náhled|upright|Systém SmartBike DC ve Washingtonu, Spojené státy americké náhled|Bixi v kanadském Montrealu náhled|BikeOne v Krakově náhled|Barclays Cycle Hire v Londýně náhled|Tel-O-Fun v Tel Avivu náhled|Budapešt náhled|Mexico náhled|Kola Nextbike a koloběžky Bolt v Olomouci Systém sdílení kol (v češtině také bikesharing) je systém půjčování jízdních kol, které si lze na jednom místě půjčit a na jiném vrátit. Nejčastěji se počítá s půjčováním kol ve městě pro dopravu na krátkou vzdálenost, respektive na krátký čas, existují ale i systémy regionální pro turistiku.
Mnoho systémů pro sdílení kol umožňuje lidem půjčit si kolo ze stojanů („doku“) a vrátit jej v jiném stojanu, který patří do stejného systému. Stojany jsou speciální v tom, že kolo uzamknou a elektronicky/počítačem uvolní. Uživatel zadá platební či přihlašovací údaje a počítač odemkne kolo. Uživatel vrací kolo tak, že jej umístí do stojanu, který je uzamkne na místě. Další a novější systémy jsou bez pevných stojanů.
Systém může využívat volně stojící a místem neomezovaná jízdní kola, která je možné půjčovat si a odkládat bez omezení (tzv. free-floatingový systém), dále systém virtuálních stojanů omezující prostor pro kola například do přesně vymezeného úseku ulice, systém automatických fyzických stanovišť – např. stojanů pro kola nebo síť půjčoven s obsluhou.
Provozovatelem může být samo město či region prostřednictvím své sítě veřejné dopravy či odděleně od ní, soukromá společnost provozující veřejnosti otevřený systém nebo může být systém provozován soukromou společností pro interní účely.
Přestože původně byla v rámci systémů zahrnuta pouze obyčejná jízdní kola, postupně došlo k rozšíření i o další typy mikromobility – elektrokola, elektrické koloběžky nebo autům podobná čtyřkolá vozítka. V některých případech pak dochází i k integraci se systémem sdílení automobilů a (elektrických) motocyklů.
Historie Systémy veřejných kol mají své kořeny v polovině 20. století v Evropě a jsou na vzestupu ve 21. století už v celém světě. Lze vymezit několik vývojových generací, které se všechny objevily v Evropě, Americe i Asii (uvedeny pouze evropské příklady):Steve Hoyt McBeth: Transportation Seminar Series October 12, 2012, strana 4
1. generace – veřejná kola Byla pořízena běžná kola městského typu jednotné barvy a dána k dispozici ve veřejném prostoru. Systém se potýkal s krádežemi a vandalismem. 1965 v Amsterodamu, Bílá kola (Witte fiets) – spojeno s hnutím Provo 1974 ve francouzském La Rochelle, Žlutá kola (Vélos Jaunes) 1993 v anglické Cambridge, Zelená kola (Green Bikes)
2. generace – kola na mince Kola byla speciálně navržena do městského prostředí se zvýšenou odolností, měla reklamní plochy. Půjčovala se ze stanic podobně jako nákupní vozíky na mince z půjčovní stanice a provoz byl možný pouze ve vyhrazené části města pod hrozbou pokuty policie. Systém však přesto vykazoval krádeže a vandalismus.Jan Valeška Fenomén sdílení kol , Prahounakole.cz, 16.11.2008John R. Pucher, Ralph Buehler City Cycling strana 185-188, 2012 MIT USA 1995 v Kodani (Bycyklen) 1996 v norském Sandnes (Bycykler) 2000 v Helsinkách (Citybikes) 2005 v dánském Aarhusu (Bycykel)
3. generace – automatizované systémy Kolo je k dispozici po identifikaci elektronickou kartou ve stanici, kolo má čip. 1996 v anglickém Portmouthu (Bikeabout), pilotní projekt univerzitní půjčovny kol na magnetické karty, ukončen 1998http://veloalacarte.free.fr/index2.html 1998 ve francouzském Rennes (Vélo à la carte), provozovaný reklamní společností Clear Channel France 2005 ve francouzském Lyonu (Vélo'v), provozovaný reklamní společností JCDecaux
4. generace – satelitní navigace, internet a mobilní telefon On-line diagnostika kol i stanic. Kolo má palubní počítač a satelitní navigaci a mobilní komunikátor, dobíjí z dynama. Stanice má také mobilní komunikátor a solární zdroj elektřiny, nevyžaduje složité napojení na elektrickou síť. V některých systémech je možno je zanechat zamčené mimo stanici a jako volné ho lze najít přes mapu v mobilním zařízení či počítači.
