náhled|Graf příjmů (zeleně) a výdajů (červeně) řeckého státního rozpočtu ukazuje výši ročních deficitů.|upright=2 Dluhová krize v Řecku (též Řecká finanční krize) byla platební neschopnost řeckého státu v letech 2009–2018.
Krize měla svůj původ v počínání řeckých vlád, počínaje vládami Kostase Simitise (1996–2004) a také Kostase Karamanlise (2004–2009), mj. za pomoci zmanipulovaných statistik. Účelem bylo usnadnění vstupu země do třetí fáze Evropské měnové unie (tzv. Eurozóny). Tyto vlády připustily nadměrné výdaje jak státního, tak soukromého sektoru, které nebyly kryté skutečnou hospodářskou výkonností země. Výsledkem bylo mimořádně vysoké zadlužení u zahraničních věřitelů, usnadněné oboustrannou vírou v evropskou měnovou solidaritu, a dlouhodobě neúnosný schodek státního rozpočtu. K prohloubení domácí krize značně přispěla celosvětová krize hospodářská a především finanční od roku 2008.
Finanční pomoc, kterou Řecku poskytla Evropská unie, Mezinárodní měnový fond a Evropská centrální banka, byla podmíněna tím, že řecké vlády musely přijmout a navzdory opakovaným protestům řecké veřejnosti také plnit program tvrdých úsporných opatření založených zejména na škrtech ve státním rozpočtu a zvyšování daní. Záchranný program byl oficiálně ukončen v roce 2018. Současně i ratingové agentury zlepšily hodnocení úvěrové spolehlivosti Řecka. I přes výrazné zmírnění státního dluhu a ukončení dluhové krize, Řecko i nadále zůstává nejvíce zadluženým státem Eurozóny (v poměru k HDP).
Cesta k zadlužení Hluboké zadlužení Řecka má počátek ve druhé polovině 90. let 20. století, kdy bylo u moci Panhelénské socialistické hnutí (PASOK) premiéra Kostase Simitise. Ačkoliv snaha o zabezpečení vysoké životní úrovně obyvatel měla podíl na rostoucích státních výdajích, daleko větší měrou se na nich podílely předražené státní zakázky. V roce 1997 řecké hlavní město Athény získalo právo na pořádání olympijských her 2004. To byl Simitisův velký politický úspěch. Kromě nových sportovních areálů bylo kompletně rekonstruováno mezinárodní letiště, výrazně rozšířeno athénské metro a příměstský dopravní systém. Okolo metropole byla postavena nová dálnice „Attiki Odos“, která, ač z velké části financována ze státních peněz, evropských fondů a půjček, za které ručil stát, byla svěřena do soukromých rukou.Parliamentary questions, E-3817/2003, Answer given by Mr Barnier on behalf of the Commission, 25. 2. 2004.Parliamentary questions, E-2118/2004, Answer given by Mr Barrot on behalf of the Commission, 19. 11. 2004.
Na druhou stranu Simitisova vláda v roce 1998 nepřivedla Řecko do eurozóny, když nedokázala splnit konvergenční kritéria. Poté začala řecká vláda falšovat statistiky o velikosti rozpočtového deficitu a současně pomocí nekalých transakcí prostřednictvím investiční banky Goldman Sachs opticky snižovala výši zadlužení státu tak, že značnou část státního dluhu přenášela na banky (tzv. credit default swap). Tyto machinace pomohly Řecku k přijetí eura od 2001. Přestože Evropská komise věděla, že Řecko falšuje statistiky a fakticky nesplňuje žádné z požadovaných kritérií, z politických důvodů bylo Řecko do eurozóny přijato. Do té doby si Řecko pomáhalo „umazávat“ dluh také pomocí devalvace drachmy; po vstupu do eurozóny zase získalo přístup k levnějším půjčkám na další a další investice. Díky tomu se řecká ekonomika v letech 2000–2007 řadila mezi nejrychleji rostoucí v rámci eurozóny (roční přírůstek 4,2 % HDP).
V březnu 2004 Eurostat odmítl (již podruhé) statistická data poskytnutá řeckou vládou jakožto zmanipulovaná a následně též Evropská komise obvinila Řecko ze špatné fiskální politiky. V téže době korupční skandály a další potíže vyústily ve volební porážku levicové strany PASOK a vlády se ujala pravicová strana Nová demokracie (ONNED). Nový premiér Karamanlis pak nechal provést finanční audit, jehož výsledek ukázal, že údaje, na jejichž základě bylo Řecko přijato do eurozóny, Simitisova vláda zfalšovala. Navíc se ukázalo, že ačkoliv do olympijských her zbývalo již jen pár měsíců, řada staveb dosud nebyla hotova – urychlené dokončení způsobilo vícenáklady a další zadlužení země.
