Portugalština (língua portuguesa) spadá mezi západní románské jazyky do iberorománské větve, spolu se španělštinou, katalánštinou a galicijštinou. Portugalština se rozšířila po světě v průběhu 15. a 16. století, když si Portugalsko vytvořilo svou koloniální říši, která přetrvala (s výjimkou Brazílie) až do roku 1975 (Mosambik, Angola), popř. 1999, kdy Portugalsko přišlo o svou poslední zámořskou kolonii – Macao, které bylo tehdy předáno Číně. Z toho vyplývá, že portugalština je v současné době úředním jazykem více nezávislých států a je také často používána jako druhý jazyk. Kromě vlastní portugalštiny existuje ještě na dvacet kreolských jazyků vytvořených převážně na bázi portugalštiny. V důsledku emigrace z Portugalska v posledních desetiletích se portugalština stala jazykem významných menšin v západní Evropě a severní Americe.
Rozšíření Portugalština je jediný úřední jazyk v Angole, Brazílii, Mosambiku, Portugalsku a Svatém Tomáši a Princově ostrově. Společně s jinými jazyky je portugalština úředním jazykem ve Východním Timoru (společně s Tetumem), Macau (společně s čínštinou) a Rovníkové Guiney (společně se španělštinou a francouzštinou). Na Kapverdách, v Guineji-Bissau a Rovníkové Guineji je sice jazykem úředním, ale není jazykem nejdůležitějším. Důležitým, nikoli ovšem úředním jazykem, je portugalština v Andoře, Lucembursku (kvůli přistěhovalectví portugalských pracovních sil; portugalsky mluví přibližně deset procent obyvatel), Namibii a JAR.
Amerika V Jižní Americe se portugalština těší rostoucímu významu. Kvůli velkému významu Brazílie je portugalština vyučována v některých jiných jihoamerických zemích, obzvláště v Argentině a jiných členských zemích Mercosuru (Mercosul). Vedle přibližně 190 miliónů rodilých mluvčích v Brazílii, žijí rodilí mluvčí v příhraničních oblastech Argentiny, Bolívie, Paraguaye (Brasiguayos) a Uruguaye (v Paraguayi žije 22 520 portugalsky mluvících lidí (jako mateřským jazykem) podle sčítání z roku 2002). Portugalština současně vytváří se španělštinou smíšený jazyk zvaný Portuñolština. Velké portugalské menšiny jsou v Antigui a Barbudě, Bermudě, Kanadě, Guyaně, na Jamajce, ve Spojených státech (Boston, New Jersey, Miami) a Venezuele, kde je tento vysoký počet tvořen přistěhovalci, popř. gastarbeitery z Brazílie nebo Portugalska.
Evropa V Evropě mluví portugalsky především 10,6 miliónů obyvatel Portugalska. V západní Evropě se tento počet zvyšuje v posledních desetiletích přistěhovalectvím z Portugalska a přesahuje deset procent v Lucembursku a Andoře. Kromě toho je hodna zmínění portugalská komunita v Belgii, Francii, Německu, na ostrově Jersey a ve Švýcarsku. Ve Španělsku se mluví portugalsky ve Vale do Xalima, kde je označována jako A fala. V dnes španělské Olivençe se mluvilo do čtyřicátých let portugalským dialektem. V severozápadním Španělsku Galicii se hovoří galicijštinou, jazykem velmi podobným portugalštině.
Galicijština a portugalština mají společné kořeny a do středověku tvořily jediný jazyk (označovaný jako galicijsko-portugalský). Tento jazyk byl používán i v poezii. Také v současné době jazykovědci nahlížejí na portugalštinu a galicijštinu jako na jeden celek. Galicijština má v současné době dva standardy spisovného jazyka – místní autonomní vládou podporovaný se opírá více o španělštinu, zatímco v jistých politických a univerzitních kruzích se etabloval standard bližší portugalštině. Jediný galicijský poslanec v Evropském parlamentě, Camilo Nogueira, hovoří při svých vystoupeních portugalsky.
Afrika náhled|Státy PALOP Portugalština je důležitý jazyk v subsaharské Africe. Angola a Mosambik jsou společně se Svatým Tomášem a Princovým ostrovem, Kapverdami, Rovníkovou Guineou a Guineou-Bissau jako PALOP (Paises Africanos de Língua Oficial Portuguesa) známy a organizovány; představují přibližně 16 miliónů portugalských mluvčích (odhady hovoří až o devíti miliónech rodilých mluvčích, zbytek je dvojjazyčný). Paradoxně užívání portugalštiny se po osamostatnění bývalých kolonií rozšířilo. Vlády mladých států totiž viděly portugalštinu jako nástroj k rozvoji země a upevnění národní jednoty (na rozdíl od místních jazyků, které nezřídka používá v dané zemi mnohem více lidí, je portugalština relativně neutrální a neprotežuje žádný konkrétní národ).
