Bern (, , ) je kanton na západě středního Švýcarska, pojmenovaný po svém hlavním městě, Bernu. Úředním jazykem je vedle převažující němčiny také francouzština.
Podle rozlohy i počtu obyvatel jde o druhý největší švýcarský kanton (dle rozlohy je největší Graubünden, dle počtu obyvatel Curych).
Historie Nejstarší historie Během římské nadvlády v Helvécii patřila většina území dnešního kantonu Bern pod provincii , jejímž hlavním městem bylo Aventicum. Během stěhování národů se v oblasti Bernu setkali Alamani a Burgunďané, s jejichž podmaněním se země dostala pod franskou nadvládu. V roce 888 se oblast stala součástí Novoburgundské říše a v roce 1032 připadla Svaté říši římské. Zähringové, kteří v roce 1127 získali od Fridricha Barbarossy burgundské panství na této straně Jury, se snažili udržet místní šlechtu pod kontrolou zajištěním strategických bodů. Opevňovali stávající sídla a rozšiřovali hrady na města. Podle tradice založil město Bern v roce 1191 vévoda Berchtold V. ze Zähringenu. náhled|vpravo|Bern na vyobrazení z roku 1485 Protože Bern ležel na císařském území, stal se po smrti zakladatele města jeho vládcem král. Zlatá bula císaře Fridricha II. Štaufského ze 17. května 1218 byla pravděpodobně sepsána kolem roku 1250. Jako ochranu proti Kyburgům, kteří zdědili švýcarské allodium Zähringerů, uzavřelo město Bern v roce 1255 patronátní vztah se Savojskem, což ho zapojilo do sporu tohoto rodu proti Rudolfovi I. Habsburskému a vystavilo opakovanému obléhání ze strany tohoto rodu. Po změně ústavy v roce 1292 byl zřízen parlament, tzv. Velká rada (). Král Adolf Nasavský v roce 1293 potvrdil v Curychu zlatou bulu, zároveň udělil Bernu právo, aby si během neobsazenosti císařského postu sám zvolil svého starostu, tzv. , a v druhé listině se postaral o vše, co si během poslední císařské neobsazenosti (červenec 1291 až květen 1293) přivlastnil z hlediska privilegií, což znamenalo, že volba náležela městské radě. Kolem roku 1300 byli Bernští natolik sebevědomí, že se již nepovažovali za královské město, ale za město císařské a jasně rozlišovali mezi říší a osobou příslušného panovníka (krále, císaře).
Přistoupení ke konfederaci Dne 6. března 1353 změnil Bern svůj vztah s tzv. lesními kantony (Uri, Schwyz a Unterwalden) na věčnou smlouvu. Tato a další starší spojenectví vedla v 15. století ke vzniku Staré konfederace; toto datum je tak zpětně považováno jako za datum přistoupení Bernu ke konfederaci. Bern tak patří k tzv. k osmi starým místům (tedy kantonům; německy ).
Jako císařské město získával Bern léna koupí, výměnou a dobytím na úkor regionální šlechty. V roce 1365 získal Bern právo získávat říšská léna a v roce 1379 navíc i poddanská léna. Území se stala bernskými také tím, že příslušní držitelé lén () získali bernská měšťanská práva a tím se k Bernu vázali. Tato území podléhala Bernu () pouze nepřímo. Každé nově získané území (hrabství, údolí, panství), které Bern přímo spravoval (), si zachovalo svůj feudální status a rodové statuty, ale Bern jmenoval vlastního komorníka namísto hraběte, dvojčete nebo císařského komorníka. V roce 1415 se městu Bernu podařilo si na císaři Zikmundovi vymoci funkci feudálního zástupce. Od té doby Bern zastupoval císaře ve věcech feudálního práva.
Pozdní středověk náhled|vpravo|Městská rada Bernu (1735) V průběhu územního rozšiřování své moci se Bernu postupně podařilo jmenovat bernské klášterní správce v okolních klášterech, čímž se kláštery odcizily biskupům. Různé kláštery, jako například Amsoldingen nebo Teutonský řád v Bernu, byly přeměněny na světské kanonie a podřízeny bernskému koncilu. Po bernské disputaci v roce 1528 se koncil rozhodl přijmout reformaci. Celostátní zavedení se neobešlo bez potíží a vedlo k reformačním nepokojům v horské oblasti Oberland. Po dobytí Vaudu v roce 1536 se Bern stal největším městským státem na sever od Alp. Správa městského státu byla založena na bernském městském právu a feudálním systému.
