St. Gallen (nesprávný, avšak v češtině rozšířený plný tvar Sankt Gallen, ve švýcarské němčině , , , , doslovný český a zastaralý název je Svatý Havel) je švýcarské město, hlavní město stejnojmenného kantonu, pojmenované po svatém Havlu. Žije zde obyvatel a je tak osmým největším městem Švýcarska.
V současnosti je velkou městskou aglomerací (v roce 2019 v této aglomeraci žilo zhruba 167 000 obyvatel) a představuje centrum východního Švýcarska. Jeho hospodářství tvoří především sektor služeb. Ve městě sídlí Univerzita v St. Gallenu, jedna z prestižních evropských ekonomických škol.
Hlavní turistickou atrakcí je klášter sv. Havla, zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Proslulá klášterní knihovna obsahuje knihy z 9. století. Významnou součástí klášteru je i katedrála svatého Havla a Otmara. Úředním jazykem v St. Gallenu je švýcarská němčina, ale hlavním mluveným jazykem je místní varianta alemanského dialektu němčiny. Město má dobré dopravní spojení se zbytkem země i s blízkým Německem a Rakouskem. Funguje také jako brána do oblasti zvané (kantony Appenzell Ausserrhoden a Innerrhoden).
Název Název města pochází od potulného mnicha svatého Havla (Galla), proto se město nazývá také („Havlovo město“).
Samotná městská správa píše název bez mezery za „St.“; jazykově správnější je mezera mezi „St.“ a „Gallen“ pomocí mezery nebo typograficky správnější s tzv. čtvrtkou.
Geografie náhled|vlevo|Centrum města náhled|vlevo|Letecký pohled na St. Gallen Kromě tradiční staré městské zástavby (do roku 1798 tzv. svobodné císařské město a republika St. Gallen, německy ) a bývalého klášterního okrsku tvoří St. Gallen původní obce a vesnice Bruggen, Hafnersberg, Heiligkreuz, Kräzern, Krontal, Lachen, Neudorf, Notkersegg, Riethüsli, Rotmonten, St. Fiden, St. Georgen, Sittertal, Tablat a Winkeln. Tyto vesnice a osady patřily k tehdy samostatným obcím Straubenzell a Tablat a v roce 1918 byly připojeny k městu St. Gallen.
Hlavní část města leží v širokém údolí mezi dvěma rovnoběžnými kopci, Rosenbergem s Rotmontenem na severu a Freudenbergem na jihu. Údolí leží na ose jihozápad-severovýchod, ale hovorově se označuje jako osa západ-východ. Údolí je na jihozápadě ohraničeno hluboce zaříznutou soutěskou a na severovýchodě z města vytéká řeka Steinach směrem k Bodamskému jezeru. Historické centrum města leží na horním toku řeky Steinach, kde si Gallus postavil svou poustevnu. Kromě části ve čtvrti St. Georgen, soutěsce a severovýchodní části města však není z vodního toku nic vidět, protože je odveden podzemním kanálem na okraj města. Z Freudenbergu, který nabízí místní rekreační oblast v podobě , je za jasného počasí vidět velká část Bodamského jezera, Thurgau a jižního Německa. St. Gallen je také označován jako brána do Appenzellských Alp.
Mimo sídelní oblasti zahrnuje městská oblast velkou část okolní kopcovité krajiny. Západně od koryta řeky Sitter leží místní část Winkeln na rozvodí mezi povodím řek Sitter a Glatt. V centru Winkelnu leží jezero Bildweier a pod Sturzeneggem jezero Gübsensee, které vzniklo jako nádrž pro elektrárnu Kubel. Severně od Winkelnu sleduje hranice města řeku Wisenbach až po Sitter. Na severozápadě vede hranice pod strmým horským svahem se Sitterwaldem a Hätterenwaldem v délce čtyř kilometrů v korytě řeky Sitter až k obci Joosrüti. Na severu přechází hranice města přes pásmo kopců od Chatzenstrebelu k oboře Petra a Pavla a dolů do Galgentobelu na Steinachu a odtud přes kopec Höchst ke Goldachtobelu pod osadou Paradies. Strmý západní svah Goldachu a Martinstobelu pod hradem Rappenstein se nachází na území města. U Neudorfu vede přes úzkou soutěsku silnice Martinsbrugg. Na východě ohraničuje městskou oblast od Vögelinseggu až po Goldach řeka Bernhardsbach. Na jihu patří severní horský svah pod horským hřebenem, který se táhne od Vögelinseggu přes Horst až ke Kunzeneggu, s pramennými toky Steinachu, ke St.Gallenu. Ve údolí Weiertal východně od St. Georgen leží uměle vytvořený Wenigerweiher. Z Kunzeneggu vede hranice města a kantonu po pětikilometrovém toku potoka Wattbach až k jeho soutoku se Sitterem u Zweibruggenu a poblíž mostu Haggenbrücke.