Jako důležitý jazyk menšin vystupuje portugalština v Demokratické republice Kongo (Zairu), Malawi, Namibii (tam tvoří uprchlíci z Angoly přibližně 20 % obyvatel), JAR (více než jeden milión mluvčích), Zambii a Zimbabwe.
V jiných částech Afriky jsou používány portugalské kreolské jazyky. Na jihu Senegalu, v Casamance, je společenství, které je jazykově a kulturně s Guineou-Bissau příbuzné a kde se lidé portugalsky učí. Na ostrově Annobón (Rovníková Guinea) se užívá další kreolština, která je příbuzná s tou ze Svatého Tomáše a Princova ostrova.
V Angole se portugalština rychle stává národním jazykem, přestává být pouhým jazykem „provozním“. Podle oficiálního sčítání z roku 1983 byla portugalština rodným jazykem 75 % obyvatel hlavního města Luandy, která má celkem přibližně 2,5 miliónů obyvatel (pro nejméně 300 000 z nich je portugalština jediný jazyk), a 99 % z nich portugalsky rozumí, i když v rozdílné míře. Tento výsledek není moc překvapivý. V roce 1979 byla v slamových oblastech Luandy provedena anketa, v níž se ukázalo, že všechny africké děti od šesti do dvanácti let mluví portugalsky, ale jen 47 % z nich nějakým jazykem africkým. V celé zemi používá asi 60 % obyvatel z asi 12,5 miliónů portugalštinu jako prostředek dorozumění. Mnoho mladých Angolanů umí jen portugalsky. Velký podíl na tom mají televizní stanice z Portugalska a Brazílie, které lze v Angole sledovat a které jsou velmi populární. Angolská portugalština ovlivnila zpětně portugalštinu v současné době užívanou v Portugalsku, a to vlivem retornados, tedy portugalských navrátilců po vyhlášení nezávislosti. Slova jimi používaná se rozšířila zejména mezi městskou mládeží. Mezi tato slova patří např. iá (ano), bué (mnozí) nebo bazar (odejít).
Mosambik patří mezi země, kde je portugalština úředním jazykem, ale z velké části používaným jen jako jazyk druhý. Ve městech je ale jazykem nejužívanějším. Podle sčítání z roku 1997 mluví přibližně 40 % celkové populace portugalsky, z toho přibližně 72 % ve městech. Jinak označilo portugalštinu za svou mateřštinu jen 6,5 % (popř. 17 % ve městech a 2 % na venkově). Všichni mosambičtí spisovatelé používají portugalštinu, která se přizpůsobila mosambické kultuře.
Na Kapverdách a v Guineji-Bissau jsou nejdůležitějšími jazyky portugalské kreolštiny, označované jako Crioulos, zatímco význam portugalštiny jako běžně užívaného jazyka se zmenšuje. Většina Kapverďanů ale umí standardní portugalštinu při formálních situacích použít. Také školství a televize z Portugalska a Brazílie působí proti kreolštině. V Guineji-Bissau je situace o něco jiná, protože kreolštinu používá jenom přibližně 60 % obyvatel a jen 10,4 % z nich ovládá standardní portugalštinu (dle sčítání z roku 1992).
Na Svatém Tomáši a Princově ostrově se používá varianta archaické portugalštiny, která vykazuje mnoho shodných prvků s portugalštinou brazilskou. Elita země používá spíše evropskou verzi, stejně jako v ostatních zemích PALOPu. Vedle vlastní portugalštiny se zde používají také tři jazyky kreolské.
Asie Portugalsky se mluví ve Východním Timoru, v indických státech Goa a Daman a Diu a v Macau (Čínská lidová republika). V Goe je považována portugalština za jazyk starší generace, neboť ve školách se jí už neučí, nemá žádný oficiální status, a proto je čím dál tím méně užívána. V Macau používá portugalštinu jen malá portugalská komunita, která zde zůstala po předání země Číně. V celém Macau je jediná škola, kde se vyučuje portugalsky. Přesto zůstává portugalština – spolu s čínštinou – úředním jazykem.
