Karlovy Vary () jsou krajské, statutární a lázeňské město v okrese Karlovy Vary v západních Čechách, v Karlovarském kraji, 110 km západně od Prahy na soutoku Ohře a Teplé. Žije zde obyvatel. Je zde rozvinut mj. sklářský a potravinářský průmysl. Jedná se o nejnavštěvovanější české lázeňské město. Od roku 2021 je na seznamu Světového dědictví UNESCO spolu s městy Františkovy Lázně a Mariánské Lázně v rámci uskupení Slavná lázeňská města Evropy (Great Spa Towns of Europe). Město je členem sdružení Regionální sdružení obcí a měst Euregio Egrensis, Sdružení lázeňských míst České republiky a Vodohospodářské sdružení obcí západních Čech.
Historie Místo, na kterém vzniklo centrum Karlových Varů, zůstávalo dlouhou dobu mimo zájem populace. Příkré svahy a nevhodné klimatické podmínky u termálních pramenů neposkytovaly vhodné podmínky pro pěstování plodin, které byly pro osídlení klíčové. První osídlení se nacházela spíše v dnešních okrajových částech města. náhled|vlevo|Karlovy Vary, rytina Matthäuse Meriana v díle Topographia Bohemiae, Moraviae Et Silesiae, 1650 Přesné datum založení města není známo. Stálé osídlení okolo Vřídla vzniklo v polovině 14. století. V roce 1370 byla městu udělena ze strany Karla IV. privilegia královského města. Legenda o založení Karlových Varů, kterou v roce 1571 zaznamenal doktor Fabian Summer, říká, že lovecký pes začal během výpravy v lesích štvát kus divoké zvěře, přičemž spadl do tůně prudce tryskajícího pramene s horkou vodou. Sténání psa přivolalo ostatní členy výpravy, kteří následně horkou vodu ochutnali. O nálezu byl informován také Karel IV., který se na místo pramene vydal. Společně s přítomnými lékaři konstatoval, že tato horká voda má léčebné účinky, které následně sám vyzkoušel a doznal zlepšení. Na místě údajného pramene poté založil lázně nazvané Teplé lázně u Lokte. náhled|vlevo|Karlovy Vary na rytině z geologické knihy Střední Evropy z roku 1880 Město mělo zpočátku pouze málo obyvatel, jejichž nejdůležitější úlohou bylo pečovat o prameny. Karlovy Vary se zpočátku rozvíjely pomalým tempem. Husitské války město nikterak nezasáhly, protože nebylo chápáno jako strategicky významné. Z postupně rozvíjejícího lázeňství začalo město pomalu bohatnout. Růst byl ale brzděn několika neštěstími, kterými bylo město zasaženo. V roce 1582 se prohnala městem povodeň a v roce 1604 ničivý požár, který zničil 99 domů ze 102. Následný rychlý růst přerušila třicetiletá válka, kvůli které poklesl počet obyvatel a také počet lázeňských hostů. Konec 17. století zahajuje ve městě opětovný růst. Karlovy Vary začínají navštěvovat významné evropské osobnosti. Město se začalo rozrůstat o nové budovy (např. divadlo nebo Saský a Český sál, které se staly základem pro Grandhotel Pupp aj.). V roce 1759 poničily město opět plameny. Z požáru se ale již město díky svému věhlasu poměrně rychle vzpamatovalo. Napoleonské války svým způsobem městu spíše prospěly. Díky své dostatečné vzdálenosti od bojišť přetáhly návštěvníky slavných lázeňských měst západní Evropy. Za architektonickou proměnou k secesi koncem 19. století stojí z velké části vídeňští architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer, kteří vyprojektovali ve městě 20 významných staveb. V letech 1870–1871 bylo město propojeno s Chebem a Prahou prostřednictvím železnice, na kterou posléze navázaly také regionální spoje.
náhled|Vřídelní kolonáda v roce 1915. V pozadí je kostel sv. Máří Magdalény. Rozvoj města zhatila první světová válka, po které se již na tak rozsáhlý růst nepodařilo navázat. Centrem významných událostí se stalo město s nástupem nacismu. Místní knihkupec K. H. Frank se stal vůdcem karlovarské Sudetoněmecké strany, později byl druhým nejmocnějším mužem ve straně. Dne 24. dubna 1938 bylo Konradem Henleinem ve městě představeno tzv. osm karlovarských požadavků předznamenávajících rozpad Československa. V říjnu téhož roku se Karlovy Vary staly v důsledku uzavření Mnichovské dohody součástí nacistického Německa. Na konci druhé světové války bylo město (obzvlášť místní část Rybáře) postiženo bombardováním. Konec války doprovázelo také nucené vysídlení původního německého obyvatelstva.
