náhled|alt=Kresba (tuší) několika čtyřstěžňových námořních lodí. Jedna loď je v popředí od levé strany až k centru kresby, další tři plují v pozadí nahoře a vpravo obrázku.|Několik z džunek Čeng Chea na čínském dřevotisku ze začátku 17. století Plavby Čeng Chea (; doslova „Čeng Cheovy plavby do Západního oceánu“) je označení pro sedm výprav čínského loďstva do jihovýchodní Asie a Indického oceánu vypravených mingskými císaři Jung-lem a Süan-tem. Plavby proběhly v letech 1405–1433. V čele výprav stál eunuch Čeng Che, v některých společně s dalším eunuchem Wang Ťing-chungem. Pozornost historiků i veřejnosti vzbuzuje především údajná výjimečná velikost Čeng Cheova loďstva. Plaveb se podle čínských kronik účastnily desítky a stovky lodí, největší z nich rozměry převyšovaly soudobá evropská plavidla a snad dokonce byly i větší než největší evropské dřevěné plachetní lodě 18. – počátku 19. století.
Expedice byly součástí expanzivní zahraniční politiky císaře Jung-leho, zahrnující rozeslání diplomatických a obchodních misí do „všech čtyř stran světa“. Jejich cílem bylo pozvednutí prestiže říše Ming demonstrací její moci a vynucení si uznání nadřazeného postavení říše Ming všemi blízkými i vzdálenými státy. Zatímco země odmítající poslat tribut mingskému císaři byly potrestány válkou a Vietnam dokonce na dvě desítky let okupován, země respektující mingské nároky se mohly těšit z dovozu žádaného čínského zboží.
Plavby Čeng Chea byly největší a nejdelší z námořních výprav vypravených mingskou vládou v první třetině 15. století. Čínští námořníci při nich sledovali hlavní obchodní trasy jihovýchodní a jižní Asie. V prvních třech výpravách dopluli do jižní Indie, s obchodním centrem v Kalikatu, v dalších čtyřech do perského Hormuzu, přičemž samostatné eskadry navštívily mnohé přístavy Arabského poloostrova a východní Afriky.
Výpravy přinesly potlačení pirátství a růst obchodu v jihovýchodní Asii, provázené šířením čínského kulturního i politického vlivu. Po zastavení zámořských expedic v polovině 30. let 15. století však moc mingské říše v zámoří postupně upadala. Začátkem 16. století už na přítomnost Číňanů v Indickém oceánu zbyly jen nejasné vzpomínky a v jihovýchodní Asii nebyla schopna mingská vláda jakkoliv zasáhnout proti agresivitě Portugalců. náhled|upright=2|alt=Mapa Indického oceánu a moří jihovýchodní a východní Asie, s vyznačenými místy významnými pro plavby Čeng Chea a trasami plaveb.|
Trasa sedmé plavby Čeng Chea:
Motivy náhled|alt=Mapa říše Ming s vyznačenými hlavními městy provincií, říše Ming zahrnovala vlastní Čínu a severní Vietnam.|Čínská Říše Ming za vlády císaře Jung-le Třetina století (1402–1435), během které v čele čínské říše Ming stáli císařové Jung-le a jeho vnuk Süan-te, byla z řady hledisek neobyčejným obdobím v téměř třísetleté historii mingské říše. Ve srovnání jak se svými předchůdci, tak i nástupci, se režim Jung-leho a do značné míry i Süan-teho odlišovaly energickou (a nákladnou) vojenskou i diplomatickou aktivitou, zaměřenou na rozšíření vlivu „říše středu“ – to jest říše Ming – do všech čtyř světových stran. Za o něco více než dvacet let vlády Jung-leho jeho vyslanci navštívili prakticky všechny blízké i vzdálené sousedy mingské Číny, snažíce se zajistit, byť i jen formální, uznání nadřazenosti čínského císaře a čínské svrchovanosti.
Mezi příčinami vedoucími k vypravení námořních expedic navštěvujících vzdálené země bylo jak Jung-leho přání získat mezinárodní uznání pro dynastii Ming, která nahradila v čele Číny mongolskou dynastii Jüan, jako nové vládnoucí dynastie „říše středu“, tak i potvrzení zákonnosti jeho vlastní vlády, uzurpované od synovce Ťien-wena. Tomuto důvodu pravděpodobně přidávaly váhu zvěsti kolující mezi lidmi, že Ťien-wen nezahynul roku 1402 při požáru císařského paláce během dobývání hlavního města – Nankingu, ale uprchl a skrývá se někde v Číně nebo mimo její hranice. Oficiální Dějiny Mingů, sestavené o téměř tři století později, uvádějí hledání nezvěstného císaře mezi cíli výprav.
