Tajná zahrada či Tajemná zahrada (v originále The Secret Garden) je knižní příběh pro děti, jehož autorkou je angloamerická spisovatelka Frances Hodgson Burnettová. Kniha patří mezi klasická díla dětské literatury. Byla přeložena téměř do všech světových jazyků a byla opakovaně zfilmována.
Děj Mary je protivná, sebestředná, drzá a všichni ji musí na slovo poslouchat. Vyrůstá v Britské Indii, ale když rodiče zemřou na choleru, život se jí obrátí vzhůru nohama – musí se přestěhovat na ponuré anglické panství v Yorkshiru, které patří jejímu strýčkovi Achibaldu Cravenovi. Ve velikém domě plném nekonečných chodeb a zamčených pokojů se nudí, a tak se vydá hledat zábavu ven. Při průzkumu okolí nečekaně objeví ztracený klíč k téměř mrtvé zahradě, která patřila strýčkově zesnulé manželce a do níž nikdo od její smrti nevkročil. S pomocí Dickona, chlapce z malé chaloupky, se jí podaří zahradu probudit zpět k životu. Zároveň společně poznávají Maryina nemocného bratrance Colina, který se s jejich pomocí uzdraví. Díky zahradě a novým kamarádům Mary poprvé poznává, co to znamená někam patřit.
Publikační historie Příběh se poprvé objevil na stránkách amerického časopisu The American Magazine, kde vycházel v letech 1910–1911 s ilustracemi J. Scotta Williamse.The American Magazine [online]. 1910 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online Roku 1911 pak příběh vyšel v knižní podobě. Americkou edici románu vydalo vydavatelství Frederick A. Stokes Company a ilustrovala ji Maria Louise Kirková. Britskou edici vydalo vydavatelství Heinemann a ilustroval ji Charles Heath Robinson. Autorská práva vypršela ve Spojených státech roku 1986,LUNDIN, Anne. The Critical and Commercial Reception of The Secret Garden, 1911-2004. In Gretchen Holbrook Gerzina (ed.). The Secret Garden: Authoritative Text, Backgrounds and Contexts, Burnett in the Press, Criticism. New York: W. W. Norton & Company. a tak je možné na trhu narazit na různé zkrácené i nezkrácené edice. Kniha byla také přeložena téměř do všech světových jazyků.GERZINA, Gretchen Holbrook. Preface. In: The Secret Garden, by Frances Hodgson Burnett, edited by Gretchen Holbrok Gerzina. Norton, 2006, s. ix-x.
Vznik a vývoj O vzniku Tajné zahrady není k dispozici mnoho informací.GERZINA, Gretchen Holbrook. Frances Hodgson Burnett: The Unexpected Life of the Author of The Secret Garden. Rutgers University Press, 2004. Zatímco informace o vývoji některých jiných autorčiných děl lze nalézt v jejích dopisech příbuzným, v době, kdy psala Tajnou zahradu, bydlela v jejich blízkosti, a tudíž jim žádné dopisy neposílala. Burnettová začala knihu psát na jaře roku 1909, kdy začala plánovat i zahradu na svém sídle v Plandome na Long Islandu.THWAITE, Ann. Beyond the Secret Garden: The Life of Frances Hodgson Burnett. Bello, 2014. Pracovní název příběhu zněl Mistress Mary a Burnettová jej považovala za „jeden ze [svých] nejlepších nápadů“, jak uvádí v dopise svému britskému vydavateli Williamu Heinemannovi. náhled|Zahrada na panství Maytham|234x234pixelů
Inspirace Drobný vhled do procesu vzniku nabízí příběh My Robin, ve kterém Burnettová odpovídá na čtenářský dotaz ohledně červenky, která v Tajné zahradě vystupuje a která dle čtenářky „zajisté nemohla být jen pouhým výplodem fantazie“.BURNETT, F. H. My Robin. In Gretchen Gerzina (ed.). The Annotated Secret Garden. New York: W.W. Norton, 2007. Burnettová v příběhu vzpomíná na své přátelství s jednou takovou červenkou, která jí dělávala společnost v růžové zahradě na panství Maytham, kam Burnettová chodívala psát. Burnettová červenku neviděla jako ptáčka, ale jako lidskou bytost, což se přeneslo i do jejího románu.
