není ani členem Organizace spojených národů, má zde však statut stálého pozorovatele. Stálým pozorovatelem je Vatikán rovněž v Organizaci pro výživu a zemědělství a v UNESCO.

Název Název Vatikán pochází od pomístního jména Vaticanus Mons, označující pahorek, na kterém se moderní stát nachází. Jméno pahorku je odvozeno ze starolatinského vates (věštec) a doslova znamená Pahorek věštců. Odkazuje do dob starověkého Říma, kdy na něm stávala věštírna. Bažinatá část pod pahorkem se označovala jako Vatikánské pole (latinsky Campus Vaticanus nebo Ager Vaticanus).Školní Atlas světových dějin, Kartografie n.p. Praha 1978, str. 9, mapa g

Oba názvy zmiňuje Cicero v 1. století př. n. l.

Dějiny

vlevo|náhled|Plán Říma, zobrazující i vrcholek Vatikán vlevo|náhled|Znovuvztyčování obelisku roku 1586 náhled|Neronův cirkus Vatikánské pole (latinsky Campus Vaticanus nebo Ager Vaticanus), bažinatá oblast na západním břehu Tibery, která byla pravidelně postihována záplavami, se rozkládala v těsném sousedství starověkého Říma, ale ještě v dobách pozdního císařství zůstávala vně Aurelianových hradeb.

Jednalo se o území na hranici s mocným etruským městem Veje, které bylo Římany ovládnuto až v roce 396 př. n. l. Proto se území také označovalo jako vejský, případně etruský břeh (Ripa Veientana nebo Ripa Etrusca). Etruskové zde ovšem již nesídlili a šlo spíše o nadávku svého druhu, neboť oblast byla vnímána jako nezdravá, nebezpečná a zlověstná. Tuto špatnou pověst zaznamenal například Tacitus v roce 69, když popisoval osud severní armády, jež dorazila do Říma, aby instalovala císaře Vitellia: „Velká část armády se utábořila v nezdravých okresech Vatikánu, což mělo za následek mnoho úmrtí mezi běžnými vojáky. Neschopnost Galů a Germánů snášet teplé počasí vedla k tomu, že dychtivě pili z místního potoka, a stali se snadnou kořistí nemoci“.vlevo|náhled|Odhad podoby původní Konstantinovy baziliky, rekonstrukce z 19. stoletíMokřinaté území se jako první pokusila zkultivovat římská patricijka Agrippina starší. Nechala místo vysušit a vytvořila zde zahrady. V roce 40 její syn, císař Caligula, nechal postavit v těchto zahradách arénu pro závody vozatajů, kterou později dokončil císař Nero, podle nějž byla pak většinou nazývána Neronův cirkus. Byl to Caligula, kdo dal místu jeho první památku, když nechal do Říma přivézt egyptský obelisk, dnes zvaný obvykle Vatikánský nebo Lateránský obelisk, jenž je dnes uprostřed svatopetrského náměstí. Jde o největší stojící egyptský obelisk na světě. Původně vážil přes 400 tun, ale po jeho zhroucení byl zkrácen zhruba o čtyři metry předtím než byl znovu vztyčen, takže dnes váží asi 300 tun. Vznikl okolo roku 1400 př. n. l., byl vytvořen na pokyn faraona Thutmose III. a původně zdobil Amonův chrám v Karnaku. V Římě stál nejprve v Cirku Maximu. Zhroutil se někdy v 5. století. Okolo roku 1586 ho nechal na jeho dnešním místě znovu vztyčit papež Sixtus V. Pohanský význam setřel tím, že na vrchol obelisku nechal instalovat kříž. Operací papež pověřil architekta Domenica Fontanu. Po velkém požáru v Římě roku 64 oblast získala první křesťanské stopy. Stala se místem mučednictví mnoha křesťanů, kteří byli v Neronově cirku trýzněni a zabíjeni kvůli podezření, že požár způsobili. Podle starověké tradice byl právě zde ukřižován i svatý Petr, hlavou dolů. Císař Konstantin, který přestoupil na křesťanství, nechal na tomto místě postavit roku 326 baziliku sv. Petra, která byla považována za Petrovu hrobku (tato tzv. stará svatopetrská bazilika existovala do 16. století, poté byla stržena a nahrazena dnešním chrámem). Petrův hrob by se však měl nacházet v tzv. Vatikánské nekropoli, pod kryptami chrámu, tedy v místech starověkého pohřebiště, které u Vatikánského pahorku vzniklo za časů Caliguly. Pozůstatky této starověké nekropole byly sporadicky vynášeny na světlo různými papeži v průběhu staletí, systematické vykopávky nechal však nařídit až papež Pius XII. v letech 1939 až 1941. Prvním papežem, který nechal veřejně vystavit domnělé ostatky sv. Petra, se stal František roku 2013.

V 5. století byl papežem Symmachem zbudován vatikánský palác, nicméně až do roku 1308, kdy se z bezpečnostních důvodů papežové odstěhovali do Avignonu, byl papežským sídlem většinou Laterán. Teprve od návratu roku 1377 je Vatikán stálým sídlem papežů, nicméně obvyklým sídlem byl Kvirinálský palác, který roku 1871 zkonfiskovala Itálie a stal se pak sídlem italského krále (dnes zde sídlí prezident italské republiky).

