Karl Egon rytíř Ebert, psán též Carl Egon Leopold Ebert, (5. června 1801 Praha-Malá StranaMatriční záznam o narození a křtu — 24. října 1882 SmíchovMatriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Václava na Smíchově u Prahy) byl německy píšící básník, prozaik, dramatik, veřejný činitel a novinář z Čech. Jako autor bývá řazen k literárními biedermaieru.

Život Pocházel z pražské německé rodiny fürstenberského knížecího úředníka a advokáta JUDr. Xaveria Michaela Eberta (1767–1829), původem z Jihlavy, a jeho ženy Josefy Hürschmannové z PrahyNárodní archiv ČR, Konskripční přihlášky pražského obyvatelstva z let 1780-1830. Rodina byla známa vřelými sympatiemi k vlasti: teritoriálním vlastenectvím. Jeho sestra Juliana byla manželkou vydavatele časopisu Ost und West Rudolfa Glasera, druhá sestra Wilhelmina se provdala za skladatele Václava Jana Křtitele Tomáška.

Středoškolská studia zahájil na piaristické Löwenburské akademii ve Vídni, kam chodily děti zchudlé šlechty a vyššího měšťanstva, dokončil je však v Praze na německém gymnáziu. Poté vystudoval práva na Vídeňské univerzitě. Po rigorózních zkouškách roku 1825 nastoupil na zámku v Donaueschingenu jako knihovník svého kmotra, knížete Egona z Fürstenbergu. Dále cestoval po Německu (zalíbilo se mu v Drážďanech a v Karlsruhe) a po Švýcarsku. Poznal se zde s řadou německých spisovatelů, trvalé kontakty udržel s Ludwigem Uhlandem či Nikolausem Lenauem. V roce 1827 zahájil spolupráci s Františkem Palackým a začal přispívat do německé verze jeho Časopisu českého muzea (Monatschrift des böhmischen Museums).

Od roku 1832 zakotvil znovu v rodné Praze. Živil se jako úředník, a to vrchní správce administrativy knížecích fürstenberských statků v Čechách a dvorní rada (od 1848). Dále byl veřejným činitelem a publicistou. Zasloužil se o zrušení roboty roku 1848. Roku 1848 Ebert také podepsal prohlášení 60 spisovatelů o zrovnoprávnění české a německé národnosti (Die Erklärung für die Gleichberechtigung der Nationalitäten). Během revoluce byl členem Národního výboru, kde zastával umírněná stanoviska. Později se zasloužil i o zavedení první železnice do Čech (Buštěhradská dráha).

Fürstenbergové mu roku 1858 vyměřili penzi, což mu umožnilo se nadále věnoval pouze literatuře. Od roku 1860 byl členem česko-německého spolku Arkadia, kde se stýkal mj. s Josefem Mánesem nebo Ferdinandem Břetislavem Mikovcem. Za své zásluhy roku 1872 obdržel Řád železné koruny a byl povýšen do rytířského stavu. Zůstal svobodný a bezdětný.

Literární dílo náhled|Portrét z mládí Ve svých dílech se zasazoval o mírumilovné soužití Čechů a Němců v českých zemích, byl zastáncem tzv. bohemismu, byl blízkým přítelem mnoha českých obrozenců.

Roku 1825 mu vyšla v Kronbergu první sbírka básní, epos Wlasta (podtitul: Böhmisch nationales Heldengedicht, tedy „česká národní hrdinská báseň“). Měl v německojazyčném prostředí značný ohlas a byl jedním z nejznámějších pražských literárních děl první poloviny 19. století. Ebert v díle zpracoval známou českou pověst o dívčí válce a bojovnici Vlastě, byť postavu Vlasty posunul a na konci básně z ní udělal velkou panovnici. Vybavil příběh také řadou romantických, až pohádkových motivů (začarovaný meč, nápoj nenávisti apod.).

Svými dramaty se snažil zprostředkovat česká témata německému obecenstvu - roku 1828 zpracoval například pověst o Břetislavovi a Jitce. V tom následoval Grillparzera, ale upravil příběh tak, aby král nevyzněl jako násilník, čímž mj. chtěl otupit německé předsudky vůči Čechům. Česky byla hra prvně uvedena roku 1848. Když však jeho druhá hra s českým námětem Čestmír tvrdě narazila u kritiky (zejm. Antonín Müller v deníku Bohemia), české tematiky se zřekl.

Napsal též dvě operní libreta (Lidwinna, Der Schild). Lidwinna je tragickým příběhem chudé schovanky ze mlýna, která chce zbohatnout, a tak se upíše ďáblu. Obětuje kvůli své smlouvě i nejbližší. Účinná lítost ji ale přeci jen dostane na nebesa. I druhé libreto je velmi pohádkové: králi je uloupen rodinný talisman, který pak hledá skupina rytířů. Skutečný nálezce je obviněn z krádeže a uvězněn, ale pomohou mu gnómové a princezna, která ho miluje.

V pozdním prozaickém díle projevil vysokou míru sociálního cítění (zejm. Der Fabriksherr und seine Arbeiter).

Bibliografie

Básně Wlasta: Böhmisch - nationales Heldengedicht in drey Büchern (1825/28)

Próza Eine Magyarenfrau (1865) Der Fabriksherr und seine Arbeiter (1866)

Hry Bretislaw und Jutta (1828) Tschestmir (Czestmir) (1835) Der Frauen Lieb und Hass (1862) Ein Gelübde (1862)

Operní libreta Lidwinna (1836), pro Josefa Dessauera Der Schild (1845), pro Leopolda Eugena Měchuru

Vyobrazení Ebert se projevoval jako rozmařilý estét, rád a mnohokrát se dával portrétovat, jak v malbě, tak grafiky a fotografy. Portrét celé postavy od Josefa Navrátila v ilustracích eposu Vlasta, freska na zámku Liběchov Grafický portrét jako litografii vydal Carl Wilhelm Medau, Litoměřice, 1843–1847 Portrétní polopostava, olejomalba, Engelbert Seibertz, (1843), Národní muzeum Praha Portrétní poprsí, olejomalba na plátně, Antonín Machek, Praha Portrétní poprsí, olejomalba na plátně, Jan Adolf Brandejs, Praha Grafický portrét, litografie, Bedřich Wachsmann , Praha 1844

Reference

Literatura KOSATÍK, Pavel. Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy. Doplněné a rozšířené vydání. Praha: Knižní klub, 2017. 285 stran. Universum. ISBN 978-80-242-5935-2. s. 14–15

Die allgemeine Deutsche Biographie, díl 4, Dittel – Falck, Berlín 1959, s. 256-257

Související články Pražská německá literatura

Externí odkazy

Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Bert Michael 1768

Kategorie:Němečtí básníci Kategorie:Němečtí dramatici Kategorie:Spisovatelé píšící německy Kategorie:Spisovatelé z Prahy Kategorie:Čeští Němci Kategorie:Čeští básníci 19. století Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Narození v roce 1801 Kategorie:Úmrtí v roce 1882 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Narození 5. června Kategorie:Úmrtí 24. října Kategorie:Pohřbení na hřbitově Malvazinky Kategorie:Muži