Uralská fonetická abeceda (, UPA; , SUT) je systém fonetické transkripce vyvinutý převážně pro fonetický přepis uralských jazyků. Poprvé byla zveřejněna v roce 1901 finským lingvistou Eemilem Nestorem Setäläm. Její základní znaky jsou odvozené od finské abecedy, některé však byly také přejaty z alfabety, cyrilice a pravopisů polštiny (ł), islandštiny (ð), francouzštiny (œ) a norštiny či dánštiny (æ, ø).
Samohlásky Samohláska nacházející se vlevo od tečky je nezaokrouhlená, napravo je zaokrouhlená.
Přední Střední Zadní Zavřená 300px Téměř zavřená Polozavřená Středová Polootevřená Téměř otevřená Otevřená
Dlouhé samohlásky se mohou zapsat buď pomocí vodorovné čárky (ā) nebo zdvojením (aa).
Souhlásky UPA nerozlišuje znělé frikativy od aproximant a mnoho znaků z mezinárodní fonetické abecedy neobsahuje.
+ Souhlásky UPA Ploziva Frikativa Laterála Vibranta Nazála Mlaskavka Bilabiální Labiodentální Dentální Alveolární Dentopalatální (palatalizované) Prepalatální (palatalizované, před tvrdým patrem) Velární Postvelární Uvulární
Pokud jsou ve sloupci dvě nebo více souhlásek, souhláska umístěná nejvíce vpravo je znělá. Pokud se zde vyskytují souhlásky tři, prostřední je částečně zbavena znělosti.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
UPA znaky pro UCS (ISO 10646)
Kategorie:Fonetika Kategorie:Uralské jazyky Kategorie:Písma