Dalším důležitým motivem, který pobídnul Jung-leho k vypravení mohutných námořních expedic a oživení kontaktů s cizími státy, bylo přání oživit zahraniční obchod Číny, upadnuvší během izolacionistického režimu Chung-wua. Jung-le považoval obchod se zahraničím za zdroj dodatečného příjmu pro císařskou pokladnu, potřebný a užitečný vzhledem k tehdejšímu dosti těžkému daňovému zatížení rolníků. Navíc v prvních letech vlády Jung-leho vedla tažení Tímura Lenka k přerušení tradičních obchodních spojení se střední Asií. Proto jedním z prvotních cílů vypravení vyslanců po moři do Indického oceánu mohlo být hledání potenciálních spojenců proti říši Tímura Lenka.Dreyer, s. 60. Tento cíl ale záhy ztratil význam, protože Tímur Lenk roku 1405, brzy po začátku tažení do Číny, zemřel. S jeho nástupcem, Šáhruchem, navázala mingská říše korektní vztahy.
Ať už z jakýchkoli důvodů, z geografického úhlu pohledu byla politika Jung-leho vlády skutečně všestranná. Na východě početná čínská i korejská poselstva překračovala Žluté moře, aby potvrdila vazalskou závislost Koreje na říši Ming.Levathesová, s. 132–133. Na západě vyslanci mingského císaře přicházeli ke dvoru Tímura Lenka i jeho nástupce Šáhrucha v Samarkandu a Herátu,Levathesová, s. 124–126. a tibetský karmapa Dežin Šegpa přijal pozvání k návštěvě Nankingu.Levathesová, s. 128–131.
Na severu císař Jung-le ve snaze o podřízení si Mongolů uskutečnil pět vojenských tažení a organizoval výměnný obchod s těmi, kteří se podřídili. Navíc eskadra eunucha-admirála Išichy doplula po proudu Amuru až téměř k jeho ústí (do Tyru), přičemž zdejší Džürčeny prohlásila za poddané mingské říši.
Kromě zahraničněpolitických cílů bylo úkolem Čeng Cheových expedic také zmapování navštívených zemí a měly do určité míry i naučný charakter.Needham, s. 489. Za zvláště důležité Číňané považovali vyhledání a přivezení exotických živočichů a rostlin, o které se zajímali kvůli použití v medicíně.Levathesová, s. 83.
Zlaté loďstvo
Výstavba korábů pro expedice Čeng Chea, byla s největší pravděpodobností jen částí rozsáhlého programu výstavby loďstva rozvrhnutého počátkem éry Jung-le. Podle konzervativních odhadů historika Edwarda Dreyera, Čeng Che na výpravy vyplouval s přibližně 250 loděmi, z toho 40–60 velikými „loděmi pokladů“ (pao-čchüan, ) a kolem dvěma sty loděmi běžných velikostí.Dreyer, s. 105.
Stavba lodí pokladů probíhala v loděnici Lung-ťiang (doslova „Dračí řeka“). Loděnice se rozkládaly přímo pod hradbami Nankingu – tehdejšího hlavního města Číny, na řece Čchin-chuaj-che () blízko jejího soutoku s Jang-c’-ťiang.Levathesová, s. 75. Spolehlivých informací o těchto korábech se zachovalo velmi málo, nicméně podle tradice uvedené v Dějinách Mingů největší z těchto lodí byly opravdu obrovské, s 44 čangy (ne méně než 117 m) délky a 18 čangy (ne méně než 48 m) šířky.Levathesová, s. 80–81.Dreyer, s. 102 a 119. O ponoru těchto lodí mingské zdroje nic neříkají, nicméně historikové se domnívají, že byl blízký maximálně možnému pro plavbu po Jang-c’-ťiang z Nankingu na moře (a možná po řece Musi do Palembangu na Sumatře), to jest kolem 6–7,5 metrů.Dreyer, s. 111.
+ Loďstvo Čeng Chea</span> střed|250px|Kresba čínské džunky střed|250px|Model devítistěžňové lodi pokladů střed|250px|Fotografie řeky Jang-c’-ťiang u Nankingu Řeka Jang-c’-ťiang v Nankingu v současnosti. Znalosti o její hloubce (před moderním prohloubením) umožňují tvrdit, že ponor lodí Čeng Chea nemohl převyšovat 7,5 m. Džunka na kresbě z 18. století demonstruje tradiční konstrukci čínské lodi s plochým dnem. Při absenci kýlu velké kormidlo na zádi a boční spouštěcí kýly zajišťují stabilitu lodi.Dreyer, s. 105 a 108. Model lodě pokladů Čeng Chea.