Karamanlisova vláda pokračovala v praktikách svých předchůdců. V letech 2005–2009 Eurostat každoročně zpochybnil řeckou fiskální statistikuReport on Greek Government Deficit and Debt Statistic: Annex 3 — Reservations on the quality of the Greek data expressed by Eurostat between 2005 and 2009 a navíc se pokoušela oživit ekonomiku snížením daní a investičními pobídkami, což v letech 2004–2009 vyústilo v hrozivou disproporci mezi příjmy a výdaji řeckého státu.
Světová finanční krize v roce 2008 těžce postihla dvě tradičně největší řecká odvětví (turismus a dopravu). Výrazně deficitní vládní návrh rozpočtu v listopadu 2009 pak definitivně učinil přítrž levným půjčkám a naopak postavil Řecko před vážný problém neschopnosti splácet dluhy.
Rok 2009 Řecko se dostalo do vážných finančních potíží poté, co 20. října 2009 Giorgos Papakonstantinu, tehdejší řecký ministr financí, v Lucemburku na schůzce ministrů financí oznámil, že bývalá řecká vláda lhala Evropské unii o schodku státního rozpočtu. Vláda Kostase Karamanlise totiž tvrdila, že schodek rozpočtu nebude ani čtyřprocentní, přitom do něj nezapočetla například platby za velké stavební projekty, jako jsou dálnice. Podle Papakonstantina měl deficit rozpočtu na konci roku 2009 dosáhnout 12,5 % HDP, po revizi provedené Eurostatem dosáhl 15,4 % HDP. Veřejné zadlužení v roce 2009 dosáhlo 126,8 procenta HDP.
Rok 2010 V květnu 2010, když zemi hrozil státní bankrot kvůli nemožnosti uhradit splatné dluhy, poskytly Evropská unie a Mezinárodní měnový fond Řecku úvěry v celkové výši 110 miliard eur. Výměnou za záchranný úvěr MMF a EU se Řecko zavázalo zkrotit vysoký rozpočtový schodek a přijmout celou řadu reforem. V roce 2010 měl deficit sice klesnout na 9,4 % HDP, ale zadlužení by bylo nadále na neúnosné úrovni 144 % HDP. S reformami ale nesouhlasily odbory, které svolaly celou řadu stávek.
Rok 2011 náhled|Protesty v Řecku během dluhové krize Dluhovou krizi v Řecku se však nepodařilo zastavit, pokračovala i v následujícím roce 2011. V důsledku krize pod tlakem řecké i mezinárodní veřejnosti i své vlastní politické strany v listopadu 2011 odstoupil premiér Jorgos Papandreu, nahradil jej Lukas Papadimos, který v době, kdy řecká vláda ve spolupráci s bankou Goldman Sachs prováděla kontroverzní transakce a falšovala statistiky k zamaskování skutečné výše státního dluhu, zastával post guvernéra Řecké centrální banky (1994–2002) a měl tedy na finanční situaci Řecka nezanedbatelný podíl.
Rok 2012 Dne 9. února 2012 se řečtí politici dohodli v Aténách na nezbytných škrtech a přijali tak už druhý záchranný úvěr od EU a MMF ve výši 130 miliard eur (bailout neboli „minibankrot“, věřitelé totiž Řecku zároveň odpouštěli část dluhů). Ihned po dohodě odboráři oznámili další generální stávky.
Dluh Řecka činil cca 160 % HDP (tedy celkově 350 miliard eur), a tak i přes finanční pomoc bylo riziko státního bankrotu velmi vysoké. To potvrzovaly i ratingové agentury, třeba Moody's snížila hodnocení Řecka na nejnižší možnou známku své stupnice, tedy na úroveň C, ratingová agentura Standard & Poor's zařadila Řecko do kategorie „selektivní platební neschopnosti“. Panovaly obavy, že pokusy o záchranu Řecka nemají požadovaný efekt. Např. podle slovenské premiérky Radičové peníze měly nejspíše jít hlavně do zemí, které se rozhodly na Řecko přispět, příp. je měly dostat soukromé subjekty, výměnou za dluhopisy, které měly v držení.