Kvůli zvláštní topografii města se St. Gallen nazývá také „městem tisíce schodů“, protože na Freudenberg i Rosenberg vede mnoho schodů. Městu se také říká „město v zeleném kruhu“, protože na kopcích okolo města jsou rozsáhlé zalesněné plochy, které doposud slouží jako rekreační oblasti. Nejvyšší bod města leží v nadmořské výšce 1074 metrů na jihovýchodní hranici města (západně od obce Speicher), nejnižší bod v nadmořské výšce 496 m v údolí Goldachtobel.
Téměř třetina rozlohy města St. Gallen je využívána pro zemědělství.
Podnebí St. Gallen má a vlhké kontinentální podnebí typu Dfb s krátkými, teplými léty a dlouhými, mírně chladnými zimami. Srážky a oblačnost jsou vysoké po celý rok.
Průměrná roční teplota za období 1991–2020 je 8,7 °C, přičemž nejchladnější měsíc je leden s průměrem 0,2 °C a nejteplejší červenec s 17,5 °C. V průměru je zde za rok 88 mrazových a 31 ledových, 21 letních a 1 až 2 tropické dny. Průměrný roční úhrn srážek je 1433 mm. Nejvíce srážek je v je červenci, nejméně pak v únoru. Meteorologická stanice služby MeteoSwiss se nachází v nadmořské výšce 776 m n. m. nedaleko Notkerseggu. Během inverze a období mlh je zde tepleji a suššeji než ve městě, které je asi o 100 m níže v údolí.
Správní členění náhled|vpravo|Členění města St. Gallen V současnosti je město rozděleno na tři oblasti (): Západ, Centrum a Východ. Ty se dále dělí na skupiny čtvrtí a čtvrtě. Tyto oblasti vznikly po sloučení s okolními obcemi v roce 1918. Oblast Západ zahrnuje z velké části území bývalé obce Straubenzell, oblast Centrum území bývalého města St. Gallen a oblast Východ území bývalé obce Tablat. Výjimkou je St. Georgen, který z větší části patřil k obci Tablat, a západní část Riethüsli, která byla součástí Straubenzellu; tyto oblasti byly připojeny k oblasti Centrum. Oblasti byly poprvé rozděleny do 31 statistických okrsků v roce 1966. V roce 1996 byla zavedena střední úroveň a statistické okrsky byly sloučeny do 14 skupin čtvrtí. Toto rozdělení se používá na statistickém portálu města St. Gallen pro vyhodnocování statistiky výstavby a bydlení (GWS) a statistiky obyvatelstva.
Statistické čtvrti a skupiny čtvrtí někdy neodpovídají představám obyvatel, protože některé oblasti (například Schoren ve čtvrťové skupině Lachen, Dreilinden ve čtvrťové skupině Südostquartier) jsou přiřazeny ke skupině čtvrtí, která je od ní topograficky nebo dopravně oddělena. Tento rozdíl se projevuje ve vymezení 18 čtvrtí, které zastupují sousedské spolky města St. Gallen a které jsou prezentovány v publikaci Úřadu pro sociální záležitosti města St. Gallen a představují hranice čtvrtí, které jsou pro obyvatele důležité v jejich každodenním životě.
S územím města St. Gallen sousedí následující obce: Gossau na západě, Gaiserwald a Wittenbach na severu a Mörschwil, Untereggen a Eggersriet na východě. Na jihu město sousedí s kantonem Appenzell Ausserrhoden a jeho obcemi Herisau, Stein, Teufen a Speicher.
Historie Raná historie náhled|vpravo|Letecký pohled na svatohavelské opatství Město St. Gallen vyrostlo kolem opatství sv. Havla, založeného v 8. století. Opatství bylo údajně postaveno na místě poustevny irského misionáře Galla (Havla), který se podle legendy usadil u řeky Steinach v roce 612 n. l. Samotný klášter založil svatý Otmar kolem roku 720.
V 9. století opatství vzkvétalo, stalo se poutním místem a centrem obchodu, s přidruženými ubytovacími kapacitami, stájemi a dalšími zařízeními, nemocnicí a jednou z prvních klášterních škol na sever od Alp. Do 10. století se kolem opatství rozrostla osada.
