Dagmar Šimková (23. května 1929 Praha, Československo – 24. února 1995 Perth, Austrálie) byla politickou vězeňkyní československého komunistického režimu. Roku 1952 byla zatčena v souvislosti s ukrýváním dvou vojenských zběhů a v politickém procesu odsouzena na 15 let. Vězněna byla až do roku 1966. Mimo jiné v Pardubicích, Želiezovcích a v Opavě.
Roku 1968 se podílela na založení organizace K-231. Po okupaci Československa v roce 1968 emigrovala do Austrálie. V exilu byla zapojena do činnosti organizace Amnesty International, vystudovala dvě vysoké školy, mimo jiné se věnovala umění a terapeutické práci ve věznici. Svou vězeňskou zkušenost zachytila v autobiografické publikaci Byly jsme tam taky.
Život náhled|Vila Marta byla postavena Jaroslavem Šimkem a pojmenována po jeho manželce Martě ŠimkovéOtec byl bankéř Jaroslav Šimek. Pro svou rodinu nechal postavit vilu v Písku. Jako mladá dívka si oblíbila jazz, tanec a step, tančit chodila zejmená do písecké kavárny Bílá růže. Studovala na píseckém gymnáziu, kde byl jejím spolužákem Jaroslav Šedivý. Po tragické smrti otce v roce 1945 ji matka, na radu lékařů změnit prostředí, poslala z gymnázia studovat Ústav moderních řečí ve štěkenském zámku pod patronátem řádu anglických panen.
V roce 1948 se chtěla zapsat na pražskou filozofickou fakultu, kvůli „buržoaznímu původu“ ale nemohla studovat. V roce 1950 emigrovala do Austrálie její o šest let starší sestra Marta. Do rodinné vily jim úřady nastěhovaly cizí lidi, s matkou mohly využívat jedinou místnost.
V říjnu 1952 byla ve 23 letech zatčena. Důvodem se stal roznos letáků, které zesměšňovaly Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého, a také za poskytnutí úkrytu. V jejich bývalém hřebčinci ukryla dva kamarády vyloučené ze studií a odeslané na vojnu, z níž zběhli s cílem emigrovat na Západ. Podle soudu navíc ovlivňovala druhé lidi. V říjnu 1954 byla odsouzena k osmi letům vězení. Prokurátor se odvolal a vrchní soud trest zvýšil na 15 let.
Během věznění se stala její velkou bolestí skutečnost, že brzy byla na 11 let odsouzena i její matka (propuštěna byla po sedmi letech). Majetek rodiny propadl státu.
Ve vězení kvůli své víře odmítala v neděli pracovat, za což se mnohokrát ocitla v tzv. korekci, na samotce, kde vězňové dostávali jídlo jen každý třetí den. Když byla vězněna v Želiezovcích, podařilo se jí utéct. Druhý den však byla dopadena a k původnímu trestu pak dostala tři roky navíc.
Z vězení se nakonec dostala po 14 letech, 28. dubna 1966, kdy jí bylo 37 let. Bydlela pak v jedné místnosti s matkou v přiděleném bytě a stát jí z platu vydělaného v sodovkárně strhával peníze za neděle, které ve vězení neodpracovala. V březnu 1968 se podílela na založení sdružení politických vězňů K 231. V listopadu 1968 s matkou emigrovala do Austrálie, kde žila její sestra. Po příletu do Sydney se přemístily přes Darwin do Západní Austrálie, kde pracoval sestřin manžel jako inženýr. Později se usadila v Perthu. Matka zemřela v roce 1970. V Austráli vystudovala dvě vysoké školy, dějiny umění a sociální práci. Pracovala jako výtvarnice, ale také jako kaskadérka u filmu nebo modelka. Spolupracovala s Amnesty International, usilovala o lepší podmínky v místních věznicích, v nichž pracovala i jako terapeutka.
Po sametové revoluci v roce 1989 opakovaně navštívila Českou republiku, včetně rodinné vily v Písku, kterou našla zdevastovanou. Zemřela na rakovinu ve věku 65 let v Perthu.
Dílo Byly jsme tam taky – poprvé vydáno roku 1980 nakladatelstvím ’68 Publishers v Torontu, po roce 1989 vyšlo v ČR v sedmi vydáních – Orbis (1991), Monika Le Fay (2003, 2007, 2010, 2011, 2015, 2018)
Připomínky náhled|Lávka Dagmar Šimkové
Na počest Dagmar Šimkové byla pojmenována lávka přes řeku Otavu v Písku postavená v roce 2018. Autorem lávky je písecký rodák architekt Josef Pleskot.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Narození v roce 1929 Kategorie:Narození 23. května Kategorie:Úmrtí v roce 1995 Kategorie:Úmrtí 24. února Kategorie:Ženy Kategorie:Narození v Písku Kategorie:Úmrtí v Perthu Kategorie:Osobnosti na českých pamětních medailích