Bezstanicové systémy Lze také systém chytrých stanic zcela opustit a technologii umístit výhradně na kolo. Touto cestou se vydává stále větší počet nově vznikajících bikesharingových systémů. Zásadní výhodou je radikální snížení nákladů na část provozu díky eliminaci nutnosti budování a údržby pevných stanic a současně možnost lépe vykrývat reálnou poptávku. Absence místa určeného k odkládání může být především v městech s málo rozvinutou infrastrukturou pro cyklisty problémem díky problematickému parkování kol na nevhodných místech, případně odpor obyvatel k "nekontrolované privatizaci" veřejného prostoru. Vedle úplné absence stanic je možné i kompromisní řešení "virtuálních stojanů" bez fyzické podoby vyznačujících pouze v mapové aplikaci místa určená k odkládání kol. Variantně může být ve vymezeném prostoru umístěn i levný stojan systému nevybavený vlastní technologií.
Koncepce a ekonomika
Provozovatel systému Provozovateli městských systémů jsou v některých případech organizace přímo kontrolované velkými městy, které je zahrnují do systému městské hromadné dopravy coby doplňkové řešení zejména pro dopravní obslužnost v centrech měst. Sdílení kol má přispět k jejich atraktivnosti městotvornými vlastnosti: pohyb blízký chůzi, snížení záboru prostoru oproti motorové dopravě a pozitivní ekologické faktory jako nulové znečištění hlukem i zplodinami, zlepšení fyzické kondice uživatelů a také zvýšení bezpečnosti provozu a snížení nehodovosti. Zhruba od roku 2015 se začaly ve větší míře rozvíjet systémy provozované soukromými subjekty. Tento typ bikesharingu se v první fázi uchytil především v Číně, odkud následně někteří z mnoha provozovatelů začali expandovat do dalších částí světa. To se týká například společnosti Ofo. Lokální systémy bikesharingu se pak začaly rozvíjet v Evropě, Spojených státech či Jižní Americe. V některých případech pak došlo i k expanzi mimo původní kontinent – jako v případě společnosti Lime a její expanze do některých evropských měst.
Principy fungování Princip veřejného kola je založen na myšlence, že pro část uživatelů je výhodné jízdní kolo nevlastnit, ale používat. Modelovým uživatelem je pak:
obyvatel vnitřního města, který kolo nemá, protože v bytě se obtížně skladuje a udržuje obyvatel z okolí, který přijel do centra bez kola turista, který přijel bez kola a chce si prohlédnout město
Optimalizace stanicových systémů Z toho se také odvíjí způsob optimalizace pokrytí daného území, tedy počtu a rozmístění stanic s patřičným počtem volných zámků a kol. Vzdálenosti jednotlivých stanic jsou většinou v rozmezí od 200 do 400 m v centru až po 700 – 1000 m na okrajích měst. Každý model je individuální v rozmístění a počtu půjčoven i designu díky místním podmínkám i rozdílné infrastruktuře, pokrytí MHD. Společná pro všechny typy systémů je však potřeba zabezpečení všech součástí systému proti krádežím a vandalismu.
Cena investice je podle OBIS 2011 na jedno kolo asi 2500-3000 EUROptimising Bike Sharing in European Cities Handbook , IEE EU 2011, str. 26. V roce 2013 společnosti SocialBikes (Spojené státy americké) a Homeport (Česko) deklarovaly cenu investice okolo 1000 EUR/kolo. Samotný provoz v hodnotě cca 10 % ceny investice ročně je ztrátový a proto dotovaný.BikeSharing EPOMM EU, 10/2012, str.2
Roční poplatek za použití ve srovnání s MHD Srovnání poplatků z několika systémů v Evropě a jednoho z USA (z roku 2017) ukazuje, že poplatek pro uživatele za roční přístup do bikesharingového systému dosahuje přibližně 10% ceny ročního kupónu na MHD. StátMěstoMHDSdílení kolSdíl. kol vs. MHDVelká BritánieLiverpool637 £55 £8,63%Velká BritánieLondýn1320 £90 £6,82%Velká BritánieOxford440 £26 £5,91%FranciePaříž840 €29 €3,45%FrancieLyon288 €25 €8,68%PolskoWroclaw86 zł10 zł11,63%USANew York1392 $155 $11,14%
Možnosti financování veřejné – z městského rozpočtu nebo dotace (např. EU CIVITAS) soukromé (placeno formou partnerství veřejného a soukromého sektoru) protislužba – reklamní společnosti zřídí a provozují službu za poskytnutí městského prostoru pro reklamy (JCDecaux, Clear Channel France) sponzor – jako dar pro investici (např. Moskevská banka sponzorovala 2013 "СитиБайк")http://www.cyclelicio.us/2013/moscow-russia-bike-share/
Typy vozidel Jednotlivé systémy pracují s rozdílným přístupem k výběru vozidel, který vychází ze zvoleného základního typu fungování (stanicový/bezstanicový/…), z místních podmínek v daném městě (vliv počasí, kopcovitost, typy dlažby, kvalita infrastruktury), z cílové skupiny (příjem, sociální status), z očekávané konkurence (jiné systémy, automobilová doprava, MHD) az dalších faktorů. Příkladem značné různorodosti přístupů je odlišnost mezi luxusními (nicméně dražšími a těžšími) elektrokoly využívanými švýcarskou společností Smide a původním principem recyklace starých darovaných jízdních kol, s nímž pracovaly zpočátku pražská Rekola.