V roce 926 na opatství a okolní město zaútočili maďarští nájezdníci. Svatá Viborada, první žena oficiálně kanonizovaná Vatikánem, údajně měla vidění o hrozícím útoku a varovala mnichy a obyvatele, aby uprchli. Zatímco mniši s klášterním pokladem unikli, Viborada se rozhodla zůstat a byla nájezdníky zabita. V letech 924–933 Maďaři klášter opět ohrožovali a jeho knihy byly odvezeny do úschovy do Reichenau. Ne všechny knihy byly vráceny.
Dne 26. dubna 937 zachvátil velkou část opatství požár, který se rozšířil i na přilehlou osadu. Knihovna však zůstala ušetřena. Kolem roku 954 byla kolem opatství vztyčena ochranná zeď, kterou opat Notker dokončil roku 975, a přilehlá osada se začala rozrůstat v městečko St. Gall, později přejmenované na St. Gallen.
Oddělení od opatství Od konce 12. století se město St. Gall stále více snažilo o nezávislost na opatství. V roce 1180 byl do města dosazen císařský rychtář, který nepodléhal opatovi.
V roce 1207 získal opat Ulrich von Sax od německého krále Filipa Švábského hodnost říšského knížete (). Jako církevní knížectví mělo opatství St. Gallen představovat významný stát a regionální mocnost na severu Švýcarska.
Vlastní město St. Gallen se postupně vymanilo z područí opata. Opat Wilhelm von Montfort v roce 1291 udělil měšťanům zvláštní výsady. Kolem roku 1353 získaly kontrolu nad městskou správou cechy v čele s tkalcovským. V roce 1415 se město vykoupilo z područí německého krále Zikmunda Lucemburského.
Spojenec Švýcarské konfederace náhled|vpravo|Mapa území kláštera St. Gallen V roce 1401 uzavřel spojenectví s městem St. Gallen nedaleký Appenzell, aby ochránil svá tradiční práva, svobody a zvyky. Poté, co koncem roku 1402 města u Bodamského jezera toto spojenectví arbitráží rozvázala, Appenzell, na rozdíl od města St. Gallen, pokračoval v odporu a v roce 1403 uzavřel smlouvu se Schwyzem, který sledoval své vlastní zájmy ve východním Švýcarsku. Města u Bodamského jezera následně obsadila St. Gallen a obrátila se proti Appenzellu, ale v bitvě u Vögelinseggu v roce 1403 utrpěla potupnou porážku. Poté, co se město St. Gallen opět mocensky přiblížilo k Appenzellu, zasáhlo Rakousko. Rakouské vojsko však bylo v roce 1405 poraženo v bitvě u Stossu. Spojenectví uzavřené mezi Appenzellem a městem St. Gallen krátce po bitvě se stalo jádrem konfederace nad jezerem. Appenzell, patřící pod vliv kláštera, se však opatovi úspěšně vzbouřil a v roce 1411 se stal spojencem Staré švýcarské konfederace. O několik měsíců později se spojencem stalo také samotné město St. Gallen. V roce 1454 se připojily k „věčnému spříseženství“ jako plnoprávní členové konfederace a v roce 1457 se zcela osvobodily od opata.
V roce 1451 se však opatství stalo spojencem Curychu, Lucernu, Schwyzu a Glarusu, které byly členy konfederace. náhled|vlevo|Katedrála svatého Havla a Otmara v St. Gallenu Ulrich Varnbüler byl raným starostou St. Gallenu a patrně jedním z nejvýznamnějších. Hans, Ulrichův otec, byl na počátku 15. století významným činitelem v městských záležitostech v St. Gallenu. Ulrich vstoupil do veřejných záležitostí na počátku 60. let 14. století a dosáhl různých úřednických postů a poct. Skvělé vlastnosti prokázal jako polní velitel svatohavelských vojsk v burgundských válkách. náhled|vpravo|Erb Ulricha Rösche V bitvě u Grandsonu (1476) byly jeho oddíly součástí předsunutých jednotek konfederace a zúčastnily se jejich slavného útoku. V St. Gallenu je dosud vystaven velký obraz Ulricha, jak se vítězně vrací a vítá hrdiny. Po válce Varnbüler často zastupoval St. Gallen v různých parlamentech konfederace. V prosinci 1480 byla Varnbülerovi poprvé nabídnuta funkce starosty. Od té doby zastával několik vedoucích funkcí a byl považován za intelektuálního a politického vůdce města.
Jeho neklidné ambice urážely politické a materiální zájmy jeho sousedů. Když si vyjednal pomoc papeže a císaře, aby mohl uskutečnit plán na přestěhování opatství do Rorschachu u Bodamského jezera, narazil na tvrdý odpor sanktgallenských měšťanů, ostatních duchovních a appenzellské šlechty v údolí Rýna, která se obávala o své statky.