Dnešní vatikánský stát nahradil Papežský stát (Patrimonium sancti Petri, Stati pontifici), který se zformoval v polovině 8. století na základě tzv. Pipinovy donace jako území na Apeninském poloostrově, které bylo pod přímou světskou vládou římského biskupa (papeže). Jeho územní rozsah se během století měnil. V roce 1860 byla většina území papežského státu připojena k Italskému království, město Řím až roku 1870. Papežský stát se ovšem snažil uchovat si diplomatické styky a postavení subjektu mezinárodního práva a většina států mu toto postavení nikdy neodepřela.

Od poloviny 9. století byl Vatikán začleněn do městských hradeb, které byly několikrát obnoveny v 16. a 17. století. Pahorek Vatikán a některá exteritoriální území byla navrácena pod papežskou správu smlouvami s Itálií dne 11. února 1929 – tzv. Lateránské smlouvy. Itálie toto narovnání Vatikánu nabízela již v 19. století, papežové však ještě doufali v obnovení Papežského státu, a proto na podobné dohody nechtěli dlouho přistoupit. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984.

Státní symboly Vizuální státní symboly Vatikánu – vlajka, pečeť a znak – jsou užívané ve stejné formě, v jaké byly přijaty při vzniku státu Vatikán v roce 1929. Jejich podobu upravuje Základní zákon státu Vatikán, nejnověji v úpravě z roku 2023. Všechny nesou znak zkřížených klíčů a papežské tiáry, jejichž symbolika pochází již ze středověku.

Oficiální státní hymna ve své současné podobě je užívaná od roku 1949.

Vlajka

Vatikánská vlajka je tvořena čtvercovým listem se dvěma svisle dělenými poli, žlutým a bílým. Uprostřed bílého pole jsou umístěny zkřížené klíče sv. Petra (obrácené zuby ven) a tiára ze státního znaku. Vatikánská vlajka společně se švýcarskou jsou jediné státní vlajky se čtvercovým listem.Vatikánská vlajka na Flags of the World

Znak

Vatikánský státní znak obsahuje na červeném štítu papežské insignie – zkřížené klíče sv. Petra, které jsou obrácené zuby ven. Klíče, jeden zlatý a druhý stříbrný, jsou spojeny červenou stuhou. Nad klíči je umístěna zlato-stříbrná tiára – trojnásobná papežská koruna.

Hymna

Vatikánská hymna, která je zároveň hymnou Svatého stolce a papežskou hymnou, je pontifikální pochod, původně francouzsky Marche Pontificale nebo italsky Inno e Marcia Pontificale. Je užívaná při slavnostních příležitostech papežem a jeho zástupci. Hudbu složil Charles Gounod v roce 1869. Existuje italský a latinský text hymny, stejně jako texty v dalších jazycích, žádný z nich ale není oficiální. Při oficiálních příležitostech se skladba hraje pouze instrumentálně.

Pečeť

Geografie náhled|Mapa Vatikánu Části tohoto státu tvoří bazilika sv. Petra, Apoštolský palác, Sixtinská kaple a další přilehlé stavby.

Zahrady Významnou část území tvoří Vatikánské zahrady, zaujímají 23 ha celkové rozlohy státu. Tyto prostory byly vytvářeny během období renesance a baroka. Můžeme zde najít spoustu kašen a soch. Nejvyšší bod se nachází v 60 m n. m. Zahrady jsou ohraničeny kamennou zdí.

Podnebí Vatikán se nachází v oblasti mírného středozemního podnebí. Zimy jsou mírné, deštivé a trvají od října do zhruba poloviny května. Letní, suché a horké období trvá od druhé poloviny května do září.

Státní správa náhled|upright|Papež Lev XIV.

Vatikán je volenou monarchií a zároveň jedinou absolutní monarchií v Evropě. Civilní správa státu Vatikán je silně provázaná se správou Svatého stolce.

Hlavou státu i římskokatolické církve je papež, kterého doživotně volí sbor oprávněných kardinálů – konkláve. Nelze jej odvolat, může jedině sám abdikovat. Má absolutní zákonodárnou, výkonnou i soudní moc. Od května 2025 je papežem Lev XIV.

V případě uprázdněného papežského stolce po smrti nebo abdikaci papeže (sedisvakance) přechází moc na kolegium kardinálů a formální hlavou státu se až do doby zvolení nového papeže stává kardinál komoří (camerlengo).

Výkonnou moc deleguje papež na Governatorát Městského státu Vatikán (italsky Governatorato dello Stato della Città del Vaticano). Zákonodárná moc je realizována prostřednictvím Papežské komise pro městský stát Vatikán (italsky Pontificia Commissione per lo Stato della Città del Vaticano), kterou tvoří 7 kardinálů, volených papežem na 5 let. Od roku 2001 je prezident papežské komise zároveň prezidentem Governatorátu Městského státu Vatikán a lze jej považovat za předsedu vlády Vatikánu.

Mezinárodní vztahy Mezinárodní politika Vatikánu podléhá mezinárodní politice Svatého stolce. Vatikán proto nemá přímé diplomatické styky s jinými státy a zahraniční vztahy řídí Svatý stolec. Rovněž exteritoriální území Vatikánu spravuje Svatý stolec. Vzhledem k velikosti Vatikánu se všechna zahraniční velvyslanectví nacházejí mimo území státu, obvykle v Římě.

Vztahy s Itálií upravují Lateránské smlouvy z roku 1929. Podle nich je Vatikán z hlediska mezinárodního práva považován za neutrální území.