náhled|Rodný dům J.L.Zvonaře náhled|Hrob na hřbitově v Kublově alt=Hřbitov, vrch Velíz u Kublova|náhled|Hřbitov na Velízi v Kublově Josef Leopold Zvonař (22. ledna 1824 KublovMatriční záznam o narození a křtu – 22. listopadu 1865 PrahaMatriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském) byl český hudební skladatel, teoretik a pedagog. Složil desítky písní, ale i mše, komorní skladby, sonáty a dvě opery; dodnes je známá píseň Vlastenské hory („Čechy krásné, Čechy mé…“), jejíž text napsal Václav Jaromír Picek. Řadu let vyučoval na varhanické škole a vyšší dívčí škole. Přispíval do časopisu Dalibor a vydal několik teoretických spisů. Spoluzakládal pěvecký sbor Hlahol. Většina jeho prací je dnes zapomenuta. Je však oceňován jako zakladatel české hudební pedagogiky, z níž později vyrostli další talentovaní hudebníci.

Život Byl synem zednického tovaryše v Kublově u Berouna.Josef Leopold Zvonař na kublov.sweb.cz S hudbou se seznamoval již od útlého dětství zásluhou strýce a místních učitelů; postupně hrál na housle, klarinet, lesní roh a flétnu, od čtrnácti let také na klavír. Rodiče si původně přáli, aby se vyučil krejčím, ale kublovský farář Josef Dmych poznal chlapcův talent a pomáhal mu v přípravě na studia. Po složení zkoušek u piaristů v Berouně odjel v sedmnácti letech do Prahy na přípravný učitelský kurs.

Hudba ho ovšem lákala víc, a tak se roku 1842 přihlásil na varhanickou školu, kterou řídil Karel František Pitsch (Píč). Začátky byly těžké. Zvonař se předchozí rok hudbě prakticky nevěnoval a jeho první výsledky byly tak špatné, že byl přijat pouze podmíněně. Brzy se mu do cesty postavila i nemoc, kvůli které se dostal do finanční tísně. Ukázalo se, že víc než praktická hra na varhany, v níž měl jen průměrné výsledky, jeho talentu odpovídá spíš hudební teorie a skladba. Ředitel Pitsch si toho všiml a pomáhal mu. Roku 1844 mu na své škole nabídl místo asistenta a později druhého učitele zpěvu. Učil tam šestnáct let a v roce 1858, po Pitschově smrti, se na půl roku stal i zatímním ředitelem.

V letech 1843–47 skládal zejména německé písně pro piano. Roku 1847 přednesl svou první skladbu v Cecilském spolku (pojmenovaném podle svaté Cecilie, patronky hudebníků), ale bez úspěchu. Později se zaměřil na zhudebňování českých básní, např. Čelakovského, Chmelenského a Picka. Mimo jiné složil hudbu pro známou Pickovu píseň Vlastenské hory („Čechy krásné, Čechy mé“).Text a notový zápis viz např.: Během revoluce roku 1848 byl členem Svornosti.

Od roku 1858 přispíval do hudebního časopisu Dalibor. Jeho články prozrazovaly sečtělost, dobrý úsudek a svědomitost autora. Téhož roku navštívil Itálii přes Salcburk, Bavorsko a Tyrolsko; o cestě napsal reportáž pro Pražské noviny.

Dokud neexistovaly české hudební spolky, účastnil se činnosti v německých spolcích Jednota cecilská nebo Žofínská akademie. Roku 1861 se stal spoluzakladatelem a místopředsedou českého pěveckého sboru Hlahol.

Po založení na Vyšší dívčí škole v Praze se na ní stal učitelem zpěvu. Od roku 1863 byl ředitelem kůru u sv. Trojice. Na začátku roku 1865 pořádal pro Uměleckou besedu přednášky o lidových písních.

Zemřel na tuberkulózu, zčásti i v důsledku velkého pracovního vypětí. Pohřben byl v rodné obci za velké účasti rodáků i členů Hlaholu. Velký majetek nezanechal, jeho knihovnu zdědila Umělecká beseda.

Význam Josef Leopold Zvonař byl ve své době velmi známý a uznávaný. Dobový tisk přinesl např. zprávu, že pěvecký sbor v Kopidlně požádal v červnu 1865 mistra o svolení použít jeho jméno v názvu spolku. Zvonař odmítl se zdůvodněním, že taková čest náleží především osobnostem již zemřelým. S odvoláním na tento argument pak spolek přijal jeho jméno v prosinci téhož roku, po Zvonařově smrti. 24. září 1871 byla na jeho rodném domě osazena pamětní deska.

Již počátkem 80. let 19. století, a tím spíše dnes, je Zvonařova tvorba již z větší části zapomenuta. Z dnešního pohledu je nutné ocenit hlavně jeho pedagogickou a organizátorskou činnost. Vytvořil základy české hudební pedagogiky a aktivně přispěl ke vzniku hudebních institucí a spolků. Na tyto základy pak navázali další talentovaní následovníci. Profesor Mirko Očadlík jej kdysi srovnal se současníkem Bedřichem Smetanou, který se narodil téhož roku: Pokud byl Smetana Mesiášem české hudby, pak Zvonař je jejím „Janem Křtitelem“ – tím, jak popularizoval hudbu v české veřejnosti a prohloubil její teoretický základ.

Dílo Zvonař je autorem šedesáti písní s německými i českými texty, třiceti mužských sborů, tří mší a několika menších chrámových skladeb, dvou sonát pro klavír a čtyř pro varhany, několika komorních skladeb, dvou oper (Lesní kaple 1860, Záboj 1859–62) a čtyř předeher pro orchestr.

Přispíval do hudebního časopisu Dalibor. Knižně vydal např.:Viz seznam prací v Národní knihovně Hudební památky české (sborník písní) Johanna Dark, panna Orleánská (hudba k tragédii Viléma Gablera Navedení k snadnému potřebných kadencí skládání Příruční knížka při vyučování zpěvu pro I. třídu vyšších dívčích škol Společenský zpěvník český (texty sestavil Josef Bojislav Pichl) Základy harmonie a zpěvu (1861), první obsažnější česká kniha o hudbě Zpěvy ku veškerým částem mše svaté

Píseň „Čechy krásné, Čechy mé“ se dočkala několika tištěných vydání, mimo jiné v letech 1939, 1940, 1942 a 1948.

Odkazy

Reference

Literatura Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 1010

Externí odkazy

Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Čeští hudební pedagogové Kategorie:Čeští hudební publicisté Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Narození 22. ledna Kategorie:Úmrtí 23. listopadu Kategorie:Narození v roce 1824 Kategorie:Úmrtí v roce 1865 Kategorie:Zemřelí na tuberkulózu Kategorie:Muži