Panství Maytham v Kentu, kde Burnettová v letech 1898–1907 pobývala, bývá také často považováno za inspiraci pro prostředí, ve kterém se kniha odehrává, a zejména pak pro zahradu samotnou.THWAITE, Ann. A Biographer Looks Back. In Angelica Shirley Carpenter (ed.). In the Garden: Essays in Honor of Frances Hodgson Burnett. The Scarecrow Press, 2006. Ann Thwaite v knize pojednávající o autorčině životě uvádí, že tato zahrada sice pro inspiraci klíčová skutečně byla, ale panství Misselthwaite a panství Maytham se od sebe výrazně liší. Thwaite se domnívá, že co se okolního prostředí týče, Burnettová se spíše inspirovala vřesovišti v románu Na Větrné hůrce a románem Jana Eyrová, který také obsahuje tajemné panství, jehož pán je většinu času nepřítomen, a osiřelou hlavní hrdinku.THWAITE, Ann. Waiting for the Party: The Life of Frances Hodgson Burnett 1849-1924. New York: Charles Scribner's Sons, 1974. Burnettová si těchto podobností byla vědoma a v jednom dopise dokonce zmínila, že spisovatelka a editorka Ella Hepworth Dixonová román označila za dětskou verzi Jany Eyrové. Kromě zahrady na panství Maytham se jako zdroj inspirace také udávají dvě zahrady v Salfordu, konkrétně zahrada u příbuzných v Seedley Grove, kde rodina po smrti autorčina otce nějakou dobu pobývala, a opuštěná zahrada poblíž Islington Square. náhled|Frontispis prvního amerického vydání z r. 1911 (Mary a Dickon v tajné zahradě)|301x301pixelů
Rukopis Gretchen Rectorová považuje za jediný záznam, ze kterého je možné o vývoji knihy něco málo vyčíst, prvotní rukopis.RECTOR, Gretchen. The Manuscript of The Secret Garden. In Gretchen Holbrook Gerzina (ed.). The Secret Garden: Authoritative Text, Backgrounds and Contexts, Burnett in the Press, Criticism. New York: W. W. Norton & Company, 2006. Osmdesát z prvních sto stran bylo napsáno inkoustem a zbytek včetně revizí tužkou. Kapitoly nejsou v rukopisu označeny názvy nýbrž čísly. Slovní názvy kapitol byly přidány až těsně před tím, než příběh začal periodicky vycházet v časopise The American Magazine. Titulní strana rukopisu napovídá, že původní název nejspíš zněl Mary, Mary Quite Contrary a později byl změněn na Mistress Mary. Ovšem jak kniha přišla k názvu, pod nímž nakonec vyšla, zůstává nezodpovězeno.
Mary má v rukopisu původně devět let, ale při revizi jí Burnettová přidala rok navíc. To se nicméně do žádného z prvních vydání – ať už britských či amerických – nepřeneslo. Susan Sowerbyová původně měla být v příběhu po smrti a její roli měla pravděpodobně převzít dcera Marta. Burnettová si to ale nakonec rozmyslela a Susaninu smrt z rukopisu o pár stran později vyškrtla. Další zajímavá změna se týkala Dickonova jména. Dickon se v rané fázi rukopisu jmenoval pouze Dick, ale Burnettová časem usoudila, že „tak neobyčejná postava potřebuje i neobyčejné jméno“, a rozhodla se ho změnit.THWAITE, Ann. Frances Hodgson Burnett 1849–1924. In Jane M. Bingham (ed.). Writers for Children: Critical Studies of Major Authors Since the Seventeenth Century. Charles Scribner’s Sons, 1987, s. 103–109. Dickon měl navíc být postižený a pohybovat se jen o berlích kvůli zranění nohy, které v dětství utrpěl na vřesovišti, ale jeho postižení bylo nakonec také vyškrtnuto, a to nejspíše proto, že by mu znemožnilo být fyzickou oporou Colinovi.
Motivy a literární kritika Jak název románu napovídá, tajná zahrada je v příběhu jedním z nejvýraznějších motivů, a stala se tedy předmětem mnoha odborných článků. Phillis Bixler Koppesová uvádí, že se v knize mísí tři literární žánry: pohádka, exemplum a pastorála, díky kterým je kniha oproti dřívějším autorčiným dětským knihám, v nichž se mísí jen první dva žánry, daleko bohatší na symbolismus. Koppesová zahradu v tomto díle považuje za „symbol znovuzrození“. Podobně to vidí i Madelon Gohlke, která zahradu vnímá jako místo, které kvůli tragické nehodě Colinovy matky sice zapříčinilo zničení rodiny Cravenových, ale zároveň je i místem, kde se tato rodina symbolicky znovu zrodí.