I když historikové stále debatují, do jaké míry lze věřit údajům o velikosti lodí pokladů uvedených v Dějinách Mingů, mnozí autoři jak v Číně, tak mimo ni (včetně výše vzpomenutého Dreyera), předpokládají, že mohou odpovídat skutečnosti. Pokud mají pravdu, pak čínské lodě pokladů svými rozměry několikanásobně převyšovaly tehdejší evropská plavidla. Měly by dvakrát větší délku a několikrát větší výtlak než největší evropské plachetní dřevěné lodě 18. a počátku 19. století – řadové lodě 1. třídy.Dreyer, s. 102–106. Délkou se vyrovnaly největším kdy existujícím plachetním lodím, například velkým plachetnicím počátku 20. století jako byl německý Preußen (které ale měly ocelový trup a pomocné parní stroje pro ovládání plachet). Ponor lodí pokladů byl zřejmě jen o málo menší než ponor Preußenu (8,26 m), ale šířka mingských gigantů byla trojnásobkem 16,3 m německé lodě.Dreyer, s. 114.
Historikové se domnívají, že lodě Čeng Chea, postavené s využitím tradičních konstrukčních principů čínského lodního stavitelství počítajících s plavbou v pobřežních mořích, byly především určeny k cestám v relativně klidných pobřežních vodách a estuáriích východní a jižní Asie. Jejich nejdelší plavby v otevřeném moři byly přes Jihočínské moře (z Číny do jihovýchodní Asie), Bengálský záliv (mezi severním cípem Sumatry a Cejlonem) a Arabské moře (mezi Cejlonem nebo jižní Indií a Perským zálivem, Arábií a Africkým rohem) – tedy po tradičních obchodních trasách s dobře známým a více či méně předvídatelným režimem stabilních monzunových větrů,Dreyer, s. 109–110, 182. kde se v příznivých podmínkách loďstvo pohybovalo rychlostí do 2,5 uzlů.Dreyer, s. 152–153. Ovšem takové lodě sotva mohly plout např. v řvoucích čtyřicítkách, nebo kolem mysu Horn.
Výprav se účastnilo kolem 27–28 tisíc lidí.Levathesová, s. 82.Dreyer, s. 123.Jeden ze zdrojů uvádí 37 tisíc místo 27, ale Dreyer vyšší číslo vysvětluje písařovou chybou. V některých expedicích se loďstvo rozdělovalo na několik eskader, které pluly samostatně.
Odlišnosti od evropských výprav Kromě rozdílu ve velikosti korábů, jejich množství a konstrukci se čínské a evropské expedice 15. století lišily i cíli. V kontrastu k Evropanům Číňané nebyli zainteresováni na dobytí nových území – od místních vládců požadovali pouze formální uznání čínské svrchovanosti a posílání vyslanců s tributem k čínskému dvoru, což mingská vláda oplácela dary v odpovídající hodnotě. Také se, na rozdíl od Evropanů, nesnažili zakládat faktorie nebo základny a tím méně šířit svou víru. Základním cílem čínských mořeplavců bylo šíření slávy mingské říše a ustavení řádu ve světě. Prostředkem k tomu bylo navázání přátelských diplomatických vztahů podle výše uvedeného modelu, přičemž zbraně Číňané použili pouze v případě otevřeného nepřátelství.Tan, s. 44. Kdežto motivací evropských plaveb byla snaha o dosažení zisku jakýmkoliv způsobem, ať už obchodem s kořením, otroky či otevřenou loupeží. Cizí země byly Evropany okupovány za doprovodu rozsáhlých masakrů (např. při dobytí Malakky roku 1511 Portugalci pozabíjeli dvě třetiny obyvatel města).Tan, s. 53–55.
Mingská vláda obchod držela pod svou kontrolou, a prezentovala ho jako výměnu tributu a darů. Konfuciánské vidění světa totiž chápalo Čínu jako vzor civilizace napodobovaný více pro svou správnost a morální kvality než pro vojenskou či ekonomickou sílu. Volné obchodování konfuciáni zavrhovali jak kvůli nepřijatelné rovnosti čínské a cizí strany směny, tak pro kupecké upřednostňování zisku před morálkou.
Srovnávaje expedice Vasco da Gamy a Čeng Chea, americký historik Robert Finlay napsal: