Tw1 je parní lokomotiva úzkorozchodné dráhy, vyráběná v letech 1918 až 1919 v továrně Schwartzkopff, v Berlíně. Lokomotivy tohoto typu byly používány především k přepravě zboží při výrobě a zpracování dřeva na lesní železnici o rozchodu 600/700/750/760 mm. Jediný zachovaný exemplář na světě stojí v železničním skanzenu v Chabówce.
Historie Lokomotivy tohoto typu vznikly, protože výkonnostní potenciál dosud používaných čtyřnápravových brigádních lokomotiv (Brigadelok) již nestačil pro potřeby vojenských polních železnic (Heeresfeldbahn, HFB) a byly zapotřebí výkonnější lokomotivy. Zatímco společnost Orenstein & Koppel nabízela lokomotivy s pětinásobným spřažením a pohonem náprav Luttermöller, společnost BMAG (Berliner Maschinenbau AG) použila řešení s nápravami Gölsdorf-Achsen. V roce 1918 byl postaven prototyp, na jehož základě vzniklo celkem 36 lokomotiv. Lokomotivy byly vyrobeny po ukončení války v roce 1919 a postupně prodány domácím i zahraničním zákazníkům a dnes jsou téměř neznámé.
Z těchto lokomotiv jsou známy pouze tři kusy, které byly po roce 1919 dodány do Polska jako reparace a nesly označení HFB 2655, 2665 a 2668. Lokomotivy byly nasazeny severozápadně od Varšavy na tratích Nasielska Kolej Dojazdowa a Ostrołęcka Kolej Dojajazdowa, kde nesly označení PKP Es 451, Es 454 a Es 455. Po roce 1940 byly tyto tři lokomotivy vedeny u Německé říšské dráhy pod čísly 99 1611, 1615, 1616.
Po druhé světové válce převzaly PKP zpět pouze lokomotivu Es 451, která od roku 1947 nesla označení Tw1-591. Osud ostatních dvou lokomotiv není znám. Zbývající lokomotiva byla nasazena na úzkokolejné trati Rogów–Biała Rawska. Dne 16. dubna 1956 byla prodána průmyslovému sektoru. Zpočátku měla být nasazena v lomu, ale pro tuto službu se ukázala jako nevhodná, a proto byla předána cukrovaru v Leśmierzu, kde nesla číslo 11. Po skončení služby byla používána jako topná lokomotiva mimo jiné v hřebčíně ve Walewicích. Lokomotiva mnoho let stála v depu v Młynówě.
Od roku 1987 patřila tato lokomotiva (jako jediná dochovaná svého typu) do Železničního muzea ve Varšavě (Muzeum Kolejnictwa w Warszawie) a byla zrenovována v Suché Beskidzké. Byla umístěna před tamějším lokomotivním depem jako památník a na vodní nádrži nesla nesprávné označení HFB 2665. V roce 2000 byla přemístěna do skanzenu železničních vozidel v Chabówce, kde byla umístěna před administrativní budovou.Lokomotiva Tw-591 v Železničním skanzenu v Chabówce
Konstrukce Lokomotivy měly vnitřní rám a nápravy typu Gölsdorf-Achsen. Nýtovaný plamencový kotel měl měděné topeniště, které bylo po druhé světové válce nahrazeno ocelovým. Ve středu horní části kotle se nacházel parní dóm se dvěma pružinovými pojistnými ventily. Před a za parním dómem se nacházelo po jednom písečníku, pískem se sypala druhá přední náprava a čtvrtá zadní. Kolem předního písečníku byla omotána hadice, kterou bylo možné pomocí injektoru čerpat vodu ze studny nebo potoka. Kotel byl napájen dvěma injektory typu Strube (výkon 60l/min.). Původní lapače jisker byly později nahrazeny jiskrojemem.
Lokomotivy měly plechový rám o tloušťce 10 mm. V něm bylo uloženo pět náprav, přičemž první a pátá náprava měly boční posun 15 mm a kulové čepy. To umožňovalo lokomotivě projíždět zatáčky s minimálním poloměrem 20 m. Čtvrtá náprava byla hnací. Lokomotivy byly vybaveny dvěma dvojčinnými parními stroji s pístovými šoupátky. Parní stroj byl původně mazán pomocí maznice, později se používalo mazací čerpadlo firmy Friedmann. Lokomotivy byly vybaveny Heusingerovým rozdělovačem páry s pákovým přepínačem. Vodní nádrž měla tvar písmene T v plechovém rámu, na bočních výčnělcích bylo vyznačeno HFB+číslo. Lokomotivy byly vybaveny pákovou brzdou, která působila na druhou, třetí a čtvrtou nápravu. Měly petrolejové lampy a signální zvon.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Lokomotiva Tw-591 v Młynówě v roce 1986 Lokomotiva Tw-591 v Suché Beskidzké v roce 1993 Lokomotiva Tw-591 v Železničním skanzenu v Chabówce En2t - BMAG 6808/1919
Kategorie:Parní lokomotivy v Polsku Kategorie:Hnací vozidla PKP