18. století a Helvétská republika Na jedné straně se bernská vláda vyznačovala pečlivou, úspornou a shovívavou správou, takže řada myslitelů, jako například Albrecht von Haller, Jean-Jacques Rousseau, Napoleon Bonaparte a Johannes von Müller, v ní viděla vzor moudře spravovaného státu. Hospodářská společnost, založená v roce 1759 magistrátními úředníky a osvícenecky smýšlejícími mladými patriciji v Bernu, byla jednou z prvních takových institucí v Evropě.
Na druhou stranu jakákoli snaha o změnu stávajícího řádu, která se projevila například ve švýcarské selské válce v roce 1653, byla bernskými úřady považována za vzpouru a přísně trestána, stejně jako v případě povstání majora Davela ve Vaudu v roce 1723 a spiknutí Samuela Henziho v Bernu v roce 1749. Nebyl tolerován ani náboženský nonkonformismus. Zvláště brutálně zasáhl Bern proti pacifistickému anabaptistickému hnutí. Speciálně zřízená anabaptistická komora s vlastními anabaptistickými lovci vypátrala mennonity žijící v úkrytu za pomoci odměn. Ti byli obvykle popraveni a jejich statky a majetek zkonfiskovány. Represivní politika vůči anabaptistům částečně pokračovala i v 18. století. Vedle anabaptistů byl zpočátku potlačován i pietismus, který se šířil na přelomu 18. a 19. století, ale za Samuela Lutze a Samuela Königa se dokázal upevnit.
Demokratický duch probuzený Velkou francouzskou revolucí již nebyl s těmito podmínkami slučitelný. Francouzské direktorium nabídlo nespokojeným obyvatelům Vaudu pomocnou ruku a na jaře 1798 došlo k francouzské invazi. Bern byl poražen přesilou francouzských vojsk, a to i přes odpor bernských vojsk pod vedením Karla Ludwiga von Erlacha a Niklause Friedricha von Steigera u Fraubrunnu a v bitvě u Grauholzu a vítězství pod vedením Johanna Rudolfa von Graffenrieda v bitvě u Neueneggu 5. března. Bernská vláda abdikovala již 4. března a 5. března 1798 obsadila město Bern francouzská vojska. Helvétská ústava oddělila Vaud, Aargau a Bernser Oberland od Bernu jako samostatné kantony.
19. století, ustavení kantonu Bern Poté, co Helvétská republika zanikla v roce 1802, byla zprostředkovacím aktem z roku 1803 zachována nezávislost Vaudu a Aargau, ale Oberland byl znovu spojen s Bernem a kanton, který byl před rokem 1798 souborem nejrůznějších složek s různými místními a zvláštními právy, získal svou současnou jednotu.
Dne 23. prosince 1813 prohlásila vláda pod tlakem Rakouska zprostředkovatelskou ústavu za zrušenou a předala svou moc do rukou patricijské rady z roku 1798, která se okamžitě snažila prosadit svou svrchovanost i nad Vaudem a Aargau. Tyto nároky však ztroskotaly na rozhodném odporu těchto kantonů a pochopení mocností. Bern naopak obdržel od Vídeňského kongresu jako kompenzaci většinu bývalého knížecího biskupství Basilej (Bernský Jura). Vnitřně byla obnovena stará ústava s tím, že bylo otevřeno občanství města a do Rady dvou set (21. září 1815) bylo zařazeno 99 zástupců venkova. Začalo období restaurace, pojmenované podle díla bernského politologa Karla Ludwiga von Hallera.
Dne 28. listopadu 1848 byl Bern povýšen na spolkové město. Mezitím se proti radikálům zformovala velká konzervativní strana, která získala převahu ve volbách v květnu 1850 a obsadila vládu se svými vůdci Eduardem Blöschem, Bendichtem Straubem a dalšími. Reakční kroky konzervativců (odstranění liberálních učitelů, přijetí přísného tiskového zákona) způsobily, že již v roce 1854 se radikálové a konzervativci ve volbách do Velké rady vzájemně vyrovnali, načež byli kompromisem do vlády zvoleni vůdci obou stran. V pozdějších nových volbách byla konzervativní strana stále slabší a slabší a nakonec byla z vlády vytlačena úplně.
Nejnovější dějiny náhled|vpravo|Lötschberský tunel V roce 1893 byla přijata nová kantonální ústava. Výstavbou říční elektrárny Hagneck v roce 1898 zahájila společnost Bernische Kraftwerke AG elektrifikaci a otevřením Lötschberského tunelu v roce 1913 byl zahájen provoz na trati Bern-Lötschberg-Simplon-Bahn (BLS). Technický pokrok byl oslaven v roce 1914 v Bernu na Švýcarské národní výstavě.