Situace v Řecku byla zoufalá a mezi občany sílily extremistické názory. Nadace pro hospodářský a průmyslový výzkum (IOBE) odhadovala, že v roce 2012 může v Řecku nastat až pětiprocentní ekonomický propad, přičemž odhad Mezinárodního měnového fondu (MMF) byl propad o 4,7 – 4,8 %. Na základě úsporných opatření rostla i nezaměstnanost, a to až na 20 %.
6. května se v Řecku konaly předčasné volby, ve kterých proevropské strany utrpěly velké ztráty. Nová demokracie (ND) se sice stala vítězem voleb, ale získala jen 18,9 % hlasů, její dosavadní koaliční partner PASOK skončil třetí s 13,2 % a radikálně levicová SYRIZA získala 16,76 % hlasů.Řečtí socialisté a konzervativci výrazně ztratili Protože se politické strany neshodly na sestavení vlády, připravovaly se další volby na 17. června a zemi k nim vedla přechodná vláda. Země, banky i Evropské unie se pomalu začínaly připravovat na případný odchod Řecka z eurozóny (tzv. „Grexit“). Řekové vybírali z bank nemalé částky, což hrozilo přejít k „runu na banky“ (vybírání vkladů z bank ve větší než obvyklé míře probíhalo i ve Španělsku a Irsku), a tak čtyři největší řecké banky (National Bank of Greece, Alpha Bank, Eurobank a Piraeus Bank) dostaly od Řeckého fondu finanční stability 18 miliard eur na posílení svého kapitálu.
V rámci řešení řecké dluhové krize mj. v květnu 2012 experti Deutsche Bank navrhli zavedení alternativní měny, která by platila pouze v Řecku, a to paralelně s eurem (tzv. geuro).
17. června se konaly nové předčasné volby, ve kterých opět vyhrála pravicová ND a socialisté z PASOK. Obě strany obnovily vládní koalici, podporující úsporný plán navržený Evropskou komisí, Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou centrální bankou. Už 26. září ale odbory zorganizovaly generální stávku na protest proti dalším plánovaným škrtům v rozpočtu, které měly činit 11,6 miliardy eur a jejichž přijetím bylo podmíněno uvolnění dalších peněz z úvěru slíbeného Řecku. Stávkovali i státní zaměstnanci, zaměstnanci ministerstva financí, daňoví úředníci, celníci, dokonce i soudci a státní zástupci. Generální stávka se opakovala 18. října, při níž policie proti demonstrantům, kteří házeli kameny a zápalné lahve, použila slzný plyn.
V říjnu zákonodárci v Řecku těsnou většinou rozhodli o privatizaci klíčových státních podniků, což byla jedna ze základních reforem, které po zemi požadovali mezinárodní věřitelé za své úvěry. Předlužená země měla prodat podíly v desítkách přístavů, energetických a dopravních firmách nebo v poště, stát tím chtěl do roku 2016 získat 11,1 miliard eur. Šlo např. o prodej největší rafinerie Hellenic Petroleum, největších přístavů a vodárenských společností, následovat měl prodej státních podílů v elektrárenském gigantu DEI, ropné společnosti EP či v poště a velkých dopravních společnostech včetně správy přístavů.
6. listopadu v Řecku opět začala dvoudenní generální stávka, provázená demonstracemi na protest proti novým úsporným opatřením vlády. Už v pondělí 5. listopadu nepřišli do práce novináři, řidiči veřejné dopravy a popeláři. Stávky se zúčastnili zaměstnanci veřejného sektoru včetně učitelů, železničáři, ale i někteří živnostníci, takže zavřené zůstaly úřady, školy, ale i obchody a banky. Zastavila se i letecká, železniční a lodní doprava, v Aténách nefungovala městská hromadná doprava ani taxislužba, televize a rozhlas nevysílal. Státní nemocnice udržovaly jen pohotovostní službu. V hlavním městě se sešlo kolem 55 tisíc osob, v Soluni demonstrovalo na 20 tisíc lidí. I přes protesty řecký parlament 11. listopadu schválil úsporný rozpočet na rok 2013, který počítal s dalšími škrty a zvyšováním daní. Šlo o program úspor ve výši 13,5 miliardy eur. Jeho schválením Řecko splnilo předpoklad pro uvolnění další záchranné půjčky ve výši 31,5 miliardy eur. Nový rozpočet počítal s dalším poklesem HDP v následujícím roce o 4,5 % (v roce 2012 byl pokles 6,5 %), deficit rozpočtu měl klesnout na 5,2 % (roku 2012 deficit 6,6 %), státní dluh měl vzrůst z 340 na 346,2 miliardy eur.