Během éry socialismu vzniklo v centru města několik významných staveb, jako např. Vřídelní kolonáda, hotel Thermal aj. Období po roce 1989 je charakteristické vstupem ruského kapitálu, který má vliv i na podobu města (např. narušením historického charakteru města stavebními záměry). Podle výzkumu ruského aktivisty Michaila Maglova, který se zabýval majetkovými poměry prostřednictvím analýzy místního katastru nemovitostí, vyplývá, že „až polovina“ místních nemovitostí je ve vlastnictví občanů Ruské federace a dalších zemí někdejšího Sovětského svazu. V roce 2006 zde byl založen pravoslavný monastýr.
Obyvatelstvo Podle sčítání roku 1921 zde žilo v 1 134 domech 19 480 obyvatel, z nichž bylo 10 726 žen. 862 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 17 173 k německé a 133 k židovské. Žilo zde 16 201 římských katolíků, 901 evangelíků, 65 příslušníků Církve československé husitské a 2 115 židů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 498 domech 23 901 obyvatel. 1 446 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 20 856 k německé. Žilo zde 19 718 římských katolíků, 1 099 evangelíků, 141 příslušníků Církve československé husitské a 2 120 židů.
Německé obyvatelstvo, které tvořilo před druhou světovou válkou drtivou většinu města, bylo po válce vysídleno a jejich majetek byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován.
Město mělo do vypuknutí druhé světové války jednu z kulturně a hospodářsky nejvýznamnějších židovských komunit v celém Československu. Například světoznámé sklárny Moser byly založeny židovským podnikatelem Ludwigem Moserem a až do druhé světové války vedeny jeho potomky. Místní synagoga, vypálená během tzv. Křišťálové noci, byla jednou z nejhonosnějších staveb svého druhu v Evropě. Naprostá většina karlovarských Židů zahynula během holocaustu.
K lednu 2014 od předešlého ledna klesl počet obyvatel o necelé čtyři tisíce obyvatel, pokles pod padesátitisícovou hranici pro město znamená ztrátu minimálně tří zastupitelů a také méně peněz z rozpočtového určení daní.Lidí v Karlových Varech ubývá, radnici bude stačit méně zastupitelů Karlovy Vary se udržely počtem obyvatel nad 50 tisíc jen díky cizincům. Podíl cizinců k počtu obyvatel Karlovarského kraje byl v roce 2012 kolem sedmi procent, po Praze je to nejvyšší podíl v ČR. Nejpočetnější skupinou cizinců byli Vietnamci, následují Němci, Rusové a Ukrajinci.Rozhlas.cz, Počet obyvatel Karlovarského kraje
+Vývoj počtu obyvatel a domů města Karlovy Vary Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Počet obyvatel 14 185 22 318 28 629 42 653 52 808 53 112 63 506 41 136 50 034 52 310 56 992 56 054 53 358 48 639 44 323 Počet domů 1 327 1 715 1 954 2 520 2 779 2 944 3 988 4 101 3 816 3 886 4 104 4 374 4 506 5 003 5 218
+Vývoj počtu obyvatel a domů města Karlovy Vary bez místních částí Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Počet obyvatel 7 887 11 767 13 225 16 417 20 122 22 099 23 901 19 880 24 419 23 913 20 966 17 268 15 908 13 257 11 539 Počet domů 757 911 986 1 178 1 220 1 273 1 498 1 496 2 798 1 380 1 295 1 334 1 181 1 253 1 204
Pamětihodnosti
Nejvyšší koncentrace památek se nachází v lázeňském centru města, podél řeky Teplé. Velká část památek má specifický lázeňský charakter, jako například kolonády, budovy lázní nebo historické hotely. Nad lázeňským centrem se také nacházejí rozhledny a četné vyhlídky doplněné různými pamětihodnosti.