V literární vědě se knize dostalo největší pozornosti zejména ze strany feministické kritiky. Knihu z tohoto pohledu zkoumaly například Elizabeth Keyserová, Danielle Priceová a Linda Parsons. Keyserová tvrdí, že ačkoliv Mary zachrání jak umírající zahradu, tak rozpadající se rodinu Cravenových, její zásluhy jsou nakonec zastíněny Colinovým uzdravením, což lze považovat za symbol oslavy patriarchátu. Priceová se domnívá, že Maryina proměna z protivného a ošklivého děvčátka ve vstřícnou a krásnou dívku „odráží to, jak v 19. století měla vypadat ideální viktoriánská zahrada: Mary – stejně jako ideální zahrada – představuje krásu a poskytuje pocit bezpečí, ve kterém může její bratranec vzkvétat“. Parsons ale knihu naopak vnímá jako oslavu ženské síly a odolnosti tváří v tvář patriarchální společnosti.
Alexandra Valintová se z hlediska disability studies zabývá tím, jak je v knize vyobrazeno postižení. Uvádí, že postavy s postižením jsou v porovnání s těmi bez postižení vykresleny „převážně stereotypně tzv. jako nešťastné, bezmocné a méně nezávislé“. Na postavě Colina také zkoumá, jak postižení interaguje s genderem a sociální třídou.
Jerry Phillips knihu analyzuje z hlediska postkolonialismu a zaobírá se také vyobrazením sociálních tříd. Knihu považuje za zárodek kritického komentáře toho, co nastane, když se britské impérium rozpadne a „kolonie se musí vrátit zpět domů“.PHILLIPS, Jerry. The Mem Sahib, the Worthy, the Rajah and His Minions: Some Reflections on the Class Politics of The Secret Garden. Online. The Lion and the Unicorn. 1993, roč. 17, č. 2, s. 168-194. Dostupné zde Phillips uvádí, že ačkoliv kniha kritizuje despotismus, proti aristokracii jako takové se nevyhraňuje.
Yorkshirský dialekt Kniha je známá také tím, že se v ní používá dialekt. Příběh se odehrává převážně v Yorkshiru na severu Anglie a Yorkshirský dialekt je v ní tedy hojně zastoupený. Používají jej zejména místní obyvatelé z nejnižší společenské vrstvy, jako například služebná Marta a její bratr Dickon, zahradník Ben Weatherstaff či Dickonova matka Susan Sowerbyová. Dialekt je v příběhu úzce spojen s idealizací venkovského způsobu života a symbolizuje jak autentičnosti tak i tělesné a duševní zdraví.WELLS, Karen. Embodying Englishness: Representations of Whiteness, Class and Empire in The Secret Garden. In: CARROLL, Rachell (ed.). Adaptation in Contemporary Culture. Continuum, 2009, s. 123-133.
Přijetí Protože příběh nejprve vycházel v časopisu The American Magazine, který se nezaměřoval na dětského čtenáře nýbrž na dospělé publikum, byl zpočátku vnímán převážně jako příběh pro dospělé. Kritička Anne Lundinová v souvislosti s přijetím románu prohlásila, že na počátku příběh „zápasil s tím, že se vázal jak k romantismu tak k modernismu nastupujícího století“. Román se nicméně během vánoční sezóny roku 1911 prodával velmi dobře a nakonec se stal bestsellerem.
Krátká shrnutí spisovatelčina života publikovaná v novinách roku 1924 krátce po její smrti se však zmiňovala jen o jejím románu Malý lord a Tajnou zahradu zpravidla přehlížela.LUNDIN, Anne. Constructing the Canon of Children's Literature: Beyond Library Walls and Ivory Towers. Routledge, 2004. Literární pověst Burnettové začala po roce 1924 slábnout a to nejspíše také kvůli předsudkům vůči literatuře určené primárně pro ženy.BIXLER, Phyllis. The Secret Garden: Nature's Magic. New York: Twayne Publishers, 1996. Navzdory tomu zůstala však Tajná zahrada mezi čtenáři oblíbená. V šedesátých letech byla dokonce čtenáři časopisu The New York Times zařazena v kategorii dětských knih mezi jednu z nejlepších a populární zůstávala i v sedmdesátých a osmdesátých letech. Kniha se oblibě těší i ve 21. století. Roku 2012 se v žebříčku amerického měsíčníku School Library Journal umístila na patnáctém místě.BIRD, Elizabeth. Top 100 Children's Novels #15: The Secret Garden by Frances Hodgson Burnett. Online. In: Afuse8production. 2012. Dostupné zde Byla přeložena do téměř všech světových jazyků a dostalo se jí mnoha adaptací ať už seriálových, filmových, divadelních či adaptací ve formě grafických románů.
Adaptace Filmové adaptace