Dne 24. listopadu 1917 navrhl Rudolf Minger založení rolnické strany v Bierhübeli. K tomu došlo v roce 1918 pod názvem Strana rolníků, živnostníků a občanů (BGB). Předchůdkyně Švýcarské lidové strany (SVP) těžila z brzy zavedeného poměrného volebního systému, který byl poprvé použit v roce 1922 pro volby do kantonálního parlamentu, a byla pak po desetiletí bernskou vládní stranou.
Teprve v roce 1968, několik let před zavedením celostátního volebního práva žen 7. února 1971, bylo zavedeno volební právo žen na komunální úrovni; kantonální volební právo následovalo 12. prosince 1971. Po několika plebiscitech v 70. letech se v roce 1979 se oddělily frankofonní části na severu a vytvořily nový kanton Jura. V roce 1994 se Laufental stal součástí kantonu Basilej-venkov a v roce 1996 se součástí kantonu Jura stala obec Vellerat.
V roce 1962 byl otevřen první úsek dálnice A1 mezi Bernem a Schönbühlem, v roce 1972 byla uvedena do provozu jaderná elektrárna Mühleberg a v roce 1999 byla zahájena výstavba úpatního tunelu Lötschberg v rámci projektu nového železničního spojení přes Alpy (NEAT), který byl uveden do provozu v roce 2007.
Na základě potvrzených výsledků referenda z března 2021 přejde k 1. lednu 2026 město Moutier, největší obec v oblasti Bernského Jury, z kantonu Bern do kantonu Jura.
Symboly kantonu Vlajka Vlajka kantonu je heraldická, tedy tvořená prostým přepisem znaku kantonu na vlajkový list o poměru stran 1:1 (stejně jako u všech ostatních švýcarských kantonů).Vlajka kantonu Bern na Flags of the World
Geografie Kanton Bern se ze všech kantonů nejvíce rozkládá v severojižním směru. Rozkládá se od Jury přes Švýcarskou plošinu až k Alpám a je tak vedle kantonu Vaud jediným, který má podíl na všech třech hlavních švýcarských geografických regionech (Jura, Švýcarská plošina, Alpy). Na severu sousedí s kantony Jura, Solothurn a Aargau, na západě s kantony Neuchâtel, Vaud a Fribourg, na východě s kantony Lucern, Nidwalden, Obwalden a Uri a na jihu s kantonem Valais.
Hranice Roku 1994, kdy Bern přišel o oblast Laufental, se stal vnitrozemským kantonem. Po odstoupení exklávy Clavaleyres kantonu Fribourg 1. ledna 2022 stále existuje exkláva Münchenwiler. Obec Schelten je s kantonem spojena pouze jedním bodem. Steinhof je enkláva kantonu Solothurn, Wallenbuch je pak enklávou kantonu Fribourg.
Regiony Na západě, mezi Bielským a Murtenským jezerem a městem Bern v údolí Aary, se rozkládá oblast Berner Seeland, která se díky regulaci vodstva v oblasti Jury proměnila z bažin v zeleninovou zahradu Švýcarska. Na severozápadě leží francouzsky mluvící Bernský Jura. Na severovýchodě kantonu se nachází region Oberaargau, který v rozporu se svým názvem není součástí kantonu Aargau. Východně od Bernu se rozkládá oblast Emmental, která je součástí předalpského pásma, odkud pochází slavný sýr ementál a které je na východě uzavřeno hornatou oblastí Napf. Na jihu kantonu se rozkládá pohoří Berner Oberland, na východě region Jungfrau a Haslital a na západě regiony Saanenland, Simmental, Frutigland (Adelboden) a Lötschberg.
Orografie Nejvyšším bodem v kantonu Bern je Finsteraarhorn (4274 m n. m.), nejnižším bodem je hladina Aary u Wynau (401,5 m n. m.). V kantonu Bern se zvedají Bernské Alpy a Bernský Jura, který patří do celku Faltenjura.
Kromě Finsteraarhornu jako nejvyššího vrcholu Bernských Alp jsou významnými vrcholy v kantonu také Jungfrau (4158 m n. m.) s nejvýše položenou železniční stanicí v Evropě, Mönch (4107 m n. m.), Eiger (3967 m n. m.) se severní stěnou Eigeru jako součást horské skupiny Eiger Mönch a Jungfrau a Schilthorn (také známý jako Piz Gloria, 2970 m n. m.) s otáčivou restaurací z filmu o Jamesi Bondovi V tajné službě Jejího Veličenstva.
Vodstvo náhled|vlevo|Berner Oberland s Thunským jezerem Celková rozloha všech vodních a mokřadních ploch je 418,21 km². Z toho 210,77 km² připadá na ledovce nebo firn, 162,56 km² na vodní plochy, 41,69 km² na mokřady a 3,19 km² na rákosiny.