Lázeňské památky Historické lázeňské budovy Historické lázeňské budovy byly po roce 1918 očíslovány. Z původně šesti balneoprovozů se do současnosti zachovaly pouze čtyři, z čehož pouze dva slouží stále svému původnímu účelu: Císařské lázně (Lázně I) byly postaveny na sklonku 19. století podle architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. V budově Císařských lázních se nacházelo 120 koupelen a kabin a také císařská vana. Zanderův sál sloužící původně jako tělocvična se na rozhraní 80. a 90. let 20. století změnil na kasino. V roce 2010 se stala budova lázní národní kulturní památkou. Vřídelní lázně (Lázně II) byly situovány poblíž Vřídla a nabízely vřídelní a uhličité koupele. V roce 1940 byly lázně zrušeny a v roce 1947 zbourány. Kurhaus (Lázně III) byly postaveny mezi lety 1864–1866 a svému účelu slouží do současnosti. Původně byly v budově parní lázně s bazénem a vany pro uhličité koupele a rašelinové zábaly. Nové Lázně (Lázně IV) slouží v současnosti jako nákupní centrum. V minulosti zde ale také sídlil městský úřad. Budova byla postavena koncem 19. století. Alžbětiny lázně (Lázně V) nesou jméno císařovny Alžběty Bavorské (Sissi). Budova byla postavena začátkem 20. století. Během rekonstrukce na rozhraní 60. a 70. let 20. století se staly lázně největším balneoprovozem na území Československa. Při rekonstrukci byly lázně doplněny také o bazén. Další rekonstrukce proběhla v roce 2002. Sluneční lázně (Lázně VI) jsou nedochovanou památkou. Lázně byly nejmladšími karlovarskými lázněmi postavenými v roce 1927. Budova byla zbourána v roce 2006 ze statických důvodů. Na místě budovy byl vybudován Bytový dům Lázně VI.
Kolonády Ze 79 karlovarských pramenů je 16 (včetně pramenů Dorotka a Štěpánka) zachyceno a 13 se používá pro lázeňské pitné kúry.
Ve městě je celkem pět kolonád:
Vřídelní kolonáda – Vřídlo je největší pramen termální vody ve městě Mlýnská kolonáda – Skalní pramen, pramen Libuše, pramen Kníže Václav I a II, Mlýnský pramen, pramen Rusalka Sadová kolonáda – Hadí pramen, Sadový pramen Pavilon u Mlýnské kolonády – pramen Svoboda Tržní kolonáda – Tržní pramen, pramen Zámecký dolní, pramen Karla IV. Zámecká kolonáda – pramen Zámecký horní
Pomníky, sochy Pomník Ludwiga van Beethovena – na jižním okraji města při levém břehu řeky Teplé. Pomník Antonína Dvořáka – socha ve Dvořákových sadech. Duch pramenů – skalní reliéf na Zámecké kolonádě (znepřístupněn veřejnosti). Pomník Johanna Wolfganga Goetha – busta na Goethově stezce. Socha Hygie – ve Vřídelní kolonádě. Socha Hygie – v Sadové kolonádě. Památník Fryderyka Chopina – pamětní deska v lázeňských lesích. Jelen – plastika za hotelem Richmond. Socha Jelena - nová moderní plastika od karlovarského výtvarníka Tomáše Dolejše umístěna na Sv. Linhartu Jelení skok – socha kamzíka na skalním útesu nad Starou loukou v lázeňských lesích. Socha Karla IV. – na průčelí budovy Městské knihovny v ulici I. P. Pavlova. Socha Karla IV. – před Císařskými lázněmi (Lázně I) v sadech Karla IV. Jezdecká socha Karla IV. - umístěna na Divadelním náměstí v roce 2022. Socha T. G. Masaryka – v centru města na nároží ulic T. G. Masaryka a Dr. Davida Bechera. Busta Adama Mickiewicze – v parku nedaleko hotelu Richmond. Busta Petra Velikého – v lázeňských lesích na Petrově výšině. Pomník Friedricha Schillera – na jižním okraji města při Goethově stezce. Pomník Bedřicha Smetany – socha v jižní části města v sadech u Poštovního dvora. Lví hlava – plastika ve skále nad Slovenskou ulicí. Pomník obětem 1. a 2. světové války – socha zvaná Pieta, na prostranství u hotelu Thermal. Pomník vojákům Americké armády – na prostranství u hotelu Thermal.
Sloupy, obelisky Sloup vévodů cambridžských – u Mlýnské kolonády na Bernardově skále. Jubilejní sloup se sochou Karla IV. – též nazývána jubilejní sloup se sochou Karla IV., v sadech Jeana de Carro. Findlaterův obelisk – v lázeňských lesích v sedle pod Výšinou přátelství. Ottův sloup – v lázeňských lesích pod vrcholem Ottovy výšiny. Pamětní sloup Karlovarského Wandererklubu – v lázeňských lesích u odpolední cesty Pomník Karla Filipa Schwarzenberga – v parku za Poštovním dvorem na jižním okraji města. Sloup vděčných Maďarů – u silnice ve svahu pod hotelem Imperial. Tereziin obelisk – v lázeňských lesích v blízkosti lesní restaurace Jelení skok.
Církevní památky Kostely