V Asii se vyskytuje více kreolských jazyků s portugalským základem. V malajském městě Malakka je požívána řeč jménem Cristão nebo Papiá Kristang, ostatní živé kreolské jazyky se používají v Indii, na Srí Lance a na ostrově Flores. V Japonsku žije asi 250 000 osob označovaných jako dekasegui; jsou to Brazilci japonského původu, kteří se vrátili do Japonska, ale jejich rodným jazykem je portugalština. Portugalština je v Japonsku používána především v Nagoji a Hamamacu.
Ve Východním Timoru je nejrozšířenějším jazykem Tetum, jazyk původu austronéského, který je portugalštinou silně ovlivněn. Znovuzavedení portugalštiny jako národního jazyka narazilo u mladé generace, odchované indonéským školstvím a nezvládající portugalštinu, na odpor. Portugalština je převážně jazykem starší generace, ale roste zájem o ni i u dospělých a mladých. Východní Timor požádal ostatní země CPLP o pomoc při zavádění portugalštiny jako úřední řeči. Východní Timor se pokouší pomocí portugalštiny najít spojení s mezinárodním společenstvím a vymezit se proti Indonésii. Xanana Gusmão, první prezident Východního Timoru od obnovení nezávislosti, věří, že se podaří portugalštinu rozšířit během deseti let. V roce 2004 ukázalo sčítání, že 700 Východotimořanů má portugalštinu za svůj rodný jazyk, 138 000 hovoří portugalsky a 135 000 je schopno jí porozumět v psané podobě. To je o něco více než 10 % obyvatelstva, pročež jsou slyšet hlasy, že znovuzavedení portugalštiny starými vzdělanými elitami bylo chybou, stejně většina univerzitních kurzů doposud probíhá v indonéštině. Stále většího významu navíc nabírá angličtina, a to kvůli blízkosti Austrálie a přítomnosti mezinárodních vojsk v zemi. Portugalština je do škol teprve zaváděna vedle tetumu a země se potýká s nedostatkem portugalsky mluvících učitelů. Kreolský jazyk Português de Bidau vymřel v šedesátých letech. Uživatelé přecházeli ke standardní portugalštině. Bidau byla užívána ve čtvrti Bidau na východě hlavního města Dili etnickou skupinou Bidau, mestiky s kořeny na ostrově Flores.
Oficiální status Země Společenství portugalsky mluvících zemí CPLP je mezinárodní organizace osmi nezávislých států, jejichž úředním jazykem je portugalština. Portugalština je také úředním jazykem Evropské unie, Mercosulu, Africké unie a některých jiných organizací.
Portugalština je úřední jazyk v: ZeměRodilí mluvčíCelkové rozšířeníObyvatelPoznámky(vč. těch, kteří mají portugalštinu za druhý jazyk)(červenec 2003)AfrikaAngola60 %údaje nejsou k dispozici 10 766 471dle sčítání 1983Kapverdyúdaje nejsou k dispozici80 % 412 137Guinea-Bissauúdaje nejsou k dispozici14 % 1 360 827Mosambik9 %40 % 17 479 266dle sčítání 1997Svatý Tomáš a Princův ostrov50 %95 % 175 883úředním jazykem není:Namibie20 %20 % 1 927 447JAR1 %1 % 42 768 678AsieVýchodní Timorúdaje nejsou k dispozici18,6 % 947 400Macao (Čína)2 %údaje nejsou k dispozici 469 903úředním jazykem není:Daman (Indie)10 %10 % údaje nejsou k dispoziciGoa (Indie)3–5%5 % cca 1 200 000EvropaPortugalsko99 %100 % 10 102 022není úředním jazykem:Andorra11 %11 % 69 150Lucembursko14 %14 % 454 157Jižní AmerikaBrazílie98–99 %100 % 182 032 604
Historický vývoj Portugalština se vyvíjela na západě Iberského poloostrova z vulgární latiny (hovorová forma latinského jazyka), která byla užívána římskými vojáky a osadníky na poloostrově od třetího století př. n. l. Po rozpadu Římské říše se začal galicijsko-portugalský jazyk vlivem původního předrománského substrátu a pozdějšího superstrátu vyvíjet jinak než ostatní románské jazyky. První portugalsky psané dokumenty jsou dochovány z 11. století. Do 15. století se portugalština rozvinula v kulturní jazyk s bohatou literaturou.
Římská kolonizace Po roce 154 př. n. l. si Římané podrobili západ Pyrenejského poloostrova, kde leží dnešní Portugalsko a Galície. Z tohoto území se stala později provincie Lusitania. S osadníky a legionáři přišla také lidová verze latiny, běžně označovaná jako vulgární latina, z níž se vyvinuly všechny románské jazyky. 90 % slovní zásoby portugalského jazyka pochází z latiny a jen velmi málo z jazyka původních obyvatel.
Germánská invaze