Bikesharingové systémy ve světě V současnosti na světě existují tisíce měst, v nichž operují přinejmenším stovky různých provozovatelů bikesharingových systémů. Existují jak místní provozovatelé omezení na určité město (často zřizovaní či propojení s místní správou), region či stát, tak také provozovatelé působící ve více státech či na více kontinentech. Jeden provozovatel může přitom v různých městech pracovat s odlišným portfoliem typů dopravních prostředků – zatímco v určitém měste nabízí mechanická jízdní kola a elektrokola, v dalším městě má pouze mechanická kola, či naopak provozuje elektrické koloběžky.
Systémy jsou zařazeny primárně dle země původu, dodatečně u některých mohlo dojít k dalšímu rozšíření.
Evropa Česko ČD Bike Homeport Rekola Nextbike KolemPlzne.cz Francie Vélib dott Německo Nextbike Slovensko ANTIK SmartWay Biele bicykle Švýcarsko Smide Rakousko Wheelz Citybike Wien Itálie Helbiz Severní Amerika USA Lime/Jump (Uber) Jižní Amerika Argentina EcoBici Brazílie Tembici Yellow Chile Bikesantiago Peru SMOOVE Asie Čína Ofo Mobike
Sdílení kol v Česku
Provozovatelé bikesharingu V České republice funguje mnoho provozovatelů bikesharingových systémů, každý provozovatel má jiný systém fungování a je zaměřený na jinou cílovou skupinu. Největší dva bikesharingy jsou k roku 2021 česká Rekola a pobočka německého Nextbike. Rekola provozují téměř 2000 kol v 5 českých městech, Nextbike provozuje téměř 5000 kol v 21 českých městech. Dále zde České dráhy provozují svůj systém ČD Bike určený pro turisty.
Nextbike
Nextbike je německá firma, která vyvíjí a provozuje veřejné systémy sdílení jízdních kol, tzv. bikesharing. K roku 2020 provozuje desetitisíce jízdních kol ve více než 200 městech, nacházejících se ve 26 zemích. Od roku 2019 funguje nextbike i v Česku, bikesharing zde provozuje licenční partner Nextbike Czech Republic. Ke květnu 2021 nextbike působí ve 21 českých městech (Beroun, Brno, Frýdek-Místek, Havířov, Hlučín, Hradec Králové, Kladno, Krnov, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Olomouc, Opava, Ostrava, Pardubice, Písek, Praha, Prostějov, Rychnovsko, Říčany, Uherské Hradiště, Zlín). V České republice firma provozuje jak mechanická kola, tak elektrokola (Beroun, Zlín, Mladá Boleslav). Půjčení kol probíhá skrz mobilní aplikaci či zavoláním na zákaznickou linku.
ČD Bike (České dráhy)
náhled|Poutač půjčovny jízdních kol ČD ve Veselí nad Lužnicí České dráhy a.s. provozují turistické půjčovny ČD Bike od 1. dubna do 31. října na území ČR. První stanice fungují od roku 2003. Jízdní kola si je možno vypůjčit ve vybraných železničních stanicích, který bylo k březnu 2020 celkem 75.
Kola nemají zvláštní design půjčovny, jde o běžná levnější kola dostupná na trhu. Vypůjčená kola je možno vlaky Českých drah na vybraných tratích přepravovat zdarma včetně bezplatné služby úschovy jízdních kol ve vybraných stanicích. Cena denního půjčovného v roce 2020, bez slevy na normální kolo pro dospělého, byla 220 Kč.